4-III: Kolo deváté

„Tak určitě… já myslím, že jsem podal v souboji velmi dobrý výkon. Že rozhodčí souboj ukončil, záleží jen na jeho posouzení, jak to viděl on. Já jsem mu k tomu žádný podnět nedával, nijak jsem ho neovlivňoval a jsem si jistý, že kdyby zápas pokračoval, tak bych zvítězil.“

Kolo deváté

„Co se stalo?“ zeptal se Pošuk Woody poté, co se rozkošnicky usadil v Trumpálově křesle.

Garry se dal do vyprávění. Vylíčil Woodymu, jak se předešlého dne setkal s Doktorem Vrdlmrsmrstem, od kterého se dozvěděl, že je údajně jeho otec. Dramaticky popsal svůj úprk z podzemí a nezapomněl při tom zdůraznit své hrdinství. Pak pověděl Pošukovi také o zápisu z valné hromady, který mu od Temného hráče přišel.

„A píše se tam,“ poklepal Garry významně na složku papírů, „že jeden ze Smrtikibiců je teď mezi námi! Jeho vinou jsem se s Vrdlmrsmrstem vůbec potkal! A já myslím, že vím, kdo to je!“

„Opravdu myslíte?“ zvedl Woody obočí. „Říká se, že mozek je ten nejpřeceňovanější orgán.“

„Ten můj rozhodně ne!“ ohradil se Garry.

„Kdo to tedy podle vás udělal?“ zajímal se Pošuk Woody.

„Grape!“ prohlásil Garry přesvědčeně. „Kdo jiný?“

„Proč zrovna on?“

„Je na mě zasedlý!“ rozčiloval se Garry. „A hned po konci Ohnilého poháru odjel za Vrdlmrsmrstem. Podívejte se, tady se to píše!“ hodil tajnému agentovi papíry pod nos.

Alan Woody se s velkým zájmem začetl. „Cože?“ vyhrkl. „On jim odpustil?!“

„Komu?“ nerozuměl Garry.

„Myslím těm Smrtikibicům, kteří zůstali na svobodě!“ zuřil Woody. „Kteří se dokázali vyhnout Az-Karbanu. Doufám, že tentokrát prokážete o něco víc schopností. Pch!“

„Jeho hloupost, že si takové pitomce nechává ve svých službách,“ pokrčil rameny Garry. „Ale pro nás je to jedině dobrá zpráva!“

„Dobrá zpráva je to možná pro vás,“ vstal prudce Pošuk. „Ale já to tak nenechám!“

„Cože?“ nechápal Garry. Díval se na malý kapesní revolver, kterým na něj správce tábora a tajný agent mířil. To musel být hodně špatný vtip, nic jiného to být nemohlo.

„Slyšel jste někdy o dvojitých agentech, Pokere?“ vykládal Alan Woody pobaveně. „Takový agent navenek vykonává špionážní činnost ve prospěch jedné strany, ale ve skutečnosti pomáhá té druhé. Takových agentů měly obě strany – Vrdlmrsmrst i Trumpál – kdysi spoustu. Ale jen ti nejschopnější přežili a vykonávají své poslání do dneška. Tušíte, o kom mluvím?“

„O… hm… o Lotkienovi?“ napadlo Garryho. „Nikdy bych neřekl, že to, že je ve skutečnosti žena, nebude jeho nejstrašnější tajemství.“

„Mluvím o sobě, vy zabedněnče!“ zamával Alan Woody výhružně pistolí. „Proč myslíte, že na vás právě teď mířím nabitou zbraní?!“

„Ona je nabitá?“ vyděsil se Garry. „Myslel jsem si, že je to jen hodně špatný vtip. Nikdy by mě nenapadlo, že právě vy sloužíte Doktoru Vrdlmrsmrstovi!“

„A můj pán mě zahrne nekonečnou vděčností, až mu přinesu tělo Garryho Pokera,“ zasmál se Woody.

