4-III: Kolo třetí

A je to Nigrus Trumpál, kdo se jako první ujímá iniciativy a vrhá se na svého soupeře. Zatlačil Doktora Vrdlmrsmrsta do rohu a doslova ho zasypává ranami! Publikum jásá!

Kolo třetí

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu připomínal hladomornu.

Jediné, co sem na první pohled nezapadalo, byl malý mahagonový stolek umístěný uprostřed místnosti. Seděl u něj Garry Poker a otráveně mžoural na kupu papírů rozházenou po stole.

„Proč?!“ zaláteřil. „Chci do Las Vegas!“

„Trumpál tě odsud nepustí, dokud si to všechno nepřečteš a nenaučíš, Garry,“ zkonstatovala suše Hormona, která seděla vedle něj a vytahovala si stébla slámy z vlasů. „Otázka zní, proč jsem tu já?“

„To je snad jasné!“ pohnulo se špinavé stvoření v rohu kobky. „Můžeš se to našprtat za něj a my se budeme moct vrátit na světlo a čerstvý vzduch. Otázkou je jedině to, proč jsem tu já!“

„Jako kdybys někdy vyhledával světlo a čerstvý vzduch, Vone,“ ušklíbla se Hormona.

Von něco zabručel a raději se obrátil na Garryho: „Jak si daleko?“

„Na druhé stránce.“

„Na druhé stránce?“ vykřikla Hormona. „Jsme tady už dvě hodiny! A první strana je jen titulní! A druhá strana je prázdná, vždyť je to okopírované jednostranně,“ zděsila se a vytrhla mu papíry z ruky. „Dej to sem! Vždyť tady máš napsáno, že si stačí přečíst to podtrhané – a toho zdaleka není tolik!“

„Vážně?“ podivil se Garry. „To jsem asi přehlédl.“

„A ty dvě hodiny jsi dělal co?“

„Snažil se vzpomenout, jak se skládá parník,“ ukázal Garry na pomuchlané papíry na zemi. „Ale vždycky mi z toho vylezla plachetnice.“

Hormona si povzdychla. „Já ti to přečtu. Je to jen pár rozsudků karbanických soudů.“

„Díky,“ zabručel Garry.

Nadechla se. „Oblastní karbanický soud v Uherském Hradišti[1] rozhodl samosoudcem jméno začerněno dne 4. listopadu 1991 takto: obžalovaný CarbDr. Ištván Károlyi, CSc., bytem obec na Slovensku na tři, byl shledán vinným z trestného činu…“

„Jo, o tom mi už říkal Hybrid, že Károlyiho odsoudili,“ přikyvoval Garry zamyšleně, až to skoro vypadalo, že dává pozor. „Nebo mi to říkal Flek. Nebo Woody. Pořád do mě někdo něco hustí, jak si to mám všechno pamatovat? Co je tam dál? A zkus to vzít nějak ve zkratce, nemáme na to celý den.“

„Bohužel, máme na to celý den,“ ozval se Von a nevrle jim připomněl, že jsou zavření ve sklepě na brambory bez sebemenšího množství brambor.

Hormona nalistovala další spis. „Následuje odvolání karbanické prokuratury, případ byl vrácen soudu prvního stupně. Trest pak byl Károlyimu zvýšen z deseti na patnáct let nepodmíněně. Potom přišlo odvolání obžalovaného, trest byl vrchním karbanickým soudem snížen z patnácti let rovnou na tři a půl. Dovolání bylo odmítnuto, protože podle trestního řádu ho mohl zjevně podat jen generální prokurátor, ale nikoli N. T., geniální brokurátor. Pak tři žádosti o milost podané týden po sobě: první zamítnutá, druhá zamítnutá, třetí prezident vyhověl, ale zdá se, že byla podepsaná až den potom, co podal demisi. I když to trochu vypadá, že datum někdo přepisoval. Podle mě někdo přepsal 18. července na 28. července, podívej,“ ukázala papír Garrymu.

