Pokud si pouštíte fotbalové přenosy na českých televizních stanicích zásadně bez zvuku, přečtěte si tuto kapitolu Garryho Pokera raději bez obrazu.
Kapitola čtrnáctá:
Fotbalové finále
S úsměvem jde všechno líp
„A pak už měli všude
zavřeno, tak jsme si objednali taxíka, aby nás hodil do Jihlavy!“ vykládal
nadšeně. „Ale tam nás odevšad vyhodili, že prý podnapilým nenalévají!“ Rozesmál
se.
Skupinka posluchačů
v poblilvírské společenské místnosti se po sobě rozpačitě podívala.
Poslouchali už tři čtvrtě hodiny a stále napjatě očekávali pointu.
„Tak jsme seděli do
šesti do rána před Kauflandem a čekali, až otevřou,“ zachechtal se Garry znovu.
„A pak jsme si tam koupili padesát litrů krabicového vína! Všechno jsme to
vypili, usnuli a probudili jsme se ve Valašském Meziříčí na nádraží.“
Támhleta se pohoršeně
naklonila k Hormoně: „Měla jsem ho radši, když se chtěl zabít.“
„A protože už jsme
neměli peníze, tak jsme museli jít zpátky do Polné pěšky,“ líčil dál Garry
pobaveně. „V Kroměříži se nám naštěstí podařilo ukrást auto, jinak bychom tady
nebyli ještě dneska.“
„To by byla hrozná
škoda,“ utrousila Hormona. „Ale jsme rádi, že ses vrátil mezi duchem přítomné.“
„Já věděl, že se vám
ta historka bude líbit,“ zářil Garry. „A to jsem vám ještě neřekl, jak jsme
z hájenky vykopali toho týpka, co mu ji Hybrid prodal. Hybrid ho vyhodil
hned, jak přijel, ale ten parchant se tam zase nastěhoval, jako kdyby mu to
patřilo… Takový odporný bezdomovec, zarostlý, špinavý… vypadal dost
strašidelně… a jako kdybych ho už někde viděl,“ zamyslel se.
„Hlavní je, že je
pryč,“ řekl Von, aby Garry náhodou nezačal vyprávět příběh podrobněji, „a že ty
už se nechceš zabít. Díky bohu!“
„Není zač,“ zašeptala
Hormona.
„Mohli jste se ale
snažit mě z toho dostat!“ podíval se na ně Garry vyčítavě. „Kdyby se
Hybrid náhodou nevrátil, mohlo být po mně!“
Hormona mu uštědřila
pár lehkých políčků na tvář. „Copak si nepamatuješ, co všechno jsme dělali pro
to, aby ses uzdravil?“
Poškrábal se zamyšleně
na hlavě. „Celé to bylo jako ve snách. Měl bych si něco pamatovat?“
Brownie vstala a
přiložila rty k jeho uchu. Po chvilce mu do něj i něco pošeptala.
„Cože?! Já už nechci
dál žít!“
Apríl!
Netrvalo to ani pár
dalších týdnů a Garrymu se definitivně vrátilo jeho duševní zdraví – pokud tak
můžeme jeho normální stav označovat. Velikonoce minuly a Garry
s překvapením zjistil, že poslední zápas sezóny je tu. Zmizeluzel porazil
v předposledním kole Brzybol 3:1 a stáhl tak náskok Poblilvíru na rozdíl
jediného bodu. Týmová porada se ale i tak nesla v klidném duchu:
k vítězství v lize jim stačí remíza, které by s pomocí fotbalových
božstev a padesáti zlatých na účtu kapitánky Hookové měli dosáhnout.
Garry měl vůbec pocit,
že letošní školní rok utíká nějak rychle. Nejen fotbal se blížil ke svému
slavnému finále, ale i výuka. Poznat to bylo jen na Hormoně, která seděla
v rohu společenské místnosti v iglú vybudovaném z učebnic a
připravovala se na závěrečné zkoušky. Garry k ní přišel a opatrně zaklepal
na Encyklopedii kanasty, svazek
III.