V Garrym hrklo. „Já nechci umřít!“

„No tak,“ chlácholil ho Woody. „Berte to z té lepší stránky: Smrt je jedna z mála věcí, které lze zrealizovat pohodlně vleže.“

„Vážně si myslíte, že Ten-jehož-jméno-neumíme-vyslovit bude rád, když mu zabijete jeho jediného syna?“

„Sakra! Proč se musí všechno tak komplikovat?“ zaklel Pošuk. „No dobře, tak mu vás přivedu živého. S tím by snad mohli být spokojeni všichni.“

„Já tedy rozhodně ne!“ vystoupil znenadání z krbu Nigrus Trumpál v doprovodu Rohna Lotkiena a K. F. C. McDonaldové. „Svažte ho a dejte mu roubík!“

„Vy jste právě prošel krbem!“ vzpamatoval se Pošuk Woody z šoku, když mu nasadili pouta. „Jak jste to dokázal?“

„Co by to bylo za kancelář, kdyby do ní nevedla tajná chodba?“ rozhlédl se Trumpál po své provizorní úřadovně. „A pro případ, že by nás někdo sledoval… pojď, dítě, zapal můj oheň,“ vyzval Garryho.

„T… t… tak to bylo o fous,“ vykoktal Garry, zatímco roztřesenýma rukama zápolil se sirkami a přitom sledoval vzpouzejícího se a kopajícího Alana Woodyho.

„Měl jsem své podezření,“ poklepal si Trumpál významně na nos. „Ale musel jsem si to ověřit ve své kartotéce potenciálních zrádců.“

„A nechal jste mě tady s ním samotného?!“ rozkřikl se Garry. „Co kdyby mě zabil?“

Trumpál položil Garrymu ruku na rameno. „Pak bychom ho zatkli. A věř mi, že tvoje smrt by byla velmi přesvědčivým důkazem proti jeho osobě.“

„Pojďte, Pokere,“ vybídla ho profesorka McDonaldová. „Pojďte se mnou – odvedu vás na ošetřovnu.“

„Nejsme ve škole, ošetřovna je trochu z ruky,“ sykl Lotkien.

„To zaprvé,“ přidal se Trumpál. „A za druhé: Garry musí pochopit, co se vlastně stalo. Pochopit je první krok k tomu, aby se s tím vším vyrovnal, a teprve, až se s tím vyrovná, může se z toho dostat. Potřebuje si uvědomit, kdo mu způsobil ta muka, která zažil, a proč.“

„Koukám, že jste si zase nevzal prášky,“ zamračila se profesorka, otočila se na patě a odkráčela pryč.

Trumpál pokynul Lotkienovi: „Ty taky běž. Jako bojovník Neřádu nemusíš pochopit vůbec nic, stačí, když budeš dělat, co řeknu.“ Lotkien si jen povzdechl a vyrazil za McDonaldovou. „Ještě počkej,“ zarazil ho Trumpál. „Hned teď zajdi k bludišti. Po levé ruce budeš mít malý lesík a na jeho jihozápadním okraji najdeš starý pařez. Tak na něj zaklepej, takhle,“ vyťukal Trumpál o stůl krátkou sekvenci.

Lotkien rozhodil rukama. „To nemůžete normálně říct, že mám dát vědět Sirénusovi?“

…

Netrvalo to dlouho a někdo zaklepal podobně složitý, ale jiný kód na malé okno v zadní části stodoly (kanceláře). Trumpál otevřel a dovnitř se s námahou protáhl Sirénus Flek.

„Pizzerie ti moc neprospívá,“ pousmál se ředitel, „neměl bych ti najít nějaké jiné zaměstnání? Jeden můj známý vede cvičiště a zaboha nemůže sehnat nikoho, kdo by si nechal obalit ruku molitanem a nechal si ji pokousat.“

Flek si odrfkl. „Psů se nebojím, takže…“

„Psů?“ vykulil oči Trumpál. „Jde o výcvik krokodýlů! Sám jsem mu jich nedávno pár poslal, protože mi ve sklepech poslední dobou trochu zvlčili. Teda vlastně spíš zberánčili. Zvlčení by nebyl takový problém.“

„Minulý týden jste mluvil o tom, že hledáte někoho na úklid školních záchodů. Teď si tak říkám, že bych měl zájem,“ posadil se Sirénus Flek.

