4-III: Kolo první

Dr. Vrdlmrsmrst zatím jen opatrně vyčkává v rohu ringu, který – zdá se – má plně pod kontrolou jeho soupeř v modrých rukavicích: Nigrus Trumpál.

Kolo první

Ti, co utíkali nejrychleji, mezitím zjistili, že se ocitli přímo u vojenského terénního auta obklopeného maskovanými muži s helmami. Na kapotě obrněnce trůnil Nigrus Trumpál a šibalsky se usmíval.

„Oblečte je, posbírejte jejich věci a odvezte je do Věznice. Teda vlastně do Věžnice,“ opravil se, když viděl, jak se zatvářili. „Pana Pokera a ty další dva nebo tři soutěžící naložte hned.“

„Rozkaz,“ přikývl nejbližší z těžkooděnců. „Vy jedete s námi?“

Starý muž překvapivě křepce seskočil z vozu. „Ne, já tu mám ještě nějaké vyřizování.“

…

„Musím zmizet,“ šeptal Australus Grape vzrušeně – bohužel z úplně jiného důvodu, než by sám chtěl. „Nemusíte se bát, vám nic neudělají. Jen jestli vás můžu poprosit, vyřiďte Garrymu… ale neříkejte mu, že je to ode mne, protože pak by určitě neposlechl. To si asi sama dovedete představit. Podívejte, Garry Poker je v nebezpečí. Proto mu prosím vyřiďte… Varujte ho! Dobře poslouchejte, jde o pohár…“

„Ano, jde o pohár,“ usadil se na vývratu nad jejich hlavami Nigrus Trumpál. „A ty jsi chtěl zabránit tomu, aby ho pan Poker vyhrál. Něco tak hloupě dětinského bych od tebe tedy nečekal.“

„Dobře víte, že to tak není,“ bránil se profesor Grape. „Klidně mu ten pohár dejte, ať se s ním udáví, pošlete ho do Las Vegas třeba s kompletní sestavou finalistek Miss Slovensko! Ale Poker by se rozhodně neměl účastnit třetího úkolu! Je to…“

„Už ani slovo,“ umlčel ho ředitel. „Vlčice, Růžový vlase, odveďte ho!“

„Půjdu sám,“ vstal Australus Grape rázně. „Nenechám na sebe sahat od těch dvou transsexuálních transvestitů! Transkontinentálních, transcendentních, transponovaných…“

„Vypadáš jako buran, Australusi. Neodsuzuj lidi na základě jejich… hm… komplikované pohlavní identity.“

Grape se zašklebil. „Já je neodsuzuju, já je jen škatulkuju.“

„Jsi v pořádku, děvenko?“ sklonil se Trumpál k šokované Hormoně.

„Ne, vůbec nejsem v pořádku, dědečku!“ okřikla ho a vyskočila na nohy. „A jen tak nebudu! Tohle byla noc perného dne!“[1]

Když zmizeli, zpod hromady šišek za opuštěnou Grapeovou karimatkou vykoukla hlava Petry Smutné. ‚A já jsem vzduch? Já taky nejsem v pořádku!‘ odfrkla si a vyprskla obláček jehličí.

…

Dvůr zemědělského družstva ve Věžnici představoval provizorní sídlo operací Neřádu. Traktor právě přivážel poslední várku studentů. Rychle seskočili ze špinavého přívěsu a začali se probírat ve spacácích, oblečení, botách a dalších věcech, navršených na hromadě uprostřed statku. Většina byla při hledání svého majetku překvapivě úspěšná, patrně proto, že tradiční přestupníci zákona ještě nestihli dojít až k sedmému přikázání.

Přibyvší se tak postupně mírumilovně poskládali pod přístřešek z vlnitého plechu, přimykající se k polorozpadlé cihlové zdi ohraničující dvůr. Další možný úkryt před nepřízní počasí představoval buď rozbitý kombajn v severním rohu, takže část studentů musela vzít zavděk spánkem pod širou oblohou.

Hormona zvedla ze země spacák, ale hned ho zase vzteky mrskla na rozblácenou zem dvora. Posadila se na pozůstatky žebřiňáku vedle vrat a sledovala dění kolem. Garry a Von už spokojeně chrápali, Támhleta se snažila odstranit ze svého spacího pytle nečistoty, sestry Patlalovy seděly na bedně od jablek a klevetily o tom, jaký byl ten vysoký voják fešák. A Kamil samozřejmě fotografoval všechno kolem… Sakra, vždyť oni se chovají, jako by se vůbec nic nestalo! Oni si snad myslí, že to celé byla nějaká předem naplánovaná pitomá bojovka!

