Kapitola dvacátá, která se sice jmenuje Grapeova nejhorší vzpomínka, ale je v ní zmíněna i Garryho nejhorší vzpomínka. Dále pak hodinu Trumpálovy armády navštíví růžový nosorožec, studenti z Karibiku vyhodí školu do povětří a Garrymu se bude zdát další sen.
Grapeova nejhorší vzpomínka
Věštění z karet 2.0
„Teď tě určitě mrzí, žes přestala chodit na věštění
z karet, co Hormono?“ zeptala se s výsměšným úšklebkem Pasta.
Byla právě snídaně, dva dny poté, co dostala profesorka
Tříhlavňová výpověď. Pasta si vidličkou natáčela okurkový salát. Dnes měli mít
první hodinu věštění s profesorem Grapem.
„Ani ne,“ snažila se Hormona tvářit co nejlhostejněji. „Zato
vás bude brzo mrzet, že jste si nevybrali nějaký jiný předmět. První třída,
která kompletně vyletí z volitelného předmětu,“ zašklebila se.
„Chtěla jsem si věštění z karet vybrat jako maturitní
předmět!“ zavzlykala Brownie a schovala si hlavu do dlaní. „Takhle se snad budu
muset něco naučit!“
„Hrůza,“ oklepala se Hormona. „Ale myslela jsem, že to
ponesete hůř. No, možná po dnešní písemce…“
„Písemce?“ nalokala se Palma mastného vzduchu z jídelny.
„My budeme psát písemku?“
„Cvrlikají si o tom vrabci na střeše,“ řekla klidně Hormona
a odložila zbytek svého salátu před Vona, aby ho dojedl.
„Byli jsme se s Garrym na profesorku Tříhlavňovou včera
podívat,“ řekl Von. „Zhroutila se a leží na ošetřovně. Donesli jsme jí tulipány
a bonboniéru.“
„Já jsem od tebe nikdy nedostala ani bodlák!“ rozčílila se
Brownie. „A od tebe taky ne!“ šlehla pohledem i po Garrym.
„Mám trochu pocit, že ji tady Trumpál drží proti její vůli,“
zauvažoval Garry. „Plakala a říkala, že bude radši bydlet pod mostem, než aby
zůstávala pod jednou střechou s Bumbrlíkovou. Vůbec se jí nedivím. TO JE
PŘECE ODPORNOST, CHTÍT VYHODIT UČITELE ZE ŠKOLY!“
„C-c-co?“ zakuckala se Hormona a vyprskla kakao. „Tobě
přijde odporné vyhazovat učitele ze školy? Vždyť v jednom kuse skuhráš, že
by měl Trumpál okamžitě vyrazit Grapea, McDonaldovou, Ferblovou, Zkroceného,
Durcha…“
„To je něco jiného!“
„Aha, takže vyhodit učitele, protože vás chce něco naučit,
není odpornost?“
„NE!“
„Stejně mám pocit, že tohle je teprve začátek mnohem horších
odporností,“ usoudila Hormona.
„To máš pravdu,“ prohlížel si Von znechuceně okurku na své
vidličce. „Zelenina ke snídani? Co kdyby je napadlo dávat ji i k obědu a
večeři?“
„Myslím to, že Bumbrlíková vyhodila Tříhlavňovou a věštění
teď musí učit Grape,“ zavrčela Hormona. „Žádný učitel už si nemůže být ničím
jistý.“
„URČITĚ V TOM MÁ PRSTY GRAPE! ZAŘÍDIL, AŤ BUMBRLÍKOVÁ
TŘÍHLAVŇOVOU VYRAZÍ, ABY ZÍSKAL JEJÍ MÍSTO!“
„To je přece nesmysl,“ zaťukala si Hormona na čelo. „Grape
chce přece učit obranu proti švindlování. Nějaké pitomé věštění z karet ho
vůbec nezajímá! Vzal to jen proto, že by mu Trumpál jinak sebral prémie!“
„PŘÍŠTĚ URČITĚ VYRAZÍ UČITELE OBRANY PROTI ŠVINDLOVÁNÍ! A
UVIDÍTE, ŽE JEHO MÍSTO TAKY ZABERE GRAPE!“
„Obranu proti švindlování přece učí Bumbrlíková,“ zakroutila
hlavou Hormona. „To podle tebe vyhodí sama sebe? Nemůžeš Australuse podezírat
úplně ze všeho!“
„Australuse?“ zahuhlal nejistě Von.
„Grapea,“ opravila se Hormona.
„Ale s těmi prémiemi má Hormona pravdu, Trumpál to
říkal. Grape rozhodně neučí věštění z karet dobrovolně,“ potvrdila její
hypotézu Brownie. „Ale odkud to víš ty?“
„Hm,“ napila se Hormona kakaa. „Už jste četli dnešní Betl?“
„Ukaž,“ vzal si od ní noviny Garry. „Koukám, že už jim asi
dochází figurantky, když museli vyfotit Irritu Hrdličkovou. Hm… Co se stane,
když se Hybrid vykoupe v Pekle?“
„V celém povodí Sázavy budou ryby namol?“ hádala Hormona.
Von zase tipoval: „Z Pekla se stane Peklo na druhou?“
„Peklo se rozestoupí, protože voda se Hybrida štítí?“
zkusila Brownie.
„Samá voda,“ řekl Garry. „To nikdo neví, protože Hybrid se
nikdy nekoupe.“
…
„Kam jdete?“ srazili se odpoledne Garry a Von
s Brownie, Palmou a Pastou. „Máme přece věštění z karet. Ve věži.“
„Grape se prý nebude plazit po
žebříku do nějaké smrduté věže,“ začertila se Brownie. „Věštění
z karet se přesunulo do sklepení.“
Zamířili tedy do učebny, kterou si dosud asociovali pouze
s rozdáváním a mícháním. Když vešli, Grape už stál za katedrou a něco psal
na tabuli.
„Garry Poker,“ ani se neotočil a zaskřípal křídou po tabuli.
„Ředitel se zmiňoval, že převzít věštění z karet má nějaký háček. Teď už
tomu rozumím.“
„Taky vás rád vidím,“ zalhal Garry a posadil se do zadní
lavice. Zamračil se. Na hodinu věštění s Grapem Bumbrlíková samozřejmě nedorazila.
„Tak začneme,“ povzdechl si Grape a ze záhybu svého pláště
vylovil úhledný balíček karet. Dvěma prsty vytáhl z prostředka jednu
kartu. „Co to je?“
„To znamená nenadálé bohatství,“ přihlásila se úslužně
Brownie Levandulová.
„Ne, to je kárová devítka.“
„Ale profesorka Tříhlavňová říkala, že…“ natáhla Palma
Patlalová.
„Profesorka Tříhlavňová se také nechala vyhodit dřív, než
Hybrid, a teď leží na ošetřovně,“ ucedil Australus Grape. „Nebral bych vážně,
co povídá.“
„NEURÁŽEJTE HYBRIDA V MOJÍ PŘÍTOMNOSTI!“
„Když už mluvíme o Hybridovi,“ zvážněl Grape, „mám pro něj
vzkaz od ředitele: Jeho snažení je beznadějné, měl by od něj raději upustit.“
„COPAK JSEM NĚJAKÝ VÁŠ POSLÍČEK?! ŘEKNĚTE MU TO SÁM!“
„Nemám čas toho ochmelku někde hledat,“ konstatoval Grape. „A
vy jste u něj pečený, vařený.“
„JÁ NESMÍM CHODIT ZA HYBRIDEM!“ zuřil dál Garry.
