Úvod

Vítejte na stránkách karbanického učně Garryho Pokera, černovlasého chlapce bez brýlí a s očima neznámé barvy (a s jizvou na zadku).
Račte vstoupit do světa prachsprosté parodie na příběhy jednoho nejmenovaného nezletilého kouzelníka: Harryho Pottera. Asi není správné jmenovat nejmenované kouzelníky, ale chceme, aby tyto stránky našli i lidé, co napíší do vyhledávače Harry Potter parodie, protože tohle je parodie na Harryho Pottera (skvěle, už je to tady třikrát!).

pátek 4. září 2015

4-II: Noc druhá

Noc druhá


Rozkaz NEŘÁDu. Datum: 16. 7. 2006
Vlčice, život je boj. Každopádně auto muselo být zlikvidováno, budilo tam příliš pozornosti. Nový vůz na tebe čeká v Havlíčkově Brodě na parkovišti u železniční stanice. Klíčky jsou ve  skříňce č. 6 v nádražní budově. Na kód určitě přijdeš sám, jsi zkušený operativec.
Podepsán: Cylindr v. r.


Wů. Datum: 15. 7.

(strana 9)
A to už jsem myslel, že už se dneska nic zajímavýho nestane! Vypadalo to, že bude klid, i Grape se hned po večeři zavřel do chatky. Tak jsem si myslel, že venku nebude nikdo strašit a budu moct podniknout menší obchůzku. :-) Vím, zařekl jsem se sice, že Pokernova bude usilovat jen a jen o Irritu Hrdličkovou, ale pak jsem si uvědomil, že mé obdivovatelky nemají o mém poslání sebemenší tušení. Jak bych mohl vůbec usnout s vědomím, že některá smutně hledí na Měsíc a nechápe, proč za ní Garrycomo ještě nepřišel…
Proto jsem se rozhodl, že musím zajít do dívčího tábora a všem celou situaci vysvětlit. A omluvit se za to, že mé služby budou dočasně nedostupné. Což o to, Támhleta to určitě pochopí, dělám to celé přece jen kvůli ní, ale u ostatních se trochu bojím. Ale co s tím? Škoda, že Von se mnou nemluví, třeba by mě mohl aspoň v něčem zastoupit.
Zrovna, když jsem si navlékl svůj gumový plášť, někdo zabušil na dveře. Otevřel jsem a Bloody mi prskla přímo do obličeje Sirénusův dopis. Aspoň vím, kde se ta mrcha tak dlouho toulala. Musím ale přiznat, že jsem se chvíli bál, že ten dopis je od Ty-tušíš-koho. :-D Naštěstí to je jen shoda anonymních přezdívek. Teď ale budu muset ještě vymyslet, jak proklouznout ráno – nebo spíš uprostřed noci – nepozorovaně do správcovský budovy. Pošuk Woody má totiž oči všude. A kde nemá oči, tam má kamery, skoro jako by tam chtěl natočit nějaký film.
Takže jsem si uvědomil, že nemám času nazbyt, sbalil do kapes to nejnutnější a rychle vyběhl do tmy. Co čert chtěl, ale já rozhodně ne – po třech krocích jsem vrazil přímo do
(strana 10)
„Hybride, co tu děláš?“ vykoktal Garry, když vyhrabal svůj obličej ze smrduté kožešiny, která ho obklopila.
Obr se pokusil zašeptat: „Du za tebou! Musim ti ukázat něco moc zajímavýho! A důležitýho! A nebezpečnýho! A tak vzrušujícího!“
„Co?“ zeptal se Garry nedůvěřivě.
„Chtěl jsem s sebou vzít i Igora, ale ten blbec mi nechce otevřít,“ mlel dál Hybrid. „Myslel jsem, že byste u toho rádi byli voba dva.“
„Co?“ zeptal se Garry ještě nedůvěřivěji.
„Vopravdu nebudeš litovat, žes se mnou šel,“ zachrchlal Hybrid.
„To nebudu,“ souhlasil Garry, „protože s tebou nikam nepůjdu.“
„Musíš!“ zahromoval Hybrid. „Ale hlavně nesmíš nikomu říct, žes to zkouknul, protože…“
„Hybride, já tady mám tak trochu rozdělanou práci,“ zkusill se Garry ještě vymlouvat, „nevím, co mi chceš ukázat, ale opravdu pochybuju, že je to něco, co bych chtěl v životě vidět!“
Hybrid ale nečekal, až se vypovídá, popadl ho za límec a táhl cestou pryč nejen z tábora, ale i z vesnice. Garry se chvíli bál, že ho táhne na hřbitov, ale ten Hybrid naštěstí minul a pokračoval tmou k lesu. Teprve tam ho pustil. Garry už si pomyslel, že se Hybrid nadobro pomátl, a chtěl mu začít nadávat do šílených alkoholiků, když zaslechl po pravé ruce nějaký křik. Kromě toho, Hybrid ho umlčel svou olbřímí tlapou.
