4-I: Kapitola I.

Jak Garry Poker na karbanickém táboře o věčnou slávu soutěžiti chtěl, se zlou se potázal, ale odraditi se nenechal, a že ještě v táborové hře zvítězí, před svými blízkými přísahal.

Kapitola I.

„Sranda?“ ujistila se Hormona nevěřícně, když Garry zarputile trval na svém, ale protože to byla koneckonců ona, kdo pro letní program jako první horoval, nezbylo jí, než se podvoliti – arciť jen v tomto úzce vymezeném bodě. Ani na mysl jí nepřišlo podvolovat[1] se Garryho názoru či snad nedejbože smyslům tělesným v jakémkoliv jiném ohledu.

„Zápis v kanceláři Nigruse Trumpála každý den od devíti hodin!“ ukázal Von na plakát a radostí povyskočil.

Vyrazili hned, únavy nedbajíce zejména proto, že se do růžova vyspali, za ředitelem školy, mocným Nigrusem Trumpálem, pánem moudrým ale nespravedlivým, který celou školu pod palcem měl.

Zaklepali a byli uvedeni do honosného sálu. Trumpál nedal najevo sebemenší překvapení a usmál se na ně přes své zvláštní brýle.

„Dobrý den,“ pozdravil Garry způsobně, až v Hormoně hrklo, kde se v něm něco takového bere. Trumpál přikývl, také jim popřál slunečného dne a pobídl je, ať se posadí.

„S čím přicházíte?“

Nečekaně Von ujal se slova a vylíčil, že by letní tábor školou pořádaný rádi navštívili a soutěže o cenu hodnotnou na něm se účastnili. Trumpál zvážněl, promnul si zacuchané vousy, až několik jejich obyvatel vyrušil ze spánku, a pravil:

„Vážná věc, tenhle Tábor tří karbanických škol. Není jen tak na něm soutěžit. Žáci na něm budou hájit čest a slávu této školy, navíc v soutěžích, při kterých mohou velmi snadno přijít k úhonám na zdraví či dokonce na životě. Každý účastník soutěže o pohár musí být proto starší osmnácti let a musí podepsat tento úpis, který stvrzuje, že škola za něj nenese žádnou odpovědnost!“

„To není problém,“ pokýval Garry hlavou, „Hormoně i Vonovi osmnáct už je a já budu mít narozeniny čtvrtého července, déle než týden před zahájením tábora.“

„Problém je, že tvůj podpis potřebuji už do dne uzavření přihlášek,“ řekl Trumpál smutně, „tedy do třicátého června. Ani nevíš, jak mě to rmoutí. Sám bych byl rád, kdybys právě ty za naši školu bojoval.“

„A nemohl bych se přihlásit dodatečně?“ umlouval ho Garry. „Na divokou kartu?“

„Bohužel,“ zachmuřil se Trumpál, „ač je to s podivem, pravidla v tomto případě nemohu určovat já.“

Garry se nadechl. „Ani kdybych přispěl škole menším obnosem? Nebo větším?“ dodal kvapně, když se Trumpál stále mračil.

Garry posmutněl. Zatímco jeho kamarádi se radovali z vyplněných přihlášek, truchlil, že se nebude moci tábora zúčastniti.

„Vrtá mi hlavou jedna věc,“ zeptala se Hormona, když se už chystali odejíti, „jak to, že se mluví o táboru tří škol? Nevím o tom, že by v Čechách byla ještě jiná karbanická škola, než je ta naše.“

„Také není,“ dal se Trumpál do vysvětlování, „naše staroslavná polenská instituce bude soutěžit s moravskou školou z Jamného a slovenskou školou z…“

Von se hned zajímal: „A kde se bude odehrávat?“

„V Jamném,“ řekl Trumpál. „Tento tábor se koná každý rok a školy se v pořadatelství střídají. Kupříkladu loni se konal zde v Polné.“

„Jak to, že jsem o tom nevěděl? Mohl jsem se účastnit už loni!“ zlobil se Garry.