Z vchodu bunkru
vykoukla střapatá hlava.
„Jsi tam sama?“ zeptal
se nejapně Garry.
„Ne, je tady se mnou
Brutalius Líbák.“
„To je kdo, proboha?“
Hormona vytáhla
nějakou obsáhlou knihu se štítkem z knihovny. „Autor Rozdávání a míchání pro pokročilé, samozřejmě!“ zamávala spisem.
Garry si oddechl: „To
se mi ulevilo. Neučíš se nějak brzo? Do zkoušek je přece ještě spousta času.“
„To se pleteš,“
vyvedla ho z omylu, „letos začínají zkoušky už druhého května.“
„Proč?“ vyděsil se
Garry. „To nás budou zkoušet dva měsíce?“
„Ne,“ odsekla. „Kdybys
konečně zašel do knihovny a vzal si brožuru o škole, věděl bys, že letos končí
školní rok o měsíc dřív – už 31. května. A říkal to i Trumpál při svém slavném
zářijovém projevu.“
„Aha. To jsem asi
projebal.“
Hormona se chytila za
pusu a chvíli zrychleně dýchala. „Tohle mi nedělej, nemůžu zase zvracet,“
podívala se na něj vyčítavě. „Opakovaný vtip už opravdu přestává být vtipem!“
Garry pochybovačně
zamručel. „Já myslel, že sex a nechutnosti se nemůžou v příběhu o
teenagerech nikdy omrzet.“
Hormona se vysoukala
ze svého papírového příbytku ven. „Trumpál to stejně říkal, když jsme tam ještě
byli, takže jsi to mohl tak maximálně prospat.“
„A proč vlastně
končíme o měsíc dřív?“ zeptal se Garry. „Nevybavuju si, že bych Trumpála
podplatil, aby nám zkrátil výuku.“
„Protože v červnu
začíná mistrovství světa ve fotbale,“ zakoulela Hormona nesouhlasně očima. „Asi
si myslí, že se budeme účastnit, či co.“
„Počítal jsem
s tím,“ zamračil se Garry, „ale Brückner se mi pořád neozval. Není to
divné?“
„Na jednu stranu jsem
ráda, že tě opustila tvoje nálada ‚Nejsem k ničemu a nic mě nebaví,‘ ale
pohled na svoje fotbalové schopnosti jsi měl mnohem realističtější,“ ušklíbla
se. „S tebou v sestavě bychom neporazili ani Ghanu.“
„Vsadím se
s tebou, že Ghanu neporazíme ani tak. O stříbrňák?“
„Platí,“ potřásla
nabídnutou rukou. „Mimochodem, byls včera na inspekci životního prostředí?“
„Ne, co bych tam
dělal?“
„Včera se konal proces
o tvých kasuárech!“ plácla ho Hormona do čela. „Co když ti je zabaví a přijdeš
o ně?“
„Včera? Tak to jsem
určitě projebal.“
…
Večer před zápasem
ustaly v poblilvírské společenské místnosti všechny obvyklé kratochvíle. To
ale neznamená, že by se tu konaly nějaké neobvyklé kratochvíle, jen nikdo
nikomu nenadával, nikdo nikoho neosahával, téměř nikdo nikoho neopíjel a
dokonce i Hormona odložila své učebnice. Všichni se prostě bavili o
nadcházejícím fotbalovém finále.
„Je tu bordel jak
v ruském tanku,“ postěžovala si.
Garry skopl něčí
ohořelou mikinu na zem, spokojeně si natáhl nohy na krabici od pomerančů plnou
napůl vypitých lahví polenského piva a opřel se o stěnu. „Asi proto se tady
cítím jako doma.“
Oldřich Dub, který se
dosud skláněl nad maketou hřiště, po které přemísťoval panáky Křížové vodky
představující hráče, se postavil a významně si odkašlal. Nikdo mu ale nevěnoval
pozornost.
„Mužstvo! Spát!“
zahulákal, ale dav se mu překřičet nepodařilo. Odebral se tedy spát sám s tím,
že důležité je stejně jen to, aby se dobře vyspala kapitánka Hooková.