Nějací muži na sebe nesrozumitelně pokřikovali… a do toho vpadl ohlušující řev, jenž rval uši. Patrně velitel oněch mužů měl opravdu silný hlas. Garry udělal pár kroků dopředu, aby lépe viděl – a pak zůstal stát s ústy dokořán.
Na louce u kraje lesa cvičila rota severokorejských vojáků boj muže proti muži.
„Co to má znamenat, Hybride?!“ vyděsil se Garry.
„Nic zvláštního,“ pousmál se Hybrid. „Váš první úkol. Myslel sem, že bys to rád viděl.“
„Upřímně, nejradši bych to nikdy v životě neviděl,“ odtušil Garry a zmateně si začal vybavovat papír z nástěnky. „O co sakra jde? Copak ti nepřátelští cizáci jsou opravdoví? Myslel jsem, že budeme bojovat klacíkem proti nějakým papundeklovým figurínám!“
„Jo, Vohnilej pohár nejni žádná hra,“ ušklíbl se Hybrid. „Co sem zaslech Trumpála, tak každej z vás si vytáhne jednu armádu, proti který bude bojovat. Jsou tady kvůli tomu skutečný vojáci ze Severní Koreje, Malawi, Papuče-Nový Guiney a Islandu…“
„To budeme vážně bojovat s nějakou armádou?“
„To ne, bude proti vám vždycky stát jenom třicet mužů a ještě bez zbraní, ty přece porazíš jako by nic.“
„Jo, možná kdybych měřil dva a půl metru a můj dech dokázal otrávit kohokoli v okruhu pěti metrů, pak možná jo,“ chrlil ze sebe zoufale Garry, „ale já nejsem ty, Hybride!“
„Hm,“ zabručel Hybrid. „Musim říct Trumpálovi, že asi nejsem nejlepší beta-tester pro jeho hry.“
Garry si poposedl a nenápadně se podíval na čas na displeji mobilu. Začínal mít jasno v tom, že vyrazit nejdřív právě sem byla velká taktická chyba.
„… takže jestli to tak opravdu bude, je to celé hrozně zvláštní, Garry,“ zamračila se Hormona a napila se čaje. „Vždyť Island ani žádnou armádu nemá! Nedává to smysl.“
„To naopak dává smysl,“ nesouhlasil Garry. „Někdo chce, abych se turnaje účastnil. A ten někdo chce, abych ten turnaj vyhrál.“
Hormona vyprskla čaj na podlahu. Garry dal dohromady rozumnou myšlenku!
„To znamená, že můžu celý pohár pustit z hlavy a pomalu plánovat nějakou oslavu vítězství,“ usmál se Garry samolibě. „Sirénus teď pracuje v pizzerii ve městě, tak mě napadlo si to tam na jeden večer pronajmout. Co děláš… co třeba 8. srpna? Mohli bychom to spojit s oslavou mého vítězství nad Ty-tušíš-kým!“
„Oslava dvou tvých vítězství najednou? V restauraci, kde pracuje Sirénus Flek?“ otřásla se Hormona.
„Vidíš, zapomněl jsem tě od něj pozdravovat,“ vybavil si Garry. „Myslí na tebe.“
Hormoně se objevil lehký tik v koutku oka. „Kudy proklouzneš do těch sprch?“ zeptala se raději. „Noc pokročila, máš nejvyšší čas.“
Garry se opět podíval na displej mobilu a tentokrát se signál o čase dostal až do jeho mozku. 3:45! Zvedl se ze židle.
„To jsem to dopracoval,“ povzdechl si. „Vplížím se do holčičího tábora, abych tady celou noc prožvanil. Teď se už nestihnu stavit v ostatních chatkách!“
Hormona se ušklíbla: „Promiň. Když s tebou ten čas vždycky tak příjemně uteče.“

Deník s nějakým vtipným jménem. Datum: Ano.

(strana 16)
Konečně nějaké puzzle, které je pro mě výzvou. A dokonce oboustranné! Okraje půjdou rychle a zbytek už se časem poddá.
(strana 17)
Bude to těžší, než jsem myslel. Někdo si dal takovou práci a ty papíry rozcupoval na úhledné malé čtverečky, jeden jako druhý. Třeba tyhle dva do sebe na první pohled krásně zapadají, ale kalošu prostě nic neznamená, ať to čtu, jak to čtu: „normálně mě kalošu.“ Co je to za pitomost? Ani z druhé strany to taky nedává smysl – co má být „tapou“?
(strana 18)
Přišel nejmenovaný hromotluk Hybrid (pořád přece tvrdí, že to není jméno) a kýchnutím mi rozházel celonoční práci po chatce. Co jsem provedl tak strašlivého v minulém životě?