„To místo už je bohužel obsazené,“ rozpažil Trumpál. „Ale kvůli tomu tady nejsme. Zavolal jsem tě proto, aby se Garry dozvěděl pravdu… nebo něco, co se pravdě blíží.“

Flek překvapeně zvedl obočí. „Opravdu… jak…“

„Tenhle muž!“ přerušil ho Trumpál a ukázal prstem na svázaného Woodyho. „Tenhle muž nás zradil a celou dobu dával informace Doktoru Vrdlmrsmrstovi! A nejen to: dokonce se vydával za Alana Woodyho!“

„Cože?!“ nechápal Garry. „Tohle není Alan Woody?“

„Pak nás ale vlastně nezradil,“ namítl Flek. „Podvedl nás, to ano, ale nezradil – protože nám předtím nikdy nepomáhal.“

„Drobnost,“ přimhouřil oči Trumpál.

„A kdo to tedy je?“ zeptal se Garry a přeskakoval očima mezi Trumpálem, Flekem a mužem, o kterém se dosud domníval, že je Alan Woody.

Trumpál zabodl svůj kostnatý prst do mužova ramene. „Tohle,“ vykřikl vítězoslavně, „tohle je Alan Woody!“

„Možná měla M… profesorka McDonaldová pravdu,“ připustil neochotně Garry. „Možná byste si opravdu měl vzít prášky. Jakékoliv.“

„Kdepak, Garry,“ zamrkal na něj Trumpál. „Když se nad tím zamyslíš, zjistíš, že mám pravdu.“

Garry svraštil čelo a začal usilovně přemýšlet. „Ne, nezabírá to,“ řekl po chvilce. „I když odhalení, že Alan Woody je ve skutečnosti Alan Woody, je určitě senzační, tiskovou konferenci bych k tomu radši nesvolával.“

„Alan Woody?“ vykřikl najednou Sirénus Flek. „Starý dobrý pošuk Woody?“

„Ano,“ přikývl Trumpál.

„Ale to není možné…“

Trumpál důrazně přikývl. „Přesně tak! To není možné,“ začal vykládat a přitom přecházel po kanceláři sem a tam. „Znali jsme se s Woodym spoustu let – dá se říct, že jsme byli staří přátelé. Ale v sedmdesátých letech se naše cesty rozešly. Jeho z Polné vyrazili a já jsem se tam stal ředitelem. Poslali ho spravovat zastrčený kemp v Jamném. Inu, byla to složitá doba. I když si za to mohl do značné míry sám, nikdo ho nenutil nepodepisovat Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Když to zkrátím, od té doby se mi vyhýbal, dokonce i v rámci Neřádu jsme vždy spolupracovali jen přes prostředníky. Až do letošního roku.“

„Hned je mi to jasnější,“ ušklíbl se Garry.

„Na jaře se mi sám pokorně ozval,“ pokračoval Trumpál, „omluvil se mi za to, že jsem ho tehdy vyhodil z místa učitele obrany proti švindlování, a domluvili jsme se…“

„Mohl byste s těmi detaily ze své minulosti přestat?“ rozčílil se Garry. „Jestli budete takhle pokračovat, ztratím veškeré iluze o vaší dobrosrdečnosti a dokonalosti mnohem dřív než na konci sedmého dílu!“

Trumpál si povzdechl. „Dobrá, dobrá. Tak abys věděl, sám toho teď lituji, protože od té doby je místo učitele obrany proti švindlování jako prokleté – každý rok musím shánět někoho jiného. Každý se buď zcvokne, uchlastá k smrti, znemožní nebo uteče.“

„Neuvažoval jste o tom, dát to místo Grapeovi?“ nadhodil Garry.

