5-25: To je vše, přátelé!

Kapitola dvacátá pátá, v které Garry konečně dostane vysvětlení od Trumpála, Garry se konečně uklidní, Garry konečně uspěje ve sbližování s Norou a Garry se konečně vrátí domů. Konečně, tenhle příběh je jen a jen o něm.

To je vše, přátelé

C-c-c-c-co je, to mám přece říct já!

Garry byl po všech událostech předchozího dne a noci tak vyčerpaný, že si ani nepamatoval, jak se dostal zpátky do polenského hradu. Když se probudil, zjistil, že se nachází v Trumpálově pracovně, která vypadala opět tak, jako když ji Trumpál před pár měsíci opustil.

Pokusil se sesumírovat si v hlavě šílený kolotoč událostí, který se odehrál během posledních 48 hodin. Bláznivá cesta, bloudění po ministerstvu… to všechno pro to, aby zachránil Sirénuse Fleka z rukou Doktora Vrdlmrsmrsta. A Sirénus Flek je teď mrtvý! A Doktor Vrdlmrsmrst je živý a navíc má ježka v kleci! I když to nic neznamená… snad.

5-24: Pal!

Kapitola dvacátá čtvrtá, v které se strhne závěrečná bitva na ministerstvu, nebo aspoň něco, co ji vzdáleně připomíná, a Doktor Vrdlmrsmrst se zmocní vzácného artefaktu. A co na to Jan Tleskač?

Pal!

Odbor karbanického školství

Po další čtvrthodině pátrání a pobíhání po chodbách ministerstva nakonec nalezli správné schodiště a stoupali nahoru. Garry rozpoznával cedule, které už jednou viděl. V přízemí minuli odbor správních poplatků a karbanických daní, pokladnu a tiskový odbor. V prvním patře právní odbor, odbor pro mezinárodní karbanickou spolupráci a zvláštní kancelář řešení sporů s nekarbaníky. Druhé patro bylo domovem odboru karetních listů a barev a odbor hazardních her. Garry se zhluboka nadechl a vykročil dál. A byl tady! Dokázal to!

Když se vyškrábal do třetího patra, ostatní tam na něj už čekali.

5-23: Dělostřelecká příprava

Kapitola dvacátá třetí, v které se zbytky rozprášené Trumpálovy armády pokusí přeskupit své síly a probít se přes nepřátelskou přesilu do ležení nepřítele v Letenské ulici na Malé Straně.

Dělostřelecká příprava

TA Revival

„Frk! Podívejme se, koho nám sem kočka přinesla,“ uvítala je profesorka Bumbrlíková, když se vyplazili chodbou před učebnu stylu hry. Poklepávala si botou a křoví za jejími zády jí dělali školník Pórkus Plyš a Milena Buďstřídavá. Garry se podivil, kde je asi Cracko a jak si mohl nechat ujít takovou příležitost udělat mu ze života peklo. „Půjdete se mnou.“

„Já nikam nejdu,“ zaprotestovala Hormona. „Už mám po maturitě, můžu si chodit, kam chci.“

Bumbrlíková a Plyš dali hlavy dohromady a něco si zuřivě špitali.

„Frk! Zdá se, že máte pravdu,“ připustila Bumbrlíková neochotně. „Vy dva, za mnou!“

…

5-22: Maturita

Kapitola dvacátá druhá, v které Střední školu karbanu a hazardu čekají maturitní zkoušky a všechny věci s tím související. 

Maturita

Poslední zvonění

S blížící se maturitou byl Garry nucen přestěhovat se zpátky do svého pokoje, protože společenskou místnost začali čím dál častěji zabírat šprtající se studenti a studentky, jejichž tváře navíc Garry ani nepoznával. Po krátké vášnivé debatě se mu podařilo vyhodit z pokoje Brownie, takže se tam vrátili i Von, Debil a Dan.
Teď toho začínal litovat. Bylo půl šesté a někdo jim vytrvale bušil na dveře. Denní rytmus učících se studentů se aspoň trochu shodoval s tím Garryho (pokud šlo o čas, nikoli o jeho náplň). Buch! Buch! Buch! Garry si nepamatoval, kdy naposledy vstával v půl šesté. Bušení na dveře neustávalo, a co bylo horší, jeho spolunocležníci na rozdíl od něj dokázali i přes ty příšerné zvuky pořád spát. Ve tři čtvrtě se neochotně posadil na posteli.
„VSTÁVEJTE!“ zakřičel. 

