4-II: Noc devátá

Noc devátá

Můj milý deníček. Datum: sobota 22. července 2006

(vnější strana desek)

Cracko Malejfuj propašoval zásoby do sklepa pod jídelnou a otevřel tam improvizovaný bar. Začínám se té diskotéky trochu bát. Počestná dívka může při takové příležitosti snadno přijít k úhoně.

Nejúžasnější a nejrůžovější deníček. Datum: 9. den tábora, čeká nás perná noc!

(strana 47)

Počestné dívky by si měly na své věci dávat větší pozor a nenechávat hustě popsané deníky na zápraží.

A pokud jde o tu počestnost, je pořád dost času s tím něco dělat, diskotéka začíná až za tři čtvrtě hodiny. Zde platí víc než kde jinde, že prevence je léčba.

(strana 48)

I nepočestné dívky by si měly dávat pozor. Co kdyby je někdo zavraždil?

-Přítel-

Milý „příteli“, až příště najdeš cizí deníček, tak ho nech ležet, je to soukromá věc! A můžu tě ujistit, že až se budu po diskotéce toulat temnou nocí, ten, kdo mě potká, mě určitě nebude chtít zavraždit.

-BL-

Brownie, ale jak chceš, aby si to „přítel“ přečetl, když sis teď deníček zamkla do své tajné skříňky, od které odmítáš dát klíče i nám, svým nejlepším kamarádkám?

-PP-

Která z vás dvou se mi hrabe ve věcech?

-BL-

(strana 49)

Jak si to teď čtu, tak asi obě.

PS: Promiň, že jsem ti načala novou stránku. Vím, že tam bylo ještě místo.

-PP (ta druhá)-

Kapitánův deník. Datum: 22/7/2006.

(strana 33)

Nemůžu napětím usnout! Vlastně se mi ani nechce, protože je teprve půl deváté večer a za chvíli začne dlouho očekávaná diskotéka. Takže lépe: Napětím se třesu tak, že ani neudržím tužku! Hm, to taky není úplně pravda, protože v takovém případě bych si teď nemohl nic zapisovat do deníčku.

S Norou vystupujeme jako první. Vymysleli jsme skvělý výstup na „Dobytí ráje“. Určitě to znáte, takové to „Tu tu tutu. Tu tu tutu. Tu tu tutu. M-mmm Mm-mmm, M-mmm Mm-m! M-mmm Mm-mmm, M-mmm Mm-m…“ Opakuje se to ještě párkrát dokola a pak začnou zpívat něco latinsky. Něco o dominu, jestli se nepletu.

Ona bude hrát Ameriku a já Kryštofa Kolumba. Budu mít dokonce i dalekohled. Půjčil mi ho Dan Koumes pod podmínkou, že ho nezničím a vrátím mu ho do 1. 9., dřív než se půjdeme v Brzybolu sprchovat. Prý, že potom už mu ho nebudu moct přinést, protože přece nebudu chodit přes dvůr v pyžamu. Stejně je to trochu zvláštní přání, řekl bych. Ale Dan na tom trval. Kdybych bydlel na pokoji s Pokerem, asi by mi to dřív nebo později taky začalo lézt na mozek.

Deňýk. Datum: 22. července

(strana 1 - pokračování)

Já se bojím!

Tales of the Holiday Camp. Datum: Den DD

(strana 47)

Trumpál prohlásil dnešní večer za zahájený, Cracko Malejfuj narazil první sud a já jsem si právě málem zlomila nohu. Říkám si, že jsem měla začít trénovat trochu dřív v botách s podpatkem, ne až půl hodiny před vystoupením. Ale co se dá dělat, šou právě začala.

První nastoupili Igor s Norou. Nebylo to špatné, i když jsem nepochopila, proč Kryštofa Kolumba[1] dovedlo do Ameriky padající domino. A škoda, že nervózní objevitel rozšlápl Pintu, Niñu a nakonec i vejce. Díky dlouhé písničce se ale podařilo znázornit všechny čtyři Kolumbovy výpravy a cedulky, které během nich Amerika ukazovala, publikum pobavily, od první „Nejsem Indie“ po poslední „Nejsem ani Čína, i když tak vypadám“. Tři a půl hvězdičky.