Garry spal mizerně.
Dopíjet zvětralé pivo, které našel pod stolem, kde ho musel vypáčit
z prstů chrápajícího Dana Koumese, rozhodně nebyl dobrý nápad. Nejdřív se
mu zdál strašlivý sen, že zaspal a trenér místo něj nasadil do zápasu Debila.
Ten pak vstřelil tři góly a Poblilvír zvítězil 4:0. V druhém snu se
objevil Cracko Malejfuj na drakovi a začal mu šeptat do ucha nemravné návrhy.
Garry vyděšeně vylétl z postele a otřel si zpocené čelo. Několik dalších
vteřin mu trvalo, než si uvědomil, že to byl opravdu jen sen. Pro jistotu ale
vyhrabal zpod postele ručník a šel si dát studenou sprchu.
Když se podíval na
parapet pod polootevřeným oknem koupelny, vyděsil se. V tichém větříku se
tam třepotala křížová trojka pod talířem halušek.
„Zase halušky?“ lekl
se a rychle vycouval z místnosti. Na chodbě si oddechl a předvedl vítězný
taneček. Rekordní série bez umytí pokračuje!
…
Druhý den ráno
přivítal Garryho v jídelně obrovský potlesk. Pyšně si o okénka vzal tác s
jídlem a posadil se mezi své přátele.
„Od kdy dělají ke
snídani čevapčiči?“ zamračil se.
Hormona si významně
poklepala na zápěstí levé ruky. Kdyby nosila hodinky, asi by to gesto mělo
větší efekt; především takový, že by ho Garry pochopil.
Dozvědět se, že zápas
začíná už za půl hodiny, mu tak bylo dopřáno, až když odcházel z jídelny a
potkal Noru Nguyenovou.
„Hodně štěstí, Garry!“
zavolala na něj. Garry cítil, jak se červená, a uvědomoval si také další
tělesné procesy spojené s tím, že ho oslovila usmívající se dívka.
„Díky,“ usmál se na
ni. „Teď si dám dopoledního šlofíčka a hned po obědě vlítnu na hřiště!“
Nora se překvapeně
podívala na hodinky. „Vždyť je půl jedné, zápas začíná za třicet minut… Teď
jsem viděla jít Igora Igoryho na tribunu.“
„Nemáš co koukat po
Igorym,“ zamračil se Garry a otráveně vyrazil do šaten.
Zelená je tráva
„…fotbal, to je hra,“
pobrukovala si Hormona a opatrně olízla cigaretový papírek. Hodlala se právě
uvést do stavu, v kterém by se dalo přežít sledování fotbalového zápasu
mezi Poblilvírem a Zmizeluzlem. Podmínky byly ideální. Bylo polojasno a
nefoukal vítr, takže se nemusela bát, že by jí zhasla sirka. Zapálila si. Snad
jen ta zem, na které seděla, by mohla být měkčí. Měla si vzít pod zadek polštář
a ne jen deku.
Na hřiště vyklusalo
dvakrát jedenáct sportovců. Stále byla schopná je spočítat, tak rychle natáhla.
„Seznamme se se
sestavami,“ zasyčel zmizeluzelský absolvent a bývalý kapitán Marek Slint, který
byl bůhví proč pověřen funkcí komentátora. „Jako první si představíme hráče
týmu FC Uzel Zmizeluzel, jednoznačně nejlepšího týmu posledních deseti let…“
„Slinte!“ okřikla ho
McDonaldová. „Nepozvali jsme vás sem proto, abyste tu trousil neobjektivní
žvásty!“
„Omlouvám se,“ polkl
zaraženě. „Týmu, který v posledních deseti letech získal devět titulů, ale
nemůže se rovnat nepřekonatelnému Poblilvíru, který za tu dobu dosáhl na jedno
fantastické druhé místo!“
Ozvalo se bučení
poblilvírských fanoušků, takže čtení soupisek nikdo neslyšel. Diváci poslušně
ztichli až v okamžiku, kdy kapitánka Hooková zapískáním oznámila začátek
zápasu.
