5-21: Kariérní poradna

Kapitola dvacátá první, v které Garry a jeho kamarádi navštíví místa, kterým se každý příčetný člověk raději vyhýbá. Takový popisek by se sice dal napsat téměř ke kterékoli kapitole, ale k téhle se nepodařilo vymyslet žádný jiný.

Kariérní poradna

Zmizelí

„Ty už nechodíš na hodiny vnitrobrany?“ divila se Hormona následující čtvrtek večer, když nalezla Garryho v půl deváté u sklenky trumfu ve společenské místnosti.

„Ne,“ zahučel Garry. „Podle Grapea už všechno umím a opakovat si to můžu i sám.“

„Takže už se ti žádné divné sny nezdají?“ vyzvídala Hormona nedůvěřivě.

Garry na ni mrkl způsobem, který patrně považoval za svůdný. „Mně se zdají jenom divné sny. Třeba včera. To bys nevěřila, co všechno se v tom snu dalo dělat s obyčejnou kávovou lžičkou.“

Hormona znechuceně zavřela oči, ale raději je hned otevřela, protože za víčky už začala pracovat její fantazie.

„Měl bys za Grapem zajít a omluvit se mu,“ usoudila nakonec. „Třeba by tě pak vzal zpátky a…“

„OMLUVIT? GRAPEOVI? ZA CO?“

5-20: Grapeova nejhorší vzpomínka

Kapitola dvacátá, která se sice jmenuje Grapeova nejhorší vzpomínka, ale je v ní zmíněna i Garryho nejhorší vzpomínka. Dále pak hodinu Trumpálovy armády navštíví růžový nosorožec, studenti z Karibiku vyhodí školu do povětří a Garrymu se bude zdát další sen.

Grapeova nejhorší vzpomínka

Věštění z karet 2.0

„Teď tě určitě mrzí, žes přestala chodit na věštění z karet, co Hormono?“ zeptala se s výsměšným úšklebkem Pasta.

Byla právě snídaně, dva dny poté, co dostala profesorka Tříhlavňová výpověď. Pasta si vidličkou natáčela okurkový salát. Dnes měli mít první hodinu věštění s profesorem Grapem.

„Ani ne,“ snažila se Hormona tvářit co nejlhostejněji. „Zato vás bude brzo mrzet, že jste si nevybrali nějaký jiný předmět. První třída, která kompletně vyletí z volitelného předmětu,“ zašklebila se.

„Chtěla jsem si věštění z karet vybrat jako maturitní předmět!“ zavzlykala Brownie a schovala si hlavu do dlaní. „Takhle se snad budu muset něco naučit!“

5-19: Věci neviděné i předvídané

Kapitola devatenáctá, v které se odehraje několik očekávaných i neočekávaných událostí. Poblilvírský tým získá novou posilu, vyjde nové číslo nejúžasnějšího časopísku, vrchní výchovná poradkyně vydá nové nařízení a škola získá nejlepšího učitele věštění z karet, jakého kdy měla.

Věci neviděné i předvídané

Neviděné

„Už se nemůžu dočkat, jak na to, že ses veřejně ozval, zareaguje Bumbrlíková,“ prohlásil ohromeně Dan, když se večer sešli na cvičení TA.

„To já taky ne,“ zamračil se Garry a zauvažoval, jestli neudělal chybu.

„Udělals správnou věc, Garry,“ usoudil Debil, který překvapivě obratně míchal karty na mariáš. „Muselo být dost těžké o tom mluvit, ne?“

„To teda, Irrita Hrdličková mě vyslýchala asi půl hodiny,“ přikyvoval Garry zamyšleně. „Úplně mi při tom zteplalo šapitó a vystydla klobása.“

Do Tajemné stoky vešla Nora Nguyenová se svou peklospárskou kamarádkou, kterou jsme si stále nepředstavili, protože pokaždé doufáme, že už se v ději neobjeví. Nora trhla hlavou, aby na Garryho neviděla a šla se posadit dozadu.

„Koukám, že rande s Norou asi moc nedopadlo,“ ušklíbla se Hormona.

5-18: Bimbo v šachu

Kapitola osmnáctá, v které se Garry dozví spoustu nových informací o zlých, vyšinutých a úchylných individuích.

Bimbo v šachu

Návrat z hor

Druhý den je čekalo to, na co se Garry vůbec netěšil, a od návštěvy profesora Grapea se toho přímo děsil – zpáteční cesta do školy.

„Grape tě opravdu chce doučovat?“ otřásl se Von nad poslední snídaní na Rysí boudě. „Co by tě tak mohl doučovat?“

„Rozdávání, míchání, herní styl, herní taktiku, karetní triky, mariáš, závazky, žolíky, kanastu, bridž, záchod, přebíjenou…“ vypočítala Hormona.

„Ale proč?“

„Protože Garry nic z toho neumí?“ navrhla Hormona.

5-17: Vánoce na konci světa

Kapitola sedmnáctá, v které naši hrdinové oslaví Vánoce i Silvestra a absolvují jednu přínosnou a jednu nepřínosnou návštěvu.

Vánoce na konci světa

Žádní falešní rysové!

Krakonoš mávl svou kouzelnou sukovicí a Rysí boudu zasypal v dalších dnech vydatný sníh. Při pohledu na závěje přes Garryho protesty opustili myšlenku na další lyžování a pustili se do vánočních příprav. Támhleta napekla cukroví, Von snědl cukroví, Brownie uklidila společné prostory, Garry přinesl z lesa stromek (a znečistil s ním společné prostory), Kuba upekl kubu, Anče udělala bramborový salát, hajnej šel nachytat kapry a teď už se všichni věnovali zdánlivě nemožnému – vyzdobit Rysí boudu a udělat z ní tak útulné místo.

„Kdy se konečně seznámíme s tím tajemným správcem?“ zajímala se Hormona, když na Štědrý den dopoledne zdobili jídelnu chaty.

„Až přijde čas,“ odpověděl Garry. „Drží se stranou od lidí, jak to jen jde. Ale slíbil mi, že na Silvestra za ním můžeme zajít. Má brloh dole vedle kotelny.“

Von se zaklepal. „Byl bych radši, kdybys tomu říkal třeba pokoj… takhle aby se člověk bál, že ho pokouše!“

5-16: Ďábel na horách

Kapitola šestnáctá, v které se očekávaná klidná zimní rekreace očekávaně zvrhne v neklidnou zimní rekreaci.

Ďábel na horách

Ubytování

Po obou stranách úzké silničky se vršily skoro dvoumetrové závěje. Klid zapadlého koutu Krkonoš rušil akorát autobus Karosa LC 735 roku výroby 1984, který se ze všech sil plazil serpentinami do prudkého kopce. V nepřehledné zatáčce zpomalil a otevřel dveře. Do sněhu postupně vyskákalo několik postav.

Dvě z nich se hned oklepaly a bez větších problémů běžely podél autobusu. Jedna z nich otevřela dvířka zavazadlového prostoru a druhá obratně začala vyhazovat ven batohy, lyže a snowboardy.

Když oba mladíci všechno vyložili a zaklapli dekl, autobus se strašlivým rachotem přeřadil. Zanechal je v oblaku černého dýmu a hrnul si to nahoru do průsmyku.

