Že by se konečně začalo něco dít? Oba protivníci mají krví podlité oči a vrhají se proti sobě!
Kolo čtvrté
Sklep pod budovou statku konečně přestal vyvolávat jakékoli pocity,
protože Nigrus Trumpál v doprovodu dvou nevýznamných členů Neřádu
v červených uniformách vyvedl Garryho a jeho společníky ven.
Usmál se na něj, a přestože ředitelovy křivé žluté zuby také
nevyvolávaly příliš příjemné pocity, aspoň nepřipomínaly hladomornu.
„Teď už jsi připraven na třetí úkol,“ položil Trumpál Garrymu ruku na
rameno. „Jen poslední věc: Abys prokázal, že ses z těch spisů něco naučil,
na něco se mě zeptej.“
„Já vás?“ divil se Garry, který především za dva roky prvního ročníku u
všech možných zkoušek odpozoroval, že obvyklý je spíše opačný postup. Ostatně,
to byl také jeden ze základních kamenů jeho studijních neúspěchů.
„Ne,“ mrkl Trumpál. „Položením smysluplné otázky k věci nejlépe
prokážeš, že jsi tomu opravdu porozuměl.“
„Mne by zajímalo, jestli Vilibald Skroun mladší byl opravdu
Smrtikibic,“ zamyslela se Hormona. „Svědectví pana Skrouna staršího o tom, jak
jeho syn pověsil do okna lampion s vyobrazeným pikovým listem a vzýval při tom
Doktora Vrdlmrsmrsta, aby se vrátil, na mě nepůsobilo moc důvěryhodně.“
Trumpál se na ni úkosem podíval. Pak gestem vyzval Garryho, aby se
zeptal on.
„Mně zase vrtá hlavou, co se stalo s Bertou Tlustou,“ promluvil
ale místo něj Von. „Je divné, že najednou zmizela a nedala nikomu vědět. Je to
totiž tátova známá z ministerstva, často k nám jezdila v létě na
návštěvu. Ale před pár lety ji přeložili do karbanického archivu, protože kradla
zásoby v ministerské jídelně.“
„To je sice hezké, že ti to vrtá hlavou, ale zeptat se má Garry,“
zpražil ho Trumpál.
„Ale mě to vážně zajímá, co se jí přihodilo,“ nedal se Von. „Vždycky
nám vozila spousty jídla. Klobásy, šunku, řízky, nakládané okurky a cibulky,
sušenky, cukr…“
Trumpál ho netrpělivě přerušil: „Jaká je tvoje otázka, Garry?“
Garry se krátce zamyslel. „Já bych se nejradši zeptal, kolik je hodin.
Za jak dlouho začne třetí úkol?“
Hormona se chytila za hlavu, ale Trumpál vypadal, že je s jeho
otázkou spokojen.
„Výborná otázka. Přestože ses toho tolik naučil, zajímáš se především o
věci příští. Z toho dovozuji, že jsi všemu porozuměl. Velmi dobře,
chlapče, velmi dobře.“
Garry se spokojeně usmál. Hormona zaúpěla.
Trumpál ho opět chytil za rameno. „Je vidět, že už jsi naprosto
připraven. Nejen na třetí úkol, ale i na boj s Doktorem Vrdlmrsmrstem,
který může přijít každou chvíli.“
Garry se vyplašeně rozhlédl. „Už teď?“ pípl.
„Neboj,“ uklidnil ho Trumpál. „Do konce Ohnilého poháru jsi
v bezpečí. Že by se ti během třetího úkolu něco stalo, je asi stejně
pravděpodobné, jako že by mě Australus Grape shodil z vrcholku nejvyšší
věže polenského hradu a já cestou udělal trojné salto s pěti vruty.“
…
„Ale stejně bych rád věděl, kam zmizela Berta Tlustá,“ povzdechl si
Von, když dorazili na místo konání turnaje a usadili se na kraji malého hájku.
Trumpál byl sice z Garryho otázky nadšen, ale odpovědět se na ni
neobtěžoval, takže k bludišti u pramene Šlapanky vyrazili ihned a teď měli
bezmála tři hodiny volného času.
„To mě taky,“ povzdechl si vykotlaný pařez za jejich zády.
Leknutím odskočili do kukuřičného pole.
„Nebojte se, to jsem přece já!“ zasyčel pařez.