5-21: Kariérní poradna

Kapitola dvacátá první, v které Garry a jeho kamarádi navštíví místa, kterým se každý příčetný člověk raději vyhýbá. Takový popisek by se sice dal napsat téměř ke kterékoli kapitole, ale k téhle se nepodařilo vymyslet žádný jiný.

Kariérní poradna

Zmizelí

„Ty už nechodíš na hodiny vnitrobrany?“ divila se Hormona následující čtvrtek večer, když nalezla Garryho v půl deváté u sklenky trumfu ve společenské místnosti.

„Ne,“ zahučel Garry. „Podle Grapea už všechno umím a opakovat si to můžu i sám.“

„Takže už se ti žádné divné sny nezdají?“ vyzvídala Hormona nedůvěřivě.

Garry na ni mrkl způsobem, který patrně považoval za svůdný. „Mně se zdají jenom divné sny. Třeba včera. To bys nevěřila, co všechno se v tom snu dalo dělat s obyčejnou kávovou lžičkou.“

Hormona znechuceně zavřela oči, ale raději je hned otevřela, protože za víčky už začala pracovat její fantazie.

„Měl bys za Grapem zajít a omluvit se mu,“ usoudila nakonec. „Třeba by tě pak vzal zpátky a…“

„OMLUVIT? GRAPEOVI? ZA CO?“

5-20: Grapeova nejhorší vzpomínka

Kapitola dvacátá, která se sice jmenuje Grapeova nejhorší vzpomínka, ale je v ní zmíněna i Garryho nejhorší vzpomínka. Dále pak hodinu Trumpálovy armády navštíví růžový nosorožec, studenti z Karibiku vyhodí školu do povětří a Garrymu se bude zdát další sen.

Grapeova nejhorší vzpomínka

Věštění z karet 2.0

„Teď tě určitě mrzí, žes přestala chodit na věštění z karet, co Hormono?“ zeptala se s výsměšným úšklebkem Pasta.

Byla právě snídaně, dva dny poté, co dostala profesorka Tříhlavňová výpověď. Pasta si vidličkou natáčela okurkový salát. Dnes měli mít první hodinu věštění s profesorem Grapem.

„Ani ne,“ snažila se Hormona tvářit co nejlhostejněji. „Zato vás bude brzo mrzet, že jste si nevybrali nějaký jiný předmět. První třída, která kompletně vyletí z volitelného předmětu,“ zašklebila se.

„Chtěla jsem si věštění z karet vybrat jako maturitní předmět!“ zavzlykala Brownie a schovala si hlavu do dlaní. „Takhle se snad budu muset něco naučit!“

5-19: Věci neviděné i předvídané

Kapitola devatenáctá, v které se odehraje několik očekávaných i neočekávaných událostí. Poblilvírský tým získá novou posilu, vyjde nové číslo nejúžasnějšího časopísku, vrchní výchovná poradkyně vydá nové nařízení a škola získá nejlepšího učitele věštění z karet, jakého kdy měla.

Věci neviděné i předvídané

Neviděné

„Už se nemůžu dočkat, jak na to, že ses veřejně ozval, zareaguje Bumbrlíková,“ prohlásil ohromeně Dan, když se večer sešli na cvičení TA.

„To já taky ne,“ zamračil se Garry a zauvažoval, jestli neudělal chybu.

„Udělals správnou věc, Garry,“ usoudil Debil, který překvapivě obratně míchal karty na mariáš. „Muselo být dost těžké o tom mluvit, ne?“

„To teda, Irrita Hrdličková mě vyslýchala asi půl hodiny,“ přikyvoval Garry zamyšleně. „Úplně mi při tom zteplalo šapitó a vystydla klobása.“

Do Tajemné stoky vešla Nora Nguyenová se svou peklospárskou kamarádkou, kterou jsme si stále nepředstavili, protože pokaždé doufáme, že už se v ději neobjeví. Nora trhla hlavou, aby na Garryho neviděla a šla se posadit dozadu.