„Taky nám mohl zastavit,“ postěžoval si Von a otřel si čelo.

Garry pokrčil rameny. „Prý už by to znovu nerozjel. Ostatně, podívej se dolů,“ ukázal na hlubokou strž pod svahem, ke kterému se silnice vinula. V kamenitém korytě zamrzlé horské bystřiny tam rezivěly dva autobusové vraky. „Pojď, rychle to sesbíráme. Musíme se dostat nahoru, než se setmí.“

„Jak to myslíš, musíme?“ otřásl se Von.

5-15: Noční můra

Kapitola patnáctá, v které definitivně udeří zima a s ní příprava na vánoční svátky. A protože všechny čeká poslední hodina TA před prázdninami, Garry si pro všechny připraví překvapení. Osud ho za to ale potrestá - v noci Garryho probudí strašlivá…

Noční můra

Hodina s tygrem

V neděli ráno se Hormona znovu vypravila k Hybridovu srubu, a protože přes noc nasněžilo, musela se brodit mokrou šedobílou břečkou. Garry s Vonem chtěli jít také, ale bylo teprve deset hodin ráno. Garryho tak vzbudily teprve bujaré výkřiky žáků nižších ročníků, kteří si užívali rozpustilé radovánky ve sněhu[1] přímo pod oknem společenské místnosti. Otráveně vstal a začal uvažovat o tom, že by se přestěhoval zpátky do svého pokoje.

Sklo se otřáslo pod několika přesnými zásahy sněhovými koulemi.

„No jo, no jo,“ vyplázl na dva zděšené prváky za oknem jazyk, „už se oblíkám.“

Odpovědí mu byla jen další salva sněhu.

„SAKRA!“ zakřičel. „JÁ JSEM GARRY POKER, A JESTLI SE DO TOHO OKNA JEŠTĚ JEDNOU STREFÍTE…“ Bum.

„Proč tak křičíš?“ zeptal se Von, který právě přišel seshora.

„Kvůli těm spratkům. Copak my jsme vstávali v jejich věku tak brzo?“ postěžoval si Garry.

5-14: Piky a kříže

Kapitola čtrnáctá, v které nám Garry s Vonem předvedou své fotbalové umění. Garry za to dostane školní trest a z chmurných myšlenek ho vyvede jen to, že se do školy vrátí osoba, v jejíž příjezd snad už nikdo nedoufal.

Piky a kříže

Zápas roku

Následující týdny povznášel Garryho příjemný pocit, vyplývající z jeho (ostatní by možná řekli jejich) rebelství proti profesorce Bumbrlíkové a její výuce. Jeho sebeuspokojení dosáhlo dokonce takového stupně, že někdy vydržel i celý den na nikoho nekřičet a hodiny obrany proti švindlování vždy bez problémů přetrpěl. Jeho myšlenky byly vždy upnuty k nadcházející večerní schůzce Trumpálovy armády a hodiny profesorky Bumbrlíkové pro něj představovaly vítanou možnost se na ni připravit. Proto se s profesorkou ani nedostal do žádného konfliktu, vyjma jedné situace, kdy mu vynadala, že má na stole jinou knihu než učebnici Vimprda Šmouly. Naštěstí se rychle vymluvil, že ji používá jen jako pomůcku při čtení Propedeutického úvodu základů obrany proti švindlování pro začátečníky, aby v tak složitém textu neztratil řádek.

5-13: Trumpálova armáda

Kapitola třináctá, v které se skáče od jednoho tématu ke druhému. Takže popořadě: Bumbrlíková půjde na inspekci ke Grapeovi, Tříhlavňová bude brečet, Sirénus Flek znovu navštíví poblilvírský krb a nakonec se uskuteční první hodina Garryho kroužku obrany.

Trumpálova armáda

Bumbrlíková vs. Grape

Když se Garry posadil do svojí lavice, všiml si, že v rohu učebny stojí Mercedes Bumbrlíková a zuřivě si dělá poznámky do svého růžového chlupatého notýsku.

Promluvila, až když hodina skončila.

„Frk!“ vyžádala si pozornost. „Zdá se, že třída je na čtvrtý ročník poměrně pokročilá,“ zkonstatovala rázně.

„Tohle jsou třeťáci,“ řekl Grape bezbarvě.

„A to si myslíte, že je moudré učit třetí ročníky něčemu, jako je míchání technikou pěti prstů a puklého srdce? Frk! Není to nebezpečné?“ zamrkala Bumbrlíková.

„Samozřejmě, že je,“ přisvědčil Grape. „Nebezpečí je to, co mě na téhle práci baví.“[1]

„Ministerstvo je toho názoru, že tato technika by měla být z osnov vypuštěna, frk!“ zamračila se Bumbrlíková a udělala si další poznámku. „Takže k věci: Jak dlouho už učíte v Polné?“

„Šestnáct let,“ odpověděl Australus Grape odměřeně. „A vy?“

„Měsíc… frk! Co je vám do toho?“ rozčílila se profesorka Bumbrlíková. „Dále… frk! Doneslo se mi, že jste se ucházel o místo učitele obrany proti švindlování. Je to pravda?“

5-12: U Sedmi kulí

Kapitola dvanáctá, v které Garry a jeho kamarádi přejdou od slov k činům a uspořádají první schůzku zájemců o kurz obrany. Kdo všechno přijde? Jak to bude probíhat? Co na to profesorka Bumbrlíková? A proč se profesor Grape dá na modlení?

U Sedmi kulí

Přípravy vrcholí

Nápad, že by obranu proti švindlování mohl učit Garry, nezmínili další dva týdny. Během nich si Garry dokázal vysloužit další dva tresty s Bumbrlíkovou, Von si pokazil svoji kapitánskou reputaci remízou s Brzybolem 3:3 (kdy pustil dva laciné góly v posledních pěti minutách) a Hormona věnovala většinu úsilí tomu, aby Garry s Vonem plnili alespoň polovinu svých domácích úkolů.

Jako teď, kdy je večer nahnala do knihovny, kde hledali informace o rozdávání karet v Uzbekistánu na příští hodinu s profesorem Grapem.

„Chci se tě zeptat, Garry,“ zašeptala Hormona, zatímco se ukrývala za Encyklopedií všech karet světa, „jestli jsi přemýšlel o té obraně proti švindlování.“

„Jo,“ zabručel Garry. „Dá se na ni dost těžko nemyslet, když na každé hodině dostanu školní trest a musím komentovat koťátka! Minule jsem musel jedno i obkreslit!“

„Mluvím o tom nápadu… víš, že bys nás mohl obranu učit ty,“ položila si Hormona zoufale hlavu do encyklopedie.

5-11: Polenská vrchní výchovná poradkyně

Kapitola jedenáctá, v které se Mercedes Bumbrlíková rozhodne dotáhnout vzpouzející se, kopající a odporem křičící Střední školu karbanu a hazardu do století Ovocného netopýra.

Polenská vrchní výchovná poradkyně

Téma dne

„Už jsi četl Kartáře?“

„Hele, už jste viděli dnešního Kartáře?“

„Četli jste ten článek v Kartáři?“

„Co to píšou v Kartáři za nesmysly? To je pravda!“

„Četli jste už noviny?“

Garry otráveně pozoroval a poslouchal bzukot u snídaně. „Co všichni vyvádějí kvůli nějakému nesmyslu v novinách? Sakra, nemůžou si dát pohov a…“

„Ahojte,“ usmála se Támhleta a přisedla si k jejich stolu. „Už jste četli dnešního Kartáře?“

Garry spolkl verzálkovou repliku a zanořil lžíci do krupicové kaše.

