1-8: Zápas

Kapitola osmá, v které budou naši hrdinové vystaveni pokušení a spáchají řadu vážných hříchů. K nejhoršímu ale naštěstí nedojde.

Zápas

Lakota

Další týdny ubíhaly ve veselém duchu. Například se jim podařilo zabalit Debila do obrovské krabice a poslat ho poštou zpátky jeho babičce. Vrátil se až za čtyři dny a Garrymu a Vonovi to vysloužilo školní trest, celý týden museli po večerech zametat učebny. Nebo jednou před hodinou Stylu hry přilepili Hormoně ruce do lavice, takže se nemohla celou hodinu přihlásit. Od té doby jim také přestala pomáhat s domácími úkoly.

Den Garryho prvního zápasu se neúprosně blížil. McDonaldová zatím jeho angažování v týmu oficiálně neoznámila. Vysvětlila mu, že neoficiální šeptanda vytvoří větší zájem o zboží s jeho jménem. Tisková konference s prezentací nové posily se tak měla konat až těsně před zápasem.

Garry s ní v duchu souhlasil. Poté, co se rozneslo, že bude hrát v kolejním týmu, získal jeho fanklub dva nové členy, Dana Koumese a Pavlu Prskalovou z Brzybolu.

„Kolik je hodin?“ zamžoural Garry do denního světla.

„Devět a tři čtvrtě,“ odpověděl Von, který už seděl u stolu.

„Co děláš tak brzo vzhůru?“ podivil se Garry a posadil se na posteli.

„Debil strašně chrápal, nemohl jsem spát,“ zívl Von, „tak si procvičuju míchání karet.“

Garry se rozhlédl po pokoji: „A kde jsou vlastně Debil a Dan teď?“

„V knihovně,“ odtušil Von, „aspoň podle vzkazu na skříni.“

„V knihovně?!“ Garry vytřeštil oči. „Ve škole je nějaká knihovna?“

„Měli bychom jít na snídani,“ změnil téma Von, „o víkendu je podávají do desíti. Taky bys to věděl, kdybys posledních šest víkendů nevstával v půl dvanácté.“

Rychle se převlékli a pospíchali do jídelny. Jídelna byla téměř prázdná. Vzali si svoje porce a usadili se ke stolu.

„Mohli by do toho škraloupu začít dávat nějaký kakao,“ přehraboval se Garry ve své sklenici.

V tom do jídelny vstoupili další strávníci, Cracko Malejfuj a jeho nohsledové Svrab a Hnůj. Když Cracko spatřil Garryho, zamířil k jejich stolu.

„Nazdar Beckhame,“ ucedil, „pořád mi něco dlužíš, nemyslíš?“

„Nemyslím,“ odpověděl Garry a začal pilovat svůj loupák.

„To jsem si všiml,“ uchechtl se Cracko. „Ale k věci, Pokříčku, ty ses motal na ošetřovně, kde jsi neměl co dělat a pokazils mi kšeft. Takže pokud nechceš mít zpřerážený hnáty ještě před svým prvním zápasem, tak by ses měl začít starat o to, abys do večera vyrovnal svý účty.“

„Míň keců a víc faktů, Malejfuji,“ odbyl ho Garry.

„Unesli jsme tu tvou kamarádku, tu huličskou šmejdku!“ odříkával mu medovým hlasem Cracko. „A jestli mi do půlnoci nepřinesete na střechu zmizeluzelské koleje demižón Hybridovy pálenky, tak jí provedeme něco ošklivého.“ Svrab a Hnůj se zachechtali. Potom se všichni tři otočili a odešli z jídelny.

Garry si opřel hlavu do dlaní. „Vždyť ani není členkou fanklubu,“ podivil se.

„Co budeme dělat?“ otočil se na něj Von.

Garry se zamyslel. „Máme tři možnosti,“ uvažoval, „buď nebudeme dělat nic a doufat, že jí jenom spálí knížky nebo tak něco, nebo ukradneme Hybridovi pálenku a dáme ji Malejfujovi, nebo zjistíme, kde Malejfuj Hormonu drží a osvobodíme ji.“

Dopoledne se pokusili zajít za Hybridem. Neotvíral jim, ale z boudy se ozývalo chrápání, které muselo být slyšet až v Jihlavě. Garry nahlédl oknem dovnitř a uviděl na zemi spokojeně vyspávajícího Hybrida. Kolem něj ležely tři otevřené prázdné demižony.

V poledne seděli na pokoji a přemýšleli nad prázdným demižonem. Von trval na tom, že pokud nalijí do demižonu vodu, bude výsledná tekutina pořád silnější než jakýkoli lidský alkoholický nápoj. Garry se ale bál, že Malejfuj by tenhle trik odhalil.

Po obědě uvažovali nad tím, že můžou počkat na Malejfuje s prázdným demižonem na střeše a s pomocí Toho, Onoho a Dana Koumese mu rozbít hubu. Ten a Onen ale dopoledne zmizeli bůhvíkam a nebyli k nalezení.

Před večeří se Von začal zaobírat myšlenkou nacpat do sudu Debila.

Večer Garry rozhodl, že se k tomu postaví podle poblilvírského hesla I když rozumu se ti nedostává, jako beranidlo dá se použít tvá hlava!

Na střechu se vypravili už před desátou. Utábořili se za komíny na poblilvírské straně střechy a sledovali situaci.

V jedenáct se otevřel poblilvírský střešní poklop. Přiběhla k nim dívčí postava.

„Ahoj kluci, musím s vámi mluvit,“ přidřepla si k nim Hormona, „Dan mi řekl, že jste tady.“

„Teď nemáme čas,“ přerušil ji Von, „Malejfuj tě unesl a my tě musíme osvobodit!“

Garry se k ní otočil. „Teď se to fakt nehodí,“ sykl, „nemohlo by to počkat do zítra?“

Hormona na ně mlčky zírala. Posadila se a opřela se zády o zídku. Mlčení jí nevydrželo dlouho: „Nemyslíte, že ta vaše odvážná akce má jednu malou, maličkou vadu?“ Vložila do svého hlasu tolik ironie, kolik dokázala.

Von se na ní rozčíleně osopil: „Podívej, Malejfuj tě drží jako rukojmí a my ani nemáme pořádný plán, jak tě z toho vysekat a ty si sem klidně přijdeš a něco tady do nás hučíš! Jak se asi máme soustředit?!“

Hormona vytáhla z kapsy ubalený joint. „Asi se budu muset pořádně zhulit, abych se dostala na váš myšlenkový level,“ povzdechla si a zapálila ho.

„Počkat!“ vykřikl Garry. „Pokud tě Malejfuj unesl, co děláš tady?“

„Deset bodů pro Poblilvír,“ zasmála se Hormona. „Dáš si?“ nabídla Garrymu joint.

Od toho okamžiku byli s Hormonou Dangerovou kamarádi. Jsou věci, které musíte prožít společně, abyste toho druhého začali mít rádi.

Hněv

„Takže Cracko vám tvrdil, že mě unesl, a vy jste mu na to skočili,“ smála se Hormona, „Každopádně je od vás milé, že jste se mě pokusili vysvobodit.“

Garry vyfoukl obláček dýmu a podal špeka Vonovi: „A kde jsi vlastně byla přes den?“

„Kde asi, byla jsem celý den v knihovně,“ poklepala si na čelo Hormona, „mohli jste se tam aspoň podívat!“

Garry se zaškaredil: „Dneska jsem se teprve dozvěděl, že knihovna existuje. Nemůžeš po mně chtít, abych tam hned šel. Taková výprava si vyžádá měsíce náročných příprav. Tolik vědomostí najednou by mě mohlo i zabít.“

Von se postavil a opřel o hradby. „Hele, támhle se ještě svítí,“ ukázal na hlavní budovu hradu, „není to ta zakázaná chodba v třetím patře, co o ní mluvil Trumpál?“

„Už to nehul, Vone,“ zavrčel Garry.

„Ale ne,“ zamával rukama Von, „fakt se tam svítí. Půjčíš mi dalekohled?“

Garry vytáhl dalekohled zpod hábitu a podal ho Vonovi. „Na co máš s sebou dalekohled?“ podívala se na něj podezíravě Hormona.

„Přímo proti našemu pokoji jsou peklospárský dívčí sprchy,“ zazubil se Garry.

„Brzybolský, Garry,“ opravil ho Von a přiložil dalekohled k očím.

„Aha,“ pokrčil rameny Garry. „A jak to mám poznat, když se nesprchují v uniformě?“

„Prasáci!“ zavrtěla hlavou Hormona.

„Je tam Grape!“ vykřikl Von. „Co tam dělá?“

„Co dělá Grape v dívčích sprchách?“ podivil se Garry.

„Kreténe,“ praštil ho Von dalekohledem do hlavy, „Grape je v tý zakázaný chodbě!“

„Určitě tam slídí,“ odstrčil ho Garry. „On pořád všude slídí. Minulý týden se třeba staral o to, co dělám o půlnoci v trenkách na školní zahradě!“

„A co jsi dělal o půlnoci v trenkách na školní zahradě?“ vyzvídala Hormona.

„To ta blbá sázka s Tím a Oním,“ vysvětloval Garry, „vsadili jsme se…“

„A je tam nějaký automat a další přístroje!“ přerušil ho Von. „Grape tam určitě chodí tajně hrát na automatech!“

„A proč potom Trumpál všechny varoval, že tam zemřeme krutou a bolestivou smrtí?“ zapochybovala Hormona, „To nedává smysl.“

„Já nevím,“ posadil se k nim Von zpátky, „třeba jenom nechce, abychom tam lezli. Anebo to řekl jenom proto, že je to starej blázen.“

V tom se začal otevírat poklop. Na střechu se vysoukaly další dvě postavy.

„Říkám vám, že sem ti vaši studenti chodí,“ zaslechli skřehotavý hlas školníka Plyše.

Rychle vstali, ale na útěk už bylo pozdě.

„Típni to!“ sykla Hormona na Vona. Ten se zoufale rozhlédl a potom joint spolknul.

„Tady jsou!“ ukázal na ně Plyš.

„Co tady děláte?“ zeptala se jich přísně profesorka McDonaldová, která Plyše doprovázela.

„Pozorujeme netopýry!“ vyhrkl Garry to první, co ho napadlo, a ukázal na dalekohled ve Vonově ruce.

„Už máte být půl hodiny v posteli!“ přeměřila si ho pohledem profesorka McDonaldová. „Zejména vy, Pokere, byste měl spát, abyste měl dost sil na zítřejší zápas!“

„Já jsem tady cvičil,“ mumlal Garry.

„Ještě před chvílí jste tvrdil, že jste pozoroval netopýry,“ zamračila se profesorka McDonaldová. „A vy, pane Vlezlej?“

„Huh, jaaau, to pálí!“ vyplázl jazyk Von.

A vy jste mě také zklamala, slečno Dangerová. Co dělá taková nesnesitelná šprtka jako vy v noci na střeše?“ otočila se na Hormonu.

„Nebudete mi říkat nesnesitelná šprtko!“ rozzuřila se Hormona. „Vy zatracená…“

Obžerství

V neděli uspořádali velkou snídani u Garryho a Vona na pokoji. Debilovi totiž přišel balíček od babičky plný jídla. Když ho rozbalili, přetékalo jídlo ze stolu a padalo na zem, ale Von stihl velkou část spořádat ještě před tím, než se ostatní vůbec posadili.

„Co si o sobě myslí?“ šermovala párkem Hormona. „Říkat o mně, že jsem nesnesitelná šprtka!"

„Každopádně, nemuselas na ní křičet. Takhle nás večer čeká ten školní trest, jinak bychom z toho určitě vyvázli!“ hučel na ni s Von a vyprskl při tom na stůl bábovkové drobky.

„A navíc – ty přece jsi nesnesitelná šprtka,“ rýpl si Garry.

„Ale no tak,“ ulomila si Hormona kus cibulové bagety, „myslím, že jsem přinejmenším průměrně snesitelná šprtka.“

„Žádná šprtka není snesitelná,“ vysvětloval s plnou pusou Von, „pokud je nějaká holka snesitelná, tak není šprtka, a pokud je šprtka, tak není snesitelná.“ Garry a Dan Koumes horlivě přikyvovali.

„Nemluv s plnou pusou, Vone,“ zamračila se na něj Hormona, „a radši ani nepřemýšlej s plnou pusou.“

„Nemusela by ses na všech hodinách pořád hlásit,“ ozval se Dan, „člověk se potom cítí jako blbec, když nic neví.“

„Kdybych se nepřihlásila, tak bys to taky nevěděl,“ upřela na něj pistáciový pohled Hormona, „takže si jako blbec připadáš tak jako tak, ne?“ Dan Koumes zrudnul a radši si na svůj krajíc nabral šunku a sýr.

„Pochop ale,“ přidal se Garry, „že takhle to může v učitelích vyvolat dojem, že když to umíš ty, že my ostatní jsme se to mohli naučit taky. To je v podstatě něco jako klamavá reklama.“

„A nemohli snad? Zabilo by vás občas otevřít učebnici?“

„Včera mě omráčila učebnice dějin karet!“ ukázal Von na bouli na hlavě. „A to jsem ji ani nechtěl otevřít!“

„V kolik je ten zápas, Garry?“ změnil téma Dan Koumes.

„Ve dvě,“ odpověděl Garry a utrhl stehno ze smaženého kuřete. „Vone, už má fanklub připravený choreo?“

„Jasně,“ mrkl na něj Von, „nech se překvapit.“

„Ach bože,“ vzdychla Hormona, „kdy tě přejde ten nesmysl s fanklubem?“

„Ty mi můžeš říkat klidně Garry, Hormono,“ ušklíbl se Garry a se samolibým úsměvem se zakousl do kuřete.

„Pitomče,“ zasmála se Hormona. Garrymu se mezi očima rozprskl kousek rajčete.

„Nazdar!“ vřítili se do pokoje Ten a Onen. „To máte celkem kliku, že dneska jíte tady,“ zachechtal se Ten, „i když v jídelně je dneska určitě taky veselo.“

„Veselo v jídelně?“ zapochyboval Garry, „To si nedovedu představit.“

„Naposledy tam bylo veselo loni, když jim utekl sváteční guláš a pak ho naháněli koštětem po chodbě,“ usmál se Onen, „ale dneska se tam určitě taky nasmějeme.“

„Konečně jsme měli příležitost využít ten líh z ošetřovny,“ vysvětloval Ten. „Od těch dávných dob, co jsme ho našli na nádvoří v neznámém plášti…“ podíval se významně na Garryho.

„Ten byste mi taky mohli vrátit,“ zamračil se Garry.

„…jsme se dneska konečně dostali k tomu ho použít,“ pokračoval Ten.

„A vylepšili jsme s ním v jídelně kakao,“ dodal Onen.

„A prázdnou láhev jsme nechali před dveřmi do kuchyně,“ zachechtal se Ten, „s vizitkou Cracko Malejfuj – alkohol všeho druhu!“

Lenost

„Tak Garry,“ vysvětloval v šatně kapitán Oldřich Dub, „dneska musíme urvat aspoň bod, Peklospár nemá zrovna nejsilnější mužstvo.“

„Kolik dostaneme za zápas bodů do školního hodnocení?“ ptal se Garry.

„Deset bodů za účast,“ vykládal Dub, „a pak je tam třicetník na kříž a padíka, kdybysme náhodou vyhráli.“

Potom přišel trenér a na poslední chvíli ještě objasňoval taktiku. Garryho role byla podle všeho běhat podél pravé postranní čáry a nakopávat míče dopředu. Trenér zamručel, že pro dnešek nechá Garryho hrát celý zápas, protože jako nová hvězda musí být vidět.

Vyšli z kabin. Garry se rozhlédl po tribuně, která se nacházela proti nim. Fanoušky Peklospáru odděloval od kotle Poblilvíru kordon policejních štítonošů. Garry si všiml, že Von něco zakřičel. K obloze se vznesly modré světlice. „Poker! Poker! Poker!“ ozvalo se skandování.

Garry zatleskal nad hlavou a poslal svému kotli několik vzdušných polibků. Pasta Patlalová omdlela. Garry se otočil. Na druhé straně hřiště mezi šatnami se nacházela malá VIP tribuna. Zaostřil a spatřil známé tváře svých učitelů. Grape se na něj mračil a něco si pro sebe mumlal. On se mě snad snaží uřknout, pomyslel si Garry. Trumpál na něj zamával modrou vlaječkou s poblilvírskými kříži.

To už se ale ozvala píšťalka. Zápas začal. Garry popocházel kolem středové čáry a čekal na přihrávku.

„A kdo a kdo a kdo to je, kdo tu ligu kurví,“ rozezpíval se poblilvírský kotel, „peklospárské koleje…“

…

„A nyní zprávy ze sportu. Fotbal. Dnes se odehrálo dlouho očekávané derby kolejí, jejichž jméno začíná na Pé. FC Poblilvír remizoval odpoledne s peklospárským AFK Casino 0:0. Největší šanci nezáživného utkání měl v 70. minutě Garry Poker, nová posila poblilvírského týmu, ale před prázdnou bránou nedosáhl na přihrávku. Neprosadil se ani na druhé straně Fousek, když v 85. minutě mířil z dvaceti metrů vysoko nad bránu. Po prvním kole se tak ujal vedení v lize Zmizeluzel, který ve včerejším zápase deklasoval Brzybol 5:1. Ruleta. Dnešní turnaj v Havířově ovládl podle očekávání favorizovaný…“

Garry vypnul rádio. „Taky ta přihrávka mohla bejt pomalejší,“ zamračil se na Toho.

„Kdybys nebyl línej a popoběhnul si ty dva kroky…“

„Copak jsem nějakej nosič vody, abych na hřišti běhal?“ natáhl se.

„A posledních deset minut jsi se na hřišti sotva plazil,“ komentoval jeho výkon Ten, „a po zápase ses svalil na trávník a půl hodiny spal!“

„To bylo potom, co jsem se napil!“ vykřikl Garry. „Někdo mi dal něco do pití! No jasně, deset minut před koncem zápasu jsem viděl Grapea běžet od střídačky někam za tribunu!“

Pýcha

Večer po zápase čekal Garryho, Vona a Hormonu školní trest za jejich dýchánek na školní střeše. Profesorka McDonaldová jim přikázala vyčistit okrasné jezírko ve školní zahradě.

„Teda fuj, to smrdí, jako kdyby se v tom utopilo stádo skunků!“ zacpal si nos Von, když se přiblížili k jezírku.

„Skunkové nežijí ve stádech, Vone,“ opravila ho automaticky Hormona.

„Ty radši mlč,“ zavrčel Von a hodil jí gumové rukavice a rejžák. „Stejně jsme tady jenom kvůli tobě! Nemusela si jí říkat, že je stará namyšlená ježibaba…“

Hormona si sedla na okraj jezírka a začala si nandávat rukavice. „Ona si začala, když mi řekla, že jsem nesnesitelná šprtka…“

„To už jsme probrali,“ zahučel Garry a vyhodil naběrákem z jezírka leklou rybu.

„No dobře, no,“ svěsila ruce Hormona, „příště, až budu zhulená a bude hrozit, že potkám někoho z profesorů, tak mi radši preventivně zalepte pusu.“

„S radostí!“ zašklebil se Garry. „Vzhledem k tomu, jaký je tenhle školní trest urážkou mojí pýchy, tak bych ti tu pusu zalepil preventivně nejradši napořád.“

„Tak na to zapomeň,“ zavrčela Hormona, „stejně za to může Malejfuj. Vylákal vás na střechu a pak vás nabonzoval Plyšovi.“

„Myslíš?!“ Garry překvapením upustil naběrák do vody.

„Já jo,“ vrhla po něm Hormona nevraživý pohled, „ale ty asi ne!“

…

„Tak, ještě to napustit čistou vodou a je to,“ zaradoval se Garry.

„To je dost,“ skučel Von, který právě kartáčem odstraňoval poslední zbytky nečistoty ze dna, „babráme se s tím tady už tři hodiny a už je tma! A vůbec, proč ona jenom svítí baterkou, když je to všechno její vina!“

„Ty ses bál jít si tu baterku od Plyše půjčit, tak si nestěžuj!“ posvítila mu Hormona přímo do obličeje.

Von si vztekle odplivl. „A ještě nám kvůli tobě McDonaldová zakázala jít v sobotu na ten koncert v letním kině. A to tam měla hrát ‚Prohrála v kartách‘! Už jsme měli koupený lístky!“

„To se nějak pořeší,“ uklidňoval ho Garry, „mám plán!“

Pramen světla se přesunul z Vonova do Garryho obličeje. „Ty máš plán?“

„Ano, já mám plán!“

„Už jsem se bála, že nic horšího než úklid toho jezírka nás nepotká,“ sklopila světlo Hormona, „povídej.“

„To tě nemusí zajímat,“ vrčel Von, „ty s náma přece nepůjdeš, nebo…“

„Proč ne?“ rozčertila se Hormona, „Já mám taky lístek!“

„Už jsem se bál, že nic horšího než úklid toho jezírka nás nepotká,“ odfrkl si Von. Rychle uskočil, protože Hormona začala napouštět bazének vodou. „Neblbni!“

…

Hormona se posadila na lavici před učebnou B 9. „Jestli nám ta obrana proti švindlování zase odpadne, tak se seberu a půjdu za Trumpálem!“ stěžovala si Garrymu. „Urquell určitě zase někde chlastá!“

Po schodišti k nim přiběhl Dan Koumes. „Urquell dneska nepřijde,“ oznámil třídě, „otrava alkoholem. Na ošetřovně říkali, že do tří týdnů by měl být v pořádku.“

„Tak to by stačilo!“ vztyčila se Hormona a vyrazila.

 „Neblázni, Hormono,“ doběhl ji Garry, „ještě nám kvůli tobě seženou někoho na suplování!“

„To už to můžu odučit rovnou sama,“ odbočila Hormona do vedlejší chodby, „stejně mám celou učebnici dávno přečtenou.“

„Ho ho, nemá tady někdo nos moc nahoru?“ zatrylkoval Garry.

„Můžu si to dovolit,“ odsekla Hormona a zaklepala na Trumpálovy dveře.

Dveře se rozrazily a objevil se v nich profesor Grape. Probodl Garryho pohledem. Garry si všiml, že má výrazné kruhy pod očima. „Odečítám Poblilvíru pět bodů,“ procedil skrz zuby, mávl pláštěm a odkráčel prostředkem chodby.

Hormona opatrně nahlédla dovnitř. „Dobrý den, mohu mluvit s panem profesorem?“ obrátila se na sekretářku, která právě zavírala krabičku s vitamínovým doplňkem stravy.

„Má snad konzultační hodiny?“ zavrčela sekretářka.

Hormonina hlava zmizela ze dveří. Za pár vteřin byla zase zpátky. „Ano,“ usmála se.

…

„Jak to dopadlo?“ ptal se Hormony u oběda Von.

„Zvláštní,“ řekla zamyšleně Hormona, „ten člověk je fakt trochu mimo. Když jsem tam přišla, pokusil se mě zalít. Snažila jsem se mu vysvětlit, o co jde, ale on si broukal nějakou písničku a potom si na stole začal vykládat pasiáns. A pořád vykřikoval ‚Kuku, kuku!‘ Skoro bych řekla, že to je naprostý magor!“

„NEBUDETE URÁŽET NIGRUSE TRUMPÁLA V MOJÍ PŘÍTOMNOSTI!“ zahulákal na ně od učitelského stolu Hybrid.

„Promiň, Hybride,“ houkl na něj Garry, „nevšimli jsme si tě!“

„To se mi nezdá,“ poškrábal se na hlavě Von. „O Trumpálovi se vždycky říkalo, jak je hrozně chytrej. Vždyť je to v podstatě hlava karbanického světa. Kdysi dávno porazil zlého hazardního hráče Gringelfalda a rozprášil jeho síť nelegálních heren! Je jedním ze zakladatelů Muzea karet! Vyhrál všechny mariášové turnaje v zemi od roku 1939. Tak mi teď netvrďte, že je blázen…“

„Každopádně se tak chová,“ odtušila Hormona.

„Zítra se za ním zastavím a omrknu ho,“ rozhodl se Garry. „Jako celebrita z něj snad něco vytáhnu. Důležitější je přijít na to, co má za lubem Grape a co dělal v sobotu večer v zakázané chodbě. A dneska jsme ho potkali u ředitelny a měl kruhy pod očima. Určitě tam chodí každý den!“

„Tak tam třeba chodí hlídat,“ pokrčila rameny Hormona. „Nechápu, proč Grapea z něčeho podezíráte. Určitě je to jenom proto, že si myslíš, že tě nemá rád, Garry.“

„Ale on mě nemá rád!“ zakřičel Garry. „Na fotbale se mě pokoušel uřknout! A potom mi na střídačce namíchal něco do pití! A včera jsem ho potkal na chodbě a on na mě zaječel ‚Neumíte pozdravit, Pokere?‘ dřív, než jsem se mu stačil vyhnout!“

„Uřknout?“ podívala se na něj Hormona. „To si myslíš, že Grape je čaroděj nebo si děláš srandu? Kouzla neexistují, Garry!“

„Grape tam něco chce,“ neposlouchal Garry. Přemýšlel. „No jasně, ten balíček!“ vykřikl.

„Jaký balíček?“ otočili se na něj současně Von a Hormona.

Garry jim vysvětlil, jak v bance Hybrid vyzvedl nějaký důležitý balíček a že do banky se potom někdo vloupal a dostal se do prázdného trezoru polenské školy. „Trumpál ten balíček určitě schovává před Grapem a ten se k němu snaží dostat!“ přesvědčoval je.

„To je naprostá pitomost, Garry,“ zašermovala Hormona rukama, „Proč by Grape chtěl nějaký balíček? Proč by ho před ním Trumpál schovával ve škole? A proč by Grapea nevyhodil, když mu chce ten balíček ukrást? Navíc Grape je učitel! Tvoje teorie jsou děravé jako řešeto na minovém poli!“

„To všechno musíme zjistit!“ nedal se Garry.

„A co je největší pitomost, je ta tvoje představa, že ti Grape dal na fotbale něco do pití!“ poklepala si Hormona na čelo. „Proč by něco takového asi dělal?“

„Hormono, ty si snad myslíš, že všichni učitelé jsou andělé, nebo co,“ zamumlal Von.

Garry je nevnímal. „Hybrid by mohl o tom balíčku něco vědět,“ zamyslel se, „musíme se ho na to zeptat.“

Závist

„Já vo tom balíčku ale vůbec nic nevim, Garry,“ vykrucoval se Hybrid, „a i kdybysem o něm náhodou něco věděl, tak ti to neřeknu, protože Trumpál mi přikázal, že nesmim nikdy nikomu říct, že jsem mu ten balíček z Prahy přivezl, aby ho mohl schovat tady na hradě v tý chodbě v třetim… Kurvafix, parchanti zasraný! Teď jsem vám to vykecal!“

„Takže je to pravda!“ vykřikl Von. „A Grape teď chce ten balíček ukrást!“

„To je nesmysl,“ zavrtěl hlavou Hybrid. „Grape přece Trumpálovi pomáhal společně se mnou, profesorkou McDonaldovou, profesorem Urquellem a Šutou tam ten balíček schovat! A tohle je taky tajný, takže to okamžitě zapomeňte. A vy si to ihned přestaňte zapisovat, mladá dámo!“ ukázal na Hormonu.

„Já si tady zatím dělám domácí úkol z prší,“ ukázala Hormona papír Hybridovi. „Ta Garryho konspirační historka mě vůbec nezajímá.“

„Ale Grape tam teď pořád chodí!“ nevzdával se Garry, „Tráví tam celé noci, a když jsem ho dneska viděl, měl kruhy pod očima!“

„Zapomeň na ten balíček, Garry!“ zavrčel Hybrid. „A ať tě ani nenapadne do tý chodby jít. Proč je tam ten balíček schovanej, to je soukromá věc profesora Trumpála a Nikoly Flanelové!“

„Grape ale určitě něco chystá!“ křičel Garry. „V neděli na fotbale se mě pokusil něčím omámit. Namíchal mi do pití nějakej uspávací lektvar a já jsem se potom hrozně motal a nakonec jsem usnul přímo na trávníku!“

„Garry,“ podíval se na něj pochybovačně Hybrid, „Grape je na tohle úplně levej. Sám si neumí ani připravit šumák, těžko by dokázal namíchat nějakej lektvar, jak ty řikáš. Když měl loni chřipku, musel sem mu i čaj s medem a citrónem namíchat já.“

Garry s Vonem a Hormonou se rozpačitě rozloučili a vyrazili zpátky na kolej.

„Nikoly Flanelové?!“ podivil se Garry v půli cesty. „Kdo je Nikola Flanelová?“

…

Další den se Garry vypravil za Trumpálem.

„Dobrý den, pane profesore,“ vklouzl do kanceláře.

„Jak ses sem dostal, Garry?“ podivil se Trumpál. Garry viděl pouze jeho hlavu vykukující za stolem. „Zakázal jsem sekretářce, aby sem kohokoli pouštěla. To máš neviditelný plášť?“

„Nemám,“ usmál se Garry. Řekl si v duchu, že nemá cenu Trumpálovi vysvětlovat, že sekretářku odlákal Karkulín, když jí neustále bzučel za oknem.

„Pročpak jsi sem přišel, Garry?“ upřel na něj zkoumavý pohled profesor Trumpál.

„No, já jsem chtěl jenom zjistit, jestli nejste tak trochu…“ Garry se zarazil, „jestli něco nepotřebujete, pane profesore, nebo tak něco… Šel jsem náhodou kolem…“

„Náhodou kolem,“ zamručel si pro sebe profesor Trumpál. Garry přistoupil blíž ke stolu. Trumpál se za stolem přikrčil.

„Proč se schováváte?“ vyzvídal Garry a naklonil se přes desku stolu. Vzápětí odskočil několik kroků zpět. „A proč… proč… máte na sobě… podprsenku?“

Trumpál vrhl pohled k obrovskému zrcadlu na boční stěně místnosti. Garry si toho všiml. „Snad jste se v tom nenaparoval před zrcadlem?“

„To víš, Garry, každý máme nějakou svou slabost,“ zasmál se Trumpál. „Ty jsi namyšlený, protože jsi porazil Doktora Vrdlmrsmrsta, a já se zase rád předvádím před zrcadlem v dámském prádle. Jednou, až budeš starší, tak to pochopíš,“ mávl rukou k zrcadlu. „A když mám v kanceláři takovéhle krásné velké zrcadlo, bylo by škoda toho nevyužít.“ Povzdychl si: „Někdy tomu úplně propadám, Garry, to zrcadlo mě dohání k šílenství. Kdo by to byl kdy řekl, že dokážu strávit celý den před zrcadlem…“

Garry ho už ale nevnímal. Stál před zrcadlem a pózoval. „To je fakt husté zrcadlo,“ hlesl okouzleně, „taky bych takové chtěl! Hrozně vám ho závidím!“

„Nezáviď, Garry,“ zamračil se na něj profesor Trumpál, „když někdo jiný vlastní něco, co bys měl rád ty, tak mu to buď přej, nebo mu to vezmi, ale nemá smysl mu to závidět!“ Garrymu to sice přišlo jako nesmysl, ale přikývl.

„Chtěl bys vidět ještě něco zajímavějšího, Garry?“ mrkl na něj Trumpál.

„Sn-snad ani ne,“ zakoktal se Garry při představě, co by ještě mohl vidět zajímavějšího, a pohledem odhadl vzdálenost ke dveřím kabinetu.

„Já mám totiž taky jizvu! Nad kolenem!“ pochlubil se mu profesor Trumpál. „Nemá sice tak zajímavou historii jako ta tvoje, ale o to má zajímavější má tvar,“ vysvětloval nadšeně, ale to už byl Garry v plné rychlosti a mizel chodbou od profesorovy kanceláře. Trumpál se za ním jen vyklonil a zakřičel: „Vypadá úplně jako síť trolejbusů v Polné! A vedle mám popáleninu od žehličky, která vypadá jako jejich jízdní řád!“ A spíš pro sebe dodal: „Škoda, že v Polné žádné nejezdí, jinak by se to docela hodilo.“

…a jiná zábava[1]

„Je… trochu zvláštní,“ mumlal Garry s pusou plnou dušených fazolek, „ale netvrdil bych, že je blázen.“

„Ptal ses ho i na ten balíček?“ vyzvídal Von.

„Na to nebyla vhodná příležitost,“ posmutněl Garry. „Navíc by mi asi stejně nic neřekl.“

„A na Nikolu Flanelovou?“

„Na tu taky ne.“ Garry se zamyslel: „Ale o ní bychom mohli někde něco zjistit. Hormono, nechtěla bys prohledat nějaký knížky v knihovně a zkusit tam něco najít?“

„Tak to jsi uhodl,“ zašklebila se na něj Hormona, „to je přesně to, co nemám dneska v plánu.“

„Snad se nechceš dneska zase učit?“ zaúpěl Von.

„Chtěla jsem se učit včera večer, ale nic jsem se nenaučila, protože v pokoji nade mnou někdo pořádal technoparty! Do tří do rána!“ mračila se dál Hormona. „A ani jste mě nepozvali!“

„Sorry, pánská jízda,“ uchichtl se Garry, „trochu jsme slavili. Dan měl narozeniny a přišel mu z domova nový dalekohled, tak jsme ho hned vyzkoušeli a…“

„Podrobností mě prosím ušetři,“ zalomila rukama Hormona.

„To bys nevěřila, jak tenhle dalekohled dokáže přibližovat,“ nechal se unést Garry, „a kolik vidíš detailů i na padesát metrů daleko! Možná bych na tu dálku dokázal i něco přečíst v knížce!“

„Co kdybys to zkusil na vzdálenost jednoho metru,“ usmála se na něj sladce Hormona. „Není to tak těžký – pokud teda umíš abecedu!“

---

[1] Nebo jste snad čekali jiný název podkapitoly?

---

Seznam kapitol 1. dílu:

1: Chlapec, který vyhrál*2: Chlapec, který vyhrál, je stále naživu*3: Let's go shopping*4: Vlak do Polné*5: Polná, město kartám zaslíbené*6: První týden ve škole*7: Půlnoční honička*8: Zápas*9: Koncert*10: Vánoce, Vánoce přicházejí*11: Alpské ostrohřbeté kuře Albert*12: Víkend na chatě*13: Horší než život*14: Muž, který vidí dvakrát