Když ten nereagoval, pokračovala: „V dubnu 1994 byl Károlyimu zbytek trestu prominut za dobré chování. V roce 1996 zahájena obnova řízení na základě nových důkazů a skutečností, které předložil N. T. V novém řízení Károlyi je v nepřítomnosti odsouzen k pěti letům vězení. Slovenská strana ho opakovaně odmítla vydat k výkonu trestu do Az-Karbanu. V roce 2000 byla obnova řízení zrušena na základě stížnosti pro porušení zákona, protože vyšlo najevo, že důkazy předložené v obnoveném řízení byly podvržené. Nějakým N. T., zřejmě.“ Hormona zmateně zalistovala několik stránek zpátky. „Takže pravděpodobně platí ten původní rozsudek.“

„Který původní rozsudek? Ten úplně původní?“

„No…“ začala Hormona váhavě, „ten poslední původní.“

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu připomínal hladomornu.

Dočasný obyvatel sklepa ale klidně seděl na nízké dřevěné lavici. Byl zvyklý i na horší místa, proto teď nevzrušeně využíval úzkého pruhu denního světla a něco zapisoval do deníku. V okně se náhle mihl stín a na špinavou zem dopadl úzký pruh papíru. Vězněný ho zvedl a rozbalil.

„I když mě tvá starost o mou osobu neskutečně dojímá, s tebou se nebudu zabývat žádnými věcmi, Fleku,“ zavrčel opovržlivě.

„Sorry, špatné okno,“ ozvalo se shora. „Mohl bys mi to vrátit, Aušu… Australusi?“

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Připomínal hladomornu. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu.

A Vonovi ji připomínal především tím, že už tři hodiny nedostal najíst.

„Fajn, takže Károlyi je zločinec. To je všechno? Můžeme jít na oběd?“ řekl s nadějí v hlase.

„Další záznam je kraťoučký,“ řekla Hormona útěšně a vytáhla z hromádky třístránkový spis. „Podezřelý… Chlodvík Pytlík, nezaměstnaný!“

„Pytlík byl snad Smrtikibic?“ divil se Garry.

„Nebyl,“ řekla Hormona skoro zklamaně. „Podezření z trestného činu krádeže. Údajně měl ukrást nějaký zlatý prsten s rytinou. Nepodařilo se ho ale nalézt, takže případ byl odložen.“

„Nepodařilo se nalézt prsten nebo Pytlíka?“ ujišťoval se Garry.

„Ani prsten, ani Pytlíka. Ale toho ani nikdo nějak zvlášť nehledal,“ ušklíbla se Hormona a podala Garrymu další rozsudek. „Tohle si musíš přečíst sám, určitě ti to udělá radost.“

Garry se začetl a opravdu se zatvářil spokojeně. Pak se ale úsměv z jeho tváře pomalu vytratil. „Cože? Zproštěn viny v plném rozsahu?! Co je to za nesmysl? Proč by mi Trumpál dával k přečtení rozsudek, který říká, že Australus Grape je nevinný?“

Hormona pokrčila rameny. „Třeba proto, abys to konečně pochopil.“

„Grape je zločinec!“

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěny z hrubých kamenů a zpráchnivělá sláma na podlaze poskytovaly jen minimální pohodlí ke spánku.

Australus Grape sebou trhl. Když už se mu konečně podařilo usnout, probrala ho ze sna ošklivá noční můra. Zdálo se mu, jak na něj Garry Poker pokřikuje, že je zločinec.

A to si myslel, že po setkání s Flekem ho už nic horšího potkat nemůže. Pak mu ale došlo, že totéž ho napadlo už ve chvíli, kdy ho Trumpál zavřel do téhle smradlavé díry se slovy: „Jedině tak, že budeš po celou dobu konání poháru pod zámkem, můžu prokázat tvoji nevinu. A určitě víš, jak moc mi na tom záleží.“

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu připomínal hladomornu.