„BUMBRLÍKOVÁ TO ZAKÁZALA… ASPOŇ MYSLÍM!“
„Od kdy vás zastaví, že něco nesmíte?“ divil se profesor
Grape.
„NĚCO TAKOVÉHO MĚ NEMŮŽE ZASTAVIT! KAŠLU NA TO, JESTLI NĚCO
SMÍM NEBO NE!“
„Co je tohle?“ vytáhl Grape z balíčku nečekaně další kartu.
„To je křížová dvojka,“ zkusila to znovu snaživě Brownie.
„Ne,“ opáčil Grape. „Tahle karta znamená neschopného
zabedněného pitomce,“ slabikoval a hleděl přitom Garrymu přímo do očí. „To vás ta
stará ježibaba nic nenaučila?“
„Ale vždyť předtím jste říkal…“ nechápala Palma.
„A Tříhlavňová není žádná stará ježibaba!“ bránila bývalou
vyučující Pasta. „Dobře, je stará a vypadá jako ježibaba, ale co řekla, to se
splnilo. Že se Garry praští do hlavy, že odsud Hormona odejde a…“
„A TAKY PŘEDPOVĚDĚLA NÁVRAT DOKTORA VRDMRSLSTA!“
„Už jsem vám říkal, ať nekomolíte jméno Pána falešných
karet,“ zamračil se na něj Grape. „Když ho neumíte vyslovit, tak ho vůbec
neříkejte!“
„Taky předpověděla, že Bumbrlíkovou zohaví lesní zvěř,“
vzpomněla si Pasta.
Grape nepatrně zvedl obočí. „To je asi tak pravděpodobné,
jako že profesor Trumpál spadne z Kulaté věže s červenou střechou a
mírně nakloněným cimbuřím.“
„URČITĚ HO SHODÍTE VY!“ obořil se na něj Garry. Když bylo
ticho, nechápavě se na Grapea podíval. „Vy mi neodečtete žádné body? Nejste
nemocný?“
„Poblilvír má, i díky vaší nikdy nekončící snaze, mínus
99 999 bodů, jestli vás to zajímá, Pokere,“ přeběhl Grapeovi po tváři
lehký úsměv. „A škola má jen pětimístné počítadlo bodů. Já nehodlám riskovat,
že bych ho kvůli vašim pokeřím řečičkám zavařil, nebo ještě hůř, vynuloval.“
Bonzák
Pocit spokojenosti a suchého zadečku, který Garryho ovládl
po zveřejnění jeho rozhovoru pro EmOTaY, už dávno vyprchal. Když se zamračený
studený březen překulil v ještě zamračenější a studenější duben, a Garrymu
nebylo dovoleno zůstat za kamny, připadalo mu, že jeho život je už zase jen
jednou dlouhou řadou obav a problémů. Byl z toho opravdu moc smutný a
chtělo se mu plakat.
Bumbrlíková se i nadále účastnila všech hodin péče o
obyčejné tvory, takže pro Garryho bylo těžké najít příležitost, jak Hybridovi
předat Trumpálovo varování. Stejně mu vrtalo hlavou, proč mu to Trumpál nemůže
vyřídit sám, když si Hybrida pravidelně volá do své kanceláře a hovoří
s ním, nebo přesněji mu předává pokyny. A ještě menší smysl dávalo, proč
by vzkaz pro Hybrida posílal po Grapeovi.
Nakonec Garry usoudil, že tu není od toho, aby zpochybňoval
úsudek Nigruse Trumpála a pomocí lsti se mu konečně podařilo s Hybridem promluvit.
Po jedné hodině předstíral, že ztratil svoji učebnici Obyčejná zvířata a jak je s trochou štěstí chovat,
aby nepochcípala hlady, vrátil se pro ni a zapředl s Hybridem
rohovor.
„Fajn chlapík, tendle Grape,“ prohlásil Hybrid.
„To už jsi zase chlastal, Hybride?“ zeptal se – zbytečně –
Garry. „Navíc ten vzkaz byl od Trumpála. Trumpál to řekl Grapeovi, Grape mně a
já teď tobě.“
„Co je ňákej nesmysl, Garry,“ vrčel Hybrid. „Dyť se
s Trumpálem vidim každej den. Proč by mi posílal nějaký vzkazy po Grapeovi?“
„Možná si chtěl jen otestovat jeho loajalitu v boji
proti Tomu-jehož-jméno-neumíme-vyslovit,“ zauvažoval Garry.
„Depak, Garry. To si Grape asi vymyslel, protože věděl, že
vzkaz vod něj bys mi nevyřídil.“
„Co máš vlastně za lubem?“ zeptal se Garry raději na něco
jiného, protože se mu pranic nelíbilo, že ho přechytračil Hybrid. „A měl bys
být opatrný, Bumbrlíková už vyhodila Tříhlavňovou. Určitě jen čeká, až uděláš
nějakou chybu a…“
Hybrid se rozesmál, až se natřásala celá hájovna. „Čeká, až
udělám chybu?“ vyprskl. „Kdyby čekala, až udělám něco blbě, tak už jsem vod
Vánoc na dlažbě, Garry! Podívej, něco ti povim: I kdyby na školu spadl
meteorit, Smrtikibicové by to tady srovnali se zemí, nebo by nedejeso někdo
vodpravil Trumpála, tak mi můžeš věřit, že tady budu vokopávat svoje dýně i
další rok.“
Hybrid ho uklidnil jen částečně. Mezitím – jak jim všichni
učitelé i Hormona vytrvale připomínali – se rychle blížil termín maturitních
zkoušek. Nervozita v té či oné míře postihla všechny studenty čtvrtého
ročníku, Garrymu i Vonovi to bylo ale srdečně jedno, protože byli teprve ve
třetím.
Garry se čím dál víc těšil na pravidelná setkání TA. Dmul se
pýchou při každém pokroku, kterého některý z členů dosáhl, protože si
namlouval, že je to i jeho zásluha. Chvílemi si říkal, jestli by neměli
zvolnit, aby Bumbrlíková nepojala nějaké podezření, když všichni členové TA
dostanou u závěrečných zkoušek z obrany proti švindlování jedničku. Tuto
úvahu rychle uvedla na pravou míru Hormona, když mu vysvětlila, že jedničku z obrany
může dostat jen ten, kdo odrecituje nazpaměť učebnici Vimprda Šmouly a hezky u
toho zamňouká.
Konečně se pustili do nejobtížnější části obrany proti
švindlování, což je obrana při pokeru. Garry jim sice dokázal názorně předvést,
jak při pokeru detailně sleduje jejich hru, ale jak to dělá, už vysvětlit
nedokázal.
„Možná by vás motivovalo, kdybychom o něco hráli!“ napadlo
ho. „Už to mám, svlékací poker!“
„V plavkách?“ pohoršila se naoko Brownie.
„Všichni už chodíme po schodech,“ upozornila ji Hormona.
