1-3: Let's go shopping

Kapitola třetí, v které podivné stvoření zvané Hybrid seznamuje Garryho se zákonitostmi karbanického světa. Podíváme se do banky, do jedné velmi zajímavé herny a v neposlední řadě na karbanickou nákupní avenue.

Let`s go shopping!

Rozloučení s Úzkou ulicí

Pan Drsoň seděl u kuchyňského stolu a něco počítal. „Až dostaneme… víš jaký peníze… budeme si moct konečně pořídit to nové auto. Vypadá to, že ten jejich spolek se nám nakonec vyplatí!“

Garry seděl tou dobou ve svém pokoji na svém batohu. Už čtyři týdny měl sbaleno… to vlastně nebyla tak úplně pravda, před čtyřmi týdny se vrátil z letního tábora a od té doby batoh nevybaloval, jenom když našel nějakou užitečnou věc, tak ji do batohu nacpal. Nemohl se dočkat, až odjede s Hybridem do školy v Polné.

Vyhlédl z okna. Byl pátek posledního srpnového týdne. Doufal, že Hybrid se tady objeví každou chvíli, protože se mu nechtělo strávit další víkend u Drsoňových. Natáhl se na postel a vyndal z kapsy dopis z Polné. Četl ho každý den, protože stále úplně neuvěřil tomu, že tam opravdu pojede. Navíc měl problémy s dlouhodobou pamětí.

Ozval se nezaměnitelný zvuk dvojtaktu. Garry vyskočil radostí, praštil se hlavou do stropu a ztratil vědomí.

Fakt megahustý!

Zdál se mu sen, že sedí na splašeném býku při rodeu. Všechno sebou házelo nahoru a dolů, což ho nakonec probudilo. Opatrně otevřel jedno oko. Byl v autě. Přesněji, byl v trabantu. Nejpřesněji, ležel na podlaze nákladového prostoru Trabantu kombi.

Zvednul hlavu a uviděl před s sebou obra zabírajícího celé zadní dvousedadlo vozu. Hybrid se otočil a všimnul si, že Garry je vzhůru: „Ahoj Garry, byl jsi trošinku mimo, tak sem tě naložil jako spoluzavazadlo. Ha ha ha.“

Garry se zmateně rozhlédl, ale přes Hybrida nebylo nic vidět. „Kdo řídí, Hybride?“

„No já, přece!“

„Ale,“ Garry se zvedl, aby viděl dopředu, „ty přece sedíš na zadním…“

„Vlastní úprava,“ zachechtal se Hybrid, „Malinko jsem zmenšil počet sedadel, proto taky jedeš jako kufr!“ Garry se konečně natáhl a podíval se dopředu. Moc toho stále neviděl, protože Hybrid vyplňoval takřka veškerý vnitřní prostor vozu. Nechápal, jak se ten hromotluk dokázal procpat dvířky.

„Za chvilinku budeme v centru,“ oznámil Hybrid. Celkem zbytečně – i když okýnko bylo dost špinavé, Garry viděl, že jsou zrovna v Letenském tunelu.

Garrymu vrtala posledních pár měsíců hlavou spousta otázek, na které se chtěl Hybrida zeptat.

„Hybride, jak jsi mě vlastně našel v zimě v tom Špindlu?“

„To bylo celkem jednoduchý, za prvý: profesor Trumpál má váš dům napíchnutej ode dne, kdy ses narodil. To víš, o takový důležitý persóně, jako seš ty, sme museli mít přehled…“ Hybrid se zarazil, jako kdyby prozradil něco, co neměl. „No a za druhý,“ navázal, „když sem tě hledal ve Špindlu, prásknul mi vás jeden uklízeč ze sousední chaty… vypadalo to, že s tebou má nějaký nevyřízený účty, protože mumlal něco jako ‚až ho najdete, vražte mu jednu i za mě‘…“

Garry přešel tuhle poznámku mlčením. Chtěl se zeptat na několik důležitějších věcí. „A Hybride, tehdy jsi taky tak trochu naznačil, že jsem… nějak známý?“

„No jasánky!“ zaburácel Hybrid. „Dyť ty si přece chlapec-který-vyhrál! Díky tobě dostali karbaníci zpátky svoje žetonky!“ Garry se na něj nechápavě podíval.