„Ne,“ zavrtěla Brownie hlavou.

Támhleta se na ni překvapeně zadívala. „Od kdy ty jíš u našeho stolu?“

„Ona stejně všechno ví,“ řekla Hormona. „Navíc, když teď Von nemluví, myslela jsem, že…“

Támhleta vykulila oči a vyjekla: „Von nemluví? Co se ti stalo? Co tě trápí?“ zalomcovala se svým bratrem.

5-10: Tamten a Slunečník

Kapitola desátá, v které se bude muset Garry vyrovnat s Vonovou novou slávou. Von se zase bude muset vyrovnat s přílivem spousty dopisů a fanynek. A nakonec Hormona se bude muset vyrovnat s tím, že Poblilvír navštíví její oblíbenec Sirénus Flek.

Tamten a Slunečník

Kopkurz a jeho neblahé následky

V pátek odpoledne po vyučování si Garry trochu zdříml. Probudila ho strašlivá noční můra. Celý zpocený vyskočil z postele.

„To ne! To ne!“ zakřičel.

V rychlosti si nazul boty a vyběhl ven z pokoje. Na chodbě bylo liduprázdno a všechny pokoje byly zamčené, tak vyděšeně seběhl do společenské místnosti, plné poblilvírských studentů v družné zábavě.

„Hormono!“ všiml si známé tváře a začal s ní lomcovat. „Hormono! Zdála se mi strašná věc! Měl jsem hrozný sen… zdálo se mi, že Vona přijali do kolejního mužstva!“

„To se ti nezdálo,“ vymanila se z jeho sevření. „Von je náš nový brankář.“

„COŽE?!“

Hormona sevřela rty. „Před chvílí skončil konkurz. McDonaldová s trenérem vybírali posily sami, když ty ses nedostavil.“

„JAK TO, ŽE MĚ TEN PARCHANT NEVZBUDIL, KDYŽ ODCHÁZEL! JAKO KAPITÁN HO V MUŽSTVU NECHCI! NEJDŘÍV MI VYFOUKNE MÍSTO VEDOUCÍHO ROČNÍKU A TEĎ SE MI JEŠTĚ NACPE TO FOTBALOVÉHO TÝMU!“

5-9: Školní trest

Kapitola devátá, v které naši hrdinové do jednoho budou trpět za své hříchy. Ještě před tím ale Garry zjistí, že není na všechno sám, že za ním stojí spousta přátel a někteří ho snad mají i rádi. TAK TŘEBA KONEČNĚ NEBUDE MUSET NA VŠECHNY FURT ŘVÁT!

Školní trest

24 hodin před

Večeře ve školní jídelně nebyla ten den pro Garryho nijak příjemná. Koneckonců, to nebyla nikdy, ale tento den to mělo i jiný důvod než tristní kvalitu zdejších pokrmů. Informace o jeho hádce s profesorkou Bumbrlíkovou se rozšířila po hradě neobyčejně rychle. Nebylo divu – Brownie, Palma i Pasta byly u toho. A zvěsti o jeho příbuzenském poměru s Doktorem Vrdlmrsmrstem jeho popularitě také příliš nepřidávaly.

Garry zuřil. Nasupeně zíral na kousek okurky ze španělského ptáčka, který měl napíchnutý na vidličce už asi pět minut, a otráveně poslouchal, jak si o něm u ostatních stolů špitají.

„Tvrdí, že viděl, jak Ty-tušíš-kdo zavraždil Igora Igoryho…“

„Co je to za nesmysl? S Igorem jsem měl dneska hodinu rozdávání a míchání!“

„A já jsem Igor Igory! Připadám vám jako mrtvý?“

„A prý mu Doktor Vrdlmrsmrst řekl, že je jeho otec!“

„No nevím… já si radši počkám na výsledky genetických testů.“

5-8: Profesorka Bumbrlíková

Kapitola osmá přichází s tradičním úkolem: je třeba nejen studentům, ale i čtenářům připomenout, že už skutečně začal školní rok a s ním výuka. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je pomocí úryvků z úvodních hodin několika nejdůležitějších předmětů (a věštění z karet).

Profesorka Bumbrlíková

Díky za každé nové školní ráno

„TO SE BOJÍ, ŽE SE ZCVOKNE, JESTLI SE MNOU BUDE VE STEJNÉ MÍSTNOSTI?“ probudil Garry Vona a Debila.

„Nechápu, jak by to mohlo někoho napadnout,“ zamžoural rozespale Von. „Co se u všech křížových spodků děje?“

„ŠIMEK SE KRČÍ TÁMHLE ZA DVEŘMI!“ ukázal Garry.

„Jdeme na snídani,“ odsekl Dan, který si právě ve spěchu nazouval boty. „Nelam si s tím hlavu, je jen…“

„JEN CVOK?! SNÍDANĚ DNESKA NENÍ! JÍDELNA VAŘÍ AŽ OD OBĚDA!“

„To nevadí, stejně jdeme!“ ozvalo se z chodby.

„Taky bychom měli jít sehnat nějakou snídani,“ povzdechl si Von a začal pátrat po čistých – a po chvíli aspoň po nějakých – ponožkách. „Slyšel jsem Emana Áberfábrdomine, jak říká, že si přivezl z domova pečenou…“

„JAK DLOUHO TO BUDU MUSET JEŠTĚ SNÁŠET!“ zuřil Garry. „PROČ SE NA MĚ VŠICHNI DÍVAJÍ JAKO NA BLÁZNA?!“

5-7: Celkem nic podstatného

Kapitola sedmá, v které se žáci Střední školy karbanu a hazardu v Polné dozví hudební formou vše podstatné o tom, co je v tomto školním roce čeká a nemine. NIGRUZZZ RULEZZZ! Polná goez mad!

Celkem nic podstatného

Škola hrou

Světla zhasla a na nebi se objevil další ohňostroj. Když se reflektory opět rozsvítily, na pódiu stáli čtyři muži ve výstředních barevných kostýmech. Garry zpozoroval, že každý kostým odpovídá jedné koleji a její barvě. Na pravé straně seděl na židli muž ve splývavém červeném plášti zdobeném bílými a černými srdci, na hlavě měl blikající červený cylindr a oči mu zakrývaly černé brýle srdcového tvaru. Asi aby ho nerušila světla a mohl klidně spát, protože přesně to dělal, přestože měl před sebou rozloženy klávesy.

„To je profesor Pims!“ všimla si Támhleta. „A na druhé straně je Krotitel Zkrocený!“ ukázala na žlutého chlapíka s kytarou, který zuřivě poskakoval po pódiu a zvonil rolničkami, kterými měl pošitý celý oblek. Zdálo se, že si představení užívá.

Muž za bubny už se tak nadšeně netvářil. Jeho kostým, pokrytý zelenými pikovými listy z lesklého materiálu pošitého flitry, zakrýval vše kromě hlavy, na které byla usazená černostříbrná koruna se svítícími zelenými žárovičkami na hrotech.