„Nemusíme sem jezdit v plavkách.“
„Při svlékacím pokeru bychom se už vůbec nic nenaučili,“
olízl se Šimek Fňukal, který začal na hodiny TA docházet po přečtení článku
v EmOTaYi.
„Nesmíš se tam dívat,“ řekl Garry, zatímco očima popíral svá
slova. „A musíš si vybavit nějakou hroznou vzpomínku. Třeba přejeté koťátko,
páchnoucí kanál, Nigruse Trumpála v dámském spodním prádle…“
„Fúúj!“ vypískla Palma.
„Bohužel je to opravdu vzpomínka, a ne představa.“
„Není to tak hrozné,“ zavrtěla hlavou Brownie. „Nosí docela
šik věci.“
„Fúúj!“ vypískla Pasta.
Než se z té otřesné vzpomínky vzpamatovali,
v tobogánu zašplouchala voda. Trvalo jim několik vteřin, než si uvědomili,
že někdo jede dolů a zuřivě při tom nadává.
„Proč dělají ty tobogány takové těsné!“ vysoukal se
z koryta Karkulín.
„Ahoj Karkulíne,“ pozdravil ho Garry. „Co tady děláš?“
„Karkulín vás přišel varovat, drzé děti!“ křičel Karkulín
jako pominutý. „Musíte okamžitě zmizet, jinak…“
„Proč?“
„Jinak vás chytí!“ gestikuloval zmateně Karkulín. „Už je
nahoře na záchodech!“
„Kdo?“ chytil Karkulína ze střechy Garry, i když měl pocit,
že odpověď zná.
„Růžový nosorožec!“ sípal Karkulín.
„GRAPE! TEN ZATRACENÝ PITOMEC NÁS VYSLÍDIL!“
„Grape o Trumpálově armádě samozřejmě ví,“ řekla Hormona.
„Růžový nosorožec je…“
„Bumbrlíková,“ potvrdil její obavy Karkulín. Proud vody
v tobogánu znatelně zesílil.
„NA CO ČEKÁTE?“ zaburácel Garry. „UTÍKEJTE! KAŽDÝ SÁM ZA
SEBE! JESTLI NĚKOHO CHYTÍ, TAK JSME SE V ŽIVOTĚ NEVIDĚLI!“
Studenti přemohli strach a rozutekli se po školním podzemí,
neboť usoudili, že aligátoři jsou menší nebezpečí než Bumbrlíková. Akorát Garry
zvolil k útěku schody nahoru a v jejich polovině narazil do Cracka
Malejfuje.
„Paní profesorko, jednoho mám!“
„Výborně, to je on! Frk!“ dosupěla k nim zespoda
profesorka Bumbrlíková, která mezitím sjela po tobogánu dolů. „To je Garry
Poker!“
„Vím, kdo to je,“ zamračil se Malejfuj a zacloumal
s Garrym.
Tak zkuste, frk, chytit někoho dalšího,“ popoháněla ho
Bumbrlíková. „Šup, frk, šup! A vy mě laskavě doprovodíte do ředitelovy
pracovny, Pokere!“
„S radostí,“ přikývl Garry. „Nemůžu se dočkat, až vás
Trumpál vyrazí! Trumpál to nenechá jen tak, že narušujete schůzky jeho armády!“
„Frk! Ona existuje nějaká Trumpálova armáda?“ vyděsila se
Mercedes Bumbrlíková.
„Ne,“ zapíral poněkud pozdě Garry, ale to už dorazili ke
dveřím ředitelny.
„Šumivá bzučivka,“ předstoupila Bumbrlíková před Trumpálovu
sekretářku.
„Vy jste si zase nevzala prášky na hlavu?“ zakoulela očima
sekretářka. „Jako by nestačilo, že se musím starat o ty přiblblý tamagoči.“
„Nebuďte drzá,“ zpražila ji Bumbrlíková. „A být vámi, tak si
radši začnu balit věci.“
Pracovna Nigruse Trumpála byla plná lidí. Trumpál seděl za
stolem, tvářil se naprosto klidně a vyrovnaně a zamyšleně si pohazoval duhovým
hopíkem. Vedle něj stála zaraženě profesorka McDonaldová. U krbu nervózně
popocházel vedoucí karbanické sekce Kamélius Fuč a zaujatě si prohlížel sošky
na krbové římse.
„Nesahej na to, Kamélie,“ štěkl na něj Trumpál. „Každá
z těch sošek stála víc, než kolik je tvůj roční plat.“
U dveří stáli Piksley Pacholek a nějaký drsně vyhlížející
karbaník s krátkým černým ježkem. V rohu se nervózně klepal Tamten
Vlezlej se zápisníkem v ruce.
Garry se vyprostil ze sevření profesorky Bumbrlíkové a
rozeběhl se před Trumpálův stůl.
„VYRAŽTE JI!“ ukazoval na ni obviňujícím prstem. „MĚLI JSME
V TAJEMNÉ STOCE TAJNÉ SETKÁNÍ TRUMPÁLOVY ARMÁDY A ONA SI TAM JEN TAK
NAKRÁČÍ A ROZEŽENE NÁS! KDYBY NÁS NEVAROVAL KARKULÍN ZE STŘECHY, TAK…“
Garryho umlčela přesně mířená rána hopíkem.
„Jak vidíte,“ rozhlédl se Nigrus Trumpál po všech
přítomných. „Garry zjevně není při smyslech. Je očividně přetažený a blouzní.
Měli bychom ho doprovodit na ošetřovnu a na ty jeho bláboly zapomenout.“
„Ne tak rychle, Nigrusi,“ zarazil ho Kamélius Fuč. „Co to má
všechno znamenat? Co je Trumpálova armáda?“
„Nemám nejmenší tušení,“ nehnul Trumpál brvou. „Děti si
zřejmě založily nějakou svoji rádobyužitečnou organizaci a pojmenovali ji po
mně. To musíte pochopit, jsem jejich hrdina, přirozená autorita, vzhlížejí ke
mně… tomu nemůžu zabránit.“
„Frk! Veškeré studentské spolky jsou zakázané!“ ječela
Bumbrlíková.
„Proto se taky asi jednalo o tajné setkání,“ vysvětloval
s úsměvem Trumpál. „Kdybyste to nezakázali, mohli se scházet třeba
v tělocvičně nebo na školním hřišti. Ostatně, pohyb na čerstvém vzduchu je
zdravý, a kvůli vám se museli scházet v tom odporném zatuchlém podzemí.
Styďte se.“
„Určitě v tom máte prsty, frk!“ nevzdávala se
Bumbrlíková. „Rozkázal jste Garrymu vybudovat armádu, která má bojovat proti
ministerstvu!“
„Cože?“ vyděsil se Kamélius Fuč. „Opravdu na škole působí
nezákonná studentská organizace!“
„SAMOZŘEJMĚ, ŽE ANO!“ neudržel se Garry. „KDYŽ JSTE SEM NA
OBRANU PROTI ŠVINDLOVÁNÍ NASADILI TU NESCHOPNOU KRÁVU, MUSELI JSME VZÍT ROZUM
DO HRSTI A ZAČÍT SE DOUČOVAT OBRANU SAMI! ABYCHOM TAKY NĚCO UMĚLI, KDYŽ
VY-TUŠÍTE-KDO SE VRÁTIL!“
„Vidíte, že to je celé nesmysl,“ přerušil ho Trumpál.