Garry poplašeně vyhlédl mezi klasy. „Ten pařez, do kterého jsem se
vyzvracel za Hybridovou hájenkou po oslavě Vonových narozenin?“ hádal.
„Ne, já…“
„Pařez, na kterém jsem seděla v prvním ročníku cestou na
karbanický koncert?“ napadlo Hormonu. „Jsem si skoro jistá, že ten tehdy taky
mluvil.“
„To jsem byl já,“ oponoval jí Von, který se také odvážil vystrčit na
slunce pár zrzavých vlasů.
„Pařez jako pařez,“ ušklíbla se Hormona.
„Ne, já jsem…“
„Vzduch procházející štěrbinami v pařezu, který úplnou náhodou
vydává zvuky připomínající lidskou řeč?“ řekl Von se zřetelnou nadějí
v hlase.
„Ne! Garry, já jsem tvůj…“
Garry se plácl do čela. „Ty jsi Sirénus?“
„No konečně vám to došlo,“ zabručel pařez.
Vyhrabali se z pole a všimli si, že pod pařezem se nachází
prostorná nora, z níž vykukuje neučesaná hlava Sirénuse Fleka.
„Jak jsi mě našel?“ zajímal se Garry. „Nevybavuju si, že bych ti psal o
tom, že poslední úkol bude ve Věžnici.“
„Nejsi jediný, kdo si se mnou dopisuje.“ Sirénus si odfrkl. „Naštěstí.
Nebýt dopisů od Trumpála, Pošuka Woodyho a od Irrity Hrdličkové, tak bych
nevěděl vůbec nic.“
Garry se pár pikosekund zastyděl, hned se mu ale rozzářily oči. „Přišel
ses doufám podívat, jak zvítězím?“
„Obávám se, že blíž se nedostanu,“ posmutněl Flek. „Musím si dávat
pozor, přeci jen jsem pořád mezinárodně hledaný zločinec a vězeň na útěku.“
„Jak bychom mohli zapomenout,“ zašklebila se Hormona. „Jste přece tak
opatrný! Garryho sem jezdíte navštěvovat jen dvakrát do týdne a jinak se
ukrýváte na místě, kde se neobjeví živá duše. Kromě zhruba poloviny místní
karbanické populace, která tam chodí pravidelně večeřet.“
„Maskuju se, slečinko,“ mávl rukou Flek a na důkaz svých slov si
nasadil falešné brýle a knír. „Ale potřeboval jsem Garrymu něco vyřídit a můj
vzkaz, který jsem se snažil propašovat do sklepa, asi nedostal. Tak jsem se
proplížil sem.“
„Dostal,“ zavrtěl hlavou Garry a vytáhl papírek z kapsy. „Ale nic
důležitého tam nebylo. Soustřeď se na to, abys bezpečně prošel tím
bludištěm, potom se budeme moci zabývat jinými věcmi,“ přečetl.
„Na druhé straně,“ vytáhl Flek s námahou ruku z podzemí. „Dej
to sem!“
Garry mu vzkaz úslužně podal.
„Vrdlmrsmrstův vzstp... Promiň. Dej si pozor. Vrdlmrsmrstův
vzestup je spojen s několika podivnými zmizeními. Jak už jsem ti říkal,
v Polné zmizela Berta Tlustá, několik dní potom, co se z archivu, kde
pracovala, ztratit starodávný karbanický amulet. Přímo Trumpálovi pod nosem
zmizel Vilibald Skroun, jeden z nejvýznačnějších pracovníků ministerstva.
A na začátku léta došlo ještě k jednomu záhadnému zmizení: pohřešuje se
František Brus, obyvatel vesničky, kde se nachází Varrrlovic rrrodinný statek.“
„Tolik informací se na ten papírek nemohlo ani vejít,“ ohrnul Garry
pochybovačně ret.
„Existují i záznamová média s větší kapacitou než tvoje hlava,
Garry,“ odtušila Hormona.
„Všechna ta zmizení vedou k jediné otázce,“ přerušil jejich škorpení
Flek, „víme, co dělá Vrdlmrsmrst tohle léto?“
„Unáší lidi?“ snažil se Von.
„Něco chystá,“ vychrlil Flek. „Nebude to dlouho trvat a…“
„Bacha, jde sem profesorka McDonaldová!“ všimla si Hormona a ochotně
zatlačila Flekovu hlavu botou do podzemního doupěte.