„Grape má ránu!“ rozesmál se Von.

5-6: Hanka Hatebadová

Kapitola šestá znamená konečně návrat Garryho a jeho nerozlučných přátel do karetní školy, kde začíná nový školní rok. Jako pokaždé (pokud zrovna Garry s Vonem neukradli auto a nejeli po dálnici) je ale potřeba nejdřív absolvovat cestu expresem s romantickým názvem Polenský vrak, což je výborná příležitost k seznámení s novými postavami.

Hanka Hatebadová

Jezdíme tam a sem

„Proč vlastně musíme jet do Prahy na nádraží, když škola je jen kilometr odsud?“ vyptával se Garry, když vynesli zavazadla z ponurého sklepního domu a po dlouhé době spatřili denní světlo.

„Taková je tradice,“ odbyl ho pan Vlezlej, „mazejte do dodávky.“

„A proč nejedeme jenom do Golčova Jeníkova?“ zajímala se ještě Hormona. „Studenti z východních Čech přece můžou nastupovat i tam a…“

„Vzbudilo by to podezření,“ vysvětlil otráveně Lotkien, opírající se o dveře auta. „Všichni by se vyptávali, proč jste nejeli z Prahy, a skončilo by to tak, že byste prozradili o Neřádu první poslední. Nikdo nesmí vědět, že jste byli tady na Sezimově náměstí!“

„Dobrý den,“ ozval se tichý hlas za autem. Lotkien málem upadl, jak leknutím uskočil, a zpoza vozidla vystoupil Mufius Malejfuj. „Koukám, že jste si udělali výlet. To je roztomilé. Ale proč ne, když máme takový krásný den.“

„Chcete snad něco, Malejfuji?“ vystoupil pan Vlezlej.

5-5: Ministerstvo financí - sekce karetních her a hazardu - oddělení dohledu nad nezletilými karbaníky

Kapitola pátá, s nemožně dlouhým názvem, zavede Garryho v doprovodu pana Vlezlýho do prostor ministerstva financí, kde ho čeká disciplinární řízení (Garryho, ne pana Vlezlýho). A co víc, konečně se dozvíme celé jméno Nigruse Trumpála.

Ministerstvo financí – sekce karetních her a hazardu – oddělení dohledu nad nezletilými karbaníky

Cesta do města

Druhý den se Garry probudil v půl šesté nedaleko Českého Šternberka. Ležel na zadním sedadle vozu, který řídil pan Vlezlej. S překvapením zjistil, že je navlečený v čistých džínách a košili, a posadil se.

„Dobré ráno, Garry,“ zívla Maybelline, která seděla vedle pana Vlezlýho. „Trumpál mě pověřil, ať jedu s vámi, stejně musím na ministerstvo. Doufám, že ti nevadí, že jsem tě ráno oblékla.“

„Asi ne,“ pokrčil rameny Garry, kterému se popravdě ulevilo, že ho nepřevlékala paní Vlezlá.

„Jak ses vyspal?“

„Málo,“ vydechl Garry. „Povídali jsme si a usnuli jsme asi ve čtyři. Šli bychom spát mnohem dřív, ale za dveřmi pořád někdo chodil a špehoval, jestli se nebavíme.“

„To jsi na tom ještě dobře, já byla vzhůru celou noc,“ promnula si Toníková oči. „Zvláštní úkol Neřádu, jestli chápeš, co tím myslím,“ poklepala si na nos.

„NECHÁPU!“ vykřikl Garry tak hlasitě, až ho to samotného důkladně probralo. „MNĚ SE TADY TOTIŽ VŮBEC NIC NEŘÍKÁ! NEVÍM O NEŘÁDU VŮBEC NIC!“

„Prala jsem Trumpálovi ponožky,“ upřesnila jakoby nic. „Ten chlap jich má strašně moc. Naplnila jsem tři pračky jenom ponožkami. Chceš si to se mnou vyměnit?“

5-4: Vznešený a starobylý rod Fleků

Kapitola čtvrtá, která začíná tady a teď jen proto, že probíhající scéna byla už nesnesitelně dlouhá.

Vznešený a starobylý rod Fleků

Přísně tajné!

„Změňme téma,“ odstrčil Garry opatrně Vonovu ruku. „Jestli to dobře chápu, nemám na výběr. Jestli chci přežít, nemám jinou šanci než s Vrdlmrsmrstem bojovat. Takže, jak jsme na tom?“

„Bohužel, ministerstvo odmítá uznat, že k jeho návratu skutečně došlo, což nám situaci komplikuje,“ zamračil se Lotkien. „Spousta obyčejných karbaníků o Vrdlmrsmrstově návratu nemá žádné pořádné informace. Věří ministerstvu, potažmo Kartáři, podle nichž se vůbec nic neděje. Proto se taky mohlo stát, že Ty-tušíš-kdo vyhrál několik turnajů po celé republice a rozšířil tak zástup svých dobrovolných i nedobrovolných příznivců.“

„I tak ale pořád máme nečekanou výhodu, Garry,“ blýsklo Sirénusovi v očích. „Vrdlmrsmrst očekával, že se na veřejnosti objeví s tebou v zádech jako neporazitelný karbaník. Ale díky tvému útěku se Trumpál o všem dozvěděl včas.“

„No a?“ nechápal Garry.

„Děláš si legraci?“ vydechl nevěřícně Támhletenhle. „Trumpál je jediný, z koho měl Ty-tušíš-kdo kdy strach!“

„Nechápu, jak na tohle vždycky zapomenu.“

5-3: Nigrusův ehm řád

Kapitola třetí, v které se Garry konečně shledá se všemi přítomnými, rozdmýchá životu nebezpečnou hádku a dozví se spoustu zajímavých a důležitých informací o svém otci – a tu nejzajímavější a nejdůležitější úplně nakonec.

Nigrusův ehm řád

Chodba do U

„Zjistili jsme, že chodba má tvar písmene U a vede kolem všech místností v domě,“ vysvětloval Ten. „Začíná u našeho pokoje, potom vede kolem vašeho a dalších dvou pokojů pro hosty. Jeden je prázdný, v druhém teď bydlí mamka s taťkou. Pak stačí zahnout vpravo, projít za krbem v hale, kolem kuchyně – tam opatrně, je tam staré okno, kudy se podávalo jídlo sloužícím. Je zalepené tapetou, ale slyšet je úplně všechno. A pak už není nic snazšího, než vklouznout zadem do kachlových kamen v jídelně.“

„Jak to, že tady v pokoji vlastně chodba taky nevede do kamen?“ podivil se Von.

„Protože v pokojích pro hosty kamna nejsou,“ vysvětlil mu Onen. „Hosté tu zjevně nejsou vítáni.“

Hormona ukázala na malý radiátor. „Nebo proto, že v domě je ústřední topení. Kamna v jídelně zůstala zachována nejspíš jen z dekorativních důvodů.“

„Každou vteřinu, kterou tady prožvaníte, jsme mohli poslouchat poradu!“ utrhl se na ně Garry. „Jdeme!“

„Není to nebezpečné?“ zarazil se Von před vstupem do chodby. „Nejsou tam pavouci?“

Ten je zastavil. „Stejně je to zbytečné, porada skončila před pěti minutami. Když jsme chodbu prozkoumávali, slyšeli jsme akorát, jak se všichni loučí.“

„Což je škoda,“ pokýval hlavou Onen, „rád bych si poslechnul, co prováděl Grape.“

5-2: Sezimovo náměstí 13

Kapitola druhá, v které si Garry nejprve užívá pohodlí hotelového pokoje, ale pak ho přepadne skupinka podivných individuí a odvleče ho do temného podzemí. A opět zvratky.