„Dovedete si představit studenty, kteří se dobrovolně něco doučují? Jsem na
téhle škole už dobrých padesát let a věřte mi, něco takového jsem ještě
neviděl.“
„Učí se, jak nám zakroutit krkem! Frk!“ hulákala
Bumbrlíková.
„Mercedes, vzpamatujte se,“ uklidňoval ji Trumpál. „Vždyť
máte krk jako obézní mrož. Bylo by potřeba aspoň deseti studentů, aby vám
s krkem vůbec pohnuli.“
„Frk! To je vrchol! Nenechám se tady urážet!“
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se zmateně Kamélius Fuč.
„Garry má svoji verzi, pan ředitel má zase svoji, vy máte svoji.“
„Rád bych připomněl, že platí zásada in dumio procreo, tedy v pochybnostech ve
prospěch podezřelého,“ zvedl prst Trumpál. „A protože Garrymu těžko něco
dokážete, musíme ho všichni považovat za nevinného… Nic neříkej, Garry!“
předběhl další Garryho výlev.
„Myslím, pane vedoucí,“ ušklíbla se zlověstně Bumbrlíková,
„že bychom se dozvěděli víc, kdybych přivedla naši informátorku.“
„Ano, ano,“ přikývl Fuč. „Nic nepomůže tolik jako spolehlivý
očitý svědek, nemám pravdu, Trumpále?“
Trumpál jen zaskřípal zuby a do kanceláře byla Svrabem a
Hnojem popostrčena Nora Nguyenová.
„NIKDY JSEM TU HOLKU NEVIDĚL!“ ustoupil Garry. „VŮBEC NEVÍM,
KDO TO JE!“
„Garry!“ ohradila se dotčeně. „Vždyť jsme spolu měli rande
v Húdlarech!“
„Z KTERÉHO JSI UTEKLA, PROTOŽE JSEM PAK MĚL SRAZ
S HORMONOU,“ mračil se na ni Garry. „A PŘITOM VŮBEC NEŠLO O TO, CO SI
MYSLÍŠ! DOMLOUVALI JSME S IRRITOU HRDLIČKOVOU A HANKOU HATEBADOVOU TEN
ČLÁNEK, CO VYŠEL V EMOTAYI!“
„A dost!“ přiskočil ke Garrymu Nigrus Trumpál a zacpal mu
ústa dřív, než by prozradil ještě víc. „Přiznávám se, Kamélie, Mercedes, je to
všechno moje vina. To já jsem přinutil Garryho, aby tu organizaci vybudoval. Já
mu dával pokyny, poskytl jsem jim prostor, kde by se mohli scházet. Garry za
nic nemůže, nejednal ze své svobodné vůle. Je ještě nezletilý a…“
„JE MI OSMNÁCT!“
„Sklapni, Garry,“ odstrčil ho Trumpál. „Ostatně, jak Garry
správně řekl, jedná se o Trumpálovu armádu, ne Pokerovu. Chtěl jsem s její
pomocí ovládnout ministerstvo, vykrást jeho sejfy a uprchnout před Doktorem
Vrdlmrsmrstem do Švýcarska.“
„Pane řediteli!“ ozvala se najednou K. F. C. McDonaldová.
„Té vaší historce by neuvěřil ani absolvent Brzybolu po mozkové smrti!“
„No dovolte, já jsem chodil do Brzybolu!“ ohradil se
Kamélius Fuč.
„Já taky! Frk! Celé dva roky!“
„Brzybol smrdí a všichni to vědí!“ okřikl je Trumpál a
napřáhl k nim ruce. „No tak, zatkněte mě!“
„PANE PROFESORE!“ vykřikl vyděšeně Garry, když sledoval, jak
vysoký karbaník s ježkem nasazuje Trumpálovi pouta. „TAK TO PŘECE VŮBEC
NEBYLO! TO JÁ JSEM ZALOŽIL TRUMPÁLOVU ARMÁDU!“
„Nemusíš kvůli mně lhát, Garry,“ odbyl ho Trumpál. „Já si
poradím. Ostatně, nebudu v Az-Karbanu poprvé, takže…“
„Vida, vida,“ pousmál se Kamélius Fuč na Mercedes
Bumbrlíkovou. „Myslel jsem, že dneska vyrazíme ze školy Pokera a místo toho…
uf,“ zatetelil se blahem.
„To je jako ztratit děravou ponožku a najít zánovní
podvazkový pás, co?“ zářil spokojeností Nigrus Trumpál a zálibně si prohlížel
pouta na svých rukou. „Neměli byste taková ta s růžovou kožešinkou?“
„Odveďte ho,“ otřásl se odporem Kamélius Fuč. „Vlezlej, máte
to všechno zapsáno?“
„Co?“ probudil se Tamten Vlezlej. „No jo, Brzybol smrdí a
všichni to vědí. Podělaný Peklospár, to je jenom blbců pár. A nejhorší je
Zmizeluzel, tam…“
„Vlezlej!“ okřikl ho Fuč. „Sklapněte a pojďte.“
„Taky jste čekali,“ přerušil dlouhé mlčení Garry, když
všichni zástupci ministerstva i s profesorkou Bumbrlíkovou odešli
z ředitelny, „že Trumpál v poslední chvíli zmizí? Že se s ním
propadne podlaha, vypaří se v obláčku dýmu, vyskočí z okna, vytáhne
bazuku a zastřelí Fuče nebo…“
„Pokere, sklapněte!“ umlčela ho profesorka McDonaldová.
„Samozřejmě, že jsem čekala něco takového! Tohle se rozhodně nemělo stát!“
Ředitelka
Zatčení Trumpála natolik zatemnilo Bumbrlíkové mysl, že
úplně zapomněla na to, že by mohla Garryho a další členy Trumpálovy armády
vyloučit ze školy. Přestože o tom nikdo nikde nahlas nemluvil, do druhého dne
všichni věděli, co se večer odehrálo.
Kdo přesto neuvěřil, byl definitivně utvrzen novým výnosem
ministerstva, který jmenoval do funkce ředitelky školy po odvolaném a zatčeném
Nigrusi Trumpálovi Mercedes Bumbrlíkovou.
„Trumpál se brzy vrátí,“ prohlásil přesvědčeně Evžen
Šmikmilan, když si cestou z hodiny pozemků vyslechl Garryho verzi
(obohacenou o líčení několika pokusů zachránit Nigruse Trumpála před zatčením).
„Nedokázali mu v tom zabránit předloni, a nedokážou to ani tentokrát.“
„Předloni neseděl ve vazbě v Az-Karbanu,“ zamračila se
Hormona. „Odtamtud ještě… hm, už nic neříkám.“
„Bumbrlíková je prý pěkně naštvaná,“ informoval je Evžen.
„Trumpál nějak dokázal spustit všechny alarmy a mříže, takže do ředitelny se
nedá dostat. A sekretářka zmizela.“
„Aby nebyla naštvaná,“ vyprskla Hormona. „Nejspíš se těšila,
jak si tam rozvalí tu svou tlustou růžovou…“
„Doopravdy to chceš doříct, Dangerová?“ vyklouzl
z úkrytu za sloupem Cracko Malejfuj se svými neoddělitelnými stíny.