„Ty fakt nevíš vůbec nic, co?!“

„Ne…“

„No tak já se ti to pokusim nějak vysvětlit. Hmm… kde jenom začít… Co myslíš, že je pro karbaníky to ouplně nejdůležitější?“

„Peníze?“

„Jasánky, peníze! No a taková stará karbanická legenda povídá, že pánem všech karbaníků na světě se stane ten, kdo všechny vostatní vobehraje v kartách vo všechny peňouze. Když sem byl ještě malej,“ Hybrid se zarazil. „Když sem byl ještě mladej, tak sem se tomu smál – jako všichni. Énomže někdy před dvaceti lety se vynořil jeden zlej karbaník, fakt zlej, opravdu moc moc zlej, kerej…“

„Žral malý děti?“ zasmál se Garry.

„Garry, tohle není žádná sranda, tenhle černokarbaník – jak se někdy takovejm zlejm, fakt moc zlejm a ošklivejm karbaníkům říká…“

„Jak se jmenoval?“

„No, povětšinou se mu říká Ty-tušíš-kdo nebo taky Ten-jehož-jméno-neumíme-vyslovit.“

„…Neumíme-vyslovit? Co je to za kokotinu?!“ neudržel se Garry.

„Garry, heleďse tohlencto je fakt vážná věc. Prostě tenhlencten Ten-jehož-jméno…“

„JAK SE JMENOVAL?“

„Garry, jeho méno ti asi fakt neřeknu, protože ho… neumim vyslovit, no. Stejně jako spousta jinejch karbaníků ho taky neumí vyslovit. Jenom takový fakt chytrý lidi jako je profesor Trumpál dokážou to méno vyslovit, a přitom se ani nezakoktaj… To méno je fakt složitý a já bych to určitě neřeknul správně.“

„Aspoň to zkus,“ poprosil Garry.

„No tak dobře, že seš to ty, Garry,“ Hybrid se zhluboka nadechl: „Doktor Vlrdsr… doktor Vrdlsmrs… doktor Vrdsmrsk… No tak nějak. Holt to méno ti pak řekne profesor Trumpál.“

„No dobře. A co s ním teda bylo?“

„Jo ten příběh… No, tak tenhle zlej, hodně moc hodně a moc zlej karbaník se rozhodnul, že tu legendu uskuteční. A von byl fakt chytrej a šikovnej a začal porážet jednoho karbaníka za druhym… No, ti poražení karbaníci, co přišli vo všechno jmění ho pak museli poslouchat. Jedinej, koho nestih porazit, byl Trumpál, teda profesor Trumpál, protože ten včas svoje peníze… schoval… ale to teďkonc není důležitý, takže vo tom radši moc nikde nemluv, a rozhodně ne před někym z finančního ouřadu nebo tak, jasný?“ Garry přikývl.

No a před nějakejma čtrnácti rokama porazil Ten-jehož-jméno-neumíme-vyslovit už skoro všechny, zbejvali mu už jenom tvoji rodiče… a…“

Garry překvapeně otevřel pusu. To, že jeho rodiče byli karbaníci, už věděl, ale z Drsoňových nevyrazil žádné další informace. Pořád trvali na tom, že je sežral mravenečník v cirkuse. „Co se stalo?“ vykoktal ze sebe.

„Ty nevíš ani tohle, Garry?“ Hybrida to tak šokovalo, že zastavil auto na kraji ulice a otočil se na Garryho. „No… jak bysem ti to nejlíp vylíčil… Tvoji rodiče byli fakt dobrý karbaníci, hrozně moc dobrý a já sem je měl moc rád, ale prostě Ten-jehož-jméno-neumíme-vyslovit znal spoustu triků, který jiní karbaníci vůbec neznali, takže proti němu neměli šanci. Přišli taky vo všechno… a protože věděli, co to znamená, tak spáchali… spáchali… spáchali…“ Hybrid utrhl kus polstrování stropu a hlasitě se do něj vysmrkal. Pán v kolem projíždějícím autě se vyděsil, kde se v Revoluční ulici vzal zaoceánský parník, a zmateně se rozhlížel kolem.