„Pokere, za pět minut se šampioni sejdou ve stanu před branou
bludiště,“ oznámila profesorka chladně.
„Ale úkol přece začíná až večer!“ bránil se Garry.
„Já vím, Pokere,“ řekla profesorka McDonaldová a prohlížela si ho
výrazem vyhrazeným obvykle pro obtížný hmyz nebo skvrny na novém oblečení. „Ale
na poslední úkol jsme pozvali rodiny šampionů, takže se s nimi teď můžete
pozdravit. A je tam pro vás připravený švédský stůl.“
„Chcete říct… že jsou tu… Drsoňovi?“ vysoukal ze sebe Garry.
Ředitelka jejich koleje si povzdechla: „Kéž by. Ředitel usoudil, že
místo nich pozve jako vaši rodinu Vlezlý. V kompletní sestavě. Tak laskavě
přestaňte s hloupými otázkami a pospěšte si.“
„Není třeba,“ posmutněl Von. „Jestli přijela celá naše rodina, tak už
je ten švédský stůl dávno pryč i s nohami.“
Vyrazili tedy volným krokem za profesorkou McDonaldovou ke stanu,
k šampionům a jejich rodinným příslušníkům. Před vchodem do stanu stála
Viktorka Rumová se svými rodiči a dělili se o jeden malý okoralý chlebíček.
Když šel Garry kolem, usmála se na něj a popřála mu hodně štěstí. Garry si jí
ani nevšiml, stejně jako černovlasé skupinky ukrývající se za rohem, která
zahrnovala Kláru Čistovodovou, její rodiče, babičku, staršího bratra a čínského
chocholatého psa. Nedbalým kývnutím hlavy se pozdravil s panem Igorym a
vstoupil (s Vonem a Hormonou v zádech) do stanu. Rudá záře ze všech vlasů
kolem ho téměř oslepila.
„To jsi nečekal, viď?“ hrnula se k němu hned paní Vlezlá
s otevřenou náručí. „Řekli jsme si, že se na tebe přijedeme podívat,
Garry!“
„To vidím,“ zkonstatoval Garry a smutně hleděl na vymetený stůl
uprostřed stanu. Nejvíce ho rozlítostnila řada prázdných lahví. Úplně ho bodlo
u srdce, když si uvědomil, že bude muset vydržet s Vlezlejma několik hodin
na suchu, než začne třetí úkolu.
Vysoký zrzek stojící vedle, patrně jeden z Vonových bratrů, si
všiml jeho pohledu. „Neboj. Kluk, co to má na starosti říkal, že za chvíli
přinesou další. Pravda, pak utíkal jako splašený k lesu a od té doby jsme
ho neviděli.“
„Tak co, všechno v pořádku?“ přitočil se k němu další,
v kterém Garry poznal Tadytohohlectoho, kterému kdysi předával Alberta,
alpské ostrohřbeté kuře.
„Až na to, že nemám co jíst ani pít, celé dopoledne jsem byl zavřený ve
sklepě a za pár hodin mě nejspíš zabije Ty-tušíš-kdo, se mám fajn, díky,“
opáčil ironicky.
„To rád slyším,“ přikyvoval Tadytenhlecten nadšeně.
„To zvládneš!“ přivolala si zpět paní Vlezlá Garryho pozornost silnou
přátelskou herdou do zad. Když se mu vrátil dech, zrak i rovnováha a páteřní
obratle si opatrně sedly zpět na své místo, pokusil se na ni usmát.
„Ale kdyby to náhodou nevyšlo, vsadili jsme všechny peníze na tvé tři
soupeře,“ objevil se mu za ramenem i pan Vlezlej.
Garry se na něj úkosem podíval. „Copak vám Tamten nepřečetl pravidla,
konkrétně § 42?“
„Je teď dost vystresovaný,“ postěžovala si paní Vlezlá. „Opakovaně ho
vyslýchali kvůli zmizení pana Skrouna, pak zase kvůli objevení pana Skrouna.
Měli podezření, že pokyny, které mu pan Skroun zasílal, si Tamten vymýšlel.