Sakra, proč nepíšu recenze do kulturního sloupku Kartáře?

Výběr z pamětí N. T., nejlepšího ředitele, kterého Polná poznala

Na budovy i pozemky tábora hustě padal sníh. Bunkr B-939 vypadal jako obrovská studená dýně pokrytá jinovatkou a člun museli ze zamrzlé řeky vysekat tři muži (a pes). Hodili jsme do kotle veškeré zbývající zásoby uhlí, abychom… Když o tom přemýšlím, možná si to pletu s výjezdní vánoční besídkou Neřádu, která se konala o půl roku později.

Teď, když na sklonku života dávám dohromady své vzpomínky na vrcholku Kulaté věže s červenou střechou a mírně nakloněným cimbuřím, se mi pár věcí občas pomíchá.

Tábor tří karbanických škol přece probíhal o letních prázdninách, které bývají zpravidla v létě. A v létě je zase většinou teplo. A i když není teplo, tak určitě nesněží. A když sněží, tak určitě ne… nesmysl, v létě prostě nesněží! Protože si ale detaily již nevybavuji, nemohu vám vykreslit atmosféru, která tehdy panovala. Budete se tedy muset spokojit se strohými údaji z mého tehdejšího deníku:

Ředitelův deník. Hvězdné datum

(strana 28)

Můj úvodní projev se povedl. Aby ne, když jsem si ho sám napsal, pak ztratil a pak lovil z paměti. Během programu jsem si na chvilku zdříml, ale všechny výstupy určitě stály za to. Bravo! Snad jen, kdyby se to příště obešlo bez zásahu policie, i když jen obecní.

Když píšu tyto řádky, brzy opět skončí školní rok a karbanický tábor se má vrátit do Polné. Mám v plánu několik malých překvapení. Například druhý úkol nebude poprvé v historii spočívat v sestavení létajícího kola! Zrovna dnes večer se sejdu s Australusem, který mi pomáhá s technickými záležitostmi. Bude to složité, ale Garry teď dostuduje a letošního tábora už se tedy nebude účastnit, takže proč to nějak usnadňovat.

A vy, kteří čtete mé paměti v době, kdy tábor dávno skončil, si určitě říkáte: to teda byla pecka!

Tales of the Holiday Camp. Datum: Den DD

(strana 47)

Jako druzí nastupují Klára s Vonem. Buď je to dokonale promyšlené surrealistické představení, nebo moc netrénovali a nemají hudební ani pohybové nadání. Von zpívá „Jede traktor“ na ústřední melodii k Nemocnici na kraji města a Klára ho geniálním způsobem vizuálně doplňuje – když dokazuje, že valčík se dá tančit na všechno. Objektivně jedna hvězdička, ale jako fanoušek kulturních obskurností musím dát plný počet. Představení jen pro slepé, hluchoněmé a vybrané fajnšmekry!

Fajn, ještě pětiminutová přestávka a jdeme na to. Plán je „jednoduchý“. Na šílený mix všech možných písní zatančíme šílený mix všech možných tanců. Podle původního záměru by hudba a tanec měly průběžně ladit. „Měly by“.

Moje šaty (kdybyste je měli popsat slovy, asi byste řekli, že jsou modré, ženy by asi ještě dodaly „jako barvínek“; ale s takovým zvláštním odleskem, který způsobuje, že z určitých úhlů a hlavně na videu vypadají spíš růžově) mají naštěstí sukni s dostatečnou délkou, takže doufám, že většina kroků nebude vidět. Nebo jinak: všechny kroky, při kterých si tu sukni nepřišlápnu, nebudou vidět, a to bude doufám většina. Co ale šatům přebývá dole, to jim tak trochu chybí nahoře, takže mám slíbeno, že vynecháme všechny prvky s (i nepatrným) předklonem. Vynechala bych i všechny prvky s prudkými pohyby, ale to prý u tance dost dobře nejde.