Nebo to snad byla nějaká předem naplánovaná pitomá bojovka? Uvažovala, že by vzbudila Garryho a zkusila s ním promluvit. Nakonec ale usoudila, že by to nemělo žádný význam, protože ona si zoufale potřebovala popovídat s někým inteligentním. Zamyšleně sledovala displej svého mobilního telefonu. Existuje Linka důvěry, Linka bezpečí… proč není taky nějaká Linka myšlení, kde by s vámi prostě jen hovořil někdo, kdo nemá v hlavě piliny? K čemu je Mensa, k čemu takové sdružení údajně nadprůměrně inteligentních lidí, když tito nejsou schopni zprovoznit ani takovouhle základní službu?

„Jak je?“ přisedl(a) si k ní Rohn Lotkien, už bez odpudivé vojenské přilby.  „Čaj?“

Nevraživě se na něj podívala, ale kelímek s tmavohnědou břečkou si vzala. „Co jste to proboha provedli?“

„You gotta do what you gotta do,“ odvětil Lotkien filozoficky.

„Ale…“ protestovala. V hlavě jí vařila krev. Zásah Trumpálovy tajné organizace nejen přerušil slibně se rozvíjející večer, ale měla také neodbytný pocit, že byla spáchána donebevolající nespravedlnost. Ale hlavně byl přerušen ten slibný večer. „Jsem přesvědčená, že profesor Grape měl svoje důvody.“

Lotkien suše pokrčil rameny: „To ať posoudí profesor Trumpál.“

„To ať posoudí profesor Trumpál,“ zparodovala ho s prázdným výrazem ve tváři. „Kdyby Hybrid neseděl dva metry za mnou, řeknu něco ošklivého.“

„Zvyknete si. Jsou věci, které holt nezměníte.“

„Překvapuje mě, že něco takového říkáte zrovna vy,“ rýpla si.

Neodpověděl.

Povzdechla si. Touha promluvit si s někým inteligentním ji krátkým rozhovorem s R. J. J. Lotkienem rozhodně nepřešla, spíš naopak. Ne, že by svou bývalou učitelku… svého bývalého učitele považovala za idiota, ale přinejmenším těžko mohla rozebírat svoje spekulace se členem Neřádu.

„A kde je teď Grape? A Trumpál?“ zkusila se aspoň zeptat.

…

Nigrus Trumpál se pohodlně usadil do lenošky a zabořil svůj pohled, jindy tak připomínající nějaké malé modré kytičky, do Australuse Grapea.

„Snažíte se mě vystrašit?“ odfrkl si profesor rozdávání a míchání. „Nejsem třasořitka jako ten… Jánevímjaký vlas.“

„Růžový vlas.“

„Pro mě za mě,“ mávl Grape rukou. „Ale ještě před dvěma měsíci si říkal Zelený vlas. Každopádně, ten kluk se málem zbláznil strachy, i když vám měl jen zajít do drogerie pro aviváž.“

„Je nový. Snaž se na něj brát ohledy,“ uklidňoval ho Trumpál.

Grape teatrálně roztáhl ruce. „Já zapomněl. Tady se berou na všechny nějaké ohledy! Kromě mě! Možná, kdybych se sem dostal přes nějakou travesti skupinu, třeba byste si mě taky oblíbil!“

Trumpálova tvář se zahalila do ledového výrazu. „Zmlkni. Dovoluješ si příliš.“

Grape zmlkl, ale ne na dlouho. Po chvíli raději pokračoval v dovolování si příliš. „Můžete mi aspoň říct, kde to jsme? V nějakém prominentním jihlavském bordelu?“

„V opuštěné stodole na okraji obce Věžnice, okres Jihlava,“ odvětil klidně Trumpál.

„Cože? Vy jste si sem nechal převézt celou svoji kancelář?“ rozhlédl se Grape pořádně a uvědomil si, že jeho předchozí tip nebyl právě nejšťastnější. Nábytek v místnosti opravdu pocházel z ředitelovy kanceláře ve škole. S překvapením si všiml, že tam byl i totožný krb. „Nevím, jak jste sem dostal ten krb,“ odtušil, „ale hádám, že o vybavení kanceláře si se mnou stejně povídat nechcete.“

Trumpál přitakal. „Rád bych od tebe slyšel nějaké vysvětlení.“

„Bál jsem se o život Garryho Pokera,“ řekl Australus Grape a předstíral, že ho zaujaly intarzie na stole. „Co by mi mohlo ležet na srdci víc?“

„Tvoje vlastní bídná kůže?“ navrhl Trumpál.