Garry vypočítával na prstech. „Tak to máme Károlyiho, Malejfuje, Malejfujovou, celou Flekovu rodinu, nějaké Le-Branžovy, Fuče, Hookovou, Zkroceného, Pytlíka, Grapea…“

„Grape byl těch obvinění zproštěn,“ přerušila ho Hormona.

„Grapea,“ zopakoval Garry zatvrzele. „Je vůbec v karbanickém světě někdo, kdo nebyl odsouzen, kromě Trumpála? Vždyť nakonec tam snad najdeme i Skrouna!“

Hormona se ušklíbla nad dalším rozsudkem. „Jak jsi to uhodl?“

„Vážně?“ vykulil oči Von.

„Vilibald Skroun, pomocný kibic, narozen dne 3. června 1970,“ přečetla Hormona.

Garry se pousmál. „Tak to může být leda jeho syn.“

„Obvinění obsahuje trestné činy teroru, obecného ohrožení, účasti na zločinném spolčení, vydírání, braní rukojmích, loupeže, výtržnictví, pytláctví, padělání veřejné listiny, neoprávněného použití cizí věci a poškozování lesa těžbou.“

Von překvapeně zamrkal. „Poškozování lesa těžbou?“

„Podle spisu,“ řekla Hormona, „byl dlouhá léta po pádu Doktora Vrdlmrsmrsta na útěku, přičemž krátce před dopadením v roce 2001…“

„Poškozování lesa těžbou?“

„…se z neznámých pohnutek zmocnil harvestoru v provozovně Lesů České republiky – čímž se dopustil toho neoprávněného použití cizí věci podle § 249 trestního zákona – a s jeho pomocí…“

„Poškozování lesa těžbou?“

„…za jedinou noc proředil lesní porost na celkové větší ploše lesa pod hranici zakmenění stanovenou zvláštním právním předpisem na lesních pozemcích v katastrálních územích Polná, Věžnička a Ždírec. Tím se dopustil dle § 181c trestního zákona trestného činu… teď se můžeš uplatnit, Vone.“

„Co?“

„A to ho taky prozradilo, protože něco takového se dá jen těžko udělat nenápadně.“

„Nevím, co si pod tím mám přesně představit, ale rozhodně je to nenápadnější, než kdyby způsobil vznik holé seče,“ odtušil Garry.

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu připomínal hladomornu.

Trojice postav seděla uprostřed a dumala nad vzkazem, který jim přilétl oknem.

„Potom se budeme moci zabývat jinými věcmi,“ přečetla Brownie. „Proč až potom? Do procházení bludištěm přece máme dobré čtyři hodiny času.“

„Jenže jsme tady zavřené,“ připomněla jí Pasta. „Takže se nemůžeme věnovat vůbec ničemu.“

Brownie se zamračila: „Měly jsme ty dveře hlídat. Ale kdo mohl tušit, že se zčistajasna zaklapnou?“

„Což o to, že nemůžeme ven, by až tak nevadilo,“ zamyslela se Palma. „Ale kam zmizel ten fešný strážný? Byla jsem stoprocentně přesvědčená, že šel sem! Přece se nepropadl někam do zdi!“

„Teď nám nezbývá, než se nechat zachránit od toho neznámého za oknem,“ povzdechla si Pasta.

Brownie si přečetla vzkaz ještě jednou. „Jen aby měl vůbec zájem nás zachraňovat. Jak třeba ví, že Trumpál používá ochranu?“

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze, malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu i vedeným rozhovorem připomínal místnost, kterou jsme nedávno opustili a kde Garry, Von a Hormona stále řešili spis Vilibalda Skrouna.

„Musí to být jeho syn,“ ujistila Hormona především sama sebe. „Ale tohle je zajímavé: JUDr. et CarbDr. Vilibald Skroun, zaměstnanec ministerstva, byl v řízení vyslýchán jako svědek, odmítl využít svého práva nevypovídat a jeho svědectví výrazným způsobem přispělo k odsouzení Vilibalda Skrouna.“

„On svědčil sám proti sobě?“ věnoval jí Garry záblesk pozornosti.