„…prdel,“ odsekla Hormona.
„Obávám se, že budu muset Poblilvíru a Brzybolu odečíst pár
bodů,“ ušklíbl se Malejfuj.
„Nemůžeš odečítat body jiným studentům!“ ohradil se Evžen
Šmikmilan. „A vůbec, proč Brzybolu, ona to řekla!“
„Ona to řekla a tys to poslouchal a nic jsi s tím
neudělal,“ odtušil líně Malejfuj. „Navíc mi Brzybol tak nějak pije krev. Proč
vás vlastně už dávno nezrušili?“
„Brzybol jsou sice banda zbytečných budižkničemů, ale to nic
nemění na tom, že nám nemůžeš odečítat body!“ ozval se i Von.
„O tom, být zbytečný budižkničema toho víš určitě víc, než
já,“ zubil se Cracko, „ale jinak se – jako vždycky – pleteš. Jako člen PS MB…“
„Čeho?“ vyhrkla nevěřícně Hormona.
„Pomocné stráže Mercedes Bumbrlíkové, Dangerová,“ zachechtal
se Malejfuj a ukázal na žlutou pásku s písmeny PS MB na rukávu. „To je
vybraná skupina aktivních studentů, kteří podporují politiku ministerstva a
ředitelky Mercedes Bumbrlíkové, připravení udržovat pořádek a bezpečnost
v prostorách školy.“
„Jsi špína, Malejfuji,“ odplivla si Hormona.
„Každopádně,“ pokračoval Malejfuj, „členové PS MB jsou
oprávněni odebírat body komukoli, takže… Dangerová, odečítám ti deset bodů za
ta ošklivá slovíčka o paní ředitelce. A dalších deset za ošklivá slovíčka o
mně. Šmikmilane, pět bodů dolů za to, že jsi z Brzybolu, Vlezlej, pět bodů
dolů za to, že nejsi z Brzybolu, protože bys tam zapadnul. Pokere, tobě
odečítám rovnou sto bodů…“
„JDI DO PRDELE, MALEJFUJI! NIKOHO TADY NEZAJÍMÁŠ! JSI
ODPORNÝ HNUSNÝ ČERV! JSI TAPOUCH! SOBÝ HNUSEC! AKORÁT SI NA NÁS VYBÍJÍŠ TO,
JAKÝ JSI SÁM UBOŽÁK! NIKDY NEDOKÁŽEŠ ANI DESETINU TOHO, CO JÁ, TAK SE MI
PŘESTAŇ MOTAT POD NOHY, NEBO TĚ ROZŠLÁPNU JAKO HOVNIVÁLA! A POROVNÁVAT TĚ
S HOVNIVÁLEM, TO JE URÁŽKA PRO HOVNIVÁLA, PROTOŽE TEN JE ASPOŇ UŽITEČNÝ!“
„…za tohle,“ dodal spěšně Malejfuj a vytratil se. Jeho stíny
ho po pár minutách následovaly.
Otráveně se došourali k počítadlu, které ukazovalo
bodové skóre jednotlivých kolejí, a překvapeně ho sledovali. Pětimístné
počítadlo si s dalším záporným náporem na Poblilvír zjevně neporadilo.
Jediné, čeho se podařilo dosáhnout, bylo zmizení mínus před skóre Poblilvíru,
který tak nyní zjevně měl 99 999 bodů. Tomu se snažil zuřivě zabránit
školník Pórkus Plyš, který držel v rukou obrovský vějíř, kterým se
pokoušel počítací stroj ochladit. Současně do něj však zuřivě kopal nohama,
v čemž mu ochotně pomáhala jeho opice, soudružka Vopičková.
Pokračovali ke schodišti, z kterého k nim se
smíchem seběhli Tenerifos Dredoín Numero Uno a Ounennéz Afroman Sexybeast.
„Tak jste si toho všimli, co?“ ozval se hlas Onoho, až se
Von zmateně rozhlédl.
„Kde jste byli?“ divila se Hormona. „Od Vánoc jsme vás
neviděli!“
„Zjistili jsme, že nebudeme v ději potřeba, tak jsme
trochu cestovali.“
„Fajnd ví no necesita hír, tak ajbischen trevl,“ opravil ho
téměř totožný hlas Toho.
„MALEJFUJ NÁM PRÁVĚ SRAZIL DOHROMADY ASI DVĚ STĚ BODŮ!“
rozzuřil se Garry. „KDYBY HO TADY SLEČNA NABROUŠENÁ NEPROVOKOVALA, TAK…“
„Tak bys to usmlouval na padesát, nebo co?“ ovládla Hormona
veškeré zbytky nervů, aby ho neshodila ze schodů.
„Na body se vykašlete. Nou importanto,“ uklidňoval je
Ounennéz. „A být vámi, možná se radši půjdu projít někam ven,“ mrkl na
Tenerifose.
„Vážně bys to chtěl odpálit dneska?“ zachechtal se
Tenerifos.
„Odpálit?“ vylekala se Hormona. „Není už těch průšvihů moc?“
„Co když vás vyloučí?“ hrozil se Von.
Tenerifos si poklepal na čelo. „Toho se nebojíme, vždyť už
jsme dostudovali loni, bratříčku!“
„Bratříčku?“
„No a, když…“ navázal Ounennéz.
„…tu není…“
„…Trumpál,…“
„…říkali jsme si,“ vystřídal ho zase Tenerifos.
„…že trochu pozdvižení…“
„…je přesně to…“
„…co si nová ředitelka…“
„…zaslouží!“ dokončil Tenerifos.
„Jak dlouho jste to trénovali?“ odložila manikúru Hormona,
která si zatím pilovala nehty.
„Dva…“
„…dny.“
Nad schodištěm, odkud před chvílí sešli Tenerifos
s Ounennézem, se ozvala rána.
„Toho si…“
„…nevšímejte,…“
„…to je jen…“
„…začátek!“
„Co se to tady děje!“ přisupěl k nim školník Plyš
s obřím vějířem v ruce.
„JÁ TO NEBYL!“ bránil se okamžitě Garry. „TO ONI DVA! JSOU
TO TEN A ONEN VLEZLÝ PŘEVLEČENÍ ZA ZAHRANIČNÍ STUDENTY! VYHODÍ ŠKOLU DO
POVĚTŘÍ!“
„Neblázněte, Pokere,“ namířil na něj Plyš výhružně svůj
vějíř. „Ti dva plantážníci dostudovali už loni! Poznal bych, kdyby se
přiblížili ke škole třeba jenom na sto metrů!“
„Ten a Onen?“ zamrkal překvapeně Von za svými bratry, kteří
nečekali, až se Plyš vzpamatuje a prchali jižní chodbou pryč.
„Navíc, aby někdo vyhodil školu do povětří, musel by znát
všechny tajné chodby, tam schovat nálože a….“
Bum! Ze sklepení se ozvala obrovská rána.
„Co to bylo?“ zamával vějířem Plyš.
„Grape pukl vzteky?“ zadoufal Garry.