Sezimovo náměstí 13

Přechodné bydliště

Garry opsal vzkaz postupně na čtyři papíry a zalepil je do obálek nadepsaných Von Vlezlej, Hormona Dangerová, Sirénus Flek a Nigrus Trumpál. Po krátkém zaváhání obálku pro Nigruse Trumpála nechal shořet nad svíčkou na stole. S ostatními vyšel na zadní dvůr hotelu, kde je předal Bloody.

Zuřil. Byl naštvaný na celý svět, jmenovitě na Nigruse Trumpála, Rohna Lotkiena, paní Giffovou, Mamlase Fušera, Vona Vlezlýho, Hormonu Dangerovou, pana Vlezlýho, paní Vlezlou a nepřímo i na dalších 6 miliard lidí.

5-1: Polibek pro Davida

Kapitola první, v které se mezi nás už popáté vrací zlomyslný karbanický učeň Garry Poker, jak ho známe, a opět přináší dvojsmysly, vulgarity, fekální humor, černý humor, zvratky a tak vůbec.

Polibek pro Davida

Teplý den

Byl to dosud čtvrtý nejteplejší den celého léta, alespoň podle údajů meteorologické stanice na vršíku za obcí. Schylovalo se k večeru a v Úzké ulici bylo tak husté ticho, že by se dalo krájet. Samozřejmě jen tehdy, pokud byste ho našli, protože ticho – byť sebehustší – se velice špatně hledá.

Auta, která se obvykle blýskala čistotou, stála zaprášená na chodníku (kromě jednoho) a kdysi zelenající se trávníky byly vyprahlé a zažloutlé (kromě jednoho) – mytí aut a zalévání zahrad bylo vzhledem k panujícímu suchu zakázáno. Z verandy domu číslo 6 opatrně vykoukl obtloustlý muž a rozhlédl se. Když nikoho nespatřil, po špičkách se proplížil k hydrantu ukrytému pod igelitovou plachtou a začal z něj pomalu a potichu odmotávat zahradní hadici.

„Ahoj strejdo,“ zašeptal najednou kdosi skrčený u skalky za jeho zády, až muž málem dostal infarkt.

„Uf, to jsem se…“ vypotil ze sebe, když se vzpamatoval. „Co tady děláš, ty nevděčný spratku!“

„Vím, co tady nedělám,“ odtušil stín pod zahradní zídkou. „Nesnažím se porušovat obecní vyhlášku, aby mě přitom nikdo neviděl.“

„Kliď se mi z očí! Nevím, co si myslíš, ale máme akorát kvalitnější odrůdu trávy!“ zakřičel muž. „Nic jiného v tom není!“

Já žádnou kvalitní odrůdu trávy bohužel nemám, pomyslel si ukrytý, ale nahlas řekl: „A kvalitnější odrůdu auta?“

4-III: Kolo jedenácté

Tímto se s vámi loučíme a v příštím díle zase na shledanou!

Kolo jedenácté

Obecenstvo se začalo pomalu rozcházet, ostatně nic zajímavého už nebylo k vidění, pokud nepočítáme Garryho, který se marně pokoušel strhnout si voskem přilepený knír.

„Tak to bychom měli,“ usmál se Kamélius Fuč se spokojeným pocitem z práce dobře odvedené někým jiným, jedním ze tří pocitů, kterých byl jako vysoce postavený úředník ministerstva schopen.[1] „Jsem rád, že se nakonec ukázalo, že za vším stojí ten Chlodvík Pytlík. Chvíli to vypadalo… už jsem se bál, že se vrátil Doktor Vrdlmrsmrst.“

„Ale,“ podíval se na něj Trumpál pozorně, „on se vrátil.“

„Kdo?“ obrátil se Fuč s pokerovou tváří.

„Ty-tušíš-kdo, Kamélie,“ řekl Trumpál.

Fuč zavrtěl hlavou. „To tedy netuším, Nigrusi. Ale není žádný důvod k panice. Šlo o ojedinělý čin zmateného dezorientovaného člověka. Selhání jednotlivce. Ano, přesně tak, selhání jednotlivce. Patrně byl pod vlivem nějakých omamných látek. Nyní je potřeba se uklidnit. Je to jenom nějaký starý hlupák, který nepochopil…“ nedořekl větu a posadil se.

„To mluví o sobě nebo o vás?“ zajímal se Garry, zatímco si otíral zarudlou skvrnu pod nosem.

4-III: Kolo desáté

Zápas je definitivně za námi, ale než se rozloučíme, pusťme si ještě v rychlosti pár zpomalených záběrů.

Kolo desáté

„Nechte to na mně, řediteli!“ řekl rázně Garry. „Mám plán!“

Trumpál se zamyslel. „Nechat to na tobě, říkáš? Ostatně proč ne. Hádám, že to nemůže dopadnout hůř, než když jsem svému vnukovi půjčil na hraní slonovinové hrací kostky zdobené orientálními rytinami z roku 1681.“

„Vy máte vnuka?!“

…

4-III: Kolo deváté

„Tak určitě… já myslím, že jsem podal v souboji velmi dobrý výkon. Že rozhodčí souboj ukončil, záleží jen na jeho posouzení, jak to viděl on. Já jsem mu k tomu žádný podnět nedával, nijak jsem ho neovlivňoval a jsem si jistý, že kdyby zápas pokračoval, tak bych zvítězil.“

Kolo deváté

„Co se stalo?“ zeptal se Pošuk Woody poté, co se rozkošnicky usadil v Trumpálově křesle.

Garry se dal do vyprávění. Vylíčil Woodymu, jak se předešlého dne setkal s Doktorem Vrdlmrsmrstem, od kterého se dozvěděl, že je údajně jeho otec. Dramaticky popsal svůj úprk z podzemí a nezapomněl při tom zdůraznit své hrdinství. Pak pověděl Pošukovi také o zápisu z valné hromady, který mu od Temného hráče přišel.

„A píše se tam,“ poklepal Garry významně na složku papírů, „že jeden ze Smrtikibiců je teď mezi námi! Jeho vinou jsem se s Vrdlmrsmrstem vůbec potkal! A já myslím, že vím, kdo to je!“

„Opravdu myslíte?“ zvedl Woody obočí. „Říká se, že mozek je ten nejpřeceňovanější orgán.“

„Ten můj rozhodně ne!“ ohradil se Garry.

„Kdo to tedy podle vás udělal?“ zajímal se Pošuk Woody.

„Grape!“ prohlásil Garry přesvědčeně. „Kdo jiný?“

„Proč zrovna on?“

„Je na mě zasedlý!“ rozčiloval se Garry. „A hned po konci Ohnilého poháru odjel za Vrdlmrsmrstem. Podívejte se, tady se to píše!“ hodil tajnému agentovi papíry pod nos.

4-III: Kolo osmé

A je tu tisková konference, na které nám oba dnešní soupeři popíší své dojmy ze střetnutí.

