Garry Poker: 3-4: X*X*X

Při popisu sexuálního aktu hlavního hrdiny neexistuje způsob, jak se vyhnout klišé. K celé věci se dá postavit[1] v zásadě pouze třemi způsoby:

Zaprvé) hrdina stráví příjemný romantický čas s nějakou osobou (v lepším případě kompatibilní co do vzájemné přitažlivosti), dříve či později dojde k nevyhnutelnému, polibek, stmívačka, konec.

Zadruhé) celá situace je popsána do sebemenších detailů, přičemž velmi důležité je používání výrazů, které v těchto souvislostech v normální komunikaci nepoužijete ani za milión let – ňadra, bedra, pružný/á, pevný/á, ztepilý/á, klenout se, atp.

Zatřetí) hrdina se po náročné noci probudí v něčím objetí (ještě vděčnější je, když ho v tom objetí někdo nachytá) a není výjimkou, že po tomto zjištění vyděšeně zaječí a vyskočí; v případě, že v objetí chce zůstat či si dokonce zopakovat noční zážitek, nezřídka zaječí a vyskočí jeho partner.

Takže si postupně pojďte užít všechny tři. Kapitola čtvrtá:

XXX

Trocha praktické romantiky

Místo: Černý domek – poblilvírská část, schodiště mezi prvním a druhým patrem. Čas: 1. 9. 2005, 3:00. Oknem schodiště je vidět měsíc, scénu osvětluje chabá stropní zářivka, která pravidelně poblikává.

On jde po schodech nahoru, ona vychází z chodby v prvním patře.

Ona (vyčítavě): Miláčku, máš na mě chviličku čas?

On (povzdechne si): Ahoj. (pomalu se otáčí)

Ona: Potřebovala bych s tebou mluvit. Nedal jsi o sobě o prázdninách moc vědět. (zamračí se)

On mlčí a sestoupí o dva schody dolů. Ona přijde k patě schodiště, opře se o zábradlí. Podívá se na něj, zamrká a překříží nohu přes nohu.

On (sestoupí ještě o několik schodů níž): Vadí ti to?

Ona (pokrčí rameny): Vlastně… ani tolik ne.

On (zmateně): Cože? Pochop, mně to nevadilo, že jsme se celý prázdniny neviděli, protože ty pro mě nejsi ta pravá, ale já jsem přece ten pravej pro každou holku, takže – nemůžeš přece s takovým klidem přijmout fakt, že tvůj ideální životní partner…

„Stop!“ vyskočil muž v černém kabátě – podle všeho režisér – ze své židle. „Tohle se nedá poslouchat. Vždyť to předčítáš jako nějakou kuchařku! Ty to musíš říkat tak, abys ji o tom přesvědčil. Pochop, dramatická pauza, mně to nevadilo, že jsme se celý prázdniny bla bla bla, tohle můžeš oddrmolit, ale já jsem přece ten pravej pro každou holku, takže, další dramatická pauza – a musíš se na ni při tom dívat, nemůžeš přece s takovým klidem přijmout fakt, že tvůj ideální životní partner… Chápeš? A ty,“ otočí se na Ellen Hardingovou, „ho nesmíš nechat to partner doříct, musíš mu skočit do řeči a ne stát a koukat.“

„Já v tom taky nemusím vůbec hrát!“ zalomí ona rukama.

„V tom s tebou naprosto souhlasím,“ povzdychne si režisér. „Ale The Weinstein Company si myslí něco jiného. No nic, dáme si tuhle scénu ještě jednou.“

„Můžu se zeptat, proč tam tahle scéna vůbec je?“ ozval se najednou obrýlený muž se štosem papírů v ruce.

„Protože,“ dramatická pauza, vytáhl režisér z pod židle svoje poznámky, „v nadpise kapitoly čtyři, díl třetí, se píše, že první klišé při popisu milostné scény je romantický rozhovor, polibek, stmívačka, konec.“

„Ale ve scénáři přece nic takového není!“ zamával zuřivě muž režisérovi před očima svými papíry. „Tuhle pasáž jsme z toho chtěli vypustit.“

„Aha,“ zvedl režisér prst, „tak to jste asi nedostal poslední verzi scénáře.“

„Jakou poslední verzi scénáře?“ sundal si muž brýle a podíval se na režiséra, jako by ho viděl poprvé v životě. „Já jsem scénárista, nikdo nemůže mít poslednější verzi scénáře, než mám já, tady v těch deskách. A jasně jsem napsal, že kamera má na cestě z jídelny sledovat Hormonu, jak jde do Zlatého domku s prostřihy na profesora Grapea, jak sedí u stolu a…“

„Volal jsem autorovi,“ zastavil ho režisér. „Tuhle dějovou linii jenom naznačíme ve scéně u snídaně a budeme se jí plně věnovat až v druhé polovině filmu.“

„Ale od půlky filmu jsou tam přece samé akční scény: útok Černých serifů na školu, boj s vlkodlakem, cestování v čase, tam nebude na žádnou romantiku čas,“ nevzdával se scénárista.

„Obávám se, že tam budeme dělat ještě dost změn.“ Režisér se posadil a napil se připravené kávy. „Z druhé části máme zatím natočené jen Flekovo osvobození… jo, a ještě tu scénu s Obracečem palačinek, ale tu nakonec asi ani nepoužijeme.“ Otočil se na všechny: „Tak ještě jednou od toho ‚Miláčku, máš na mě chvilku čas?‘, ok?“

„Ehm,“ připomněl se ještě jeden z agentů a něco režisérovi pošeptal do ucha.

„Tak to je tady zbytečně, zatím může klidně odejít,“ zalomil režisér rukama. „Scény s profesorem Trumpálem natočíme až zítra, všechny v jeden den.“

„Ale“ zamračil se agent, „on má přece hrát v příští scéně, jak profesor Grape přijde do Vrčící vily.“

„Ne!“ vyskočil režisér. „Kolikrát to mám ještě opakovat, že Alan Rickman hraje Trumpála, ne Grapea. Na Grapea je moc starý, takže ať kouká přijít zítra a s plnovousem na bradě.“

Agent se ušklíbl. „Když myslíte, že Ben Affleck je ta správná volba.“

„Já jsem tady režisér,“ mávl rukou: „Klapka, jedeme.“

„Měl to natáčet Tarantino nebo Rodriguez, jak bylo původně v plánu,“ brblal ještě na odchodu agent co nejtišeji, aby ho nebylo slyšet. „Banderas by byl jako Grape aspoň trochu uvěřitelný.“

…

Ona (skočí mu do řeči): Někoho jsem si našla!

On (zaváhá): Aha. Koho?

Ona (přešlápne): Je to důležité?

On: Není, i kdyby to byl Doktor Vrtlsm… Ty-tušíš-kdo, tak jsem lepší než on.

Ona: Ale on mě miluje…

On (usměje se): Rozumím. Já ti můžu nabídnout jen odlesk svojí slávy, sex a peníze. Spoustu peněz.

Ona (odskočí od zábradlí a chytí se rukama za hlavu): Proč mi to tak komplikuješ! Kdyby ses o prázdninách ozval…

On: Nemohl jsem. Vyhořeli jsme a zbytek prázdnin jsem pak musel trávit v Děravém hotelu v Oblé ulici.

Ona (otočí se k němu, zoufale): Já jsem byla celý měsíc v ubytovně Ten of Diamonds. V Oblé ulici!

On (poškrábe se rozpačitě na zátylku): To je ale na druhém konci Oblé ulice.

Ona (chytí rukou jeho paži a trhne s ní): No a?

On (vyškubne se): To je strašně daleko. A vztahy na dálku prostě nefungují.

„Stop!“

Herci si dvouhlasně povzdechli: „Co je zase?“

„Ale jo, asi je to docela dobrý,“ poškrábal se režisér ve vousech. „Mám k tomu jedinou připomínku: nemohli byste se tvářit víc… jak to říct… teenagerovsky? Nezkušeně? Musíte se vcítit do toho, že vám je sedmnáct.“

„Ale nám není sedmnáct, je nám dvaadvacet,“ ohradil se Matthew Grimski. „Sedmnáct nám bylo, když se natáčel první díl.“

„Od toho jste herci, abych vám uvěřil, že vám těch sedmnáct je,“ řekl režisér. „Já potřebuju, aby z vás divák cítil, že to, co bude následovat, bude váš první sex. Takhle se na to koukám a říkám si: včera jste si zašukali, zítra si nejspíš zašukáte znova a mezi tím vedete nesmyslný řeči!“

„Já to nepsal,“ zabručel pro sebe Matthew.

„To je přece hloupost,“ ozvala se téměř současně Ellen, ale nahlas. „Jenom pro Garryho je to první sex, pro ni ne. V následující scéně, kterou jsme mimochodem natáčeli těsně před touhle, ona říká: ‚Nebylo to špatný‘ a Garry na to: ‚Bylo to úžasný!‘ A ona mu odpovídá: ‚Já vím, i kluci na základce mi vždycky říkali, že v tom nemám konkurenci.‘

Režisér zatnul zuby. „Jasně, rozumím, ale ta další scéna bude jen v evropské verzi filmu. Kvůli přístupnosti. Pro americké publikum je to poprvé pro vás oba, tak se tvař sladce a nevinně. Ale ne zase moc, ať si diváci nenablijou do popcornu.“

…

On se k ní otočí zády, poodstoupí a opře se o zábradlí. Ona chvilku váhá, ale pak si stoupne vedle něj. Oba chvíli jen koukají do výtahové šachty. Najednou ona plivne dolů.

Ona (se smíchem): Kdo trefí první tu bílou dlaždičku!

On (vyzývavě zvedne obočí): Kdo trefí první tu bílou dlaždičku, tak co? (nakloní se a chystá se plivnout)

Ona: Nic. Prostě vyhraje.

On: Jenže to přece není žádné vítězství, když nedostanu výhru. Co dostanu?

Ona (mírně odvrátí zrak): Neprovokuj. Nemůžeš ode mě dostat nic, říkala jsem ti přece, že někoho mám!

On (nakloní se k ní, šeptá): Na co hned nemyslíš? Můžeš mi dát i něco úplně nevinného.

Ona (otočí se k němu a přejede mu rukou po břiše): Třeba čokoládu?

On: Co máte všichni s tou čokoládou?

Ona (zmateně): Cože?

On (sklopí hlavu a pohladí ji po ruce): Ale nic. A ty snad myslíš jen na čokoládu?

„Stop!“ zakřičel opět režisér. Všichni se na něj nechápavě podívali.

„Copak to nevidíte?“ vysvětloval do davu. „Vždyť je to nechutná slaďárna. To se nedá poslouchat, natož se na to dívat. Omlouvám se, ale tohle budu muset ještě přepsat. Nemá to koule.“

„Říkal jste přece,“ odvážil se scénárista a nervózně si přejel dlaní po tváři, „že chcete ukázat to klišé. Tak tady ho máte.“

„Ale musí tam být nějaká nadsázka!“ prohlásil režisér. „Divák musí pochopit, že my to klišé nebereme vážně, ale děláme si z něj legraci. Je potřeba to odlehčit a ne tam cpát tak průhledný dvojsmysly jako ten s tou čokoládou.“

„Odlehčit?“ hlesl opatrně scénárista.

„Ano!“ sevřel režisér pěst. „Třeba: uprostřed rozhovoru by k nim najednou přišel kněz a začal by jim číst z nějaké příručky jak odolat předmanželskému sexu.“

„Kněz? Kde by se tam najednou vzal kněz?“ obrátil scénárista oči v sloup. „Ten příběh se odehrává v Čechách! Na začátku jednadvacátého století.“

Režisér schoval obličej do dlaní. „Tak dealer kondomů a začal by je naopak přemlouvat, aby se spolu vyspali.“

„Nebo ten majitel sexshopu, co vystupoval v druhém díle,“ navrhl nesměle asistent režiséra. „Mohl by jim nabídnout nějaké pomůcky.“

„Počkat, počkat, přestaňte vymýšlet pitomosti,“ zarazil je režisér. „Vždyť jsem to sám napsal,“ vstal, sundal si čepici a utřel si zpocené čelo. „Ta nadsázka je tam přece v tom, že tam žádná není. Právě tím, že tam nikdo neuvidí žádnou druhou rovinu, ale jen tu čistou romantiku, která vypadá naprosto vážně, vytvoříme něco, co bude vlastně určitá parodie na entou.“

„Takže žádný kněz?“ zeptal se nejistě Matthew.

„Takže žádný kněz a sjedeme to znova od poslední repliky, nějak to sestříháme a uvidíme.“

…

V pozadí scény začne hrát romantická hudba.

Ona (vzrušeně): Ne…

On (obejme ji): Tak co budeme dělat?

Ona (vysmekne se a gestem ho odstrčí): Jsem si naprosto jistá, co bychom měli dělat. Ale taky jsem si docela jistá, co za chvíli budeme dělat, takže…

On: Není nad čím dumat, ty někoho máš, i když je bůhvíkde, já taky někoho mám… nebo vlastně nemám, ale docela intenzivně se snažím někoho mít. Kdybychom si spolu něco začali, byla by to pro oba strašná komplikace, takže jediným řešením je…

Ona (vyhrkne a přitiskne se k němu): Nezávazný sexuální vztah!

On (s úsměvem přikývne): Mně by docela vyhovovaly úterky a čtvrtky. Případně ještě o víkendu, když bude čas.

Ona (obejme ho kolem krku): To zní rozumně. A dneska je čtvrtek.

Píseň v pozadí vrcholí milostným duetem. Pohled na scénu se postupně oddaluje a rozostřuje, nakonec zhasínají světla, až je úplná tma.

Ona: Holky, vypněte ten magneťák!

„A střih, konec, máme to za sebou!“ ohlásil asistent.

„Stejně si vůbec nejsem jistej, jestli se to dá použít.“ Režisér se podíval na hodinky. „Odkliďte to schodiště a rozestavte modrá plátna, ještě nás čekají dvě scény ve Vrčící vile.“

Trocha ještě praktičtější romantiky

Pan Plyš v prastaré neforemné noční košili, na hlavě bílou čepičku s bambulkou a kostkované papuče na bosých nohách, s mručením vylezl na chodbu. Otevřel skříňku s rozvody elektřiny a posvítil si do ní baterkou. Tohle je potřetí, co tenhle týden vypnuli v noci proud, zanadával v duchu. Sice by mu vůbec nevadilo, kdyby se v té tmě nějaký student přizabil, ale nemohli si dovolit problémy. Loni tady bylo úrazů až moc a inspekce bezpečnosti práce poslední dobou až příliš často navštěvovala jeho kancelář.

Nahodil jistič záložního zdroje, práskl dveřmi skříňky a odšoural se zpátky do ložnice. Na všech chodbách se rozsvítila záložní světla s červeným pruhem.

Náhlé světlo vylekalo obě nahé postavy na schodech mezi prvním a druhým patrem poblilvírské koleje. Obě se instinktivně kryly rukama – Garry oči a Brownie prsa. Pak oči. A pak zase prsa.

„Au,“ sykla, když se posadila a začala sbírat svoje věci. „Ty schody strašně tlačí. A jsou šíleně špinavý. Mohl bys mi oprášit záda?“

„Nepřesuneme se někam, kde je pohodlněji?“ navrhl Garry. „Třeba do postele?“

Ohnala se po něm podprsenkou. „Ty jsi jako Teletubbies!“

„Jako Teletubbies?“nechápal. „Proč?“

„Že si to chceš dát ještě jednou,“ mrkla na něj.

„Myslel jsem sice každý do svojí postele,“ zašeptal, „ale rád se nechám přemluvit k jakékoli formě sdílení lože.“

…

„Všichni jsou ještě na projevu toho pitomce,“ zaradoval Garry, když odemykal pokoj. Oba si automaticky zakryli uši.

„NEBUDETE URÁŽET NIGRUSE TRUMPÁLA V MOJÍ PŘÍTOMNOSTI!“ zaduněl podle očekávání po celé chodbě rozhlas.

„A nemůžou se vrátit?“ pískla Brownie, ale to už ji Garry táhl dovnitř.

„Ne, ti už tam zůstanou do snídaně,“ usoudil a otočil se na ni. V duchu se olízl nad její ztepilou postavou, až mu od úst ukápla skutečná slina.

Pustila hromádku oblečení z náruče na zem. „Co koukáš? Nemáme na to celou noc.“

„Vlastně, máme na to celou noc,“ zamyslel se Garry, až se mu odkrvily partie, které momentálně potřeboval asi více než mozek. „A koukám proto, že bych z tebe nejradši strhal všechno oblečení. Ale protože ses neobtěžovala se oblíknout, tak nějak nemám tu možnost.“

„Můžeš strhat oblečení ze sebe, když ty ses oblíknul,“ navrhla a pomalu mu přejela prstem po rtu. „Budu se dívat.“

„To můžu,“ připustil opatrně, „ale nevzrušuje mě to tolik, jako když svlékám tebe. Ostatně, kdybych se vzrušil pokaždé, když si sundávám oblečení, tak bych si to musel dělat každý den ve sprše. Čímž teda nechci říct, že chodím každý den do sprchy, to vůbec ne. Ani tím nechci říct, že bych si to neudělal rád každý den, ale…“

Přimáčkla se k němu, rukou mu zajela pod tričko a umlčela ho polibkem. Pod jejím tlakem malinko zavrávoral, takže přisáti k sobě popošli pár kroků dozadu. Garry při tom snažně odkopával z cesty učebnice a další překážející předměty, až našli oporu v psacím stole, který nikdy k psaní využíván nebyl. Naklonili se nad stůl a jejich těla tak z boku jemně osvětlilo modré světlo Luny.

Její paže ho objaly kolem krku. On jí položil ruce na pod kůží se lehce rýsující lopatky a pomalu sjížděl po klenbě zad dolů, vychutnávaje si každou terénní nerovnost. Pravou rukou si chvíli pohrával s její pružnou hýždí a přes bedra zamířil opět nahoru, až se zastavil u jejího ňadra. Naklonil hlavu a jazykem ji polechtal na krku. Slabě vzdychla, tak pokračoval. Zavřel oči, přitiskl rty a ani si nevšiml, že mu pozvolným pohybem vyhrnuje tričko. Až když nehty přejely jeho bradavky, vzpamatoval se. Lehounce ji ještě kousl, ale pak se odlepil a zvedl ruce, aby mohla pokračovat ve svlékání.

Jakmile odhodila jeho svršek neznámo kam, sevřel oba její prsy do železného objetí svých prstů a palci přejížděl vztyčené tmavé bradavky. Políbila ho na tvář, sázejíc jeden polibek vedle druhého pohybovala se po ostrých rysech jeho tváře níže a níže, až se zastavila pod uchem. Ani její prsty v tu chvíli nelenily a jaly se rozepínat Garryho kalhoty. Prokázaly v této disciplíně nevídanou obratnost a za pár vteřin se jeho denimové nohavice snesly ke kolenům. Skopl si boty a z riflí kvapně vystoupil.

Shodil batoh s postele a rázně uchopil Brownie za paži. Ta se podvolila jeho tlaku a ulehla na lože. Přisedl k ní, opřel se lokty a začal ji líbat. Zaryla mu nehty do zad a donutila ho tak, aby se na ni položil. Obkročil ji, přitisknul se co nejtěsněji, spojil své ruce s jejími nad jejich hlavami, takže jejich těla sdílela snad největší možnou plochu. Nevydrželi však v této milostné konstelaci po delší dobu, on zvedl své tělo, ale jen tak, aby vzápětí sklonil hlavu k jejím ňadrům a začal je obšťastňovat jazykem. Využila volného místa mezi jejich těly, pronikla dlaní pod látku jeho trenek a pevně stiskla jeho přirození. Přidusil výkřik, čímž ji přinutil k jemnému úsměvu. Usmál se také, byť spíše úšklebkem než upřímně, a pohladil ji po bedrech, jež se vyzývavě vzpínala proti jeho tělu.

Opět se přiblížili v objetí nejtěsnější. V návalu vášně se přetočili, čímž ona se ocitla záhy nad ním. Nadzdvihla se a hbitě mu stáhla trenýrky. Chvíli ho se zaujetím pro věc hladila po břiše, přičemž on se v tu chvíli už nezmohl na nic jiného, než na slastné oddechování. Chopila se opět jeho údu a velmi pomalu na něj nasedla. Pevně chytil oběma rukama její kolena, jako by v tu chvíli potřeboval pevnou oporu a počal ji hladit po stehnech. Ona mezitím zkušeně pohybovala pánví nahoru a dolů a dopřávala tak sobě i jemu další a další dávky slasti. Instinktivně jí vyšel vstříc a sladili své tóny do žhavé symfonie, jejíž rytmus se stával stále rychlejším.

Prudce se nadechla a napůl vykřikla, napůl vydechla v záchvěvu nastupujícího orgasmu a její nohy stiskly jeho trup. Pochopil, vzchopil se a uchopil do rukou její boky. Začal přirážet rychleji a silněji, i on se ostatně mílovými kroky blížil k hranicím ráje.

Vyjekla mnohem hlasitěji než prvně a zvrátila hlavu dozadu. Prameny zpocených blond vlasů jí překryly obličej. Garry udělal v orgastické křeči ještě několik posledních přírazů a ani on nepotlačil hlasité vzdechy.

Zřítila se na lůžko vedle něj a objala ho. „Máme štěstí, že tohle je v podstatě fantasy příběh.“

„Proč?“ vysoukal ze sebe jediné slovo, kterého byl ve svém stavu schopen.

Políbila ho na obnaženou hruď. „Protože jen pohádky mají takhle šťastné konce.“

„Tohle není konec,“ usmál se a pohladil ji po hlavě. „Tohle je teprve začátek. Co děláš zítra večer?“

Trocha nejpraktičtější romantiky

Brownie Levandulová opatrně otevřela oči a okolí jí vůbec nebylo povědomé. Ostatně nebyla blecha, takže nebyla zvyklá, aby většinu jejího zorného pole zakrýval chomáč černých vlasů. Hlavou jí proběhla minulá noc. Za vteřinu se s výkřikem posadila a za další tři tisíciny vteřiny dorazil její hlas do Garryho zvukovodů.

Ten zmateně zvedl hlavu. „Co se děje?“ zeptal se otráveně, ale pak mu hlavou proběhla minulá noc a usmál se.

Brownie se zvedla a začala se oblékat. Její snaha byla ale sabotována jednak tím, že jedinou část oděvu, kterou měla po ruce, byla ponožka, jednak tím, že ji Garry objal kolem pasu a stáhl ji zpátky k sobě do postele.

Vysmekla se mu. „Chci se oblíknout a odejít,“ prohlásila rázně.

„Copak to v noci nebylo hezký?“ zamračil se.

„Jo, bylo to fajn,“ odbyla ho a přejela mu prsty po hřbetu ruky. „Ale jediné, co teď chci, je se umýt a jít.“

„Wash&Go je nad umyvadlem na poličce,“ mávl rukou Garry. „Ale proč tak pospícháš? Přece jsme si to v noci krásně užili.“

Spatřila na pelesti Vonovy postele svoji podprsenku. Vstala a začala si ji oblékat. „Co pořád máš?“ otočila se na něj. „Máš sice pravdu, bylo to nádherný a určitě máš čestné místo v mém Top Ten, ale dohodli jsme se přece, že to má být nezávazný sexuální vztah. Takže žádné řečičky, společné snídaně, držení se za ruce, procházky při měsíčku, romantické zprávy nebo něco podobného. Rozumíš?“

„Samozřejmě, že chápu,“ přikývl horlivě Garry. „Kéž by všechny holky byly jako ty.“

„To jsem ráda, že se shodneme,“ políbila ho Brownie na čelo. „Už jsem myslela, že vy chlapi jste všichni stejní. Plnou hubu keců o sexu na jednu noc a pak tě půl roku pronásledují s kyticí v ruce. Nevíš, kde mám sukni?“

Garry zvedl něco ze země. „Mohlo by to být tohle?“

„Díky,“ vzala si sukni z jeho ruky a obrátila ji na líc. „A proto tady nechci zůstávat,“ usmála se. „Společnou snídani si klidně nechám ujít.“

„Myslel jsem, že bychom na to místo snídaně vlítli,“ prohrábl si Garry vlasy. „Nechtěl jsem ti dělat chleba s marmeládou a k tomu čaj, kakao… já ani vlastně nevím, co ti chutná.“

„To je dobře. A vědět bys to ani neměl, protože my dva spolu nikdy nebudeme… žít,“ mrkla na něj rozpustile.

„Nezapomeň kalhotky,“ houkl na ni ještě Garry.

„Ty jsem neměla,“ zamávala mu z předsíně. „Pa!“

„Počkej!“ zadržel ji ještě. „Jak jsi myslela to Top Ten?“

„Jako kompliment,“ řekla, zatímco se marně pokoušela nazout si botu. „Třeba Dan Koumes nebo Šimek Fňukal se nedostali ani do širšího výběru.“

Stránky

Úvod

pondělí 31. srpna 2015

3-4: XXX