„Ne, chlapče, profesora Grapea budu na téhle škole ještě pár let potřebovat živého a zdravého,“ zavrtěl Trumpál hlavou.

„Škoda,“ byl mu odpovědí dvouhlasný šepot.

„K věci. Domluvili jsme se s Pošukem Woodym na spolupráci při organizaci letošního Tábora tří karbanických škol. A hned jak jsem ho uviděl, pomyslel jsem si – vždyť on vypadá úplně stejně jako tenkrát. Teď si říkám, že mi to mělo být víc podezřelé.“

„Proč?“ ozval se Flek.

„Podívejte se na něj,“ vyzval je Nigrus Trumpál. „Kolik byste mu tipovali let?“

„Já myslím, že dostane minimálně patnáct,“ pokýval hlavou Flek. „Možná dvacet, podle toho, co ještě vyjde najevo.“

„Kolik byste mu tipovali let věku!“ vyprskl Trumpál. „Že dostane doživotí, to je snad jasné, ne? O to už se postarám!“

„Padesát?“ zkusil Garry. „Možná padesát pět?“

„Pořád nic?“ rozhodil Trumpál rukama.

Garry se poškrábal ve vlasech. „Ne.“

„Jestli je mu padesát, kolik mu asi bylo v sedmdesátém roce?“

Flek krátce počítal na prstech. „Patnáct?“

„Myslíte, že bychom mohli být staří přátelé?“

„Asi j… ne?“ zkusil to Garry.

„Takže?“ obrátil se na ředitele Sirénus Flek.

„Jsem tady snad na srazu pomalejších? Copak to není na první pohled jasné?! Tohle je přece Alan Woody mladší, syn Alana Woodyho!“

„Když je to tak jasné, proč vás to nenapadlo už na jaře?“ odvážil se Flek.

„Neuvědomil jsem si hned, že musel o tolik zestárnout,“ zamračil se Nigrus Trumpál. „Ostatně, celé roky mám před očima sebe – a vypadám pořád stejně mladistvě a elegantně jako ve třiceti, podívejte,“ otevřel jim před očima občanský průkaz s fotografií černovlasého muže s knírkem.

„Tyhle staré občanky ještě platí?“ podivil se Garry. „Neměl byste si ji nechat vyměnit?“

„Nesmysl,“ mávl rukou polenský ředitel. „Navíc ji po mně dobrých třicet let ani nikdo nechtěl vidět.“

„Když o tom teda tak přemýšlím,“ blesklo Garrymu, „možná máte pravdu. Na dveřích hlavní budovy byla přece cedulka, že kemp provozují Alan a Alan Woodyovi!“

„Vážně?“ zvedl Trumpál obočí. „Že bych se trefil? Sundejte mu roubík.“

„Bingo!“ vyplivl znechuceně zmuchlaný kapesník Alan Woody mladší, když mu Sirénus Flek strhl náplast z úst. „Celé roky jsem se musel dívat na to, jak jste otci zničil život! Stal se z něj zlomený, zahořklý muž, který ztratil smysl života! A když letos v únoru zemřel…“

„Tak starý Pošuk už to má za sebou?“ podivil se Trumpál. „Promiň, pokračuj.“

„Když letos v únoru zemřel, rozhodl jsem se vám pomstít,“ koulel Woody zarudlýma očima. „A když jsem se dozvěděl, že letošní tábor se má konat v Jamném, hned mi bylo jasné, jak to provedu! Jaká by to byla potupa, kdyby vám někdo vyfoukl Garryho Pokera přímo pod nosem a dodal ho Vrdlmrsmrstovi na stříbrném podnose?“

„Takže to celé jste zorganizoval vy? Pomáhal jste mi v průběhu celého poháru, jen abyste mě dostal Vy-tušíte-komu do rukou?“