„Pojďte se mnou,“ chytil ho Plyš za rukáv. „Poměry na téhle
škole se změnily.“
„VÁŽNĚ? ANI BYCH SI NEVŠIML!“ rozhorloval se Garry. „A PROČ
ODVÁDÍTE JENOM MĚ? ONI U TOHO BYLI TAKY!“ ukazoval zuřivě na Vona
s Hormonou a stále přihlížejícího Evžena Šmikmilana, který nechápal, proč
je součástí této scény.
„Paní ředitelka chce mluvit s vámi,“ odsekl Plyš.
„CO PROTI MNĚ MÁ! TO JÍ TAK VADÍ, ŽE JSEM SLAVNĚJŠÍ,
KRÁSNĚJŠÍ A CHYTŘEJŠÍ?“
„Sklapněte, Pokere,“ trhl s ním nevybíravě Plyš,
zatímco došli k ředitelně. Ředitelna se nově nacházela v kabinetu
učitele obrany proti švindlování, protože Bumbrlíkové se ani s pomocí týmu
zámečníků, týmu pyrotechniků a týmu dělníků se sbíječkami nepodařilo do
Trumpálovy kanceláře dostat a McDonaldová jí stále odmítala vydat náhradní
klíče.
„Přivedl jsem toho Pokera,“ oznámil suše, když vstoupili
dovnitř.
„Děkuji vám, Pórkusi, frk!“ usmála se Bumbrlíková. Její
kabinet vypadal pořád stejně, jak ho Garry znal ze svých častých školních
trestů, akorát na stole se skvěla nová cedule ŘEDITELKA.
„Není zač,“ zachrochtal spokojeně Plyš a vycouval
s prkennými úklonami z kabinetu.
„Posaďte se,“ vyzvala ho Bumbrlíková. „A dejte si něco
k pití,“ nabídla mu.
„Co prosím?“ nevěřil svým kolenům Garry.
„Napijte se, frk!“ ukázala mu Bumbrlíková na podnos
s nápoji. „Čaj, kávu, kolu, malinovku, sodovku, džus?“
„Dal bych si něco ostřejšího. Nemáte křížovou vodku?“
„Náhodou mám,“ culila se Bumbrlíková a vylovila ze svého
stolu vysokou láhev s křišťálovou tekutinou. Nalila mu malý pohárek. „Jen
vám tam ještě kápnu něco pro štěstí,“ nakapala do skleničky něco
z flakónku dřív, než si stačil vodku vzít.
„Děkuju,“ kopl Garry panáka do sebe. „To jsem potřeboval.“
„Výborně! Frk! Výborně!“ zatleskala Bumbrlíková buclatýma
ručkama. „A teď mi řekněte… Kde je Nigrus Trumpál?“
vztyčila se nad jeho křeslem.
„Přece v Az-Karbanu,“ odvětil Garry klidně.
„No jo, vlastně,“ zaklepala Bumbrlíková nervózně prsty o
hranu stolu. „Taky jste čekal, že v poslední chvíli uteče a zmizí?“
„Ano.“
„Tak mi teda řekněte, frk,“ poškrábala se Bumbrlíková na
bradě, „kde je Sirénus Flek?“
„Nevím.“
„Pokere,“ nahnula se k němu Bumbrlíková ještě
neodbytněji, „dovolte, abych vám připomněla, že jsem to byla já, kdo
v říjnu Fleka málem dopadl v poblilvírském krbu. Vím zcela jistě, že
tam měl schůzku s vámi! Frk!“
„To je pravda,“ přikyvoval Garry. „Ale od té doby jsem ho
neviděl. KAŠLE NA MĚ! VŮBEC SE MNOU NEMLUVÍ!“
„Frk! Takže přiznáváte, že jste s ním mluvil,“
naškrábala si Bumbrlíková něco do svého růžového notesu. „Styk s uprchlými
zločinci, to je vážný prohřešek, víte?“
„ŽÁDNÝ STYK JSEM S NÍM NEMĚL!“
„Dobrá tedy, frk,“ mračila se Bumbrlíková. „Ale musím vás
varovat, Pokere! Frk! Ministertvo stojí za mnou. Máme pod kontrolou všechny
komunikační kanály vedoucí…“
„Včetně tajné chodby do Húdlar?“
„Jaké tajné chodby?“ zbystřila Bumbrlíková.
„Začíná za brněním vedle učebny stylu hry. Stačí zatáhnout
za levou ruku a otevře se otvor ve stěně.“
„Existují i nějaké další tajné chodby?“
„No samozřejmě, další je…“
PRÁSK! Podlaha kabinetu se jim zatřásla pod nohama.
Bumbrlíková uklouzla, zachytila se stolu, a nasupeně si odfrkla.
„Co to bylo?“
„Ten a Onen Vlezlý vyhazují školu do povětří,“ řekl klidně
Garry. „Rozmístili nálože po všech budovách a…“
„Kde je evakuační plán?“ rozhlížela se vyděšeně Bumbrlíková.
„Co mám dělat?“
„Schovat se pod stůl a dát si kolena pod bradu. Nebo bradu
pod kolena,“ hádal Garry. „Nějak tak to bylo.“
Zatímco se Bumbrlíková soukala pod svůj masivní stůl, Garry
se dal na útěk. Na chodbách panovala naprostá panika. Z elektrických
rozvodů šlehal oheň, ze všech učeben se ozývaly práskavé zvuky, hrad se otřásal
v základech a po chodbách vyděšeně prchali studenti i učitelé.
Za několik minut se objevili hasiči, kterým se podařilo
dostat katastrofu pod kontrolu. Všichni učitelé a studenti se shromáždili na
školním hřišti a jako zázrakem nikdo nebyl zraněn, kromě Debila Dlouhého Z.,
který měl krvavý šrám na čele. Teprve, když byly všechny ohně uhašeny a budovy
prohledávali pyrotechnici, zda tam nejsou ještě další nálože, všimli si, že
chybí paní ředitelka Mercedes Benz Bumbrlíková.
Tu nalezli po několika hodinách pátrání pod hromadou sutin
v její kanceláři. Krčila se pod stolem a nadávala.
„Nechali jste mě tu trčet půl dne!“ zuřila. „Měli jste
hasičům říct, že jsem tady!“
„Obávám se,“ protáhl obličej profesor Grape, „že poskytování
takových informací nijak nesouvisí s výukou předmětu, za kterou jsem
placen. Ani s výukou předmětu, za jehož výuku placen nejsem,“ připomněl
nenápadně svůj záskok ve věštění z karet.
„To je skandál! Frk!“ poskočila Bumbrlíková, až se praštila
hlavou o stůl.
„Jen menší výbuch,“ rozhlédl se Grape. „Už jsme tu měli i
horší.“
„Mají to na svědomí ti dva Vlezlý!“ vysoukala se
Bumbrlíková. „Ten a Onen!“
„Asi jste se praštila do hlavy, Mercedes,“ řekla chladně K.