„Koukám, že rande s Norou asi moc nedopadlo,“ ušklíbla se Hormona.

5-18: Bimbo v šachu

Kapitola osmnáctá, v které se Garry dozví spoustu nových informací o zlých, vyšinutých a úchylných individuích.

Bimbo v šachu

Návrat z hor

Druhý den je čekalo to, na co se Garry vůbec netěšil, a od návštěvy profesora Grapea se toho přímo děsil – zpáteční cesta do školy.

„Grape tě opravdu chce doučovat?“ otřásl se Von nad poslední snídaní na Rysí boudě. „Co by tě tak mohl doučovat?“

„Rozdávání, míchání, herní styl, herní taktiku, karetní triky, mariáš, závazky, žolíky, kanastu, bridž, záchod, přebíjenou…“ vypočítala Hormona.

„Ale proč?“

„Protože Garry nic z toho neumí?“ navrhla Hormona.

5-17: Vánoce na konci světa

Kapitola sedmnáctá, v které naši hrdinové oslaví Vánoce i Silvestra a absolvují jednu přínosnou a jednu nepřínosnou návštěvu.

Vánoce na konci světa

Žádní falešní rysové!

Krakonoš mávl svou kouzelnou sukovicí a Rysí boudu zasypal v dalších dnech vydatný sníh. Při pohledu na závěje přes Garryho protesty opustili myšlenku na další lyžování a pustili se do vánočních příprav. Támhleta napekla cukroví, Von snědl cukroví, Brownie uklidila společné prostory, Garry přinesl z lesa stromek (a znečistil s ním společné prostory), Kuba upekl kubu, Anče udělala bramborový salát, hajnej šel nachytat kapry a teď už se všichni věnovali zdánlivě nemožnému – vyzdobit Rysí boudu a udělat z ní tak útulné místo.

„Kdy se konečně seznámíme s tím tajemným správcem?“ zajímala se Hormona, když na Štědrý den dopoledne zdobili jídelnu chaty.

„Až přijde čas,“ odpověděl Garry. „Drží se stranou od lidí, jak to jen jde. Ale slíbil mi, že na Silvestra za ním můžeme zajít. Má brloh dole vedle kotelny.“

Von se zaklepal. „Byl bych radši, kdybys tomu říkal třeba pokoj… takhle aby se člověk bál, že ho pokouše!“

5-16: Ďábel na horách

Kapitola šestnáctá, v které se očekávaná klidná zimní rekreace očekávaně zvrhne v neklidnou zimní rekreaci.

Ďábel na horách

Ubytování

Po obou stranách úzké silničky se vršily skoro dvoumetrové závěje. Klid zapadlého koutu Krkonoš rušil akorát autobus Karosa LC 735 roku výroby 1984, který se ze všech sil plazil serpentinami do prudkého kopce. V nepřehledné zatáčce zpomalil a otevřel dveře. Do sněhu postupně vyskákalo několik postav.

Dvě z nich se hned oklepaly a bez větších problémů běžely podél autobusu. Jedna z nich otevřela dvířka zavazadlového prostoru a druhá obratně začala vyhazovat ven batohy, lyže a snowboardy.

Když oba mladíci všechno vyložili a zaklapli dekl, autobus se strašlivým rachotem přeřadil. Zanechal je v oblaku černého dýmu a hrnul si to nahoru do průsmyku.

„Taky nám mohl zastavit,“ postěžoval si Von a otřel si čelo.

Garry pokrčil rameny. „Prý už by to znovu nerozjel. Ostatně, podívej se dolů,“ ukázal na hlubokou strž pod svahem, ke kterému se silnice vinula. V kamenitém korytě zamrzlé horské bystřiny tam rezivěly dva autobusové vraky. „Pojď, rychle to sesbíráme. Musíme se dostat nahoru, než se setmí.“

„Jak to myslíš, musíme?“ otřásl se Von.