„No, to asi ano,“ ohnul Grape ret. „A proto jsem zločinec?“

Blesky sršící z Trumpálových očí nabraly obrátky. „Zločinec jsi proto, že jsi chtěl dovést Garryho Pokera do spárů Toho-jehož-jméno-sice-umím-vyslovit-ale-teď-nemám-chuť-lámat-si-jazyk. Měli jste to vymyšlené dobře. Výprava zabloudí někde v lesích a pan Poker zmizí neznámo kam, zrovna když bude mít hlídku Hybrid. Útěk pana Skrouna z Doktorových spárů vám ale udělal čáru přes rozpočet. Díky němu jsem mohl být o krok napřed a rychle zorganizovat poslední úkol u pramene Šlapanky. Garry už mohl držet pohár nad hlavou, sakra!“

„Podle toho, co jsem slyšel, je Igory lepší běžec, pane řediteli,“ řekl Grape nevinně.

„Nebuď směšný, Australusi.“

„Co mi zbývá? Už jste se zjevně rozhodl, že mě pošlete do Az-Karbanu, na hraní těm šíleným černým serifům,“ pokračoval Grape netečně.

„Říká se, že dokážou člověka zabít dvaceti způsoby jen s použitím jednoho prstu,“ zasmál se Trumpál, jako by vykládal nějakou zábavnou historku.

„To je možná pravda, ale co jsem slyšel já, tak zabíjení zdaleka není ta nejoblíbenější činnost, kterou s tím prstem dělají,“ odtušil učitel rozdávání a míchání. „Přitom jsem snad jediný člen Neřádu, kterému by se to nelíbilo.“

„O co se snažíš teď?“ griloval ho Trumpál dál. „Abych tě místo Az-Karbanu nechal rovnou zabít?“

„Bez komentáře,“ založil Grape ruce na prsou.

„Budeš mít ještě spoustu komentářů, až tě skřípneme na mučidlech. Promiň, chtěl jsem říct, až budeš vyslýchán v souladu s procesními předpisy ministerstva,“ opravil se Trumpál.

„Pch,“ odfrkl si profesor Grape. „Všechno, co vím, vám řeknu klidně už teď. Ano, je pravda, že Doktor Vrdlmrsmrst mě dnes kontaktoval. Trval na tom, abych přivedl Garryho Pokera co nejrychleji k prameni Šlapanky.“

„A proč jsi ho neposlechl?“ zvolal Trumpál rozhořčeně. „Vždyť já jsem po tobě chtěl to samé!“

Grape se ušklíbl. „A to mi přišlo podezřelé. Když dva nesmiřitelní soupeři – shodou okolností mí dva… hm… zaměstnavatelé – mají totožná přání, moje intuice mě vedla k tomu, že je třeba být obezřetný.“

„Australusi, Australusi,“ zavrtěl hlavou Nigrus Trumpál, „až se v příštím životě narodíš jako žena, tak se řiď svou intuicí třeba do aleluja, ale teď a tady budeš poslouchat rozkazy!“

„Jen si myslím, že by Doktor Vrdlmrsmrst mohl připravovat nějakou lest. A chce využít právě poslední části turnaje. Víc nevím. Temný hráč se mi se svými plány tak detailně nesvěřuje. Zřejmě se obává, že bych je mohl někde vyžvanit.“

Trumpál se zhluboka nadechl: „Podle tebe bych měl třetí úkol odvolat?“

Australus Grape se usmál. „To ponechám na vaší intuici, pane řediteli.“

…

Tu noc Hormona nespala. Byla tak první, kdo si ráno vyzvedl noviny u kurýrní kozy. Nejdřív sáhla po Kartáři, ale pak se zarazila a vzala si výtisk Betlu.

Do hlavy jí stoupla krev, když si všimla, že Irrita Hrdličková stále omílá dokola její údajný románek se Sirénusem Flekem. Viděni na kolotočích! stálo na druhé stránce červené na černém. I fotomontáž se docela povedla. Zasyčela: „Já ji zabiju… ne, rozčtvrtím zaživa… ne, to taky ne. Chtělo by to něco ještě horšího. Už vím! Jen ji svážu, ať si s ní Garry dělá, co chce!“

„Něco takového by si snad nezasloužila ani Irrita Hrdličková,“ vytrhnul ji z představ kruté pomsty známý hlas. Cracko Malejfuj.