F. C. McDonaldová. „Ten a Onen Vlezlý dostudovali minulý rok a od té doby je
nikdo neviděl.“
„Byli to oni! Říkal to Garry Poker!“
„Doufal jsem,“ řekl mrazivě Grape, „že s výměnou na
ředitelském postě důvěra ve slovo Garryho Pokera zmizí.“
„Nemohl lhát!“ nevzdávala se Bumbrlíková. „Dostal pentatol
sodný!“
Grape se poškrábal prstem v uchu. „Podávat něco
takového studentům je zakázáno. Asi jsem špatně slyšel. Kdyby se o tom
dozvědělo ministerstvo…“
„Já jsem ministerstvo!“ vřeštěla Bumbrlíková.
„Amnésie Bohušová z přestupkového oddělení by se na to
asi dívala jinak,“ řekl Grape. „Ostatně, studuje tady její neteř… nevím, jak by
se jí líbilo, kdyby se dozvěděla, že používáte…“
„Mám toho dost!“ praštila Bumbrlíková vztekle do stolu.
„Pak není nic jednoduššího, než odstoupit,“ podal jí Grape
nějaké papíry. „Snad by našel někdo schopný, kdo by uřídil školu do konce
školního roku. Nebo v krajním případě i tady K. F. C. McDonaldová.“
…
Ukázalo se, že škola utrpěla při výbuších jen lehčí
poškození, jen na několika místech bylo potřeba chodby či zdi podepřít lešením.
Nejvíce poškozená byla chodba, kde se nacházel kabinet profesorky Bumbrlíkové.
Tam se zřítil strop, takže musela být uzavřena. Profesorka Bumbrlíková tedy
našla azyl v opuštěné pracovně profesorky Tříhlavňové. Bumbrlíková totiž
obratem využila svých nově nabytých ředitelských pravomocí a profesorku
Tříhlavňovou ze školy vystěhovala.
Než se ale stihly odehrát všechny tyto údržbové, záchranné a
stěhovací práce, Garry, Von a Hormona seděli u svého oblíbeného stromu na břehu
Pekla a pozorovali, jak se houfy studentů opatrně vrací do školních budov.
„Poslyšte, co kdybychom si dali dnes večer volno?“ navrhla
rozjařeně Hormona.
„My jsme měli na dnešek nějaký jiný plán?“ divil se Von.
„Myslela jsem, že bychom jeden den odložili učení a úkoly
a…“ podívala se po nich Hormona.
„My jsme měli na dnešek nějaký jiný plán?“ divil se Von.
„Cvičení Trumpálovy armády,“ zavrčel Garry.
Hormona si povzdechla. „S těmi je konec. Bumbrlíková nás teď
bude špehovat na každém kroku.“
„I na záchodě?“ děsil se Von.
„Na hajzlících hrozné Hroznaty určitě. A vchod do Tajemné
stoky je jedině tam.“
„Jak se vlastně dostala dovnitř?“ napadlo Garryho. „Vchod do
Tajemné stoky může přece otevřít jen potomek Zůstavitele.“
„Všechny čistokrevné karbanické rody jsou příbuzné, ne?“
ušklíbla se Hormona. „Takže jí buď pomohl Malejfuj, nebo je i ona…“
„CHCEŠ ŘÍCT, ŽE JSEM PŘÍBUZNÝ S BUMBRLÍKOVOU?“
Hormona se obratně natáhla za lavičku, kde se skrýval pan
svícen. „Už na to vážně nemám náladu.“
Garry se zhroutil do nažloutlé trávy pod stromem a ztratil
vědomí. Před očima mu blikaly tisíce hvězdiček. Ty se točily dokola, až se mezi
nimi objevila chodba odboru karbanického školství na ministerstvu financí.
Garry se pomalu ploužil chodbou až k zeleným dveřím na jejím
konci. Otevřel je. Ocitl se v kruhové místnosti lemované dalšími dveřmi,
totožnými s těmi, kterými přišel.
Rozhlédl se. Vybral si dveře na protější straně a pokračoval
v cestě. Další místnost měla obdélníkový tvar a po delších stranách se
necházely regály pokryté neidentifikovatelnými předměty různých tvarů a barev,
až si Garry pomyslel, že se ocitl ve ztrátách a nálezech.
Opět prošel do protějších dveří. Ocitl se v obrovské
hale plné kovových regálů se zaprášenými spisy. Prošel podél zdi a hledal regál
označený písmenem P. Nebyl tam jen jeden… Pa-Pi, Pl-Pr, Ps-Py. Vrátil se
k prostřednímu regálu a vyrazil podél něj. Zuřivě pátral očima po
poličkách. Pn… Pob… Poc… Pod… Už to bude!
Garry se probudil celý zpocený. „Nějaký spis! Něco tam je!
Byl jsem tam!“
Vnitrobrana 2.0
„To bude mít Grape radost, až uslyší, jaké jsi udělal
pokroky,“ zašklebila se Hormona, když ve čtvrtek vpodvečer seděli ve
společenské místnosti.
„Taky se to nemusí dozvědět,“ zabručel Garry. „Nechápu, proč
je tolik povyku kolem pár snů o Ty-tušíš-kom.“
„Já zase nechápu, proč zrovna tobě dělá takový problém
vypnout mozek a na nic nemyslet,“ přehodila Hormona nohu přes nohu. „Dokonce ani,
když ti Grape recitoval z učebnice! V takové situaci přece při hodině
vypínáš okamžitě! Možná, kdyby sis před spaním pokaždé přečetl pár stránek
z Dějin polenské školy…“
„To radši přetrpím pár nočních můr s Vrdlmrsmrstem,“
ošil se Garry.
Von se ošil ještě víc. „Nevím, co je horší! Brr!“
„Vzhledem k tomu, že si stejně myslím, že neumíš číst,
tak ty bys neměl na vybranou,“ odtušila Hormona.
„Máš pravdu,“ usoudil po chvilce vnitřního boje Von. „Ne
s tím, že neumím číst,“ zamračil se, „ale radši se budu ve snu převtělovat
v Toho-jehož-jméno-neumíme-vyslovit, než abych si četl o tom, kolik kusů
kamene se spotřebovalo na stavbu západních hradeb v roce 1548.“
„1495,“ opravila ho Hormona. „A o množství kamení se Bořislav
Rérych nezmiňuje. Ale se stavbou se pojí zajímavá legenda o tom, jak tehdejší
vedoucí poblilvírské koleje…“
„Ticho!“ zastavil ji Garry šeptem. „Von usnul.“
Hormona mrkla na nástěnné hodiny. „Patnáct vteřin.“ Mrkla na
hodiny podruhé a spěšně se zvedla. „No nic, já stejně musím běžet, mám trest
s Grapem.“
„Nevím, proč tomu říkáš trest, když si to evidentně užíváš,“
zahuhlal Garry.
„Já zase nevím,“ usmála se na něj sladce Hormona, „proč svým
hodinám s Grapem říkáš doučování, když ses zatím vůbec nic nenaučil.“
„JÁ TOMU NEŘÍKÁM DOUČOVÁNÍ, JÁ TOMU ŘÍKÁM MUČENÍ!“ zaječel
Garry, až sebou Von ze spánku škubnul.
„Hm,“ nezmohla se Hormona na delší odpověď.