Deňýk. Datum: 22. července

(strana 1 - pokračování)

No ty vogo…

Wů. Datum: 22. 7.

(strana 24)

Jak to tak pozoruju, všichni se nějak moc vyfikli. Pravda, Cracko Malejfuj přišel v lesklé zelené obludnosti, v které vypadá jako přejetý peprmintový bonbón, ale určitě si o sobě aspoň myslí, jak se vyparádil. Přišel mimochodem sám, ale všem nervózně vykládá, že je tu s Anetou Alzheimerovou, která se jen na chvilku pozapomněla venku. Přitom Aneta přišla jako jedna z prvních, skoro jako by se chodilo podle abecedy. Měl by se jít raději starat dolů o svůj bar. Když bude pořád postávat kolem parketu, snadno se přihodí, že si od něj někdo půjčí ještě pár dalších lahví a schová je (čirou náhodou) zrovna pod náš stůl. O:-)

Mimochodem, kde je vlastně Hormona?

Vypadá to, že Dan nakonec přišel s Šimkem a Kamil s Jožinem. U Svraba a Hnoje se snad ani nic jiného čekat nedalo. Buď se v posledních dnech výrazně otepluje (ale předpověď i teploměr trvají na polojasnu a 25°C), nebo tu z nějakého záhadného důvodu panuje nedostatek holek. Což bude asi pravda, protože se mi nepodařilo sehnat dost komparzistek pro můj nový nápad – Ruskou jedenáctku! Chápete správně, podařilo se mi splašit jen fotbalové dresy. A mám trochu obavu, že když jsem je sháněl, koupil jsem od jednoho mafiána nedopatřením Spartak Moskva… Pak mi ale došlo, že představovat v naší šou fotbalisty je možná lepší. Zaprvé, bez těch korunek by to s hokejisty stejně nemělo žádnou pointu, zadruhé, hokejisti nemají ve zvyku svlékat dres, když dají gól.

(strana 25)

Takže myslím, že vítězství je v kapse: Igor Igory s Norou Nganovou unudili všechny k smrti a Von zpackal svoje vystoupení s Klárou Čistovodovou skoro tak dobře, jako kdybych mu zaplatil. :-) I když je pravda, že kdybych mu zaplatil, tak se mu to nějakým záhadným způsobem povede. Takhle jsem ušetřil peníze a ještě vyhraju, protože naše choreografie je prostě bezchybná. Jo, Woe, Garry Poker rulezzz! ;-)

Kde je ta Hormona? Všichni už jsou tady! Vsadím se, že zůstala v chatičce a čte si ‚Encyklopedii ušních mazů střední Evropy v průběhu věků, svazek 11‘ nebo něco podobného.

Jediný, kdo mě může ještě ohrozit je Viktorka Rumová. Teď tančí s nějakým klukem, kterého neznám. Takový divný skrček s úlisným knírkem. Jinak je jí docela podobný, že by přišla se svým bratrem? Jak na ně koukám, vlastně je jí podobný skoro víc než ona sama. To bude tím makeupem. S tolika šminkami bych nepoznal ani vlastní matku, kterou jsem nikdy nepoznal. Ani sám sebe v zrcadle.

Je to v podstatě maškarní, kdy se všechny holky přestrojí za jiné holky. Možná proto jsem ještě nenašel Hormonu.

Takhle z profilu bych řekl, že má Viktorka najednou taky větší prsa. Hrudník se dá vycpat, ale v těchhle

O čem jsem to psal, Woe? Ztratil jsem koncentraci. Trvalo to jen pár vteřin, nevím, jestli to byla samba, rumba nebo chumbawamba, ale obsahovalo to natřásání. Takže u čeho jsem to byl?