„Sebevraždu,“ domyslel se Garry. Pořád mu to ale celé nedávalo smysl. „No a jak to, že ten Doktor V-a-dál-nevím neovládl celej karbanickej svět? Co se stalo?“

„No, to je právě ta záhada nejzáhadovatější, Garry,“ popotáhl Hybrid a pokračoval. „Předtim ti totiž rodiče dali na hraní jeden zelenej žeton. Takže Ten-jehož-jméno-neumíme-vyslovit musel porazit i tebe, aby ovládnul celej karbanickej svět… No a to se mu nepovedlo. Prohrál a zdrhnul a teď se ukrývá kdovíkde.“

„Tak to je fakt megahustý!“ okomentoval to spokojeně Garry. „Takže já jsem fakt slavnej, jo?“

„Jo, jo, Garry, v karbanickym světě tě všichni obdivujou, tak si dej bacha, aby ti to nevlezlo na mozek!“

„To je ale fakt hustý!“ mlel pořád dokola Garry. „Já jsem známej, slavnej, jsem jednička!“

K jako Karbanická

„Vystupuj Garry, teďkonc se musíme stavit v bance,“ Hybrid se začal soukat z auta. „Když už sme zastavili v Revoluční, tak to dojdem pěšky – Komerčka je na Příkopech.“

„Co tam?“

„No přece,“ Hybrid se na něj podíval ještě nechápavěji, než se na svět díval většinu života, „vyzvednout pro tebe nějaký peníze z tvýho účtu.“

„Ale já mám účet v ČSOB, strejdova pojišťovna s nimi spolupracuje a tak nám nabídli výhodnější…“

„Ale Garry, mi přece nejdem pro normální peníze, ale pro karbanický!“ zasmál se Hybrid. „K čemu by ti v Polný byly asi český koruny?! V karbanickym světě se platí jenom žetonama… určitě už si v životě nějaký viděl, v kasinu nebo tak…“

„Jo, viděl.“

„No, takže je to naprosto jednoduchý, největší je zlatej žeton… já žádnej nemám, ale má prostě zlatej obrys a uprostřed je z jedný strany taková červenočerná šachovnice, ale ne čtvercová, ale tak jako paprskovitá, a z druhý strany je tam napsáno 1000. Říká se mu taky zlaťák nebo celej. Tenhle zlatej žeton můžeš pak rozměnit na čtyři stříbrný… ty vypadaj takhle,“ Hybrid začal hledat v kapsách peněženku. Přitom vysypal na ulici rodinné balení toaletního papíru, stánek s hot-dogy a spoustu dalších drobností. „Tady je!“ zaradoval se konečně a podal žeton Garrymu. Ten ho obratem stopil do kapsy.

„Je na něm napsáno 250 a říká se mu taky čtvrtka. No a teď to začíná bejt trochu složitější, zlaťák můžeš rozměnit taky na deset červenej. Na těch je napsáno 100 a říká se jim kilo…“

„To by mě nenapadlo!“ Ke Garryho zklamání mu Hybrid červený žeton do ruky nedal.

„No a pak je ještě modrej žeton, to je půlka červenýho a je na něm napsáno 50, jeden modrej je pět fialovej, na kterejch je napsáno 10. Potom je ještě bílej žeton, kterýmu se říká prcek a je na něm napsáno 1.“

„Hmm, to si asi nikdy nezapamatuju,“ vzdychl Garry. „A kolik je jeden tenhle bílý žeton v korunách?“

„Jeden bílej žeton, to dělá 10 korun, Garry. Proto máme ještě jeden, nejmenší žeton, kerej používáme hlavně na placení pití nebo tak… při sázení ho už dneska snad nikdo nepoužívá, možná děti, když si hrajou. Tenhle zelenej žeton je vo něco menší než ty vostatní, je na něm napsáno 1/10, to jako znamená, že je to desetina bílýho žetonu. Ale nikdo mu neřekne jinak než bídák.“ Hybrid se nadechl a pokračoval: „No a přesně tenhle žetonek z tebe udělal hrdinu, Garry. Když jsi jako mrně hrál s Tím-jehož-jméno-neumíme-vyslovit, měl jsi na začátku jenom takovejhle jedinej žeton. Z toho plyne poučení…“

„Aby se člověk nikdy nevzdával?“ zkusil Garry.