Míč se po rozehrávce
dostal ke Garrymu a ten ho pohotově odkopl do autu. Útočná i střední řada
Poblilvíru se stáhla o dvacet metrů dozadu.
„A my se zatím můžeme
seznámit s tabulkou,“ ozval se opět Marek Slint. „Vede s deseti body
Poblilvír, těsně následován Zmizeluzlem s devíti body. Peklospár ani
Brzybol už nemohou do bojů o titul zasáhnout a zítra je čeká přímý souboj o
třetí místo. Jednoduchá fotbalová matematika nám říká, že Poblilvíru stačí
k ligovému titulu remíza. Z jejich strany tak můžeme čekat urputnou
defenzivu na hranici pravidel.“
„Nechte si ty
poznámky, Slinte!“
„Promiňte, přeřekl
jsem se. Chtěl jsem říct líbivou obrannou hru na hranici vápna.“ Vzhlédl zrak na
hřiště. „Ale vraťme se ke hře, která se nám zatím dostala o kousek dál. Míč
mají zmizeluzelští a pomalými přihrávkami se propracovávají k bráně
soupeře. Malejfuj – Buřinka – Malejfuj – Buřinka – Malejfuj… Začíná to být
trochu nudné, takže si zatím můžeme říct něco o Malejfujovi. Tento talentovaný
záložník hraje v týmu od loňské sezóny a… jejda, jejda, to byl ale odporný
faul, co teď předvedl Garry Poker.“
„Slinte!“
„Jak je možné, že
rozhodčí něco takového nepíská? Malejfuj se v křečích svíjí na zemi a drží
se za zkrvavená záda! Zmizeluzelští přestali hrát a rozhazují rukama! A ten
odporný parchant Garry Poker neodevzdává míč a utíká spolu s Danem
Koumesem k bráně soupeře a…“
Profesorka McDonaldová
vytrhla Slintovi mikrofon. „GÓÓÓÓÓÓL! Poblilvír vede jedna nula! Otevíráme
zlatou bránu! Přepište dějiny, Poblilvír vyhraje školní fotbalovou ligu! Vítej,
zlatý hattricku!!!“
„Zlatý hattricku?“
obrátil se na ni Marek Slint nechápavě.
„Ehm,“ odkašlala si
profesorka, „nechala jsem se trochu unést. Ale Poker bude hrát za náš tým ještě
dva roky, takže zlatý hattrick je jen otázka času.“
„Myslím, že moje
samozvaná spolukomentátorka profesorka McDonaldová trochu předbíhá,“ chopil se
Slint znovu mikrofonu, „do konce zápasu zbývá ještě více než sedmdesát pět
minut a, jak se říká, není radno počítat zajíce před honem. GO, ZMIZELUZEL,
GO!“
„POBLILVÍR, JEDEME!“
„Vraťte mi ten
mikrofon!“ nedal se Slint. „Já jsem tady komentátor.“
„Nedám! Je to školní
majetek a já jsem zástupkyně ředitele!“
Tak tohle je fakt
síla, usmála se pro sebe Hormona a ubalila si druhý joint.