„Kéž by,“ povzdechl si Pošuk junior. „Když jsem se Pánovi falešných karet ozval, vysmál se mi. Ale snažil jsem se. Jenže vždycky mě předběhl buď Neřád nebo některý ze Smrtikibiců. Vezměte si třeba první úkol: Když jsem na kartičku ‚islandské armády‘ dělal křížek, už tam dva byly! Dva dny jsem se mořil jak pitomec s tím, abych pro vás sestavil létající kolo! Nechal jsem ho v křoví za vaší chatkou a vy si ho nevšimnete! Dokonce jste se na něj jednou vymočil! Když jste přišel k rybníku s tou igelitkou, myslel jsem, že mě klepne.“

„Ale v třetím úkolu vám to vyšlo, ne?“ vyzvídal Garry. „Propadl jsem se přímo do náruče Doktora Vrdlmrsmrsta.“

„To nebyla moje práce,“ zhroutil se Woody. „Měl jsem vymyšleno, jak vás nalákám do slepé uličky, svážu a odvezu pryč. Pak bych se ozval Pánovi falešných karet a on by mě přijal mezi své věrné! Stal bych se nejmocnějším ze Smrtikibiců, zatímco Trumpál by se smažil v Az-Karbanu!“ zrudl vzteky. „Bohužel, byl jsem v opačné polovině bludiště a Lotkien se k vám dostal jako první.“

„Takže ten zrádce je přece jen Lotkien?“ otočil se Garry k Trumpálovi.

„Kdepak. Rohn Lotkien se ti snažil pomoci na můj příkaz. Chtěl jsem, abys vyhrál. Líbí se mi, když se usmíváš.“

Garry od ředitele opatrně poodstoupil.

„Bohužel,“ vysvětlil Trumpál, „Doktor Vrdlmrsmrst v cíli uchystal léčku, o které jsem neměl tušení. Ale to už jsme si snad vyjasnili.“

„Jo, tohle,“ vzpomněl si Garry, „asi ano.“

„Všichni mi to museli zkazit!“ prskal Woody mladší. „Jméno mého otce mohlo být očištěno a to vaše by spadlo do žumpy, kam patří, Trumpále! Všichni jste jedna odporná pakáž: vy, celý Neřád, Vrdlmrsmrst, Malejfuj, ministerstvo… Stačilo tak málo a…“

„Co s ním uděláme?“ zeptal se Sirénus Flek, když vrátil náplast zpět na její místo.

„Nevím,“ řekl Trumpál. „Je to jen neškodný blázen. Pomsta mu pomotala hlavu a zjevně mluví z cesty. Asi se domníval, že je důležitým pomocníkem Doktora Vrdlmrsmrsta, ale ten se mu přitom vysmál. Odveď ho zatím do cely, já něco vymyslím.“

„Pane řediteli?“ zamračil se Garry, když Flek s Woodym odešli.

„Co ještě?“ obořil se na něj Trumpál. „Co máš ještě za problém? Vítězství v poháru ti nestačí? Mě to už nezajímá! Jediné, co teď chci, je vzít si tři dny volna a mít od téhle nesmyslné přetahované pokoj!“

Garry se nejdřív zarazil, ale pak se přece jen osmělil. „Já jen… v tom zápise se píše: Dr. Tom Smrdlot Varrrle dále uvedl, že jeden z jeho služebníků se nachází v bezprostřední blízkosti ředitele polenské Střední školy karbanu a hazardu a významně přispěl k setkání Dr. Varrrleho s bývalým majitelem,“ zaskřípal zuby, „Garrym Pokerem. Ale jestli Pošuk je opravdu jen neškodný pošuk, kdo je ten zrádce?“

„Další zrádce?“ rozlítil se Nigrus Trumpál. „Na to já tady už opravdu nemám lidi!“

 

---

Seznam kapitol 4. dílu:

Část I.: Pohádky lidské babičky

Část II.: Milé deníčky z letního tábora

Část III.: Varrrle vrrrací úderrr
Kolo první*Kolo druhé*Kolo třetí*Kolo čtvrté*Kolo páté*Kolo šesté*Kolo sedmé*Kolo osmé*Kolo deváté*Kolo desáté*Kolo jedenácté