„Říkám, že to je jeho syn,“ zavrčela Hormona. „A Skroun starší v podstatě zařídil, aby ho poslali do vězení. Proč?“

„Protože byl Smritikibic?“ navrhl Von.

…

Brownie zoufale zabušila na dveře cely.

„Proč tady není Garry? Nebo Von? Aby mě mohl – ať už ten nebo onen – zachránit?“ vzdychla.

„Tak Garry nebo Von? Nebo snad Ten? Nebo Onen?“ vyzvídala zmatená Pasta. „Měla by sis konečně vybrat. Nemůžeš si zabírat všechny kluky pro sebe!“

„Přesně tak, musíš si vybrat jednoho,“ přitakala Palma. „Jeden muž v mém srdci, jeden muž v mé hlavě… jeden muž v mém domě, jeden muž v mé posteli!“

„To jsou dohromady čtyři,“ oponovala Brownie. „A já mám jen dva!“

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. U nikoho z přítomných. Strážný stojící ve výklenku proti cele číslo 2 se cítil nejistě už delší dobu.

Znervózňovaly ho především hlasy, které se ozývaly zpoza vedlejších dveří. V cele 3 by přece nikdo neměl být! Ani by neměla být zavřená!

Měl od Trumpála jasné příkazy: hlídat celu 2 a za žádnou cenu z jejích dveří nespustit oči. Ale hlasy byly prokazatelně dívčí. A celkem veselé.

Něco takového je přece třeba prověřit, usoudil po dlouhém vnitřním boji. Ostatně, Trumpál přece nemůže předvídat všechno. Kdyby ho to napadlo, určitě by řekl: „Hlídej celu 2 a nespusť její dveře z očí, leda by se v okolí dělo něco zvláštního.“

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu připomínal hladomornu. Grapeovi už taky začínal pomalu lézt krkem.

Najednou měl ale pocit, jako by bylo něco jinak. Jako by ho najednou nikdo nesledoval. Vyhlédl malou mřížkou ve dveřích ven. Strážný byl pryč.

Neváhal, vytáhl zpod vlasů malou grepovou (v žádném případě ne růžovou!) sponku a dal se do práce. Po pár minutách se Australus Grape vyplížil ze sklepa ven.

Teď už jen musí najít Pokera a zabránit mu, aby vstoupil do bludiště. Kde ho tak může Trumpál držet? Určitě v nějakém přepychovém pokoji, Pokera by přece nezavřel do sklepa!

…

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu připomínal hladomornu.

Trojice postav seděla uprostřed a dumala nad vzkazem, který jim přilétl oknem.

„Do bludiště bys vůbec neměl chodit,“ vytrhla Hormona Garrymu vzkaz z ruky. „Chtěl jsi přece rovnou do Las Vegas, ne?“

„Ale Flek si myslí, že bych do třetího úkolu měl jít!“ vzal si Garry papír zase zpátky. „A on je přece můj… něco, nevím co!“

Hormona zasyčela: „Flek si myslí? Není náhodou k myšlení potřeba mozek?“

„Flek i můj otec kdysi Ohnilý pohár vyhráli!“ trval na svém Garry. „Měl bych kráčet v jejich stopách!“

Hormona zděšeně zakoulela pistáciovýma očima. „Ale…“

„Tady není žádné ale,“ zvedl Garry bojovně ruku i hlas. „V pravidlech stojí černé na bílém, že Garry Poker musí zvítězit a tak se stane!“

---

[1] V tomto případě sa Slovácko súdí.
 

---

Seznam kapitol 4. dílu:

Část I.: Pohádky lidské babičky

Část II.: Milé deníčky z letního tábora

Část III.: Varrrle vrrrací úderrr
Kolo první*Kolo druhé*Kolo třetí*Kolo čtvrté*Kolo páté*Kolo šesté*Kolo sedmé*Kolo osmé*Kolo deváté*Kolo desáté*Kolo jedenácté