Kolo osmé

Poté, co ho Trumpál konečně propustil, ulehl Garry ke spánku. Byl šťastný, že konečně nemusí nikam padat, tak si dopřál opravdu vydatný odpočinek. Probral se až krátce po dvanácté – a to nedobrovolně.

„Budíček!“ vtrhla do jeho už tak malého pokoje banda Vlezlejch. „Vstávej, za chvíli je vyhlašovací ceremoniál!“ zacloumal s ním Von. „Trumpál oficiálně vyhlásí tvoje vítězství!“

„Vítězství v čem?“ zamžoural Garry rozespale na nevítané návštěvníky.

„V čem asi? V myšlenkové paralympiádě?“ poklepal si na čelo Ten. „I když tam bys měl taky slušnou šanci na výhru, mluvíme tu o Ohnilém poháru.“

Von se pyšně usmál a ukázal Garrymu zafačovanou ruku: „Vydlabal jsem nový!“

„A celou noc jsme se snažili ho ohnít,“ doplnil ho Onen. „Až ti ho bude Trumpál předávat, pokus se na něj nesahat holou rukou.“

„Cože?“

4-III: Kolo sedmé

To je nadělení! Nigrusi Trumpálovi se znenadání pustila krev z nosu a volá lékáře. Zápas je předčasně ukončen!

Kolo sedmé

Padal. Kurvafix! zaklel. Copak musím každou kapitolu začínat pádem do hlubiny? Padal. Až se najednou odrazil od země a vylétl dva metry do vzduchu. Opět spadl. A zase se vznesl dobrý metr a půl. Chvíli bezmocně poletoval nahoru a dolů, až se v jeho zorném poli postupně ustálili jeho kamarádi Von Vlezlej a Hormona Dangerová. Jen s námahou potlačil zvracení a posadil se.

„Musíme rychle odsud!“ vyhrkl, když se vzpamatoval. „Ocitli jsme se v úplně jiné parodii!“

„Co se stalo?“ zajímal se Von.

„Pojďte,“ táhl je Garry pryč, „povím vám to cestou. Jen mi ještě řekněte: Kde se tady vzala ta trampolína?“

„Stála opřená o stěnu,“ řekla Hormona. „Myslíme si, že ji sem přitáhla děcka z vesnice a chodí sem skákat.“

„Ty si to myslíš,“ zamrmlal Von. „Podle mě patří křížencům permoníků a gumídků, kterým tohle podzemí patří. A byla velká chyba si ji půjčovat!“

„Jsem rád, že aspoň mezi vámi je vše při starém,“ pousmál se Garry a všichni tři vyrazili rychlým krokem pryč.

…

4-III: Kolo šesté

A je tu K. O! Ne, tak je to nakonec O. K.! Nebo K. O.? O. K.! K. O.!! O. K.!!! Ook? Kdepak, je to úplně O. T.!

Kolo šesté

Padali. Zdaleka ne tak dlouho, jak by bylo potřeba pro vytvoření dostatečného napětí. Pokud by ale nyní Garry Poker zemřel po dramatickém sedmdesátimetrovém pádu, nezbylo by už žádné napětí pro další díly. Po deseti metrech tedy oba přistáli v obrovské hromadě polštářů a peřin.

Když se Garry zvedl, do vlasů mu napadaly ztrouchnivělé zbytky Ohnilého poháru. Smetl je na zem.

„Tak už si ho můžeš vzít,“ zafuněl. „Na co čekáš, koukej si ho vzít. Vyhrál jsi.“

Igor neodpovídal.

Garry s ním zacloumal. „Neslyšíš? Už ten pitomý krám nechci! Au!“ chytil se za naražený bok. „Kdybysem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil! No, prostě na nějaký Ohnilý pohár se můžu zvysoka vykašlat!“

Igor pořád nereagoval. Garry se k němu naklonil.

„Žiješ?“ Oddechl si, když Igor slabě zasténal.

„Jasně, že žiju, mě jen tak něco nezabije,“ vysoukal ze sebe.

„Tak si vezmi Pohár… nebo spíš jeho zbytky a vystřel světlici! Ať se co nejrychlejc dostaneme z téhle plesnivé studny,“ pobídl ho Garry.

Igor zkřivil ústa: „Možná ti to uniklo, ale nějaký idiot mi ji sebral a zahodil!“

4-III: Kolo páté

Bum! Bum! Teď padá jedna rána za druhou! Zdá se, že Nigrus Trumpál má navrch, ale Doktor Vrdlmrsmrst se stále drží na nohou a snaží se Trumpálovy útoky odrážet.

Kolo páté

Garry vyběhl, jak nejrychleji uměl. Zahnul doleva a za pár desítek vteřin už byl za nejbližším rohem. Volným krokem potom pokračoval za další roh. Jak už si i Garry stačil všimnout, rohů byl v bludišti opravdu dostatek. Vzápětí zvládl postřehnout i další nepřehlédnutelný fakt – ocitl se ve slepé uličce.

Opatrně se proplížil zpátky na poslední rozcestí. Když viděl, že se Trumpál, Fuč ani rozcvičující se Igor nedívají, protáhl se na vedlejší stezku. Štěstí mu ale nepřálo. I tato cesta po pár metrech končila.

Přece se nebudu hned vracet, pomyslel si. Potupně projít znovu kolem vchodu by jeho ješitnost jen tak nestrávila. Naštěstí se zde nacházelo příjemné zákoutí s lavičkou a fontánkou, tak se posadil. Mohutné živé ploty vrhaly černé stíny a slabě se kývaly ve vánku. Garry zavřel oči a zaposlouchal se do tichého šumění, než ho z polospánku vytrhl ostrý hvizd píšťalky.

Igor je v bludišti!

Rychle vyskočil a běžel ke vchodu. Prosvištěl kolem rozhlížejícího se Igora a s vyplašeným výrazem ukazoval za sebe.

„Tam nechoď! Je tam něco strašnýho! Pomoc! Pomooc!“

4-III: Kolo čtvrté

Že by se konečně začalo něco dít? Oba protivníci mají krví podlité oči a vrhají se proti sobě!

Kolo čtvrté

Sklep pod budovou statku konečně přestal vyvolávat jakékoli pocity, protože Nigrus Trumpál v doprovodu dvou nevýznamných členů Neřádu v červených uniformách vyvedl Garryho a jeho společníky ven.

Usmál se na něj, a přestože ředitelovy křivé žluté zuby také nevyvolávaly příliš příjemné pocity, aspoň nepřipomínaly hladomornu.

„Teď už jsi připraven na třetí úkol,“ položil Trumpál Garrymu ruku na rameno. „Jen poslední věc: Abys prokázal, že ses z těch spisů něco naučil, na něco se mě zeptej.“

„Já vás?“ divil se Garry, který především za dva roky prvního ročníku u všech možných zkoušek odpozoroval, že obvyklý je spíše opačný postup. Ostatně, to byl také jeden ze základních kamenů jeho studijních neúspěchů.