To snad musím vědět já,“ trvala na svém. „Nepíše o tobě, ale o mně.“

„Píše možná o tobě, ale troufám si říct, že já ji znám trochu líp,“ zašklebil se samolibě.

Hormona si odfrkla: „To není nic, čím bych se na tvém místě chlubila. Taková mrcha!“

„Mrcha to možná je,“ pokrčil Malejfuj rameny a jeho ruce provedly jednoznačné gesto, „ale je dobrá v posteli.“

„Láska na první pohled. Kdy budou zásnuby?“ ušklíbla se.

„Nech si ty…“ Cracko se zarazil, když jeho zrak spočinul na dalším článku v otevřených novinách. „Cože?! Tak teď už je to i o mně!“ rozzuřeně vytrhl Hormoně Betl z ruky. „Přisluhovač Falešného hráče na polenské škole! Pravda nebo lež? Člověk jí svěří jedno jediné tajemství – a takhle to dopadne! Ona ho vysype přímo na třetí stranu! Jen jsem šel s Anetou na houpačky! Jednou! Dobře, možná dvakrát… třikrát. A ona… máš už ten provaz?!“

„Zásnuby se tedy odkládají na neurčito, hádám,“ odtušila Hormona.

„Zdá se, že máme společný zájem. Neměli bychom ztrácet čas, Irrita je ubytovaná v hostinci a ráno odjíždí.“

„Počkej,“ přerušila ho, „je tu ještě jedna věc, kterou jsem chtěla na konci puťáku udělat, a už to nejde dále odkládat.“ Rozhlédla se a něco mu pošeptala.

„Dangerová,“ polkl, „rozuměl jsem jen slovu ‚vykouřit‘, ale asi si dělám zbytečné naděje, co?“

„Děláš.“

…

„Ještě jedinou otázku, než mě pošlete do Az-Karbanu,“ obrátil se Australus Grape na ředitele, když už svítalo a rozhovor se blížil ke konci.

„Opakuješ se s tím Az-Karbanem, Australusi. Nejsi vtipný,“ zachmuřil se Nigrus Trumpál.

„Takže nemáte v plánu nechat mě zatknout?“

„To se ještě uvidí,“ zatvářil se polenský ředitel záhadně. „Až podle toho, jak dopadne poslední úkol.“

Australus se zarazil. „Jaké jsou moje vyhlídky?“

„Pokud se Garrymu nic nestane, bude jasné, že jsi mě chtěl obelstít. A půjdeš do Az-Karbanu. Pokud se Garrymu něco stane, Doktor Vrdlmrsmrst nejspíš ovládne karbanický svět. A jestli půjdeš do Az-Karbanu, už bude záležet jen na něm.“

„Pak bych navrhoval, jestli nemůžu Garryho Pokera zabít sám. Když mám jít do vězení, tak ať to stojí za to.“

„Na co ses mě to chtěl předtím zeptat?“ vzpomněl si Trumpál a Grapeův návrh zcela přešel.

„Ale,“ mávl rukou Australus Grape, „mojí zvědavosti nedá spát, jak jste nás na Pahorku vypátrali.“

Trumpál se pousmál. „Neměli jste se tak rozhlížet po okolí. Naprostou náhodou jsme si všimli odlesků dalekohledu mezi větvemi stromů.“

„Já toho Igoryho zabiju!“ zavrčel Grape nevrle a chytil se za hlavu.

„Opatrně s těmi zabijáckými prohlášeními, Australusi. Něco se během třetího úkolu stane – a budeš mezi podezřelými, ani nevíš jak.“

---

[1] K akčnímu příběhu patří i nadupaný soundtrack. A jak to tak bývá, sem tam se objeví replika, která je v anglickém originále vtipnější. A ani se nemusí psát o žádném nebezpečí, které hrozí profesoru Grapeovi.
 

---

Seznam kapitol 4. dílu:

Část I.: Pohádky lidské babičky


Část II.: Milé deníčky z letního tábora

Část III.: Varrrle vrrrací úderrr
Kolo první*Kolo druhé*Kolo třetí*Kolo čtvrté*Kolo páté*Kolo šesté*Kolo sedmé*Kolo osmé*Kolo deváté*Kolo desáté*Kolo jedenácté