„Ne, pitomče,“ poklepal si na čelo Hybrid. „Nikdy nehraj s někym, kdo má mnohem víc peněz než ty, pokud nemáš žádný eso v rukávu!“

„Ale to z toho přece vůbec…“ Garry se zastavil pod velkým nápisem KB. Došli před banku. „A hele, Komerční banka, sem jdeme?“

„Proč myslíš, že to K znamená Komerční, Garry?“ zasmál se Hybrid.

Vstoupili dovnitř. Garry se rozhlédl.[1]

„A tady mají někde nějaký sklad žetonů?“

„Jo, tady je centrální banka pro všechny karbaníky,“ odpověděl Hybrid a zastavil se u stojanu s volbami a začal ho číst. „1 – Hotovostní transakce, 2 – Bezhotovostní transakce, 3 - Směnárna, 4… a tady to je: 9.“

„Ale u devítky není žádná vysvětlivka,“ opáčil Garry.

„No jasně, že ne, to že tady je centrální banka všech karbaníků, je přece přísně tajný, Garry!“ zaduněl Hybridův hlas celou halou. Několik lidí se otočilo. „Zmáčkni devítku, Garry.“

Garry zmáčkl devítku. Ze stojanu vylezlo číslo 975.

„Tak teď se tady posadíme a počkáme, až nás zavolaj,“ řekl Hybrid a obsadil čtyřsedačku u zadní stěny. Garry se posadil hned vedle na okraj květináče s palmou. Na displeji právě vyvolali číslo 971.

„Hybride, proč se vlastně jmenuješ Hybrid?“ zeptal se Garry.

„Co?“ Hybrid se na něj zmateně podíval. „Já se nemenuju Hybrid.“

„Ale vždyť ti tak říkám? A když jsi pro mě tehdy přijel na ty hory, tak jsi tvrdil, že se jmenuješ Hybrid…“

„Tak to né, Garry, já jsem nikdánko netvrdil, že se menuju Hybrid! Já jsem tehdy řikal, že jsem hybrid. Jasný?“

„Ne?“ podíval se na něj Garry nechápavě. „Jseš hybrid? Co to má znamenat?“

Hybrid mlčel a tvářil se, že se ho to vůbec netýká. Začal si prohlížet své ruce a předstíral, že ho zaujala špína za nehty. Vytáhl z jedné z kapes kladivo a dláto a začal ji odsekávat.[2]

Garry to vzdal a zkusil to z jiného konce: „A jak se teda jmenuješ?“

„Hmmm, když to chceš vědět… menuju se Rumeus,“ zavrčel Hybrid. „Ale řikej mi radši Hybride.“

Po dvaceti minutách přišli konečně na řadu. Po vyvolání jejich čísla je mužíček v pruhované košili a brýlích odvedl do zadní části budovy a ukázal jim na točité požární schodiště vedoucí do podzemí: „Tudy.“

Sešli do suterénu, tam se nacházel informační pult. Na pultu se nacházel pár lodiček. Dlouhé nohy spojovaly lodičky se značně znuděnou ženou, která si četla Cosmopolitan. Hybrid si odkašlal.

Žena otráveně položila Cosmopolitan, sundala nohy z pultu a přejela je pohledem[3]. „Přejete si?“ zeptala se.

„Ano,“ usmál se na ni Hybrid.

Žena obrátila oči v sloup. „A co si přejete?“

„Tady pan Garry Poker by si chtěl vybrat nějaký žetonky ze svojeho účtu,“ ukázal Hybrid na Garryho.