„Ne,“ mrkl Trumpál. „Položením smysluplné otázky k věci nejlépe prokážeš, že jsi tomu opravdu porozuměl.“

„Mne by zajímalo, jestli Vilibald Skroun mladší byl opravdu Smrtikibic,“ zamyslela se Hormona. „Svědectví pana Skrouna staršího o tom, jak jeho syn pověsil do okna lampion s vyobrazeným pikovým listem a vzýval při tom Doktora Vrdlmrsmrsta, aby se vrátil, na mě nepůsobilo moc důvěryhodně.“

4-III: Kolo třetí

A je to Nigrus Trumpál, kdo se jako první ujímá iniciativy a vrhá se na svého soupeře. Zatlačil Doktora Vrdlmrsmrsta do rohu a doslova ho zasypává ranami! Publikum jásá!

Kolo třetí

Sklep pod budovou statku nevyvolával příjemné pocity. Stěnami z hrubých kamenů, zpráchnivělou slámou na podlaze i malým zamřížovaným okýnkem vysoko u stropu připomínal hladomornu.

Jediné, co sem na první pohled nezapadalo, byl malý mahagonový stolek umístěný uprostřed místnosti. Seděl u něj Garry Poker a otráveně mžoural na kupu papírů rozházenou po stole.

„Proč?!“ zaláteřil. „Chci do Las Vegas!“

„Trumpál tě odsud nepustí, dokud si to všechno nepřečteš a nenaučíš, Garry,“ zkonstatovala suše Hormona, která seděla vedle něj a vytahovala si stébla slámy z vlasů. „Otázka zní, proč jsem tu já?“

„To je snad jasné!“ pohnulo se špinavé stvoření v rohu kobky. „Můžeš se to našprtat za něj a my se budeme moct vrátit na světlo a čerstvý vzduch. Otázkou je jedině to, proč jsem tu já!“

„Jako kdybys někdy vyhledával světlo a čerstvý vzduch, Vone,“ ušklíbla se Hormona.

Von něco zabručel a raději se obrátil na Garryho: „Jak si daleko?“

„Na druhé stránce.“

„Na druhé stránce?“ vykřikla Hormona. „Jsme tady už dvě hodiny! A první strana je jen titulní! A druhá strana je prázdná, vždyť je to okopírované jednostranně,“ zděsila se a vytrhla mu papíry z ruky. „Dej to sem! Vždyť tady máš napsáno, že si stačí přečíst to podtrhané – a toho zdaleka není tolik!“

4-III: Kolo druhé

Oba soupeři přešlapují a obezřetně se obcházejí, zřejmě se snaží získat výhodnou pozici pro první ránu. V tom se ozývá písknutí! Rozhodčí oba napomíná a vyzývá je, aby zahájili souboj.

Kolo druhé

Garry doufal, že si po dramatických večerních událostech aspoň pořádně pospí, ale už krátce po svítání ho otravoval nějaký pošuk.

„Vstávejte, Pokere!“ cloumal Woody s jeho spacákem. „Nemáte času nazbyt, musíte se připravovat na poslední úkol.“

„Připravovat?“ podivil se Garry, když se rozehřál na provozní teplotu. „Myslel jsem, že Trumpál to ošéfoval!“

Pošuk Woody se pousmál. „Ani pan ředitel teď nemůže příliš okatě zasahovat do průběhu turnaje. To noční dobrodružství, zdá se, trochu popudilo naše nepřáte… – pardon – naše přátele na ministerstvu. Rozhodli se, že sem pošlou inspekci. Třetí úkol se tak bude odehrávat pod dohledem nejvyšších karbanických úředníků.“ Ukázal ke vratům, kde se Nigrus Trumpál právě o něčem dohadoval s trojicí mužů v šedých pláštích. Tím prostředním byl, jak si Garry nevšiml, Kamélius Fuč osobně.

„Jak se mám asi připravit?“ zazoufal Garry. „Plánek bludiště by k dispozici nebyl?“

Alan Woody zavrtěl hlavou. „Žádný není.“

Garry se zamračil: „Jak to? Když jsem se tam byl podívat, byly keříky asi půl metru vysoké a dalo se mezi nimi volně chodit!“

4-III: Kolo první

Dr. Vrdlmrsmrst zatím jen opatrně vyčkává v rohu ringu, který – zdá se – má plně pod kontrolou jeho soupeř v modrých rukavicích: Nigrus Trumpál.

Kolo první

Ti, co utíkali nejrychleji, mezitím zjistili, že se ocitli přímo u vojenského terénního auta obklopeného maskovanými muži s helmami. Na kapotě obrněnce trůnil Nigrus Trumpál a šibalsky se usmíval.

„Oblečte je, posbírejte jejich věci a odvezte je do Věznice. Teda vlastně do Věžnice,“ opravil se, když viděl, jak se zatvářili. „Pana Pokera a ty další dva nebo tři soutěžící naložte hned.“

„Rozkaz,“ přikývl nejbližší z těžkooděnců. „Vy jedete s námi?“

Starý muž překvapivě křepce seskočil z vozu. „Ne, já tu mám ještě nějaké vyřizování.“

…

4-III: Varrrle vrrrací úderrr

Část třetí: Varrrle vrrrací úderrr!

 

 Emánek se po několika dnech rafinovaných příprav, které zahrnovaly i falešné vylákání sestry na nostalgické promítání 2-D Harryho Pottera a kamene mudrců v artovém kině, konečně vplížil do jejího pokoje.

Motorem jeho zápalu byla snaha zjistit, čemu Natálka tak propadla, že poslední týden o večerech téměř neopustila ložnici. Opatrně vykoukl na chodbu, jestli se po něm neshánějí rodiče. Spustil počítač a po chvilce už pilně hledal v historii internetového prohlížeče.

Co jeho sestře trvalo týden, prolétl znuděným okem za pár minut. Až skoro na konci se zarazil. Sice ho mrzelo, že se v ději nezačalo střílet, ale aspoň to vypadalo, že v části třetí se konečně bude něco dít.

Fire in the hole! Konec prasáren, zahrabeme ženskou!

 

---

Seznam kapitol 4. dílu:

Část I.: Pohádky lidské babičky
Kapitola I.*Kapitola II.*Kapitola III.*Kapitola IV.*Kapitola V.*Kapitola VI.*Kapitola VII.*Kapitola VIII.*Kapitola IX.*Kapitola X.

Část II.: Milé deníčky z letního tábora
Den první*Noc první*Den druhý*Noc druhá*Den třetí*Noc třetí*Den čtvrtý - Den sedmý*Noc sedmá*Den osmý*Noc osmá - Den devátý*Noc devátá*Den desátý*Den jedenáctý*Den dvanáctý

Část III.: Varrrle vrrrací úderrr
Kolo první*Kolo druhé*Kolo třetí*Kolo čtvrté*Kolo páté*Kolo šesté*Kolo sedmé*Kolo osmé*Kolo deváté*Kolo desáté*Kolo jedenácté

 

4-II: Den dvanáctý

Den dvanáctý

Protože terén byl nerovný, počasí nevlídné a hmyz otravný, začali se členové expedice zvedat k dalšímu pochodu už nečekaně brzy. První ranní ptáčata se vyhrabala ze spacáků už kolem deváté a začala se shromažďovat kolem potoka, aby provedla základní úkony ranní hygieny.