Kapitánův deník. Datum: 16/7/2006.

(strana 11)
Vypadá to, že Garry měl s tím prvním úkolem pravdu. Celý večer se mě snaží někdo obelstít a vylákat mě ven, ale dveře i okenice jsou pevně zavřené.
Třikrát se někdo dokonce pokusil vydávat se za Noru a musím uznat, její hlas dokázal(a?) napodobit skutečně perfektně. Dobývala se sem pod hloupými záminkami i spousta dalších holek, ale těm bych samozřejmě neotevřel, ani kdybych si nebyl jistý, že je to past.
I tak jsem se nechal málem nachytat, když klepala „McDonaldová“ a o chvíli později „Hybrid“. Prý že mi chce ukázat náš první úkol! Copak by někdo mohl skočit na takovou volovinu?
„Pokere!“
Garry ztuhl. Jeho plán nepočítal s jedním malým detailem: že by mohl venku někoho potkat.
„Co tady děláte, Pokere?“ zamračil se profesor Grape. „Neměl byste být dávno v posteli?“
Garry v duchu zaklel a marně vymýšlel nějakou výmluvu, proč se uprostřed noci plíží do umývárny. „Jdu… se sprchovat,“ napadlo ho nakonec.
„Bez ručníku? Přestaňte si vymýšlet nesmysly a okamžitě se vraťte do chatky!“
„Copak jsem jediný, kdo není v tuhle dobu v posteli? Ve své posteli?“ opravil se Garry. „Proč se musíte plížit zrovna za mnou a nejdete radši vyhánět souložící páry z chatky číslo 10?“
„Já spím v chatce číslo 10,“ odvětil Grape mrazivě.
„Tím spíš! Kdybyste je vyhnal, mohl byste v klidu spát a nemusel tady bloumat po táboře. Nepotkali bychom se a oba bychom byli naprosto spoko…“
„Padejte do chatičky, Pokere! Ať už vás tu nevidím!“
„Pane profesore, pane profesore!“ ozvalo se jim najednou za zády. „Ahoj, Garry! Pane profesore, pomoc!“
„Co…“ otočil se k ní Grape.
Hormona se ale nenechala přerušit. „Potřebujeme hned vaši pomoc! Nevíme, co máme dělat! Vletěl nám do chatičky netopýr a my ho nedokážeme dostat ven!“
„Tak zavolejte profesorku McDonaldovou, to není moje starost…“
„Když ale… ten netopýr vlastně nebyl pravý! Když jsme ho chtěly pustit ven, vtrhlo dovnitř komando Severokorejců!“
„V okruhu několika tisíc mil kolem tábora se zcela jistě žádní severokorejští vojáci nenacházejí,“ trval na svém Grape chladně.
„Stříleli po nás!“ zalomila Hormona rukama. „Pak nás svázali a bůhví, co se chystají udělat teď!“ popotáhla.
„A jak jste se…?“ V tu chvíli si profesor Grape uvědomil svou chybu a rozhlédl se. Jak předpokládal, Garry už stihl využít jeho chvilkové nepozornosti a utekl pryč.
„Skvělý herecký výkon, slečno Dangerová,“ řekl suše.
Hormona o půl kroku couvla. „Co mě prozradilo?“
„Stupidní příhoda s netopýrem, ještě stupidnější příhoda s vojáky, mávání rukama a nakonec to dojemné posmrkávání.“
„Nic lepšího mě nenapadlo,“ přešlápla. „Pospíchala jsem. Jen tak tak jsem se stihla nalíčit, oblíknout a vyfoukat si vlasy, abych na vás udělala dojem.“
„Přestaňte si vymýšlet a vyklopte, co víte.“
„Hm… kde začít?“ znejistěla Hormona. „První doložené zmínky o karetních hrách můžeme nalézt ve Starém Egyptě, ale hry na podobném principu budou pravděpodobně starší: obdobu přebíjené s barevnými oblázky hrávali už jeskynní lidé…“[1]
Garry doběhl do sprch a zamkl dveře. Sundal si svůj nepromokavý plášť a posadil se na kachličkovou podlahu. V tom se zpoza zástěny sprchového koutu vynořila přímo proti němu Sirénusova hlava.
„Sirénusi, jak se máš?“ zeptal se, když si uvědomil, že se mu to nezdá.
Jeho… vypadal jinak, než jak si ho pamatoval. Když se spolu loučili, byl vychrtlý, špinavý a na hlavě hnízdo dlouhých nemytých vlasů. Špinavý byl stále a vlasy se také příliš nezměnily, ale práce v pohostinství zapracovala aspoň na kulatosti jeho obličeje.