Zhroutil se a leží doma, chudáček!“
Garry se rozhlédl po stanu namačkaném až po střechu. „Říkal jsem si, že
je vás tu nějak míň,“ utrousil a vlídně se podíval na paní Vlezlou, „ale myslel
jsem, že je to tím, jak jste zhubla. Moc vám to sluší.“
Paní Vlezlá se na něj nedůvěřivě podívala, uvažovala, jestli má jeho
poznámku brát jako kompliment nebo urážku. Když pak sáhla do kabelky, Garrymu
se málem zastavilo srdce, ale vytáhla složený a trochu pomačkaný článek Kdo a jak pomohl zoufalci s jizvou na zadku
k prvnímu místu? z Betlu z minulého týdne.
„Podepsal by ses mi?“ smrkla. „Abych měla památku, kdyby ses náhodou
nevrátil.“
Hormona se mu naklonila přes rameno: „G-A-R-R-Y, kdybys nevěděl.
S tvrdým.“
„Samozřejmě, že s tvrdým,“ přikývl Garry. „S měkkým to nejde.“
Paní Vlezlá se zatvářila kysele, ale nikoli na Garryho, ale na Hormonu.
Vyškubla papír Garrymu z ruky a nasupeně odkráčela mezi své početné
příbuzné.
„Co jsem jí provedla?“ divila se Hormona.
„Máš přece techtle mechtle se Sirénusem Flekem, masovým vrahem, který
se opakovaně pokusil Garryho zabít. A co je mnohem horší, nemyje se, nečeše se
a vypadá jak trhan,“ vysvětlil Von. „Pro naši mamku jsi mrtvá.“
Hormona pokrčila rameny. „Sice nechápu, jak to, že pro ni nejsi
v takovém případě mrtvý ty, ale pokus se jí vysvětlit, že o Sirénuse Fleka
bych si neopřela ani koloběžku, než ji zabiju a ona bude mrtvá nejen pro mě,
ale i pro dalších šest miliard lidí.“
„To je zbytečné. Možná by to bylo dokonce konturaprediktivní,“ mávl by
rukou pan Vlezlej, kdyby na takový manévr bylo ve stanu dost prostoru, „ona
sama proti Flekovi vůbec nic nemá.“
Garry, Von i Hormona se na něj překvapeně podívali.
„Moje žena moc dobře ví, že Sirénus Flek ve skutečnosti není zločinec.
Vždyť si pravidelně dopisujeme a jeho nevinu nám opakovaně potvrdil i Trumpál,“
vysvětloval. „Naopak, považuje ho za dobrého rodinného přítele.“
„Nechápu,“ zamračila se Hormona.
Pan Vlezlej se rozhlédl a zašeptal. „A byla by ráda, kdybychom byli
všichni jedna velká rodina!“
„Ale vždyť…“ divil se Garry.
„Na základě výchovy jednadvaceti dětí došla manželka k názoru, že
nejlepším způsobem, jak něčeho dosáhnout, je vnucovat pravý opak,“ mrkl pan
Vlezlej. „Neměl bych vám to říkat, ale ve skutečnosti by byla ráda, kdyby se
Flek s Hormonou vzali.“
Hormona se zamračila ještě víc. „Tak teď už pro mě mrtvá je,“ zaťala
pěsti.
Rozhovor skončil, tak se probojovali k lavici postavené podél
zadní strany stanu. Von se posadil a opřel se o plachtu, čímž celý stan málem
skácel. Zavřel oči.
„Vzbuď mě, než půjdeš půjdeš,“ zabručel ještě na Garryho a usnul.
…
Zbytek odpoledne utekl tak rychle, jak jen může běžet čas
v přeplněném vydýchaném stanu bez kapky vody a sousta jídla. Přesto se
Garry dočkal spásného gongu, který svolával šampiony – ale ostatně i obecenstvo
– ke startu.
„Dámy a pánové, během pěti minut bude zahájen třetí a poslední úkol
Ohnilého poháru,“ rozezněl se Trumpálův hlas posílený megafonem. „A Garryho
Pokera prosím, aby přišel k bráně bludiště za Kaméliem Fučem… aha… ano,
ostatní soutěžící mohou přijít také, pokud mají pocit, že to má smysl.“
Garry se zvedl a vzbudil Vona. Ten mu spolu s Hormonou popřál
hodně štěstí a zase usnul. Ten, Onen a nakonec i Támhleta mu popřáli také. Když
Garry opustil stan, vrazil přímo do bývalého profesora Lotkiena, který už ho
zřejmě šel na Trumpálův příkaz najít.
„Jak je, Garry?“ zeptal se. „Myslíš, že to zvládneš?“
„Jsem v pohodě. Nikdy mi nebylo líp,“ zalhal Garry.
Dorazili spolu před vchod bludiště, kde se právě Nigrus Trumpál
dohadoval s Kaméliem Fučem. Garry vyrozuměl, že vedoucí karbanického
odboru trvá na tom, aby mu Trumpál vydal klíč. Nakonec své snažení vzdal a
vykročil vstříc soutěžícím, kteří se tu mezitím sešli v plné sestavě.
„Nemusíte se ničeho obávat, pracovníci ministerstva mají bezpečnost
celého turnaje plně pod kontrolou,“ promluvil k nim, zatímco Trumpál dělal
za jeho zády legrační obličeje. Garry vyprskl. „Budeme hlídat kolem celého
bludiště. Kdybyste měli nějaké problémy a potřebovali byste pomoc, vystřelíte
do vzduchu tuto červenou světlici. V okamžiku, kdy dorazíte do cíle,
vystřelíte druhou barevnou světlici, čímž bude úkol ukončen. Pan Poker má
modrou, pan Igory žlutou, slečna Čistovodová fialovou a slečna Rumová zelenou,“
rozdal jim kovové válečky.
„Zdá se, že jsme nějakým nedopatřením dostali všichni modré světlice,“
všiml si Igory.
Fuč se rozhořčeně otočil na ředitele: „Jak je to možné, Nigrusi?!“
Trumpál pokrčil rameny, jak nejnevinněji uměl. „Omlouvám se, svému
spolupracovníkovi plně důvěřuji, ale je barvoslepý. Ostatně, jeho účes je toho
důkazem,“ ukázal na Růžového Vlase. „Šťastnou shodou okolností tu ale mám ještě
rezervní,“ zalovil v kapse pláště.
Kamélius Fuč mu je naštvaně vyrval z ruky. „Zopakujme si ještě
základní pravidla,“ otočil se k nervózním soutěžícím. „Startovat budete
podle toho, kolik jste získali bodů v předchozích dvou úkolech. Za každý
bod ztráty budete vyrážet o patnáct vteřin později. Pan Garry Poker získal
zatím 54 bodů, bude tedy startovat přesně v 18:00. Pan Igor Igory má 32
bodů, takže vyběhne jako druhý v čase 18:05:30. Slečna Viktorka Rumová má
27 bodů, a čas jejího startu je tedy 18:06:45. Jako poslední pak do bludiště
vstoupí slečna Klára Čistovodová, která získala 24 bodů a startovní čas
18:07:30. Jasné?“
Když přikývli, pan Fuč pokračoval: „Vaším cílem je překonat všechny
nastražené překážky, úspěšně projít až do středu bludiště, kde na vás čeká
sladká odměna…“
„Čokoláda?“ zbystřil Garry.
„Jestli chceš kousek čokolády, vezmi si,“ nabídl mu Rohn Lotkien.
„Ne, Ohnilý pohár. Kdo se ho dotkne jako první, je vítězem turnaje.
Jakmile se ho dotknete, odpalte světlici,“ připomněl jim.
Garry vytáhl světlici z kapsy a položil prst na tlačítko.
„Jestli jste řádně dorazili do cíle, je samozřejmě ověřováno kamerou,“
podíval se na něj Fuč významně. „Takže nějaké plané odpalování nemá smysl.“
Garry světlici zase schoval.
„Takže připraveni?“ obrátil se na ně Trumpál a odemkl branku.
Šampioni opět přikývli.
„Až zapískám, pan Poker může vyběhnout,“ řekl Fuč, vložil si píšťalku
do úst a podíval se na stopky. Garry zaklekl do startovní polohy.
„Deset, devět, osm…“ začal odpočítávat Trumpál, který Fučovi koukal na
hodinky přes rameno. „… jedna…“
Píííísk.
Seznam kapitol 4. dílu:
Část I.: Pohádky lidské babičkyČást II.: Milé deníčky z letního tábora
Část III.: Varrrle vrrrací úderrr
Kolo první*Kolo druhé*Kolo třetí*Kolo čtvrté*Kolo páté*Kolo šesté*Kolo sedmé*Kolo osmé*Kolo deváté*Kolo desáté*Kolo jedenácté
Žádné komentáře:
Okomentovat