„Podívejte, pane obludo, tohle tady někdo zkouší každý týden, vydávat se za Garryho Pokera a vybrat nějaké peníze z jeho účtu… klíček od trezoru jste určitě náhodou ztratili, co, a heslo zapomněli, nebo se pletu?!“

Hybrid zrudnul. „To je vomyl, slečno, tohle je fakt Garry Poker! Někde tady mám…“ Hybrid začal prohmatávat kapsy, nakonec vytáhl značně ušmudlaný papír a podal ho recepční, „…dopis od Nigruse Trumpála, kerej sem ty peníze kdysi dávno ukládal!“

Žena začala papír studovat. „Tohle by si mohl napsat každý,“ řekla pochybovačně. „Zavolám Trumpálovi,“ rozhodla se a sáhla po telefonu.

„No ahoj miláčku,“ zahlaholila vesele do telefonu, „Jak to myslíš, kdo volá? Hele, je tady taková obluda s nějakým šaškem, který tvrdí, že je Garry Poker, a mají tady dopis - prý od tebe… Počkej, já ti to přečtu…“ přeříkala do telefonu celý dopis. „Jo, jo, jasně zlato. Přijedu třetího, měj se!“

Nyní šlo všechno jako po drátkách. Žena je odvedla do další místnosti, kde předala nějaké pokyny strážným. Kromě stráží se zde nacházely čtvery dveře do jednotlivých místností s trezory a jeden hrubý, neopracovaný tunel vedoucí někam do dáli. Ten Garryho hned zaujal: „Kam to vede?“

„Do Bohnic,“ odpověděl Hybrid.

„Do Bohnic?“ Garryho odpověď mírně šokovala. „Proč?“

„No, Garry, říká se, že člověk by musel bejt blázen, aby se to tady pokusil vykrást…“

Garryho trezor se nacházel v místnosti označené pikovým symbolem. Došli k trezoru, Hybrid vyhrabal z jedné ze svých nejmenších kapes malý klíč a předal ho Garrymu: „Tak, teďkonc už je to jenom tvoje!“

Garry se podíval do trezoru a radostně vykřikl: „Super, jsem boháč!“ Z nalezeného jmění si vzal padesát zlatých a do peněženky si nasypal ještě hrst drobnějších žetonů.

„Nemusíš si brát moc, jenom abychom měli dneska na nákupy,“ oznámil mu Hybrid, „v Polný je taky pobočka, takže kdyžtak si můžeš vybrat tam.“

Garry ještě vyplnil platební příkaz, kterým převedl 50 zlatých na účet školy v Polné. Když potom cestou zpět procházeli kolem recepce, žena je zarazila a mávala na ně nějakým balíčkem: „Hej, stůjte! Pane obludo, máte tady ještě balíček pro Trumpyho a k tomu vzkaz!“ Žena podala Hybridovi balíček a začala mu číst vzkaz: „Hybride, ty starej pitomče, pokaždý když jedeš do Prahy, tak ti připomínám, abys mi ten balíček vyzvednul. Jestli to ani dneska nezvládneš, tak tě nechám předhodit krokodýlům!“

Hybrid převzal balíček a obrátil se na Garryho: „No jo, málem bych zapomněl na ten balíček pro Trumpála! Občas mě nechá zařídit nějaký důležitý věci, kerý by nikomu jinýmu nesvěřil.“ Recepční se uchechtla a začetla se zase do Cosmopolitanu.

Oblá ulice

Vystoupili zpátky na Příkopy. „Tak, teď hurá do Oblý ulice!“ zaradoval se Hybrid.

Vrátili se do auta a Hybrid potom zamířil na předměstí. Zahnuli do jedné ze špinavých bočních ulic, kam by se Garry sám nikdy nevypravil ani se zásobou příručních granátů.

„Tak sme tady!“ prohlásil Hybrid a ukázal na blikající vývěsní štít.

„Eso Herna-bar,“ přečetl Garry nápis nad vchodem do oprýskaného objektu, kteří by optimisté v lepší náladě nazvali domem, a podíval se překvapeně na Hybrida.

„Jo jo, to je vono,“ řekl Hybrid a vstoupil dovnitř. Garry ho následoval.