„A je tu konec
poločasu,“ probral ji po chvilce Slintův zvýšený hlas. „Abychom si vše
zrekapitulovali, Poblilvír vede po velmi sporném gólu 1:0 a hraje velmi tvrdým,
až nevybíravým způsobem. Rozhodčí, kapitánka Hooková, však jejich fauly
z nepochopitelných důvodů pouští, včetně surového zásahu Garryho Pokera na
Cracka Malejfuje ve 13. minutě utkání. Malejfuj musel být vystřídán, nastoupil
místo něj Roman Trubka. Zmizeluzel tedy posiluje útok, protože, jak víme, musí
zvítězit, pokud chce pomýšlet na obhajobu titulu.“
„Mlčte, nikoho ty vaše
slinty nezajímají.“
„K rozhovoru mám
připravené zástupce obou týmů,“ nedal se Slint. „Jako první tu stojí Oldřich
Dub, kapitán poblilvírského týmu. Oldřichu, s čím nastoupíte do druhého
poločasu?“
„Tak určitě,“
oddychoval Dub ztěžka, „uvidíme, co nám řekne trenér, ale uděláme všechno
proto, abychom neinkasovali a udrželi čisté konto. Pak by se nám mohlo podařit
zvítězit, pokud tedy nedostaneme gól.“
„A jak hodnotíš výkon
týmu v dosavadním průběhu utkání?“
„Tak určitě. Já jsem
sám za sebe maximálně spokojený, dali jsme gól a to je hlavní. Teď se musíme
soustředit na obranu.“
„Děkuji,“ přikývl
Slint. „A co říkáš na hlasy, že gól byl dosažen v rozporu s pravidly
fair play a hra měla být přerušena?“
„Tak určitě… teda
určitě ne! Od toho je tu rozhodčí, aby to posoudil,“ pokrčil rameny Dub, „já
jsem tu situaci neviděl.“
„Aha,“ zvedl Slint
překvapeně obočí, „ale i tak ti ještě jednou děkuji a přeju vše nejhorší
v druhém poločase a ať dostanete aspoň tři fíky!“
Oldřich Dub něco
zabručel a zmizel v šatnách. Na jeho místo se přikulhal Cracko Malejfuj se
zabandážovaným tělem.
„Ahoj Cracko,“ usmál
se Slint, „můžu ti taky položit pár otázek?“
„Tak určitě.“
„Fajn, jenom se prosím
trochu pootoč, ať kamera může zabrat loga sponzorů na panelu za tebou.“
„Tak určitě. Tohle
vysílá televize?“ podivil se Cracko.
„Ne, ale chceme
s kamarády zveřejnit celý zápas na Youtube. Tak, ještě kousek se posuň,“
navigoval ho, „a řekni nám: jak se odehrál celý incident, po kterém jsi musel
být vystřídán?“
„Tak určitě… Šel jsem
proti brance Poblilvíru, přihrál jsem míč do středu hřiště,“ vysvětloval
Malejfuj a předváděl při tom bolestivé grimasy, „když najednou přiběhl Poker,
podrazil mi nohy a šlápl mi vší silou…“
„Tohle nebudeme
poslouchat,“ vložila se do věci profesorka McDonaldová a začala zběsile mávat
rukama před kameramanem, „následuje komerční přestávka!“
…
„Přestože objektivní divák určitě viděl mnohem více faulů ze strany
Poblilvíru, je to opět hráč Zmizeluzlu, který dostává žlutou kartu,“
rozhorloval se Slint. „Za lehké přistrčení trestá kapitánka Hooková…“
„Mlčte! Uvidíte, kdo se bude smát naposled.“
…
„Máme tu poslední čtyři minuty zápasu a Poblilvír je pod obrovským tlakem.
Poté, co se Robertu Kůstkovi, mladšímu bratrovi mého fenomenálního spolužáka
Johana Kůstky, který mimochodem včera oslavil své dvacáté první narozeniny,
gratulujeme a přejeme spoustu dalších sportovních úspěchů, podařilo vyrovnat,
vrhlo zmizeluzelské mužstvo všechny síly do útoku,“ drmolil Slint. „U míče je
Trubka, centruje do vápna. Podaří se někomu vyskočit… ne, je tam první Ten
Vlezlej. Nebo Onen Vlezlej, takhle z dálky je opravdu nerozeznám. Ten nebo
Onen vykopává míč, ale trefil jen záda Dana Koumese! Míč se odrazil
k Hryzounovi… ten ho sklepává pro Volského, který je sám před brankou! Volský
střílí! Góól! Je to tady, Zmizeluzel dává gól na 2:1! Ale… to snad není možné! Koukám
snad na jiný zápas? Kapitánka Hooková píská ofsajd?! Začínám mít opravdu vážné
pochybnosti o pozadí tohoto mače, protože i můj porouchaný toustovač by musel
poznat, že tohle v žádném případě nemohlo být postavení mimo hru! Zcela
oprávněně se teď hráči Zmizeluzlu slétli jako zelení sršni kolem Hookové. Ale
ta s nimi odmítá diskutovat a uděluje někomu z nich červenou kartu!
V tom zmatku není jasné, komu, ale podle vlasů je to patrně Robert Kůstka,
který se teď opravdu rozčiluje. Sundává si dres a mlátí s ním rozhodčí po
hlavě! A z tribuny na hřiště vběhl hlouček zmizeluzelských fanoušků a hází
po Hookové a po hráčích Poblilvíru zápalné lahve! Teď tam letí i nějaká
podprsenka, no tak, dámy, tohle je fotbal a ne rockový koncert! Tak to je
opravdu ošemetná situace… Na druhou stranu, po tom všem, co se událo, plně
chápu jejich rozhořčení! A teď přibíhají z druhé strany fandové Poblilvíru
s hasicími přístroji a stříkají s nimi proti fanouškům
v zelených úborech. Jak tohle skončí?“
Slint si dal vteřinovou přestávku, aby se konečně nadechl. Ozvala se
nekompromisní píšťalka. „Ale co to? Kapitánka Hooková předčasně ukončuje
zápas?! Tak to je opravdu skandální závěr ligy… Zápas tedy patrně končí
výsledkem 1:1 a ti odporní křižáci…“
„A to je pro dnešek vše,“ získala mikrofon znovu profesorka a překřičela
ho. „Těšíme se na setkání s vámi zase v příští sezóně, která doufám
přinese stejně kvalitní zážitky jako tato.“
Hormonu probral její zvýšený hlas. Dezorientovaně se zvedla z deky a
rozhlédla se. Zápas zjevně skončil a podle toho, že hlouček v modrém
uprostřed hřiště vyhazoval Garryho vysoko do vzduchu, odhadla i jakým
výsledkem.
We are the champions
Garry se dvojnásobně vyhříval – jednak u krbu, jednak na výsluní své slávy.
Seděl v nejlepším křesle ve společenské místnosti (profesorka McDonaldová
ho nechala přivézt ten den z IKEY jen pro tuto příležitost) a zamilovaně
objímal stříbrný fotbalový pohár.
„Vyhrát školní pohár je mnohem lepší pocit než orgasmus,“ řekl zasněně.
„Když myslíš. Nemůžu srovnávat,“ odtušila Hormona. „Nikdy jsem nevyhrála
školní pohár,“ dodala na vysvětlenou, když viděla, jak se Garry šklebí.
„Jsi kamarádka někoho slavného, i to by mohlo být víc povznášející pocit
než orgasmus. Stačí se pohybovat v mé blízkosti a užívat si odlesků mé
slávy.“
„Aha,“ řekla Hormona zamyšleně, „nikdy mě nenapadlo, že by si člověk mohl
užívat něco takového.“
„Co budeme dělat teď?“ nadhodil Von.
„Ještě bychom měli přijít na to, jak je to vlastně se Sirénusem Flekem,“
vzpomněl si Garry, co ho už dlouho netrápilo.
„Párkrát jsem kolem viděla potulovat velkého černého psa,“ napadlo Hormonu.
„A jak to souvisí?“ divil se Garry.
„Nevím,“ pokrčila Hormona rameny. „Asi nijak, pokud Fleka nezakousl někde
ve křoví. Jen mi utkvěl v paměti, protože se pořád ochomýtal kolem
Rozhoďnožky.“
„Doufám, že ji sežere,“ zabručel Von, „zasloužila by si to.“
„Neslyšels profesorku Tříhlavňovou?“ utrhla se na něj Hormona. „Pištivka
žije. Třeba jen zalezla pod postel a usnula.“
„Čím by se tam asi živila?“
„Loni, když jste na konci školního roku uklízeli pokoj… teda, loni, když
vám Palma s Pastou na konci školního roku uklízely pokoj,“ opravila se
Hormona, „našly prý pod tvou postelí primitivní kmen lovců a sběračů. Třeba se tam
od té doby rozvinula nějaká zemědělská civilizace.“
„Hm,“ zamyslel se Von, „ještě se tam mrknu. Ale co s Flekem?“
„Podíváme se po něm,“ rozhodl Garry.
„Dobře,“ přikývl Von a plácl si s Garrym, „letos jsme stejně ještě
nezažili žádné pořádné dobrodružství!“
„Možná je čas připomenout vám rozhovor, který jsme vedli v Eso-baru,“
nasadila Hormona svůj oblíbený výraz ‚Nejsme ve škole kvůli dobrodružství,
škola je přece dobrodružství sama o sobě, rozhlédněte se a užívejte si toho, co
vidíte kolem sebe, což ale nemyslím doslova, protože byste mohli začít zírat na
mě a – přiznávám, že tohle tričko je trochu odvážnější ale to vám ještě nedává
právo na mě civět s otevřenou pusou – špatně si to vyložit, a vůbec,
potřetí už kvůli vám do nějakého špinavého podzemí rozhodně nepolezu jako loni
a předloni, no dobře, předloni jsme technicky nebyli v podzemí, ale ve
virtuální realitě, ale o to nejde, vy budete možná vysmátí, ale já mám toho
všeho tak akorát dost, proč byste nemohli jeden rok poslechnout mě a strávit
zbytek školního roku v knihovně a občas jen tak posedět s jointem
nebo flaškou, přece nechci tak moc, a konverzovat… no dobrá, to možná chci
trochu moc… proč na mě tak hloupě civíte, jako bych se zasekla uprostřed věty?
Aha.‘ „Vone, tehdy jsi říkal, že Garry by musel být naprostý pitomec, aby
pátral po někom, kdo ho chce zabít, a já jsem proto Garrymu ještě dvakrát
zopakovala, že po něm nemá pátrat.“
„A co?“ pokrčil rameny Von. „Pointa?“
„Že opravdu není nejchytřejší snažit se najít někoho, kdo se Garryho možná
pokouší zabít!“
„Hormono,“ podíval se na ni soucitně Garry, „máš snad pocit, že jsme se
někdy rozhodovali podle toho, co je nejchytřejší?“
Hormona otevřela pusu. „Fajn, vyhráli jste, tohle je neprůstřelný
argument.“
„Navíc Sirénus Flek se mě vůbec nesnaží zabít, proč by to dělal? Je přece
můj… něco.“
„Třeba tvůj kat?“ ušklíbla se Hormona.
„Nemám rád tvoje negativní myšlení,“ zasmušil se Garry.
„To není negativní myšlení, to je prostě jenom myšlení, Garry,“ založila
Hormona naštvaně ruce na prsou, takže se Von mohl zase duchem vrátit do
rozhovoru.
„Proto ho musíme najít, abychom zjistili, jestli chce Garryho zabít nebo
ne.“ Moc velký přínos to nebyl.
„To je slovo do pranice!“ zaradoval se Garry. „Teď to necháme být, protože
jako vítěz fotbalového poháru budu mít spoustu práce s jinými
záležitostmi. Rozhovory pro média, fanynky, večery ve vířivce – Znáte to. Teda,
vlastně neznáte, no nic. Výpravu na Fleka prostě podnikneme až,“ zahleděl se na
kalendář Hustleru na stěně,“ třináctého května.“
„Proč zrovna na úplněk?“ zamračila se Hormona.
Seznam kapitol 3. dílu:
1: Záchranný trolejbus*2: Děravý hotel*3: Černý serif*4: X*X*X*5: Nehty a křížové trojky*6: O karbrcích a lidech*7: První prohrání do kapsy nahání *8: Húdlary*9: Před stromem, za stromem nikdo nesmí stát*10: Strach je nejlepší kuchař*11: Únor bílý, Flek sílí*12: Bubák v šatní skříni*13: Cesta dohlubin Pokerovy duše*14: Fotbalové finále*15: O sto sedm!*16: Pohádka začíná*17: O Měsíčníku, Slunečníku, Větrníku a Večernici*18: Služebník Doktora Vrdlmrsmrsta*19: Zpátky do přítomnosti
Žádné komentáře:
Okomentovat