5-15: Noční můra

Kapitola patnáctá, v které definitivně udeří zima a s ní příprava na vánoční svátky. A protože všechny čeká poslední hodina TA před prázdninami, Garry si pro všechny připraví překvapení. Osud ho za to ale potrestá - v noci Garryho probudí strašlivá…

Noční můra

Hodina s tygrem

V neděli ráno se Hormona znovu vypravila k Hybridovu srubu, a protože přes noc nasněžilo, musela se brodit mokrou šedobílou břečkou. Garry s Vonem chtěli jít také, ale bylo teprve deset hodin ráno. Garryho tak vzbudily teprve bujaré výkřiky žáků nižších ročníků, kteří si užívali rozpustilé radovánky ve sněhu[1] přímo pod oknem společenské místnosti. Otráveně vstal a začal uvažovat o tom, že by se přestěhoval zpátky do svého pokoje.

Sklo se otřáslo pod několika přesnými zásahy sněhovými koulemi.

„No jo, no jo,“ vyplázl na dva zděšené prváky za oknem jazyk, „už se oblíkám.“

Odpovědí mu byla jen další salva sněhu.

„SAKRA!“ zakřičel. „JÁ JSEM GARRY POKER, A JESTLI SE DO TOHO OKNA JEŠTĚ JEDNOU STREFÍTE…“ Bum.

„Proč tak křičíš?“ zeptal se Von, který právě přišel seshora.

„Kvůli těm spratkům. Copak my jsme vstávali v jejich věku tak brzo?“ postěžoval si Garry.

5-14: Piky a kříže

Kapitola čtrnáctá, v které nám Garry s Vonem předvedou své fotbalové umění. Garry za to dostane školní trest a z chmurných myšlenek ho vyvede jen to, že se do školy vrátí osoba, v jejíž příjezd snad už nikdo nedoufal.

Piky a kříže

Zápas roku

Následující týdny povznášel Garryho příjemný pocit, vyplývající z jeho (ostatní by možná řekli jejich) rebelství proti profesorce Bumbrlíkové a její výuce. Jeho sebeuspokojení dosáhlo dokonce takového stupně, že někdy vydržel i celý den na nikoho nekřičet a hodiny obrany proti švindlování vždy bez problémů přetrpěl. Jeho myšlenky byly vždy upnuty k nadcházející večerní schůzce Trumpálovy armády a hodiny profesorky Bumbrlíkové pro něj představovaly vítanou možnost se na ni připravit. Proto se s profesorkou ani nedostal do žádného konfliktu, vyjma jedné situace, kdy mu vynadala, že má na stole jinou knihu než učebnici Vimprda Šmouly. Naštěstí se rychle vymluvil, že ji používá jen jako pomůcku při čtení Propedeutického úvodu základů obrany proti švindlování pro začátečníky, aby v tak složitém textu neztratil řádek.

5-13: Trumpálova armáda

Kapitola třináctá, v které se skáče od jednoho tématu ke druhému. Takže popořadě: Bumbrlíková půjde na inspekci ke Grapeovi, Tříhlavňová bude brečet, Sirénus Flek znovu navštíví poblilvírský krb a nakonec se uskuteční první hodina Garryho kroužku obrany.

Trumpálova armáda

Bumbrlíková vs. Grape

Když se Garry posadil do svojí lavice, všiml si, že v rohu učebny stojí Mercedes Bumbrlíková a zuřivě si dělá poznámky do svého růžového chlupatého notýsku.

Promluvila, až když hodina skončila.

„Frk!“ vyžádala si pozornost. „Zdá se, že třída je na čtvrtý ročník poměrně pokročilá,“ zkonstatovala rázně.

„Tohle jsou třeťáci,“ řekl Grape bezbarvě.

„A to si myslíte, že je moudré učit třetí ročníky něčemu, jako je míchání technikou pěti prstů a puklého srdce? Frk! Není to nebezpečné?“ zamrkala Bumbrlíková.