„Jako obvykle, Hybride?“ zasmál se na Hybrida barman. Zpod pultu vytáhl litrovou sklenici a začal do ní lít rum.

Hybrid se olízl. „Nemůžu, zařizuju něco pro školu…hmm… ale jenom kapičku!“

Hodil do sebe tuplák a postavil ho zpátky na barový pult. „Ááá,“ odříhl si, „tak eště do druhý nohy, ale pak už fakt musim letět! Sem tady s Garry Pokerem!“

Barman se na něj pochybovačně podíval: „Ty už jsi dneska pil, Hybride, viď?“

„Ne, tohle je fakt Garry Poker!“ zakřičel Hybrid a barem to zašumělo.

Od jednoho ze zadních stolů se přišourala stará paní o berlích: „Jestli je to opravdu Garry Poker, tak ať nám ukáže tu svou slavnou jizvu!“

Garry se na ni otočil: „Jakou jizvu?“

„No, tu jizvu, kterou ti udělal Ten-jehož-jméno-neumíme-vyslovit!“

Garry odkryl vlasy z čela: „Já nemám žádnou jizvu!“

„Ne na čele,“ zaskřehotala stařena, „jestli jsi opravdu Garry Poker, tak bys měl mít jizvu… na zadku!“

Garry zrudnul: „No, tam sice mám… Nebudu tady nikomu ukazovat zadek!“ Otočil se na Hybrida: „Co to má znamenat, Hybride?!“

„Jo, vidíš, tohle sem ti taky tak trochu zapomněl říct…“ zamumlal Hybrid. „Když jsi tehdy vyhrál nad… Ty-tušíš-kým… tak, von byl tak trochu popudlivej a když prohrál, tak tě vzteky nakopnul do zadku…. No, a protože si moc často nestříhal nehty, tak tam máš vod tý doby jejich vobtisk.“

„Jo, tak to by vysvětlovalo tvar tý jizvy,“ plácl se do čela Garry. „Moje doktorka nikdy nemohla přijít na to, od čeho tu jizvu mám!“

Stáhl si kalhoty a ukázal davu v hospodě svou jizvu.

„Hurá, je to Garry!“ „Garry Poker je tady!“ Jeho přítomnost vyvolala všeobecnou radost.

Ke Garrymu se připotácel hubený vysoký muž: „A-a-ahoj Ga-ga-ga-garry! R-r-rád tě vidím…“

„Tohle je profesor Urquell, taky z Polný, bude tě učit obranu proti švindlování“ vysvětlil Hybrid a naklonil se ke Garrymu. „Je zase nalitej, tak trochu koktá.“

Profesor Urquell zavrávoral a obrátil se na Hybrida: „Mu-mu-musíme spolu někdy zase zachlastat, Hybride!“

„Jo, to určitě, no já jsem U radnice každej večer, tak se tam určitě uvidíme,“ poplácal ho po rameni Hybrid, „A teď už musíme, máme toho ještě dost k zařizování!“

Z Eso baru vylezli zadním vchodem. Ocitli se na ulici, která vedla v mírném oblouku. „Tak a sme v Oblý ulici, Garry!“ vysvětlil Hybrid. „Sem se normální lidi nedostanou, tohle je ulice jenom pro karbaníky. Tady nakoupíme všechno, co potřebuješ.“

Garry se stále rozhlížel. Ulice byla plná obchodů. Všude byly vidět karetní symboly – srdce, piky, káry i kříže. Blikaly zde výherní automaty, četné reklamy lákaly na výhru v kasinu. Garry si připadal jako v sedmém nebi.

„Tak se podívej, co musíme všechno sehnat,“ pobídl ho Hybrid.

Garry vytáhl dopis z Polné a začal číst.

„Tak to teda potěš koště!“ vyděsil se Garry při pohledu na seznam.

„Koště?“ Hybrid se na něj zatvářil překvapeně. „Na co by ti asi tak ve škole bylo koště? To bys na něm chtěl lítat?“

„Ale ne, koukám na ten seznam, tolik knížek nemůžu přečíst ani za celej život!“ vyhrkl Garry.