Ti zimomřivější ze studentů byli obalení v mikinách, teplácích a šátcích, pravděpodobně i v několika vrstvách; ti marnivější na sobě měli barevná pyžamka nebo noční košilky, na nichž převažovaly motivy kytiček, srdíček a roztomilých zvířátek, snad jen Jožin Pinč mladší v modré noční košili s obrázky mašinek a helikoptér trochu vyčníval. Ale zdaleka ne tolik, jako naši hrdinové. Garry vyskočil na nohy bez jakékoli zbytečné zátěže a teprve po několika důrazných domluvách si kolem beder uvázal alespoň ručník. K Nořině nelibosti ne svůj. Von zase vylezl ze spacího pytle v tomtéž, v čem včera přišel, a rozhodně měl v úmyslu v tom opět odejít. A Hormona se pokusila doskákat k potůčku ve spacím pytli, protože došla k tomu, že je to jediný způsob, jak zabránit noční košili, aby ukázala příliš mnoho příliš mnoha lidem.

Australus Grape, který byl na nohou od půl osmé a za pomoci vzájemného otloukání kotlíku a lžíce se od té doby snažil vyburcovat všechny k aktivitě, její počínání se zájmem pozoroval.

4-II: Den jedenáctý

Den jedenáctý

„Neměli bychom jít po druhém břehu?“ nahodil Von jeden ze svých nejoblíbenějších výrazů: zmatenou tvář plnou pochybností.

„Proč?“ nechápal Garry a marným gestem odehnal dotěrné komáry.

„Protože tam vede cesta,“ ukázal Von na liniovou stavbu se zpevněným šotolinovým povrchem připínající se ke svahu na druhém břehu říčky Šlapanky, asi tři metry od nich.

„Proč?“ nerozuměl Garry jeho stížnostem. „Nepotřebujeme cestu. První jde Hybrid.“

„A není nic zdravějšího než procházka po čerstvě podupaných kopřivách,“ houkla Hormona, která pochodovala za nimi. „Samozřejmě byste ale museli jít bosky, jinak to nemá ten léčivý účinek.“

„A hodit do vody nechceš?“ navrhl Von, kterého Hormona během cesty otravovala snad ještě víc než komáři. „To by mohlo mít léčivý účinek – na moje nervy.“

„Nedobrovolné… a ostatně ani dobrovolné koupání ve Šlapance žádné léčivé účinky nemá,“ nesouhlasila Viktorka, která dosud jen mlčky kráčela za Hormonou a poslouchala jejich rozhovor. „Věřte mi, strávila jsem tu dětství.“

„To ti nezávidím,“ bručel Von. „Já tu strávil týden a už teď mi to připadá jako věčnost.“

4-II: Den desátý

Den desátý

Nad Táborem právě vyšlo slunce. Vzhledem k tomu, že tábor se nachází přibližně o 1° východněji než Tábor, slunce tu už dobré čtyři minuty svítilo. Celý ten čas strávil Von na zápraží správcovského domu a snažil se z talíře, vypůjčeného z jídelny, vymámit snídani. Dav společensky unavených spolužáků ho nezúčastněně míjel.

„Vepřové kotlety!“ zaječel Von na talíř.

„Funguje to?“ zajímal se Garry.

Von se otráveně zadíval na žlutobílou hmotu na talíři a odhodil ho do kopřiv. „Ne,“ povzdechl si. „Už potřetí jsem dostal jen míchaná vajíčka.“

O patro výše Chlodo Pytlík otevřel okno, aby si vzal zpátky snídani, kterou dal na chvíli vychladnout za okno, přestože svatá Anna měla přijít teprve za tři dny.

Zaklel, protože jeho hemenex se ani na potřetí na vratkém parapetu neudržel. Chopil se tedy aspoň hrnku turka, který k jeho (a Vonovu) štěstí nespadl.

„Nerušíme, pane Pytlíku?“ zašveholil za jeho zády znenadání dvojhlas Toho a Onoho a štěstí ho (i Vona) opustilo.

„Sakra, říkal jsem, že chci pomerančový džus!“ ozvalo se zespoda.

4-II: Noc devátá

Noc devátá

Můj milý deníček. Datum: sobota 22. července 2006

(vnější strana desek)

Cracko Malejfuj propašoval zásoby do sklepa pod jídelnou a otevřel tam improvizovaný bar. Začínám se té diskotéky trochu bát. Počestná dívka může při takové příležitosti snadno přijít k úhoně.

Nejúžasnější a nejrůžovější deníček. Datum: 9. den tábora, čeká nás perná noc!

(strana 47)

Počestné dívky by si měly na své věci dávat větší pozor a nenechávat hustě popsané deníky na zápraží.

4-II: Noc osmá - den devátý

Noc osmá – den devátý

„Ten čas nějak utíká,“ podíval se Garry na hodinky, když odcházeli z večeře, „co jsme dělali celý den?“

„To je těžká otázka, Garry. Každý jsme totiž dělali něco jiného. Hormona se celý den učila rozdávání a míchání, přestože škola je ještě daleko – jsou prázdniny! Von zase hledal ručník, a když ho našel, zapomněl, proč ho potřeboval. Cracko Malejfuj strávil odpoledne na louce za táborem a s někým telefonoval. Už toho během tábora provolal tolik, že musel telefonní společnosti přenechat 3% podíl v rodinném lihovaru. Támhleta probrečela další polštář a na stěnu chatičky napsala, že tě nenávidí. Potom to seškrábala. Pak tě viděla vcházet do chatičky číslo 5, a nápis byl za chvilku zpátky. Bratři Ten a Onen dobrovolně vypomáhali v kuchyni s odmrazováním obřího mrazáku. Ledem z něj naplnili bojler a ten vypnuli. Takže ti radím, aby ses dneska sprchovat nechodil. Mimochodem, poslední dobou trávíš v umývárnách podezřele mnoho času, buď opatrnější. Lidé si začínají klást divné otázky. Co jsi tento krásný den dělal ty… a vlastně i Brownie, Palma a Pasta, doufám víš sám. Jestli si to nevybavuješ, tak ta modrá pilulka, co jsi spolkl, asi nebyla viagra. A to by mohlo být všechno. Ještě pro pořádek: já jsem si dnes udělal volný den a byl jsem ve Vídni nakupovat spodní prádlo.“

4-II: Den osmý

Den osmý

Garry ležel na malém paloučku a kolem něj s veselým chichotem tančily Brownie, Palma a Pasta oděné – nebo spíš neoděné – jako lesní víly. Brownie se zastavila přímo před ním, takže měl dost času prohlédnout si ji od hlavy až k patě. Když po dlouhé době k té patě došel, s hrůzou zjistil, že je na ní nazutá chlupatá bačkůrka paní Maršové-Melové. Neměl ale čas se začít divit, protože Brownie se na něj obkročmo posadila a přiblížila svou tvář těsně k jeho.

Pokusil se jí políbit, ale se zhnuseným výrazem ucukla.

„Garry Poker musí vstávat!“ vyštěkla na něj.

„Garry Poker nemusí nic,“ řekl samolibě. Brownie se mu ale jen vysmála. Pak zčistajasna vytáhla z výstřihu sojčí pírko a začala ho lechtat pod nosem.

„Přestaň!“

„Karkulín nemůže přestat šťouchat do Garryho Pokera,“ rozcuchaly se Browniny blonďaté kadeře a její hlas zhrubnul. „Protože je nesmírně důležité, aby se drzý kluk probudil!“