„TAK BĚŽ, AŤ NEPŘIJDEŠ POZDĚ!“ popoháněl ji Garry. „NAŠTVEŠ
GRAPEA A JÁ TO ZASE ODSKÁČU!“
Hormona se otočila na hodiny a sledovala, jak se minutová
ručička pomalu přeplazila přes šestou. „To je právě ta pointa, přijít pozdě a
naštvat Grapea.“
…
Když ke Grapeovi dorazil Garry, Hormona tam nebyla.
„Cvičil jste?“ vypálil na něj okamžitě profesor Australus
Grape, dřív než se Garry stihl přeplížit ke stolu.
Garry zamyšleně zaťal biceps, triceps nebo nějaký jiný ceps.
„Je to vidět?“ zeptal se.
„Promiňte, zapomněl jsem, že mluvím s členovcem,“
zaskřípal zuby profesor Grape. „Cvičil jste vnitrobranu?“
„Ano,“ zalhal Garry.
„Tak se o tom přesvědčíme,“ řekl Grape. „Já budu říkat různá
slova a vy musíte říct co nejrychleji to první, co vás napadne. Růžový…“
„Nosorožec!“ vyhrkl Garry.
Grape otráveně vzdychl. „Sen.“
„Vy-tušíte-kdo,“ netroufl si Garry znovu komolit jméno Pána
falešných karet.
„Zákaz vstupu.“
„Odbor karbanického školství na ministerstvu financí.“
„Letadlo.“
„Jindřich Hudrů poradil Vy-tušíte-komu, jak se dostat
dovnitř.“
„Dýňový koláč.“
„Ve snu se mi podařilo projít za zelené dveře,“ rozvykládal
se Garry, že si ani nevšiml, že Grape úlekem nadskočil, „a za další dveře. A
ještě jedny. Dostal jsem se do nějaké místnosti, kde jsou uloženy spisy. Podle
abecedy…“
„Vám se zdál další sen?“
Garry přikývl. Než stihl Grape jakkoli zareagovat, rozrazily
se dveře kabinetu a v nich stál vyplašený Cracko Malejfuj.
„Pane profesore, potřebujeme… ach… co to?“
„Toho si nevšímejte, Malejfuji,“ mávl rukou Grape. „Poker je
tady na doučování z rozdávání a míchání.“
„Kdo může být proboha takový pitomec, aby potřeboval chodit
na doučování z rozdávání a míchání?“ rozchechtal se Cracko na celé kolo.
„Zhruba tři čtvrtiny všech studentů,“ zadíval se Grape
zamyšleně na stoh písemek na svém stole, „včetně vás, takže bych vám radil moc
se nesmát. Maturitu máte za dveřmi.“
Cracko zmlknul.
„Tak o co jde, Malejfuji? Hoří?“ připomněl mu Grape
nenápadně, že právě vtrhl bez klepání do jeho kanceláře.
„Totiž… unesli zmizeluzelský fotbalový tým!“ vyhrkl Cracko.
„Trénovali jsme před zápasem s Poblilvírem,“ metl ošklivý pohled po
Garrym, „a najednou jsou všichni pryč! Na hřišti zůstal jen vzkaz, že odletěli
do Caribbean Republico dos Cardos!“
„Nezdrhli prostě do hospody? To by jim bylo podobné.
Nejmenuje se tak ten nový bar na Sezimově náměstí?“
„Ne, ten se jmenuje Caribbean Drincos el Sol,“ vložil se do
debaty Garry.
„Zmlkněte, Pokere,“ zasyčel na něj Grape. „Koukám, že
jediné, co jste se za čtyři roky studia naučil, jsou jména všech polenských
hospod. A vy mi zas vysvětlete, Malejfuji, jak je možné, že jste tady, když
údajně zmizel celý zmizeluzelský tým?“
Malejfuj zčervenal. „No, já… hm… byl jsem z toho běhání
kolem hřiště nějak unavený, tak… zašil jsem se na chvíli za šatny… a…“
„A když jste dopil láhev, byli všichni pryč,“ domyslel si
Grape. „A co si představujete, že s tím udělám?“
„Musíte jít se mnou a vyšetřit to!“ nevzdával se Cracko.
„Musím?“ hlesl potichu Grape. „Příslušníci PS MB už mohou
přikazovat i učitelům, co mají dělat?“
Cracko Malejfuj vytáhl z kapsy nějaké úřední lejstro a
chvíli v něm hledal. „Hm… ano! Tady to je: Je-li to v zájmu
bezpečnosti a pořádku na škole, pak…“
„No dobře, už jdu,“ zvedl se Grape neochotně, „aby měla vaše
malejfují dušička pokoj!“
…
Po deseti minutách čekání si Garry uvědomil, že
v Grapeově kabinetu osiřel. Začal se rozhlížet. Zkusmo otevřel starou dřevěnou
skříň, ale Hormonu v ní ke své úlevě nenalezl. Začal pátrat dál. Písemky,
starší písemky, opravené domácí úkoly, neopravené domácí úkoly, ještě starší
písemky, učebnice rozdávání a míchání, závěrečné práce, seminární práce
z rozdávání a míchání pro pokročilé… zkrátka ani po usilovném pátrání
nemohl nalézt nic zajímavého.
Jako poslední prozkoumal přihrádky vpravo ve směru jízdy
(tedy rozuměj při pohledu od vstupních dveří). V nejhornější přihrádce
stály srovnané sešity s černou koženou vazbou.
S napětím se pro jeden natáhl.
„Ale, ale, ale,“ ozvalo se téměř šeptem za jeho zády, až se
Garry málem skácel k zemi. „Tak vy budete slídit v mé kanceláři?“
„Ne,“ otočil se rychle Garry a rádoby nenápadně zahodil
sešit na zem. „Já jen… upadlo mi tam pravítko.“
„Upadlo vám tam pravítko?“ zopakoval Grape tiše. „Myslíte
si, že jsem idiot?“
Než Garry stihl odpovědět, zacpal mu profesor Grape ústa. „A
přestaňte odpovídat na řečnické otázky,“ sekal pomalu slabiku za slabikou. „Co
jste čekal, že najdete? Můj pubertální deník, plný milostných výlevů o vaší
matce a příšerných zážitků s vaším otcem, který vůbec nebyl váš otec?
Myslel jste si, jak si s chutí přečtete, jak mě váš domnělý otec
šikanoval?“ pokračoval Grape a Garry se neodvažoval říct ani slovo. „To se
šeredně pletete! Jediný, kdo mě kdy šikanoval, byl váš skutečný otec, jestli
tušíte, koho myslím.“
„Vy-tušíte-kdo?“ špitl Garry.
„Přesně tak,“ měřil si ho Grape přísným pohledem. „A vy mi
ho připomínáte čím dál tím víc. Sbalte si svoje věci a vypadněte! A už mi nechoďte
na oči! Je mi jedno, co jsem nasliboval tomu senilnímu bláznovi, protože ten je
teď v Az-Karbanu, a… dále!“ štěkl Grape ke dveřím.
Teprve poté se ozvalo nervózní, ale přesto ohlušující
zaťukání. Dovnitř nakoukla Hybridova vousatá hlava.
„Musim to řikat, nebo je vám jasný, co sem chtěl?“
2 komentáře:
Prosím, pokračování. . . to je úplně Božííííííííí
to je škoda, když jsou pozitivní komentáře anonymní, pak to vypadá, že si je píšu sám :D
Okomentovat