„Z toho si nic nedělej, Garry, to sem si taky řikal, když sem dostal já dopis z Polný!“ utěšoval ho Hybrid. „Takže se nemáš čeho bát!“

„Tak ty jsi taky vystudoval Polnou?“ zaradoval se Garry.

„Nó, neřikal bych tomu vystudoval, ale chodil sem tam pár let…“ odvětil mu Hybrid. „Na konci druháku mě sice vyrazili, ale to se tobě určitě nestane…“

Učebnice nakoupili bez problémů. Garry se pod jejich vahou prohýbal, takže se rozhodli, že si uloží věci nahoře nad Eso barem, kde je barman ze známosti s Hybridem ubytoval. Potom vyrazili nakupovat karty. Garry si vybral vždy nejdražší možný balíček, takže jeho zásoba žetonů se povážlivě zmenšila a Hybrid mu navíc zakázal, aby se pokoušel vyhrát nějaké žetony v pokeru.

„Hrát můžeš, až budeš dospělej,“ řekl mu. „A hlavně teďkonc musíme ještě koupit ten rukávovej držák!“ připomněl Garrymu a ukázal na nápis na nejbližším obchodu, který hlásal: Oli Vandrák, rukávové držáky karet na míru.

Když nakoupili u Oliho Vandráka, měli konečně všechno.

„Ještě počkej, Garry,“ usmál se Hybrid. „Ještě jsem ti chtěl koupit něco k narozeninám!“

„Ale já nemám narozeniny,“ podivil se Garry. „Já měl narozeniny začátkem července!“

„To nevadí,“ nenechal se vyvést z míry Hybrid. „Protože každej žák v Polný si s sebou může přivýzt jedno domácí zvířátko, tak bych ti rád nějaký koupil!“

„A jaký?“

„No, vobvykle si děti vozej morče, kočku nebo králika nebo tak něco…“

„To jsou všechno nudný zvířata,“ ušklíbl se Garry. „Něco jinýho by nešlo?“

„Potom bysem ti moh koupit poštovní kozu…“

„Poštovní kozu?!“ Garry vyvalil oči. „Copak karbaníci používaj kozy na nošení pošty?“

„Jasně, že jo,“ potvrdil mu Hybrid. „Jsou to moc chytrý zvířata. A taky jsou celkem nenápadný… nebo aspoň byly nenápadný v předminulym století, kdy sme je začali používat.“

Vybrali tedy ve zverimexu jedno bílé kůzle s černými skvrnami. Hybrid trval na tom, že mu Garry musí dát jméno. Garry ho nakonec po krátkém váhání pojmenoval Bloody.

„Takže Garry,“ mnul si ruce Hybrid, když se vrátili před Eso bar, „teď máme celou sobotu volnou a v neděli odpoledne tě hodim na vlak do Polný. Sejdeme se tady na tom místě v neděli v jednu, jo?“

„Tak jo,“ pokrčil Garry rameny. „A co budeš zatím dělat ty?“

„No, kdybys mě kvůlivá něčemu hledal, Garry, najdeš mě kdykoliv v Esu na baru.“

---

[1] Na tomto místě by se měl v textu nacházet popis haly Komerční banky na Příkopech. V rámci realističnosti příběhu jsem se tam vypravil. Když jsem se tam začal rozhlížet a dělat si poznámky, vyvedli mě. Po dvou dnech strávených na policejní stanici můžu nyní pokračovat v příběhu.

[2] V jedné ruce držel kladivo, v druhé dláto a z třetí ruky odsekával špínu za nehty…

[3] Garryho s Hybridem. Ne nohy.

---

Seznam kapitol 1. dílu:

1: Chlapec, který vyhrál*2: Chlapec, který vyhrál, je stále naživu*3: Let's go shopping*4: Vlak do Polné*5: Polná, město kartám zaslíbené*6: První týden ve škole*7: Půlnoční honička*8: Zápas*9: Koncert*10: Vánoce, Vánoce přicházejí*11: Alpské ostrohřbeté kuře Albert*12: Víkend na chatě*13: Horší než život*14: Muž, který vidí dvakrát