Jak se dozvěděli o velikém poprasku na ministerstvu
Kapitola X.
Ponechali pana Skrouna u Brajglu ve víře, že jako zkušený
představitel ministerstva (a podle všech indicií i mocností pekelných) si
dokáže poradit sám, a utíkali přes hory, doly, výmoly a potoky pryč. Teprve po
třech dnech se zastavili na Oblé ulici. A kdyby šli celou cestu pěšky a nejeli
záchranný trolejbusem, dorazili by tam možná i o den dřív.
Ubytovali se samozřejmě v Děravém hotelu, na nic jiného
neměli peníze. Garry se sice pokusil druhý den vybrat žetony ze svého účtu, ale
narazil, protože spolu s peněženkou zůstaly u Eisenhüttenstadtu i jeho
doklady. A když ukázal paní za bankovní přepážkou svou jizvu, dočkal se akorát
vyvedení bezpečnostní službou.
„Ještě, že mám aspoň dovolenou,“ zaliboval si pan Vlezlej,
když se za poslední tři fialové žetony posadili k večeři dole v Eso
baru, a otevřel si Betla.
„To snad ne!“ zhrozil se pan Vlezlej. „Píše se tady o
průvodu Smrtikibiců! Poslouchejte: Dobře
informovaný zdroj předal včera naší reportérce Irritě Hrdličkové důkazy o
setkání Smrtikibiců ve východním Německu. Smrtikibicové či jejich příznivci
(jejichž identitu se dosud nepodařilo zjistit) zde po finále mistrovství světa
ve fotbale pořádali lampiónový průvod. Akce se uskutečnila na pozemcích barona
Plump-Vertraulisch, který je spřízněn s vysoce postaveným zaměstnancem
ministerstva, který u něj v tu dobu trávil dovolenou. Jsou tam i fotky!
Kartičko skákavá, to je průšvih! Co když mě teď propustí?“
„Vy se nemusíte bát,“ uklidňoval
ho Garry. „Píše se tam s vysoce postaveným zaměstnancem ministerstva,
určitě myslí někoho jiného.“
„Přesně tak, tomu popisu
mnohem víc odpovídá Ignác Igory,“ utěšoval otce Ten, „je vedoucím odboru a
baronův příbuzný je přece taky.“
„Až se reportérům Betla podaří
odhalit identitu úředníka, o kterém je zatím známo pouze to, že má zrzavé
vlasy, budeme v případě jakýchkoli nejasností trvat na jeho odstoupení
z funkce a řádném vyšetření celého případu. Prokáže-li se jeho vina,
neexistuje jiné řešení než jeho uvěznění v Az-Karbanu,“ přečetl Onen další
větu.
„Tak to vidíte. Mrcha jedna malá užvaněná! Neustále se snaží
vyšťourat na ministerstvu nějakou velkou kauzu, aby si udělala jméno,“ mračil
se pan Vlezlej.
Hormona se uculila: „Kdybych se jmenovala Irrita Hrdličková,
tak se taky snažím udělat si jméno – ale nějaké jiné.“
Aby toho nebylo málo, do baru se vřítil spěšný poštovní
kozel ministerstva financí a vyplivl před pana Vlezlýho úřední obálku.
Pan Vlezlej obálku nervózně roztrhnul a rozložil doručený
telegram. „VASE DOVOLENA SE PRODLUZUJE NA DOBU NEURCITOU STOP SAMOZREJME
NEPLACENA STOP V ZADNEM PRIPADE SE NEUKAZUJTE NA MINISTERSTVU STOP
KAMELIUS FUC STOP P STOP S STOP MRZI ME TO STOP STOP STOP,“ přečetl.
„Stop stop stop?“ nechápal Garry.
„Tři tečky,“ vysvětlila Hormona. „Mrzí mě to… Mimochodem, mě
to taky mrzí.“
„Co budu dělat?!“ zabědoval pan Vlezlej. „Domů nemůžu a
ještě jsem se stal prakticky nezaměstnaným! Teď abych si přebarvil vlasy,
nalepil falešný knírek a zmizel někam do Tramtárie stop stop stop.“
„Snad nebude tak zle. Nějaké řešení určitě najdeme,“ povzbuzovala
ho Hormona. „Musíte se ale k problému postavit jako muž!“
„A vyspat se s Irritou Hrdličkovou!“ dodal Garry
zaníceně.
„Cože?“ zhrozila se Hormona. „Měla jsem samozřejmě na mysli,
že se vrátí domů, omluví se za to nenadálé zmizení, vysvětlí, proč přišel o
práci, a…“
„A začnu se poohlížet po rozvodovém právníkovi,“ zabručel
pan Vlezlej.
„To nebude třeba,“ usmál se Garry vlídně.
V očích pana Vlezlýho zaplály jiskřičky naděje.