Důkladným studiem určitých partií z profilu jsem došel k tomu, že tady něco nehraje. „On“ má vlasy v ohonu jako Viktorka, je vysoký jako Viktorka, vyboulení saka dává tušit, že má i prsa jako Viktorka, a ještě má falešný knírek jako Viktorka. Asi má i oči jako Viktorka, ale má černé brýle. Dobře, bez nich bych to stejně nepoznal, ale podezřelé to je. Takže „on“ je ve skutečnosti Viktorka!

V tom případě ale „ona“ nemůže být Viktorka, protože klonovat se zatím podařilo jen ovce a možná nějaké myši. To ale znamená, že se tu pohybuje tajemná kráska s hrudníkem, který by snad uspokojil i dva Garry Pokery – nebýt toho, že Garry Poker může být jen a jen jeden. Ale co je nejzvláštnější: Když dohráli, přišla ke mně a ptala se: „Ahoj Garry, jak se ti to líbilo?“ Ona mě zná! Jak to, že mě zná a já ji ne?

Tomu musím přijít na kloub! Konečně záhada hodná Garrylocka Pokrmese a Garrycoma Pokernovy v jedné osobě. Otázka, kam zmizela Hormona, bude muset ustoupit na chvíli stranou.

Nejúžasnější a nejrůžovější deníček. Datum: 9. den tábora, čeká nás perná noc!

(strana 51)

To snad není možné! Ten blbec si nechal dát pěstí minutu před vystoupením, pak tam fňukal a ledoval si nos. A do toho pořád dokola huhňal nějaké nesmysly, že mu dala pěstí cizí holka. Jestli s tím nepřestane, asi mu dá pěstí jeho vlastní holka! (A tím myslím sebe, ne Támhletu, i když ta mu možná taky brzo jednu natáhne)

Dotáhly jsme ho na pódium na poslední chvíli. Pak už byla cholerografie jednoduchá: tři kroky dopředu, tři kroky dozadu, otočka, přihrávka od Garryho, tři kroky doleva, doběhnout pro míč, který se zatím odkutálel mezi diváky, dva kroky doprava, znovu doběhnout pro míč, který se zase někam odkutálel, ještě jeden krok doprava, vstřelit gól, otočka, zvednout ruce, otočka, sundat dres, zamávat s ním nad hlavou, otočka, hodit dres do publika, úkrok vpravo, úkrok vlevo, vzdušné polibky do publika, přikrčit se pod dekou, kterou přese mě přehodil Károlyi, začít pištět.

Wů. Datum: 22. 7.

(strana 26)

Žádná cena za nejlepší vystoupení?! Pokuta za rušení veřejného pořádku?! Dobře, bylo to trochu odvážnější, ale snad nebylo potřeba volat obecní policii! :-/

Ještě, že jsme to zvládli zaplatit z peněz, co ostatní stihli strčit Brownie za trenky za tu chvilku, než bylo představení takovým nehorázným způsobem přerušeno.

Zápisky Zla. Datum: 22. 07. 06

(strana 31)

Takový to mělo bejt terno! Co se nahoře proboha dělo, to tam měli striptýz? Sem nepřišla ani noha, jen jeden obecní strážník si přišel dát panáka.

A ještě mi zmizela celá basa Křížové vodky!

Můj milý deníček. Datum: neděle 23. července 2006

(vnější strana desek)

Tak o počestnou dívku nikdo ani nezavadil pohledem a o úhoně si mohla nechat tak leda zdát.

---

[1] Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v parodii na Harryho Pottera, bylo by asi příhodnější napsat „Kryštofa Kolumbuse“, ale Hormona se nenechala přesvědčit, aby to napsala do svého deníku.

---

Seznam kapitol 4. dílu:

Část I.: Pohádky lidské babičky

Část II.: Milé deníčky z letního tábora
Den první*Noc první*Den druhý*Noc druhá*Den třetí*Noc třetí*Den čtvrtý - Den sedmý*Noc sedmá*Den osmý*Noc osmá - Den devátý*Noc devátá*Den desátý*Den jedenáctý*Den dvanáctý

Část III.: Varrrle vrrrací úderrr