„Nejspíš jsi nečetl nástěnku. A účastnit by ses ani tak nemohl, jak ti možná uniklo, je to opravdu jen pro studenty starší osmnácti let. A jestli ti osmnáct není teď, pochybuji, že před rokem bylo.“

„To je škoda, rád bych se do Jamného podíval, nikdy jsem na Moravě nebyl,“ smutnil Garry čím dál více, až by i skálu rozplakal a suchý pařez by se nad ním ustrnul.

„Počkej, Garry, neposlouchal jsi mě pozorně,“ chlácholil ho Trumpál. „Říkal jsem, že nezletilí studenti nemohou za školu soutěžit o pohár, ale na tábor jako takový samozřejmě přijet mohou.“

Jiskřička naděje v Garryho duši vzplála, ale jeho touha převeliká – s exotickou slečnou z Moravy či Slovenska vyjet Las Vegas navštívit – stále stejně vzdálena byla. Proto se zvedl, aby se stejně způsobně, jako při příchodu pozdravil, s Trumpálem rozloučil a vydal se k odchodu.

„Co ten pohár?“ obrátil se ještě na bělobradého ředitele Von. „Mluvil jste o poháru! Znamená to, že vítěz dostane kromě odměny ještě nějaký pohár?“

„Ach ano,“ přikyvoval Trumpál bodře. „Historicky první vítěz soutěže vydlabal ze dřeva překrásný dřevěný pohár, který si každý rok tradičně předávají vítězové z ruky do ruky. Za ty roky je už trochu ochmataný, začíná trouchnivět, říkáme mu Ohnilý pohár.“

„Ohnilý pohár?“ zkřivila se Vonova tvář zděšením.

„Cena poháru neukrývá se na jeho zašlém povrchu, ale uvnitř. To, kolika rukama již prošel, kolik lidí už jej radostně drželo nad hlavou, kolik srdcí potěšil, to je jeho skutečné bohatství.“

Když uviděli, jak Trumpál mluví z cesty, jako by mu kdosi s dobrou duší nějaké nesmysly o pravdě a lásce nakukal, uvědomili si, jaké strašlivé následky může míti pro mysl člověka alkohol. A přísahali si v duchu jeden před druhým, že co živi budou, nikdy se žádného truňku ani koutkem rtu nedotknou.

Vyšli ze dveří a Garry se zlostně ohlédl.

„Toho bohdá nebude, aby Garry Poker nestrčil nos, kam se mu zachce!“

Hormona vyzvídala: „Nedoufáš snad, že se ti podaří Trumpála přesvědčit, aby změnil názor?“

„Jistě, že doufám,“ pravil Garry samolibě. „Však Trumpál se rád převléká za ženu a jak známo, když žena říká ne, myslí tím ano.“

„Ne ne, to se pleteš,“ odporovala mu. „Ne znamená ne.“

„U Brownie dozajista znamená ano,“ trval na svém zaťatě Garry.

Hormona si dupla: „Ale Brownie přece nikdy ne neříká! Nebo ano?“

„Nehádejte se,“ uklidňoval je Von, kterého jejich plané řeči ani za mák nebavily. „Nezajdeme radši do hospody?“

---

[1] Přijde-li vám už v prvním odstavci, že koncovky –t a –ti jsou umisťovány zcela náhodně, vězte, že stará čeština rozlišovala (z bůhví jakých důvodů) infinitiv s koncovkou –ti a supinum s koncovkou –t. Supinum bylo používáno ve spojení se slovesy pohybu, infinitiv ve spojení se slovesy ostatními. Tedy umí spáti, ale jde spat.

Protože text této kapitoly, nalezený studentkami Lindou J. a Hanou V. ve věži polenského hradu v září roku 2009, pochází patrně z 13. století, tuto zásadu důsledně dodržuje (kromě přímé řeči, která se odehrává v přítomnosti, kdy takhle už nikoho mluviti ni psáti nenapadne).

---

Seznam kapitol 4. dílu:

Část I.: Pohádky lidské babičky
Kapitola I.*Kapitola II.*Kapitola III.*Kapitola IV.*Kapitola V.*Kapitola VI.*Kapitola VII.*Kapitola VIII.*Kapitola IX.*Kapitola X.

Část II.: Milé deníčky z letního tábora

Část III.: Varrrle vrrrací úderrr