„Myslíš?“
„Rozhodně,“ přitakal Garry, „rozvodového právníka si
najímají jen lidé, kteří se při rozvodu přou o majetek. Vy ale budete bohatší,
když nebudete mít nic, než kdybyste vysoudil polovinu majetku!“
Pan Vlezlej sklesle hleděl do sklenice piva. Nakonec poslal
své děti pryč a s vážnou tváří se obrátil na Hormonu.
„Máš pravdu, je třeba jednat,“ prohlásil a pročísl si
řídnoucí zrzavou kštici. „Řekni mi upřímně, myslíš, že bych měl u Irrity
Hrdličkové šanci?“
„Já… ehm… já nevím, co je ta Irrita Hrdličková zač,“
vykrucovala se Hormona, „co se jí líbí, jak vypadá…“
„Takhle,“ zvedl jí pan Vlezlej do výše očí noviny
s její podobiznou.
„Pozor, pozor!“ vložil se do rozhovoru rázně Garry a noviny
mu vytrhl. „Tady asi došlo k nějakému nedorozumění! Když jsem říkal, že je
potřeba vyspat se s Irritou Hrdličkovou, rozhodně jsem nemyslel, že se
něčím takovým budete muset obtěžovat vy, pane Vlezlej. Od toho jsem tu já,
abych se obětoval, sejmul z vás ono těžké břímě a se zaťatými zuby přežil
noc s onou… uf! Musím říct, že slečně Hrdličkové to docela sekne…
s onou ďábelskou kreaturou ukrývající se za andělským obličejem, protože…
jako bych ji už někde viděl? Nenatáčela náhodou dřív… prostě nedá se nic dělat,
beru to na sebe,“ otřel si Garry zpocené čelo.
„No, to by od tebe bylo milé,“ vysoukal ze sebe překvapený
pan Vlezlej. „Ale jak se ti jen odvděčím?“
„Nežádám mnoho,“ sklonil Garry hlavu. „Jen půl království a
ruku princezny… nebo ekvivalentní plnění odpovídající vašemu společenskému
postavení.“
„Čili… půl Brajglu a Támhletu za ženu?“
„Taková je má cena.“
„Za to, že se vyspíš s Irritou Hrdličkovou?“ zašeptala
Hormona nevěřícně.
„Jestli ses s ní chtěla vyspat ty, měla ses ozvat
dřív,“ sykl na ni Garry. „Už jsem se rozhodl položit na oltář služby vlasti…“ Větu
naštěstí nedořekl.
Pan Vlezlej si stále váhavě pohrával s uchem půllitru,
až najednou Garry zničehonic poklekl a podíval se mu přímo do očí.
„Slibuji na svou čest a svědomí, že do měsíce a hodiny svedu
Irritu Hrdličkovou v zájmu celého karbanictva! Vychválí vás jako hrdinu a
bojovníka proti Doktoru Vrdlmrsmrstovi a vy se vrátíte domů se slávou a
zvýšeným platem!“ prohlásil.
Pan Vlezlej si zamyšleně promnul bradu, ale nakonec podal
Garrymu pravici. „A tak se stane. Přísahám na bohatství a slavnou historii
našeho rodu, že dohodu dodržím a Támhleta se ti dostane za ženu!“
„To je konec?“ vypískl překvapeně Emánek.
Natálka ho přetáhla gumovým koníkem po hlavě. „To jsem přece měla říct já!“
„Tak to zekni,“ vyplázl Emánek jazyk.
„Nebudu se opakovat!“
„Ale já jo! To je konec! To je konec! To je konec!“
„Není to konec!“ překřičela ho Natálka.
„Buďte zticha, děti,“ uklidňovala je babička. „A koukejte si lehnout, protože to opravdu byl konec.“ A na důkaz svých slov zavřela stránku s textem a odpojila počítač od internetu.
„Ale to přece nemůže být konec,“ protestovala Natálka. „Takhle pohádky nekončí, takhle začínají! Teď teprve se Garry Poker vyspí se strašlivou Irritou Hrdličkovou, aby získal ruku princezny! Konečně to začíná být zajímavé a…“
„Na to zajímavé jste ještě malí,“ uzavřela debatu babička.
„Už je mi devět,“ nesouhlasila Natálka. „A tři čtvrtě!“
„Tak až ti bude třináct… a sedm osmin,“ protáhla babička vážně hlas, „můžeš si přečíst, co bylo dál, v Milých deníčcích z letního tábora.“
Seznam kapitol 4. dílu:
Část I.: Pohádky lidské babičkyKapitola I.*Kapitola II.*Kapitola III.*Kapitola IV.*Kapitola V.*Kapitola VI.*Kapitola VII.*Kapitola VIII.*Kapitola IX.*Kapitola X.
Část II.: Milé deníčky z letního tábora
Část III.: Varrrle vrrrací úderrr
Žádné komentáře:
Okomentovat