„Samozřejmě, že je,“ přisvědčil Grape. „Nebezpečí je to, co mě na téhle práci baví.“[1]

„Ministerstvo je toho názoru, že tato technika by měla být z osnov vypuštěna, frk!“ zamračila se Bumbrlíková a udělala si další poznámku. „Takže k věci: Jak dlouho už učíte v Polné?“

„Šestnáct let,“ odpověděl Australus Grape odměřeně. „A vy?“

„Měsíc… frk! Co je vám do toho?“ rozčílila se profesorka Bumbrlíková. „Dále… frk! Doneslo se mi, že jste se ucházel o místo učitele obrany proti švindlování. Je to pravda?“

5-12: U Sedmi kulí

Kapitola dvanáctá, v které Garry a jeho kamarádi přejdou od slov k činům a uspořádají první schůzku zájemců o kurz obrany. Kdo všechno přijde? Jak to bude probíhat? Co na to profesorka Bumbrlíková? A proč se profesor Grape dá na modlení?

U Sedmi kulí

Přípravy vrcholí

Nápad, že by obranu proti švindlování mohl učit Garry, nezmínili další dva týdny. Během nich si Garry dokázal vysloužit další dva tresty s Bumbrlíkovou, Von si pokazil svoji kapitánskou reputaci remízou s Brzybolem 3:3 (kdy pustil dva laciné góly v posledních pěti minutách) a Hormona věnovala většinu úsilí tomu, aby Garry s Vonem plnili alespoň polovinu svých domácích úkolů.

Jako teď, kdy je večer nahnala do knihovny, kde hledali informace o rozdávání karet v Uzbekistánu na příští hodinu s profesorem Grapem.

„Chci se tě zeptat, Garry,“ zašeptala Hormona, zatímco se ukrývala za Encyklopedií všech karet světa, „jestli jsi přemýšlel o té obraně proti švindlování.“

„Jo,“ zabručel Garry. „Dá se na ni dost těžko nemyslet, když na každé hodině dostanu školní trest a musím komentovat koťátka! Minule jsem musel jedno i obkreslit!“

„Mluvím o tom nápadu… víš, že bys nás mohl obranu učit ty,“ položila si Hormona zoufale hlavu do encyklopedie.

5-11: Polenská vrchní výchovná poradkyně

Kapitola jedenáctá, v které se Mercedes Bumbrlíková rozhodne dotáhnout vzpouzející se, kopající a odporem křičící Střední školu karbanu a hazardu do století Ovocného netopýra.

Polenská vrchní výchovná poradkyně

Téma dne

„Už jsi četl Kartáře?“

„Hele, už jste viděli dnešního Kartáře?“

„Četli jste ten článek v Kartáři?“

„Co to píšou v Kartáři za nesmysly? To je pravda!“

„Četli jste už noviny?“

Garry otráveně pozoroval a poslouchal bzukot u snídaně. „Co všichni vyvádějí kvůli nějakému nesmyslu v novinách? Sakra, nemůžou si dát pohov a…“

„Ahojte,“ usmála se Támhleta a přisedla si k jejich stolu. „Už jste četli dnešního Kartáře?“

Garry spolkl verzálkovou repliku a zanořil lžíci do krupicové kaše.

„Ne,“ zavrtěla Brownie hlavou.

Támhleta se na ni překvapeně zadívala. „Od kdy ty jíš u našeho stolu?“

„Ona stejně všechno ví,“ řekla Hormona. „Navíc, když teď Von nemluví, myslela jsem, že…“

Támhleta vykulila oči a vyjekla: „Von nemluví? Co se ti stalo? Co tě trápí?“ zalomcovala se svým bratrem.

5-10: Tamten a Slunečník

Kapitola desátá, v které se bude muset Garry vyrovnat s Vonovou novou slávou. Von se zase bude muset vyrovnat s přílivem spousty dopisů a fanynek. A nakonec Hormona se bude muset vyrovnat s tím, že Poblilvír navštíví její oblíbenec Sirénus Flek.

Tamten a Slunečník

Kopkurz a jeho neblahé následky

V pátek odpoledne po vyučování si Garry trochu zdříml. Probudila ho strašlivá noční můra. Celý zpocený vyskočil z postele.

„To ne! To ne!“ zakřičel.

V rychlosti si nazul boty a vyběhl ven z pokoje. Na chodbě bylo liduprázdno a všechny pokoje byly zamčené, tak vyděšeně seběhl do společenské místnosti, plné poblilvírských studentů v družné zábavě.