„Na mně nezáleží, jak se máš ty?“ zeptal se Sirénus s vážnou tváří.
Garry začal Sirénusovi líčit problémy, které ho v poslední době potkaly. Jak ho Irrita Hrdličková ignoruje, jak ho Von ignoruje a jak, když má konečně čas, Hybrid ho odtáhne do lesa, aby mu ukázal cvičící severokorejskou armádu. No a to je další problém, s kterým by potřeboval pomoct. Přeci jen, Sirénus by mu jako trojnásobný vítěz poháru mohl trochu poradit.
„Promiň, říkal jsi něco?“ obrátil se na něj Sirénus, když se Garry odmlčel a očekával nějakou reakci. „Jsem trochu nevyspalý, možná jsem tě teď trochu nevnímal, ale… ať tě potká cokoli, drž se toho, v čem si nejlepší.“
„To je teda rada,“ zabručel Garry. „Kvůli tomu jsi se mnou chtěl mluvit?  Co třeba aspoň nějak naznačit, jak bych mohl porazit rotu Severokorejců?“
„S těmi už si nějak poradíš,“ mávl rukou Sirénus. „Navíc jestli všechno klapne, vylosuješ si Islanďany. K tomu se dostaneme za chvilku. Tobě ale hrozí mnohem větší nebezpečí. Jsou tady vážné věci, před kterými tě musím varovat.“
„Cože?“ podivil se Garry.
„Jedná se o Károlyiho, Garry,“ řekl Sirénus. „Abys věděl, patřil totiž ke Smrtikibicům. Víš, co byli zač, ne?“
„Ne, teda ano – ale – co?“
„Dopadli ho a seděl se mnou v Az-Karbanu, ale pak ho propustili. Vsadím se s tebou, o co chceš, že právě proto Trumpál chce, aby byl celý tábor pod dozorem jednoho z nejlepších karbanických tajných agentů – Alana Woodyho.“
„Pošuk Woody je tajný agent?“ vyhrkl Garry.
„To jsem ti asi neměl říkat,“ zakousl se Sirénus Flek do rtu. „Ale je to tak. Ostatně Károlyi byl zatčen právě jeho přičiněním.“
„A pak ho propustili?“ zděsil se Garry. „Jen tak?“
„Za dobré chování,“ přitakal Sirénus. „Dostal původně deset let, po odvolání mu to zkrátili na tři a půl. Z toho dva roky si odseděl ještě ve vazbě, takže nakonec strávil v Az-Karbanu osm měsíců, než ho za to ‚dobrý chování‘,“ odplivl si, „pustili úplně. Už mu to i vymazali z trestního rejstříku.“
„Dobrá,“ zamyslel se Garry, „chceš teda říct, že to byl Károlyi, kdo propašoval moji přihlášku do losování? Pokud vím, docela kvůli tomu zuřil.“
„Je to dobrý herec. Jak jinak by ho asi propustili za dobré chování?“
„To je pravda,“ souhlasil Garry, „když se to nepovedlo ani tobě. Myslíš, že se bude snažit mi ublížit? Nebo rovnou zabít?“
„Nevím,“ řekl Sirénus pomalu. „Mohlo by to mít souvislost s tím setkáním Smrtikibiců v Něměcku, kterého jsi byl svědkem a o kterém jsi mi mimochodem taky vůbec nedal vědět! Vážně, jestli chceš, abych ti pomáhal jakožto tvůj… bacha, někdo jde!“

Wů. Datum: 16. 7.

(strana 11)
To jsem se toho zase dozvěděl. V tom nejdůležitějším momentu se přišel sprchovat Jožin Pinč mladší. Proč Grape nemohl venku chytnout jeho?!


[1] Hormona už se k tomu nestihla dostat, ale pravěcí lidé hráli i předchůdkyni dnešní hry záchod. Na hromadě dříví na oheň postavili malou stříšku, a pak při přikládání postupně vytahovali větve zespoda. Je tedy zajímavé, že hra „záchod“ je historicky starší než záchod samotný.



Seznam kapitol 4. dílu:

Část I.: Pohádky lidské babičky

Část II.: Milé deníčky z letního tábora
Den první*Noc první*Den druhý*Noc druhá*Den třetí*Noc třetí*Den čtvrtý - Den sedmý*Noc sedmá*Den osmý*Noc osmá - Den devátý*Noc devátá*Den desátý*Den jedenáctý*Den dvanáctý

Část III.: Varrrle vrrrací úderrr

Žádné komentáře: