3-19: Zpátky do přítomnosti

Paradoxem zůstává, že nejlepší výsledky v tažení má pštros, který přitom vůbec nepatří mezi tažné ptáky.

[Necyklopedie]

Kapitola devatenáctá:

Zpátky do přítomnosti

Ošklivé probuzení

Garry otevřel oči a rozhlédl se. Proti většině předpokladů se nacházel ve svém pokoji. Přejel si rukou po hlavě. Rána do zátylku, kterou utrpěl, už zjevně přebolela. Cvakly dveře a vyděšeně nadskočil.

„Co se lekáš?“ usmála se na něj vstoupivší Brownie Levandulová a rozepnula si župan.

3-18: Služebník Doktora Vrdlmrsmrsta

„Jsme zkopírovaný tolikrát, co plakát s tenistkou, jak se škrábe v zadku.“

[Kocour, Červený trpaslík – Pekelně ostrý výlet]

 

Jak uvidíme, nemá pojem času význam před počátkem univerza. Poprvé to zdůraznil sv. Augustin. Na otázku: Co dělal Bůh předtím, než stvořil svět? Augustin neodpověděl: Připravoval peklo pro lidi, co se ptají takové otázky. Místo toho řekl, že čas je vlastností univerza, které stvořil Bůh, a že čas před počátkem světa neexistoval.

[Stephen Hawking, Stručná historie času]

Kapitola osmnáctá:

Služebník Doktora Vrdlmrsmrsta

Cesta k mřížím

Celá skupinka ohromeně zvedla ruce a hleděla na pistoli v G. Rapeově ruce.

„Musel jsem ji nechat v metru na sedačce,“ zašeptal Von omluvně.

3-17: O Měsíčníku, Slunečníku, Větrníku a Večernici

Pohádková hudební revue na ledě s 3D virtuálními efekty

 

GARRY POKER A VĚZEŇ Z AZ-KARBANU

(od režiséra filmů Samotáři po 20 letech a Modrá, nikoli zelená planeta)

*** Premiéra 8. srpna 2030 na Olympijském stadionu v Praze ***

 

 Kapitola sedmnáctá:

O Měsíčníku, Slunečníku, Větrníku a Večernici

Úvodní slovo

Do stanice Húdlary přijíždí vlak podzemní dráhy snímaný zepředu. Když dobrzďuje, kamera zabere v detailu, jak se otevřou dveře kabiny a z nich vyskočí potulný minstrel. Metro nekontrolovatelně mizí z pozadí záběru tunelem pryč. Minstrel hrábne do strun své loutny a kamera se od něj pomalu oddaluje směrem nahoru. On do ní zasněně hledí a začíná zpívat.

3-16: Pohádka začíná

V pohádkách prý nakonec vždycky vítězí dobro nad zlem.

Ale v příběhu, kde se žádné kladné postavy nevyskytují, to není vůbec jednoduché. Také proto, že tohle ještě není konec.

Kapitola šestnáctá:

Pohádka začíná

Na muří nožce

„Co to Hybrid říkal o kasuárech?“ zajímal se Von a nalil si z termosky čaj. Protože při tom mluvil, většinu rozbryndal a čaj teď tekl po konstrukci posedu mezi překvapené mravence. Ti si brzy uvědomili své štěstí, protože tento čaj obsahoval – přesně podle Vonových chuťových priorit – víc cukru než vody, čaje či čehokoli jiného. Pomalu tuhnoucí sladká lepkavá hmota tak byla pro mravence pravým požehnáním. Není proto divu, že neznámý cizinec ve vojenských botách, o kterém předali do mraveniště zprávy mravenčí průzkumníci, byl prohlášen královnou za božstvo a nazván VON – Velký Ocukrovaný Návštěvník.

3-15: O sto sedm!

… 96, 97, 98… ne, to je Nigrus Trumpál… 97, 98, 99, 100, 101, 102, 103, 104, 105, 106, 107, 108… á, jsou tu všechny!

Kapitola patnáctá:

O sto sedm!

Zkoušky charakteru

Euforie z vítězství v lize Garrymu vydržela ještě celý týden, čímž si svou teorii, že pohár je lepší než orgasmus, definitivně ověřil.

Přestože byl teprve přelom dubna a května, počasí se vyvedlo jako obrázek s vysokým rozlišením. Na obloze nebyl ani mráček a meteorologové se předháněli v ohlašování teplotních rekordů. Není divu, že nikdo neměl chuť schovávat se v chladných zdech hradu a připravovat se na blížící se zkoušky. Louka za hradem, na kterou svítilo od rána večera příjemně teplé jarní slunce, byla mnohem větším lákadlem. Místo učení tak téměř kompletní ženská polovina studentstva chytala nezbytný bronz a téměř kompletně si to užívala. Téměř kompletní mužská část to pozorovala a téměř kompletně si to užívala.

3-14: Fotbalové finále

Pokud si pouštíte fotbalové přenosy na českých televizních stanicích zásadně bez zvuku, přečtěte si tuto kapitolu Garryho Pokera raději bez obrazu.

Kapitola čtrnáctá:

Fotbalové finále

S úsměvem jde všechno líp

„A pak už měli všude zavřeno, tak jsme si objednali taxíka, aby nás hodil do Jihlavy!“ vykládal nadšeně. „Ale tam nás odevšad vyhodili, že prý podnapilým nenalévají!“ Rozesmál se.

Skupinka posluchačů v poblilvírské společenské místnosti se po sobě rozpačitě podívala. Poslouchali už tři čtvrtě hodiny a stále napjatě očekávali pointu.

„Tak jsme seděli do šesti do rána před Kauflandem a čekali, až otevřou,“ zachechtal se Garry znovu. „A pak jsme si tam koupili padesát litrů krabicového vína! Všechno jsme to vypili, usnuli a probudili jsme se ve Valašském Meziříčí na nádraží.“

Támhleta se pohoršeně naklonila k Hormoně: „Měla jsem ho radši, když se chtěl zabít.“

„A protože už jsme neměli peníze, tak jsme museli jít zpátky do Polné pěšky,“ líčil dál Garry pobaveně. „V Kroměříži se nám naštěstí podařilo ukrást auto, jinak bychom tady nebyli ještě dneska.“

3-13: Cesta do hlubin Pokerovy duše

Nejlepším způsobem, jak bránit svou dobrou pověst, je žádnou takovou nemít. A pokud vás bude někdo i tak shazovat, vyspěte se s ním a pak obviňte z toho, že je děvkař.

[Brownie Levandulová: Levandulový svět – průvodce sexuálním životem dospívající dívky]

V žádném případě nelečte psychické nemoci podle postupů uvedených v této kapitole a vyhledejte odbornou pomoc!

 Kapitola třináctá:

Cesta do hlubin Pokerovy duše

První pokus

Garry si zaškaredil na talíř krupičné kaše. Promnul si unaveně kruhy pod očima a položil si obvázaná zápěstí na stůl.

„Nechci žít,“ vzdechl. „Nechci už dál žít.“

„Jak tě vůbec mohli v tomhle stavu pustit z ošetřovny?“ divila se Hormona. „Vždyť by ses mohl pokusit zabít se znovu.“

„Pommes-Fritesová mi na to dala nějaké prášky,“ řekl netečně. „Mám je brát třikrát denně. Nebo jednou za tři dny?“

„Třikrát za den,“ zabručel Von, kterému se role sestřičky vůbec nelíbila. „Teď by sis měl jeden vzít k obědu. Kde je máš?“

3-12: Bubák v šatní skříni

Takže jsem chvíli stál, pak říkám krucinál,

Tebe bych, soudruhu, tady nehledal

[Pavel Dobeš: Jarmila]

Kapitola dvanáctá:

Bubák v šatní skříni

Jak se Von stal slavným…

Té noci v poblilvírském křídle Černému domku nikdo nespal. Profesorka McDonaldová odvedla všechny žáky do jídelny. Padesát kusů spacích pytlů ze školního skladu vyšlo pro padesát dva studentů akorát: Palma a Pasta si jako dvojčata vystačily s jedním spacákem (Ten a Onen něco podobného odmítli) a Debil musel za trest přežít noc bez spacáku, zavěšený v kuchyni na háku na maso. Když ráno kuchařky začaly připravovat oběd, málem skončil v karbanátcích; naštěstí (slovy profesora G. Rapea bohužel) ho v poslední sekundě zachránil příchod profesora Trumpála.

3-11: Únor bílý, Flek sílí

Každý správný fotbalový tým má aspoň jedenáct hráčů. Každá správná kniha má aspoň jedenáct kapitol.

Kapitola jedenáctá:

Únor bílý, Flek sílí

Pche

„Stejně je to záhada, jak se mohl Grape o mých kopačkách dozvědět,“ mudroval Garry nad problémem, který mu ležel v hlavě celé vánoční prázdniny. „Kdo mu to mohl prozradit?“

„Třeba to někomu uklouzlo,“ pípla Hormona.

„Jak by to mohlo někomu uklouznout?“ zahuhňal Von s plnou pusou. Neochotně podal tác se zbytky od silvestrovské oslavy Garrymu.

„Já nevím,“ pokrčila Hormona rameny. „Dobrý den. Dobré ráno, pane profesore, jak se máte? Ani se neptejte, celou noc si nějací zmetci kopali pod mým oknem míčem o zeď. To byli asi Garry s Vonem. To vím sám moc dobře, že to byli oni dva, proto také říkám dva zmetci. Garry totiž dostal kopačky. Copak? Amputovali mu pravou ruku? Nemyslím kopačky jako rozchod, dostal kopací boty. Nějaké hrozně drahé.“

„Chceš říct, že jsi Grapeovi o těch kopačkách řekla ty?“ zarazil se Garry.

„Ehm,“ začervenala se Hormona. „Říct jsem to nechtěla, spíš jsem se podřekla. Doufala jsem, že si to nedomyslíte. A neříkej mu Grape, jmenuje se teď G. Rape!“

3-10: Strach je nejlepší kuchař

Zákon o přestupcích ve věcech karetních:

§ 1 Základní ustanovení

(1) Úřady karetní správy v čele s ministerstvem vedou karbaníky k tomu, aby dodržovali zákony a jiné právní předpisy a respektovali práva spoluobčanů; dbají zejména o to, aby občané neztěžovali plnění úkolů státní správy a nerušili veřejný pořádek a občanské soužití.

(2) Jednání, které je v rozporu s tímto pořádkem, je postihováno příslušnými orgány podle tohoto zákona.

(3) Ustanovení tohoto zákona nelze použít na Nigruse Trumpála.

Kapitola desátá:

Strach je nejlepší kuchař

Nový život

„Garry, poslyš, ty vypadáš hrozně,“ zhodnotila Hormona jeho stav, když přišel druhý den odpoledne do společenské místnosti. „Nemohl by sis aspoň to pyžamo nechat vyprat, když už v něm chodíš po celé ubytovně?“

3-9: Před stromem, za stromem nikdo nesmí stát

Jdu si takhle po ulici a najednou za mnou někdo křičí moje jméno. Tak se otočím a tam běží Petr Pětihrob. Říkám si, kde se tady vzal, když v tom se najednou ozvala strašná rána, vyvalil se dým a Petr se rozprsknul do všech stran. Já u toho ani nebyl!

[ze záznamu výslechu Sirénuse Fleka] 

Kapitola devátá:

Před stromem, za stromem nikdo nesmí stát

Koncert za všechny prachy

Profesor Trumpál poslal všechny poblilvírské do jídelny, kde se k nim po chvíli připojili i studenti ze Zmizeluzlu, Peklospáru a Brzybolu. Celou halou se neslo zmatené a nespokojené šuškání. Ještě zesílilo, když vešel pan Plyš s obrovským vozíkem plným spacích pytlů.

„Vzhledem k tomu, co se stalo,“ začal Trumpál bez sebemenšího vysvětlení, což zavdalo záminku k ještě hlasitějšímu šeptání, které ukončil Hybrid rázným bouchnutím do stolu. Oblak třísek umlčel i ty největší reptaly.

„Nevím, co s tím dělají takovou vědu,“ brblal Garry. „Proč nám nemůže prostě říct, že na hrad pronikl Sirénus Flek…“

„I ty největší reptaly!“ sykla Hormona.

3-8: Húdlary

Najděte si dostatečně podrobnou mapu Jihlavy a okolí. Šikmo doprava (odborně na severovýchod) od Jihlavy je Polná. Odtamtud vede silnička na Nové Dvory. Jeďte po ní prstem a zhruba v polovině narazíte na malou černou tečku. To jsou Húdlary.

Kapitola osmá:

Húdlary

Je do Húdlar cesta dlouhá

Po Hormonině naléhání zkusil Garry ve čtvrtek večer poslední možnost, jak se dostat do Húdlar téměř legální cestou. Za pomoci Dana Koumese a jeho schopnosti napodobovat cizí písma vytvořil dopis od Mojmíra Drsoně, kterým žádal školu o to, aby Garry mohl navštěvovat Húdlary, i když je teprve ve druhém ročníku.

Když profesorka McDonaldová u večeře vyzývala žáky, že mají poslední možnost odevzdat, neváhal a hned se k ní přitočil.

„Tady je dopis od mých zákonných zástupců,“ podal jí listinu. „Důrazně školu žádají, abych mohl Húdlary navštěvovat.“

„Pane Pokere,“ podívala se na něj profesorka McDonaldová stroze skrz brýle, „myslíte, že po těch dvou letech nepoznám práci Dana Koumese? Myslíte si, že jsem úplně pitomá?“

3-7: První prohrání do kapsy nahání

Garry v poslední kapitole až příliš přemýšlel, takže teď má plné právo nahradit si to péčí o svou fyzickou stránku. Znáte to: Sportem ku zdraví! V zdravém těle zdravý duch! Zdar kapitole sedmé:

První prohrání do kapsy nahání

Taktické plány a netaktické výkony

Výuka probíhala i v dalších týdnech ve velmi nudném duchu, jediným povyražením se pro Garryho staly hodiny věštění z karet v severní věži. Profesorka Tříhlavňová už začínala být z jeho návštěv docela nervózní, protože při všech cvičeních se v Garryho rukou znova a znova objevovala Smrtrojka, zvěstovatel smrti.

Vrcholem zbytečnosti se bez pochyb staly hodiny péče o obyčejné tvory. Hybrid už si po fiasku při první hodině netroufal přivést žáky do kontaktu s nějakým zvířetem, a proto každý týden dvě hodiny pečovali ve skupinkách o prázdná akvária. Při jedné hodině Debil zakopl tak nešikovně, že spadl s akváriem na zem a pořezal si obě ruce. Od tohoto incidentu se starali už jen o oblázky, a ještě měli přísně zakázáno se k nim přibližovat. Garry, Von a Hormona tak měli skvělou příležitost si při této společné hodině popovídat a probrat novinky v boji proti zlu. Protože ale proti zlu nijak aktivně nebojovali (aspoň zatím), hodiny se vlekly ještě úmorněji než smrad z Hybridova kabátu.

3-6: O karbrcích a lidech

Jediné, co vím, je, že nic nevím. I ty karty jsem si zapomněl doma. 

[Sokartés, antický karetní mudrc]

 Kapitola šestá:

O karbrcích a lidech

G.

Malejfuj se objevil na výuce až příští pátek odpoledne, na hodině rozdávání a míchání. Garry s Vonem ostatně také, protože společenská únava po návštěvě několika restauračních zařízení s Hybridem jim nedovolila vstát a dorazit během druhého týdne školy na nějakou hodinu. Jak se dokázala dát dohromady Hormona, jim zůstalo záhadou.

Proto se Malejfuj s Garrym potkali před dveřmi učebny krátce po začátku Grapeovy hodiny.

„Čest práci, Pokere,“ zašklebil se Cracko. „Jak je na tom ten váš Hybrid, ještě ho nevyrazili?“

„Co je ti do toho,“ odbyl ho Von a promnul si třeštící čelo. „Ale jestli tě to zajímá, má se famfárově a včera večer jsme s ním byli chlastat ve městě.“

„Tvá opička mluví?“ obrátil se Malejfuj s předstíraným překvapením opět na Garryho. „Kde se dá něco takového sehnat? Já natrefil jen na ty dva nemožné tupce.“

3-5: Nehty a křížové trojky

Panenství je sice nemoc zákeřná, na druhou stranu léčba je jednoduchá a naštěstí všude snadno dostupná. Podstatné je, vybrat si pro tuto událost toho nepravého; na hledání toho pravého máte dost času, až vám bude třicet. Do té doby život s tím pravým mužem (pomineme-li zcela jasný fakt, že takoví neexistují) nežádoucím způsobem snižuje počet možných sexuálních partnerů.

[Brownie Levandulová: Levandulový svět – průvodce sexuálním životem dospívající dívky]

Kapitola pátá:

Nehty a křížové trojky

Ach ta rána

Když Garry a Hormona ráno přišli do jídelny na snídani, profesor Trumpál právě s horlivou gestikulací končil svůj projev. Nebyl zde již téměř nikdo, jen pár pospávajících a pár snídajících studentů. Posadili se ke stejnému stolu jako včera a šťouchli do chrápajícího Vona Vlezlýho.

„Položka B 947! Je to položka B 947!“ vykřikl zmatený Von, když zvedl hlavu z jídla.

„Cože?“ zeptal se Garry. „O čem to mluvíš?“

Von si utřel rukávem čelo ušpiněné od včerejší večeře. „To nic,“ zamumlal, „to se mi jenom něco strašného zdálo. Noční můra.“

3-4: X*X*X

Při popisu sexuálního aktu hlavního hrdiny neexistuje způsob, jak se vyhnout klišé. K celé věci se dá postavit[1] v zásadě pouze třemi způsoby:

Zaprvé) hrdina stráví příjemný romantický čas s nějakou osobou (v lepším případě kompatibilní co do vzájemné přitažlivosti), dříve či později dojde k nevyhnutelnému, polibek, stmívačka, konec.

Zadruhé) celá situace je popsána do sebemenších detailů, přičemž velmi důležité je používání výrazů, které v těchto souvislostech v normální komunikaci nepoužijete ani za milión let – ňadra, bedra, pružný/á, pevný/á, ztepilý/á, klenout se, atp.

Zatřetí) hrdina se po náročné noci probudí v něčím objetí (ještě vděčnější je, když ho v tom objetí někdo nachytá) a není výjimkou, že po tomto zjištění vyděšeně zaječí a vyskočí; v případě, že v objetí chce zůstat či si dokonce zopakovat noční zážitek, nezřídka zaječí a vyskočí jeho partner.

Takže si postupně pojďte užít všechny tři. Kapitola čtvrtá:

X*X*X

Trocha praktické romantiky

Místo: Černý domek – poblilvírská část, schodiště mezi prvním a druhým patrem. Čas: 1. 9. 2005, 3:00. Oknem schodiště je vidět měsíc, scénu osvětluje chabá stropní zářivka, která pravidelně poblikává.

On jde po schodech nahoru, ona vychází z chodby v prvním patře.

3-3: Černý serif

Nemrtvý, prd neví. 

[Staré rumunské přísloví]

Kapitola třetí:

Černý serif

Autem na vlak

Pan Vlezlej nebyl ráno schopen řídit, přestože vystřízlivěl docela brzy. Stále totiž neviděl na levé oko a pravým s velmi bolestivým výrazem pomrkával. Nakonec se mu podařilo zařídit dvě auta z ministerstva, která je měla dopravit na nádraží.

Celá rodina Vlezlejch se tomuto faktu velmi podivovala, patrně se (oprávněně) nikdy nedomnívali, že by mohl mít na ministerstvu takové slovo. Jen Garry tušil, co za tím asi vězí - obava ministerských úředníků v čele s Fučem o jeho život. Byl této skutečnosti docela vděčný, sám se domníval, že jízdou Vlezlejovic autem riskuje svůj život víc, než kdyby zavřeli jeho a Fleka do jedné místnosti s nabroušeným nožem a ven by mohl vyjít jen jeden z nich.

„Musíme si pak promluvit,“ naklonil se k Vonovi, když snášeli zavazadla dolů k baru.

„Copak?“ zašklebila se Hormona, která šla za nimi. „Snad se nerozcházíte?“

3-2: Děravý hotel

Mnoho strašlivých vězení se nachází po celém světě, ale jen při vyslovení názvu jediného ztuhne všem karbaníkům krev v žilách: Az-Karban.

Az-Karban (Saúdská Arábie): Mezinárodní karbanické vězení založené Světovou unií karet a hazardu v roce 1947. Je umístěno uprostřed pouště Rub-al-Chálí na Arabském poloostrově, uvnitř území oficiálně využívaného jako vojenský prostor. Vězení je umístěno v pevnosti, obklopené několika liniemi ostrahy a zabezpečení a dosud z něj nikdo neuprchl.

[Encyclopaedia alearum. Monaco, 1987] 

Kapitola druhá:

Děravý hotel

Kopačky za všechny prachy

Garrymu trvalo asi dvacet vteřin, než si zvykl na nově nabytou svobodu. Hned po ubytování vyrazil na celodenní výlet do Studené Loučky, kde se znovu shledal se svou kozou Bloody. Při té příležitosti vyzvedl v Karbanické bance v centru Prahy obnos, s kterým by průměrná karbanická rodina vydržela celou věčnost a Vlezlý patrně ještě déle.

3-1: Záchranný trolejbus

Vskutku, pravím vám, nyní nadchází věk zmatku a chaosu, věk letních výprodejů. Nadchází čas Špatného Humoru a Nepovedených Zápletek. Tak se staniž! Očekávejtež znamení! Jaká znamení to budou, ohlašuji vám: ponejprv přijde kapitola první, která se zove:

Záchranný trolejbus

Požár

Vesnice hořela.

Úzká ulice, vinoucí se středem obce, sálala žárem. Valil se z ní hustý dým, plameny požíraly střechy domů, olizovaly zahradní zdi. Ze západu, od areálu zemědělského družstva se rozléhal hluk, tupé údery beranidla, otřásající bránou kravína.

Hasiči se objevili znenadání. Naštěstí stále mají ta velká červená auta, která sem teď vjela za přízračného modrého svitu. Silný proud vody z hadic pomalu škrtil červeného kohouta, až jeho křik utichl docela.

Zatímco v celé vesnici zmateně pobíhali zoufalí lidé a rozléhal se zde jejich hlasitý nářek, ten, kdo vše způsobil, seděl na malém návrší nad obcí, opřený o kamenný kříž. Bylo by hezké napsat, že se kál, utápěl se ve výčitkách a litoval svého činu. Nebyla by to pravda. On se potutelně usmíval.

…

2-14: Karkulínova odměna

Kapitola čtrnáctá, která je tu jaksi navíc, protože hrdinové si právě prožili klasický konec všech velkých dobrodružství: vykročili vstříc vycházejícímu slunci. Pravda, hrdinové obvykle vykračují vstříc zapadajícímu slunci, ale Garrymu, Hormoně a Támhleté se nechtělo čekat celý den. Logika příběhu o učni libovolné tajné školy vyžaduje tento dovětek, v kterém si postavy popovídají o tom, co vlastně zažily, vyřeší se (nebo ještě více zatemní) dosud nedořešené záhady a hlavní hrdina se může vrátit domů, kde ho s nenávistí očekávají.

Karkulínova odměna

Vysvětlení

Když Garry, Hormona, Támhleta a Pop-Art stanuli na prahu sborovny, zavládlo zde na okamžik ticho. Pohled na dvě ozbrojené amazonky v doprovodu dvou špinavých trhanů nikoho v místnosti neuklidnil. Potom zazněl výkřik.

„Lupiči!“ zaječela profesorka Proutková a bez váhání se vrhla zavřeným oknem ven.

Profesor Trumpál pokynul sekretářce, ať uklidí střepy a vlídně se na příchozí usmál.

„Tady slečna Levandulová mě informovala,“ ukázal na Brownie mlčky sedící v koutě vedle krbu, „že jste se dostali do Tajemné stoky a tam porazili Doktora Vrdlmrsmrsta. Proto jsem neváhal ani minutu a vrátil se ze svého vyhnanství, abych tu byl co nejvíce nápomocen a mohl se opět ujmout svých povinností.“ Hormona se na svou spolubydlící krátce podívala a zalitovala, že pohled na mlčky sedící Brownie si nemůže užívat častěji.

„Ano,“ řekla Támhleta hrdě a opřela se o svou baseballku.

2-13: Chaňa s Rylou

Kapitola třináctá nám definitivně potvrdí, že tento příběh je ryzím feministickým románem. Také dá zcela nový rozměr pojmu song-fic. Vlastně ho spíš přesáhne a doroste z něj takzvaný band-fic. Protože to se jenom zdá, když něco nejde, tak jak má. Je tedy načase zkusit to silou, jako

Chaňa s Rylou

Já si kopu vlastní hrob

„Zkoušky? My budeme po tom všem ještě skládat zkoušky?“ vyděsil se na hodině stylu hry jeden ze spolužáků, jejichž jména si Garry za celý rok nedokázal zapamatovat; ten s  hlavou velkou jak pytel od banánů, Láďa nebo jak se jmenuje. Profesorka McDonaldová jim právě oznámila, že zkoušky začínají už za týden – šestého června.

Garry se sebevědomě přihlásil. „Mě se to doufám netýká, když jsem je už všechny složil minulý rok?“ zeptal se. „Nebo aspoň většinu…“

„Obávám se, že propadnutí funguje trochu jinak, než byste si představoval,“ sevřela profesorka McDonaldová rty. „Všechny zkoušky musíte samozřejmě absolvovat znovu.“

2-12: Paragog

Kapitola dvanáctá, tak temná, že kdyby byla ještě temnější, bylo by možné ji číst jen pod silným halogenovým světlem. Pavouci, noční můry, autodlaci a v hlavní roli Garry Poker. Brr! Nenechte se zmást nevinným začátkem a pamatujte: maminka má vždycky pravdu!

Paragog

Gen

Útoky opět ustaly, a přestože k oficiálnímu zrušení školy se nikdo neměl, tato se začala během následujících týdnů rozpadat zcela samovolně. Mnoho rodičů své děti ze školy stáhlo a co hůř (nebo možná líp pro žáky zbývající), polenskou školu karbanu a hazardu začala opouštět i její galerie elity, tedy její učitelé. Profesorce McDonaldové, která byla po Trumpálově odchodu řízením školy dočasně pověřena, se tak tato staroslavná vzdělávací instituce doslova hroutila pod rukama.

Garry a Hormona se pokoušeli navštívit Vona, ale nově zavedená bezpečnostní opatření na ošetřovně jim to nedovolila.

„Nemůžeme riskovat,“ odsekla jim madam Pommes-Fritesová přísně. „Protože hrozí, že by se útočník mohl vrátit, jsou všichni napadení na ošetřovně v izolaci a nikdo je nesmí navštěvovat. Vůbec nikdo!“

2-11: Šílené jaro

Kapitola jedenáctá žene děj nekompromisně dál. Hrdinové si užijí (nebo přetrpí – jak kdo) svatého Valentýna, dozví se, kdo kdysi otevřel Tajemnou stoku, jeden z hrdinů skončí na ošetřovně a na hrad zavítá také návštěva ze samotného ministerstva.

Šílené jaro

Valentýn

V únoru vysvitlo nad polenskou školou slabé zimní slunce a vlilo všem žákům i učitelům do žil falešný optimismus. Nebyl k němu žádný důvod, stav dosavadních obětí se totiž příliš nelepšil. Traumatizovaná Plyšova opička byla stále v karanténě, Kamilu Křivému se stále neléčila komplikovaná zlomenina nohy a stále trpěl také psychickými problémy z toho, jak se ho profesor Trumpál pokoušel oživovat. Špatně na tom byl také Jožin Pinč mladší, kterému se neustále vracel zápal plic. Jediné pozitivum tedy bylo, že od vánočních prázdnin k žádnému dalšímu útoku nedošlo.

Možná, že potomek Zůstavitele ztratil odvahu, říkal si Garry. Muselo být přece den ode dne těžší a nebezpečnější otevřít Tajemnou stoku, když po hradě neustále bloudí bdělé oko detektiva Pokrmese. Jestli se v ní nachází nějaký záhadný netvor, tak se teď nejspíš klepe strachy a modlí se, aby ho Garry nedopadl.

2-10: V převleku snad nejmocnějším

Kapitola desátá nás stejně jako loni provede vánočním časem. Děj se nám slibně rozběhl a my se můžeme těšit na napínavou scénu, v které Garry se svými compadres a commadres vyrazí do zmizeluzelských sklepení.

V převleku snad nejmocnějším

Tady je Trumpálovo

Jak se ukázalo, profesorka McDonaldová měla od Trumpálova bytu vlastní klíče. Odemkla, přivedla ho dovnitř a usadila v rozlehlé předsíni. Vyzvala ho, ať chvíli počká, pak si ho pochybovačně změřila a pro jistotu zamkla vstupní dveře. Poté sama zmizela protějšími dveřmi do nitra apartmánu.

Jak odešla, Garry si vyložil nohy na stolek a začal přemýšlet o tom, jestli třeba opravdu není potomek Zůstavitele. Horečnatě uvažoval: ‚Ale to by přece chodil do Zmizeluzlu, ne? Ale Trumpál to přece nemůže vědět… nebo může? To je přece blbost, já ty útoky nepáchám, to bych snad věděl, ne?‘ řekl si nakonec. V tom se otevřela malá maskovaná dvířka ve stěně, kterých si Garry zprvu nevšiml. Vylekal se a vyskočil ze své lavice. Pak spatřil, že ze dveří opatrně vykoukla hlava profesora Trumpála v červeném cylindru, tak se trochu uklidnil. Ale jenom trochu.

„Ahoj,“ mrkl na něj. „Kde je ta čarodějnice?“

2-9: Že-by se konečně blížily Vánoce?

Kapitola devátá, v níž se snad splní autorův sen pokročit v ději, který zatím spíše přešlapuje na místě. Možná si říkáte, že vývoj děje by autor měl mít plně ve svých rukou, ale není to tak. Postavy zlobí a dělají si, co je napadne. Tak se nechte překvapit, co zase vyvedou.

Že by se konečně blížily Vánoce?

Vítej zpátky

Z brány Zlatého domku vyklouzla ženská postava s batůžkem. Proklela studené povětří, rychle přeběhla do Černého domku a vstoupila do svého domova – do pokoje 113.

Bzučení v úle utichlo. Tváře Brownie Levandulové, Palmy Patlalové a Pasty Patlalové se zvedly od vyložených tarotových karet a v němém úžasu se obrátily ke dveřím.

„Ahoj,“ zahučel na ně duch, který si vzal podobu Hormony Dangerové.

„Jé, ahoj,“ vzpamatovala se jako první Brownie. „Co ty tady?“

„Tady bydlím,“ zavrčela Hormona a posadila se v botách do postele. Cvaknutí krabičky, vybrání železné zásoby, cvaknutí zapalovače a úlevné vydechnutí.

„Sakra, Hormono,“ zapiští Brownie, „říkaly jsme ti přece, že tady uvnitř kouřit nebudeš!“

2-8: Blízké setkání několikátého druhu

Kapitola osmá je už třetí kapitolou v řadě, která měla ambici dovést děj až do Vánoc, kdy se konečně začnou dít zajímavé věci. V cestě nám ale stojí epizodní vyprávění o (zatím) nenaplněné lásce. Budou popřeny všechny zákony fyziky a dozvíme se, jak funguje přitažlivost mezi dvěma severními póly magnetu nebo mezi dvěma elektrony, zjistíme, že srážka hmoty a antihmoty nemusí nutně skončit katastrofou. Připravte si k ruce velké balení papírových kapesníčků a nalaďte se na romantický příběh o řasence, kakau a pruhovaných podkolenkách.

Blízké setkání několikátého druhu

Karty jsou rozdány

Možná bychom při hodině stihli probrat i celý odstavec, kdyby tady nebyl velectěný pan Debil Dlouhý Z., král druhého ročníku, kam se nějakým záhadným způsobem dostal. Je tak těžké míchat karty točením palcového mlýnku? A teď už je zase rozsypal. A to jsem po něm už dávno přestal vrhat své pověstné zlostné pohledy, aby nebyl pořád tolik nervózní a byl schopen se aspoň trochu soustředit na výuku.

Ostatní studenti sice také chápou látku rychlostí slimáka přejetého nákladní tatrovkou, ale přeci jen dokážou jejich mozečky vstřebat aspoň něco. Někdy. Zběžně kontroluji výsledky jejich snažení, aniž bych je nějak vnímal. Po pár letech se z toho stane automatika, studenti jsou pořád stejní.

Ovšem, pak je tady ta průměrně snesitelná šprtka. Pohledem zabrousím do první lavice. Co to má zase znamenat? Ona si tam snad vykládá pasiáns… někdy mám pocit, že mě pořád jenom provokuje. Jako minulý týden, když přišla v těch síťovaných punčochách a natáhla si nohy. To skutečně nebylo jednoduché, zkoncentrovat se na výklad.

2-7: Hajzlíky Hrozné Hroznaty

Kapitola sedmá, v které se detektiv Pokrmes snaží dobrat pravdy o strašlivém útoku, který školu postihl. Dostane se nám také krátkého… ehm… průměrného… ehm… dlouhého exkurzu do dějin polenské karetní školy. A zavítáme do místnosti, kterou běžně navštěvuje jen polovina populace.

Hajzlíky Hrozné Hroznaty

Pár zajímavostí z dějin karet

„Vidíte, nakonec nás pustili,“ oddechl si Garry, když se po oné neblahé události vrátili zpátky do poblilvírské klubovny. „Myslíte si, že jsem jim měl říct o těch hlasech, co jsem slyšel?“

„Ne,“ řekl jednoznačně Von. „Co by si pak pomysleli? Že jsi zfetovaný blázen, který si povídá se stěnami.“

„Z půlky by měli pravdu,“ poznamenala k tomu Hormona. „Je půl druhé, nepůjdeme spát?“

„Garrylock Pokrmes ještě musí přemýšlet o svém případu,“ promnul si bradu Garry. „Cože to bylo napsáno na té stěně? Stoka je znovu otevřena… co to má znamenat?“

„Stoka je otevřena znamená, že stoka je otevřena, ne?“ natáhla se Hormona v křesle.

„Něco mi to připomíná,“ zauvažoval Von. „Myslím, že jeden z mých bratrů mi kdysi vyprávěl, že tady na hradě je nějaká tajná stoka. A že už kdysi byla otevřená. Říkal něco o tom, že pod hradem je tajemná stoka, v které žijí zvířata z pravěku a v noci chodí ven a požírají studenty. Vždycky jsem ale doufal, že mě jenom straší. Ale pak mi o tom napsal takovou hororovou povídku a té jsem se pak hrozně bál.“

„Ty jsi tomu věřil?“ podivila se Hormona. „Kolik ti bylo?“

2-6: Vítkovy nejhorší narozeniny

Kapitola šestá nás letem světem provede podzimem. A stále temnější je nejen obloha nad polenským hradem ale i děj příběhu. Jako by nestačilo to příšerné počasí, ještě se musí porouchat vodovodní trubky. A do toho všeho ta příšerná oslava!

Vítkovy nejhorší narozeniny

Říjen

Přišel říjen, jak už to po konci září většinou bývá, a na školních pozemcích i v samotném hradu zavládl vlhký, vlezlý chlad. S rodinou Vlezlejch neměl nic společného, byť otravný byl také dost. Za madam Pommes-Fritesovou se každý den hrnuli nachlazení žáci i učitelé. Protože jediné, co jim předepisovala, byl ibalgin nebo acylpyrin, řada studentů vyhledala raději pomoc Cracka Malejfuje. Jeho životabudič působil okamžitě, i když tomu, kdo ho vypil, se pak ještě dlouho kouřilo z uší. Dokonce i Garry vypadal tak přepadle, že neochotně vyhledal záhadný horký alkoholický nápoj prodávaný jeho úhlavním nepřítelem.

Aby toho nebylo málo, hrad byl neustále kropen ledovým deštěm; hladina Pekla stoupla, všechny záhony se rozmočily blátem, snad jen Hormonina hydroponie, bezpečně ukrytá ve skříni, zůstala bez úhony. Jinak déšť zničil vše, včetně Hybridových těžce vypěstovaných dýní. Ačkoli byl Garry vyřazen z fotbalového kádru, tréninků se účastnit musel i v tomto počasí.

2-5: Slávoslav Pop-Art

Kapitola pátá, v které poznáme nového učitele obrany proti švindlování ze všech stran. A zatímco on se své nechtěné slávě všemožně vyhýbá, Garry chce být naopak slavnější, ještě slavnější, až bude nejslavnější na celém světě. A nemůžeme vynechat klíčovou scénu odehrávající se v mlžném oparu sychravého rána na fotbalovém hřišti.

Slávoslav Pop-Art

15 minut slávy

Propadnout mělo jednu nepopiratelnou výhodu. Garry měl teď naprosto stejný rozvrh jako loni. A všechny hodiny trávil s Támhletou, která jako každý Vlezlej připadla samozřejmě také do Poblilvíru. Propadnout mělo dvě nepopiratelné výhody. Garry měl teď naprosto stejný rozvrh jako loni a všechny hodiny trávil s Támhletou, která jako každý Vlezlej připadla samozřejmě také do Poblilvíru. A mohl se úspěšně vyhýbat setkání s rozzuřenou Hormonou. Propadnout mělo tři nepopiratelné výhody…

„Dělej, ať nepřijdeme pozdě na hodinu!“ vytrhl ho z přemýšlení Von.

„Co teď vlastně máme?“ zeptal se Garry.

„Záchod,“ podíval se Von na rozvrh. „A potom dvouhodinovku obrany proti švindlování.“

„Záchod? To bych teda nečekal,“ zapochyboval Garry a vytrhl Vonovi rozvrh.

„A co bys čekal? Španělskou inkvizici?“

Garry odhodil rozvrh a zaťukal si na čelo. „Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“

…

2-4: Příjezd

Kapitola čtvrtá, i když možná přesnější by byla kapitola třetí bé. Ale neobjeví se tady Mach a Šebestová, jen dokončíme to, co se mělo vejít do kapitoly předchozí, ale autor ji zbytečně natahoval a už tam nebylo místo. Aby se název kapitoly neopakoval, tak přestože pojednává o odjezdu z Brajglu, jmenuje se

Příjezd

* Varování: scéna popisuje následky užívání lehkých drog

Zbytek prázdnin se vlekl pomaleji, než by si Garry býval přál. Támhleta se mu od incidentu s Crackem Malejfujem důsledně vyhýbala a dokonce mu sekerou rozštípala žebřík. Těšil se proto do Polné a na Támhletu se pokoušel raději nemyslet. Nebylo to tak těžké, do hlavy se mu rychle vrátilo to, na co myslel celý červenec: Palma a Pasta Patlalovy procházející se po školním vlaku v plavkách.

Poslední srpnový den ráno vypukl v Brajglu chaos. Všichni se balili na cestu, paní Vlezlá připravovala snídaně, oběd, svačiny a bůhvíco ještě. Při tom se nerudně tvářila, nerudně křičela a občas nerudně praštila pánvičkou toho, kdo z nějakého důvodu musel projít kuchyní. Pan Vlezlej seděl se zoufalým výrazem v hale a ledoval si všechny tři, teď už vlastně čtyři boule na hlavě.

Jen po Hormoně celý den ani vidu ani slechu. Když byl čas pomalu vyrazit, začali po ní Garry s Vonem pátrat. Támhleta odmítla pustit Garryho do pokoje, ale nakonec neochotně potvrdila, že Hormona má sice sbaleno, ale že tam není. Bezradní vyšli za Brajgl a rozhlédli se po krajině.

„Myslím, že už vím, kde je!“ zajásal Von.

2-3: Odjezd

Kapitola třetí, v které proti logice názvu nejprve někdo přijede. Pak se již v souladu s ní odjíždí nakupovat. To se nakonec podaří všem, i když každému trochu jinak. Nejvíc dobrodružství při tom samozřejmě zažije Garry Poker, který zavítá tam, kam vždy zavítat chtěl. A v závěru trochu sladké romantiky i drsného násilí.

Odjezd

Rozjímání

Venku se pomalu rozednívalo a životodárné slunce se vydalo na další pomalou pouť po obloze. Ta byla bez mráčku a dávala tak každému stvoření naději na krásný nový den. Kapky rosy se stříbřitě leskly v ranních paprscích a v zarostlé strouze se právě rozvíjely květy leknínů, aby si ze sluneční záře také ukrojily svůj podíl. Nemotorný jezevec se pod strání ukládal ke spánku a na šťavnatém zeleném pažitu lesní louky se pásly srnky. Rušil je v tom snad jen radostný zpěv ptáčků a kvákání žab z nedalekého rybníčku, jehož hladinu čeřil mírný vánek. A zatímco romantici nadšeně vzdychali a nejeden cynik zvracel z té scenérie v koutě, Garry měl právě za sebou noc strávenou v Támhletině komnatě.

2-2: Brajgl a jiný bordel

Kapitola druhá, v které opět začíná zábava. Garry se za dramatických okolností ocitá ve stavení, kam se dosud rozumný člověk nevydal. A protože Garryho můžeme mezi rozumné lidi jen těžko počítat, platí to stále. Dny tam ale utíkají jako voda a před Garrym stojí obtížný úkol: překonat všechny nastražené překážky a dostat se pod sukně v místnosti B.

Brajgl a jiný bordel

Sbohem a díky… vlastně za nic

Jen co se Garry vzpamatoval, rychle otevřel okno a zamával na Vona. „Hlavně netrubte, ať se nevzbudí Drsoňovi!“ zahučel a doufal, že ho uslyší. To ale nebylo možné, motor Lady byl stále zapnutý a Ten nebo Onen Vlezlej, který seděl za volantem (ten nebo onen druhý seděl na sedadle spolujezdce), mu vůbec nevěnoval pozornost. A právě začal zkoušet na klakson hrát nějakou pitomou melodii.

Garry pochopil, že Drsoňovi se každou chvíli musí probudit, i když mají okno na druhou stranu. Rychle našel svůj batoh – vzhledem k tomu, že byl uprostřed stolu pod hromadou papírů, až překvapivě rychle – naházel do něj pár věcí, které mu přišly pod ruku, a otevřel dveře do chodby. Na jejím opačném konci se ale právě objevil rozespalý pan Drsoň v noční košili. Když Garryho spatřil, zamračil se a chystal se něco říct. Garry nečekal co, práskl dveřmi a přeběhl k oknu. Když do jeho pokoje strýc vkročil, stál už nohama na střeše verandy. Potměšile zamával a opatrně odcupital po střeše verandy nad vchodové dveře.

2-1: Co jsem dělal o prázdninách

Kapitola první, aneb klasické školní slohové cvičení na téma:

Co jsem dělal o prázdninách

Narozeniny

Nebylo to poprvé, co se v domě číslo 4 v Úzké ulici strhla při snídani hádka. Jednotliví obyvatelé domu sice dělali všechno proto, aby se při snídani – a pokud možno ani při žádných jiných příležitostech – nepotkávali, ale o prázdninách často nebylo vyhnutí. Dům Drsoňovic rodiny byl totiž zařízen tak, že ať jste se chtěli přesunout odkudkoli kamkoli, museli jste téměř vždy projít velkou kuchyní spojenou s jídelnou. Garry sice vážně uvažoval o tom, že se bude ze svého pokoje v prvním patře lézt na záchod a do koupelny oknem přes střechu verandy, ale dosud se k tomu neodhodlal.

„To už je tenhle týden potřetí!“ rozčiloval se Garryho strýc Mojmír. „Jestli se to ta koza nedokáže naučit, musí z domu!“

„No tak se zase vysrala v kuchyni, to je toho,“ pokrčil rameny Garry. „Kdybyste ji pouštěli na zahradu, tak by se to nemohlo stát!“

„To ne!“ zbrunátněl strýc. „Určitě bys ji pořád někam posílal s dopisy a ještě by si o nás mohli myslet, že patříme k tomu spolku!“

1-14: Muž, který vidí dvakrát

Kapitola čtrnáctá, v které nás snad konečně čeká rozuzlení, každý dostane, co jeho jest, a Garry se může vrátit domů.

Muž, který vidí dvakrát

Level 3: Blue Ace

Byl to Urquell.

„To jste vy!“ zalapal po dechu Garry a podezíravě si prohlížel svého učitele obrany proti švindlování. Garry si hned závistivě všiml, že profesor si dokáže do hry přidat vlastní, uživatelsky vytvořenou postavu a zbraň. Jeho zlatě se blýskající šavle teď ale byla ledabyle opřená o stěnu. Urquell sám seděl v kroužkové zlaté zbroji na rozviklané stoličce uprostřed místnosti a nepřítomně zíral do velkého zrcadla na stěně. Garry zrcadlo hned poznal – bylo to zrcadlo, které viděl na podzim v Trumpálově kanceláři. Při té vzpomínce se otřásl.

„Já?“ profesor Urquell se zmateně otočil a ohmatal své virtuální tělo. „Ano, zdá se, že-že jsem to sku-skutečně j-já.“

„A-ale já, já jsem my-my-myslel… myslel jsem, ž-ž-že Grape…,“ zapojil se Garry do soutěže v koktání.

1-13: Horší než život

Kapitola třináctá, jak již její číslo napovídá, šťastná. V této kapitole se dočkáme spousty akce a brutálního vraždění. I některé důležité postavy zemřou. Některé dokonce i víckrát. Vždy ale ku prospěchu děje, který by se jinak příliš vlekl a nechvátal dopředu tak zběsilým a dynamickým tempem, jak tomu nakonec ve skutečnosti bude.

Horší než život

Finále

Blížící se závěr školního roku byl předznamenán posledním kolem fotbalové sezóny. To se odehrálo o posledním květnovém víkendu. V sobotním utkání o čest – tedy o to, neskončit poslední – udržel Peklospár třetí místo, když porazil Brzybol 3:1. Oči všech přátel kvalitního, méně kvalitního i nekvalitního fotbalu byly upřeny k neděli. Přátelé kvalitního fotbalu sledovali zahraniční ligy, přátelé méně kvalitního fotbalu Gambrinus ligu a konečně zhruba dvě stovky přátel nekvalitního fotbalu se sešly na hřišti polenské školy, aby zhlédly rozhodující zápas o první místo ve školní lize mezi Zmizeluzlem a Poblilvírem.

1-12: Víkend na chatě

Kapitola dvanáctá, jejíž název může vyvolávat klamný dojem, že hrdinové stráví víkend na chatě. Je ale třeba vzít v úvahu, že jim by nejspíš nikdo žádnou chatu nikdy nepůjčil. Tedy alespoň ne vlastní.

Víkend na chatě

Den: 30. 4., čas: 11:20, místnost: SkolaPolna1

11:20 - uživatel Garrymaster#1 založil tuto místnost.

Garrymaster#1: fsdfdsfd

Garrymaster#1: dobry, funguje to… :)

1-11: Alpské ostrohřbeté kuře Albert

Kapitola jedenáctá. Napětí! Dramatický zvrat! A ne jeden! Násilí! Srdceryvné romantické scény! Nepravidelné dávky emocí! Sex! Náročné vizuální efekty! Tisíc slonů!

Alpské ostrohřbeté kuře Albert

Ťuk ťuk! Nový rok!

Garry opatrně otevřel oko, do kterého mu ihned zasvítilo slabé, ale nepříjemné zapadající slunce. Uvědomil si, že jeho pokoj má okna na východ a nikoli na západ a vyskočil. Posadil se a zmateně se rozhlédl. Pokoj vypadal podobně, ale plakáty na stěnách a drobné detaily v konzistenci nepořádku na podlaze ho usvědčovaly v tom, že se nachází někde jinde. Bolest hlavy mu ale značně komplikovala přemýšlení. Podrobně se zadíval na jeden povědomý objekt v hromadě oblečení na podlaze a kopl do něj. Objekt zamručel a mezi špinavými ponožkami se vynořila zrzavá hlava. Garryho podezření se potvrdilo, byl to Von!

„Co… co?“ zeptal se rozespale.

„Co?“ odpověděl Garry otázkou. „Nevíš, kde jsme?“

1-10: Vánoce, Vánoce přicházejí

Kapitola desátá, v níž společně s hrdiny strávíme jedny z nejvýznamnějších svátků v roce. Z toho vyplývá, že kapitola bude především vážná a plná dojemných emocí. Než k tomu ale dojde, je třeba uzavřít první polovinu ligy a konečně zjistit, kdo je záhadná Nikola Flanelová.

Vánoce, Vánoce přicházejí…

Podzimní část

Přiblížily se vánoce. Štědrý den měl být ve středu a Garry si letmým pohledem do kalendáře ověřil, že opět vychází na 24. prosince. Škola proto končila už v pátek 19. prosince.

Týden před vánočními prázdninami přišel čas pro třetí, poslední kolo podzimní části fotbalové sezóny. Na začátku listopadu porazili Brzybol 2:1, když Garry sice neproměnil penaltu, ale také na jeden gól přihrál, dlouhým centrem do vápna. Nepokoušel se potom nikomu vysvětlovat, že si spletl strany a svůj centr zamýšlel jako malou domů. Jeho fanklub pro něj po zápase uspořádal malou slavnost v poblilvírské klubovně. Ráno Garryho probudil školník Plyš. Chystal se právě zapálit oheň v krbu, v kterém Garry spal.

Teď je ale čekal mnohem těžší soupeř, vítěz posledních čtyř ročníků, FC Uzel Zmizeluzel.

„Slyšel jsem, že to má pískat Grape!“ oznámil novinku Ten a přisedl si spolu s Oním ke snídani.

1-9: Koncert

Kapitola devátá, plná hudby, byť není jednoduché se k ní dostat. Především je potřeba se nejdřív dobře najíst, což znamená objevit jiný zdroj potravy, než jakým je školní jídelna.

Koncert

Poker je bídák

Garry se vztekle ploužil hradní chodbou. Náladu mu trochu pozvedl akorát profesor Trumpál, kterého před chvílí potkal před pánskými záchodky a který ho pozdravil ‚Vaše Pokerové Veličenstvo‘. Na to ale Von zamumlal, že možná má Hormona pravdu a Trumpál je přeci jen magor. Hlavním zdrojem Garryho špatné nálady byly ale dvě hodiny rozdávání a míchání s Grapem, které ho právě čekaly.

Podlaha chodby se najednou začala rychle přibližovat k jeho obličeji. Co se to děje?, stihl si ještě pomyslet Garry, ale vzápětí došlo k nevyhnutelné srážce. Garrymu se před očima objevily tisíce hvězdiček.

„Zdravím, Vaše Pokerové Veličenstvo!“ zaslechl slizký hlas. Tentokrát mu pozdrav takovou radost neudělal. Otočil se a spatřil šklebícího se Cracka opírajícího se o sloup. Ve výklenku za ním se jako Crackovy nezbytné stíny rýsovali Svrab a Hnůj.

„Tys mi podrazil nohy!“ zaskučel Garry a začal se sbírat ze země.

„Chtěl jsem ti jenom pomoct sebrat támhle ten zelený žetonek,“ ukázal mu Malej Cracko, „je to přece tvůj erbovní žeton, ne? Ostatně se mu říká stejně jako tobě – bídák!“

1-8: Zápas

Kapitola osmá, v které budou naši hrdinové vystaveni pokušení a spáchají řadu vážných hříchů. K nejhoršímu ale naštěstí nedojde.

Zápas

Lakota

Další týdny ubíhaly ve veselém duchu. Například se jim podařilo zabalit Debila do obrovské krabice a poslat ho poštou zpátky jeho babičce. Vrátil se až za čtyři dny a Garrymu a Vonovi to vysloužilo školní trest, celý týden museli po večerech zametat učebny. Nebo jednou před hodinou Stylu hry přilepili Hormoně ruce do lavice, takže se nemohla celou hodinu přihlásit. Od té doby jim také přestala pomáhat s domácími úkoly.

Den Garryho prvního zápasu se neúprosně blížil. McDonaldová zatím jeho angažování v týmu oficiálně neoznámila. Vysvětlila mu, že neoficiální šeptanda vytvoří větší zájem o zboží s jeho jménem. Tisková konference s prezentací nové posily se tak měla konat až těsně před zápasem.

Garry s ní v duchu souhlasil. Poté, co se rozneslo, že bude hrát v kolejním týmu, získal jeho fanklub dva nové členy, Dana Koumese a Pavlu Prskalovou z Brzybolu.

„Kolik je hodin?“ zamžoural Garry do denního světla.

„Devět a tři čtvrtě,“ odpověděl Von, který už seděl u stolu.

1-7: Půlnoční honička

Kapitola sedmá, v níž Garry podstoupí první vážný boj se svými nepřáteli. Vyvázne nezraněn, neboť ho jako deus ex machina v poslední chvíli zachrání osoba, jejíž zjevení by v ději málokdo čekal. Více či méně dobrovolně si potom společně s Garrym představíme jeho spolužáky.

Půlnoční honička

Hodina výpočetní techniky

Druhé zářijové pondělí měli poprvé hodinu výpočetní techniky.

„Co je to ta výpočtová technika?“ hučel do Garryho celou cestu Von.

„To jsi neviděl nikdy počítač?“ zarazil se Garry.

„Hm, ne,“ pokrčil rameny Von.

„Počítače jsou důležitou pomůckou každého moderního karbaníka. Jejich význam spočívá především v tom, že každý počítač s operačním systémem Windows má v základní výbavě Solitaire, Srdce a Spider Solitaire. Bill Gates je totiž taky karbaník a hlavně hazardér,“ doběhla je Hormona s náručí plnou knih.

„Cože?“ otočil se na ni Von.

1-6: První týden ve škole

Kapitola šestá, jejíž obsah snad nejlépe a nejvýstižněji vystihuje její název. Proto bez zbytečných řečí okolo k jejímu obsahu rovnou přejdeme.

První týden ve škole

Promiňte, zabloudili jsme

Po snídani a dvou tabletách živočišného uhlí se Garry začal shánět po rozvrhu. Když ani Von nenašel svůj, sebrali rozvrh Debilovi a začali ho studovat.

„Až na to, že oběd je každej den, to není tak hrozný, jak jsem se bál,“ prohlásil Garry.

„Práce na pozemku?!“ vyděsil se Von, „Proč máme proboha práce na pozemku?“

„Tělocvik po obědě?“ vyjekl Debil, který jim nakoukl přes rameno.

„Je za pět půl, měli bychom jít,“ houkl na ně od dveří Dan a vyběhl z pokoje. Debil se za ním splašeně vyřítil. Ve dveřích zakopl o práh, a když vstával, zakopl ještě dvakrát. Garry s Vonem si vzali svoje aktovky a po chvíli je následovali.

„Proč sis nezapamatoval číslo učebny, vole,“ zuřil Garry, když čtvrt hodiny poté bloudili po chodbách hlavní budovy, „takhle přijdeme pozdě!“

1-5: Polná, město kartám zaslíbené

Kapitola pátá nás zavede na polenský hrad. Je však třeba čtenáře upozornit, že nejde o všem známý hrad na adrese Polná, Zámek 1, kde sídlí expozice muzea Vysočiny, ale o očím nezvaného návštěvníka schovaný karbanický hrad, jehož existence je přísně utajována a který se nachází na úbočí nad rybníkem Peklo, na 49° 28‘ a 53“ severní šířky a 15° 42’ a 38,5“ východní délky. Budeme také svědky tajuplného obřadu, v kterém náhoda rozdělí studenty do jednotlivých kolejí.

Polná, město kartám zaslíbené

Peklo

Když vlak zastavil na malém polenském nádraží, byla už tma. Studenti se postupně začali hrnout z vlaku. Garry s Vonem vystoupili mezi posledními a rozhlíželi se po frmolu před nimi. Dva učitelé navigovali studenty vyšších ročníků do přistavených autobusů.

„My nepojedeme autobusem?“ zeptal se Garry.

„Ne, prváky vždycky vozí na lodičkách. To má myslím na starosti Hybrid…“ odpověděl Von.

Z křoví vedle bývalého nákladiště se vymotala obrovská opilá postava.

„Ahoj Hybride,“ zaradoval se Garry a rozběhl se k němu.

1-4: Vlak do Polné

Kapitola čtvrtá, během které se s pomocí moderní techniky konečně vyrazíme tam, kde se má valná část příběhu odehrávat. Cestou se Garry seznámí s několika důležitými postavami a získá nové kamarády. Některé nové postavy také značně vylepší estetickou stránku příběhu.

Vlak do Polné

Nástupiště č. 8

„Budeme muset jet metrem, do auta už bysme se nevešli, Garry,“ zopakoval už poněkolikáté Hybrid poté, co se znovu pokusil – neúspěšně – naskládat zavazadla do trabantu tak, aby se tam ještě vešel Garry se svým kůzletem.

„A můžou do metra kozy bez náhubku?“ zeptal se Garry.

„Snad jo,“ pokrčil rameny Hybrid, „Teda alespoň mě si nikdy nikdo netroufl z metra vyhodit kvůlivá zvířatům, a to sem jednou vezl do zoo páreček krokodýlů, když se nám jednou přemnožili v hradním zvěřinci.“

Garry už se nedivil ničemu. Připevnil kůzle na vodítko a vykročili k nejbližší stanici metra.

1-3: Let's go shopping

Kapitola třetí, v které podivné stvoření zvané Hybrid seznamuje Garryho se zákonitostmi karbanického světa. Podíváme se do banky, do jedné velmi zajímavé herny a v neposlední řadě na karbanickou nákupní avenue.

Let`s go shopping!

Rozloučení s Úzkou ulicí

Pan Drsoň seděl u kuchyňského stolu a něco počítal. „Až dostaneme… víš jaký peníze… budeme si moct konečně pořídit to nové auto. Vypadá to, že ten jejich spolek se nám nakonec vyplatí!“

Garry seděl tou dobou ve svém pokoji na svém batohu. Už čtyři týdny měl sbaleno… to vlastně nebyla tak úplně pravda, před čtyřmi týdny se vrátil z letního tábora a od té doby batoh nevybaloval, jenom když našel nějakou užitečnou věc, tak ji do batohu nacpal. Nemohl se dočkat, až odjede s Hybridem do školy v Polné.

Vyhlédl z okna. Byl pátek posledního srpnového týdne. Doufal, že Hybrid se tady objeví každou chvíli, protože se mu nechtělo strávit další víkend u Drsoňových. Natáhl se na postel a vyndal z kapsy dopis z Polné. Četl ho každý den, protože stále úplně neuvěřil tomu, že tam opravdu pojede. Navíc měl problémy s dlouhodobou pamětí.

Ozval se nezaměnitelný zvuk dvojtaktu. Garry vyskočil radostí, praštil se hlavou do stropu a ztratil vědomí.

1-2: Chlapec, který vyhrál, je stále naživu

Kapitola druhá nás letem světem provede Garryho dětstvím až k okamžiku, kdy se i on dozví, co je zač. A na závěr budeme svědky odporného obchodu s bílým masem.

Chlapec, který vyhrál, je stále naživu

Garryho dětství

 „Ti Drsoňovi jsou fakt padlí na hlavu! Představte si, co se stalo. Sousedka říkala, že ten jejich nevlastní syn Gary, nebo jak se jmenuje, obehrál ve školce čtyři děti v kartách a sebral jim všechny jejich hračky!“

„Ale, to bude nějaká blbost, copak děti ve školce uměj hrát karty?!“

„No právě, že neuměj… proto je taky obehrál. Ale fakt by mě zajímalo, co je to napadlo, učit tak malý dítě hrát karty?! Co z něj proboha vyroste!“

…

1-1: Chlapec, který vyhrál

Kapitola první, ve které nám bude představen hlavní hrdina. Zjistíme tedy, kdo to je a co je zač. Ba co hůř, seznámíme se také s jeho rodinou. Naštěstí jde o rodinu adoptivní, takže si k ní čtenář nemusí vytvořit kladný vztah.

Chlapec, který vyhrál

Prolog

Pan a paní Drsoňovi si o sobě vždycky mysleli, že jsou naprosto, ale naprosto normální. Bydleli v Úzké ulici v jedné nejmenované vesnici nedaleko Prahy. Nikdy nehráli karty, nikdy nebyli v kasinu, nikdy netipovali Sportku a ani jeden z nich nikdy nehodil ani korunu do automatu – dokonce ani do automatu na jízdenky. Dokonce ani do automatu na kondomy. A také proto se paní Drsoňové narodil jednoho krásného dne syn David.

To je ale celkem jedno. David je Chlapec-o-kterém-tento-příběh-téměř-vůbec-nevypráví.