„Hormono!“ všiml si známé tváře a začal s ní lomcovat. „Hormono! Zdála se mi strašná věc! Měl jsem hrozný sen… zdálo se mi, že Vona přijali do kolejního mužstva!“

„To se ti nezdálo,“ vymanila se z jeho sevření. „Von je náš nový brankář.“

„COŽE?!“

Hormona sevřela rty. „Před chvílí skončil konkurz. McDonaldová s trenérem vybírali posily sami, když ty ses nedostavil.“

„JAK TO, ŽE MĚ TEN PARCHANT NEVZBUDIL, KDYŽ ODCHÁZEL! JAKO KAPITÁN HO V MUŽSTVU NECHCI! NEJDŘÍV MI VYFOUKNE MÍSTO VEDOUCÍHO ROČNÍKU A TEĎ SE MI JEŠTĚ NACPE TO FOTBALOVÉHO TÝMU!“

5-9: Školní trest

Kapitola devátá, v které naši hrdinové do jednoho budou trpět za své hříchy. Ještě před tím ale Garry zjistí, že není na všechno sám, že za ním stojí spousta přátel a někteří ho snad mají i rádi. TAK TŘEBA KONEČNĚ NEBUDE MUSET NA VŠECHNY FURT ŘVÁT!

Školní trest

24 hodin před

Večeře ve školní jídelně nebyla ten den pro Garryho nijak příjemná. Koneckonců, to nebyla nikdy, ale tento den to mělo i jiný důvod než tristní kvalitu zdejších pokrmů. Informace o jeho hádce s profesorkou Bumbrlíkovou se rozšířila po hradě neobyčejně rychle. Nebylo divu – Brownie, Palma i Pasta byly u toho. A zvěsti o jeho příbuzenském poměru s Doktorem Vrdlmrsmrstem jeho popularitě také příliš nepřidávaly.

Garry zuřil. Nasupeně zíral na kousek okurky ze španělského ptáčka, který měl napíchnutý na vidličce už asi pět minut, a otráveně poslouchal, jak si o něm u ostatních stolů špitají.

„Tvrdí, že viděl, jak Ty-tušíš-kdo zavraždil Igora Igoryho…“

„Co je to za nesmysl? S Igorem jsem měl dneska hodinu rozdávání a míchání!“

„A já jsem Igor Igory! Připadám vám jako mrtvý?“

„A prý mu Doktor Vrdlmrsmrst řekl, že je jeho otec!“

„No nevím… já si radši počkám na výsledky genetických testů.“

5-8: Profesorka Bumbrlíková

Kapitola osmá přichází s tradičním úkolem: je třeba nejen studentům, ale i čtenářům připomenout, že už skutečně začal školní rok a s ním výuka. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je pomocí úryvků z úvodních hodin několika nejdůležitějších předmětů (a věštění z karet).

Profesorka Bumbrlíková

Díky za každé nové školní ráno

„TO SE BOJÍ, ŽE SE ZCVOKNE, JESTLI SE MNOU BUDE VE STEJNÉ MÍSTNOSTI?“ probudil Garry Vona a Debila.

„Nechápu, jak by to mohlo někoho napadnout,“ zamžoural rozespale Von. „Co se u všech křížových spodků děje?“

„ŠIMEK SE KRČÍ TÁMHLE ZA DVEŘMI!“ ukázal Garry.

„Jdeme na snídani,“ odsekl Dan, který si právě ve spěchu nazouval boty. „Nelam si s tím hlavu, je jen…“

„JEN CVOK?! SNÍDANĚ DNESKA NENÍ! JÍDELNA VAŘÍ AŽ OD OBĚDA!“

„To nevadí, stejně jdeme!“ ozvalo se z chodby.

„Taky bychom měli jít sehnat nějakou snídani,“ povzdechl si Von a začal pátrat po čistých – a po chvíli aspoň po nějakých – ponožkách. „Slyšel jsem Emana Áberfábrdomine, jak říká, že si přivezl z domova pečenou…“

„JAK DLOUHO TO BUDU MUSET JEŠTĚ SNÁŠET!“ zuřil Garry. „PROČ SE NA MĚ VŠICHNI DÍVAJÍ JAKO NA BLÁZNA?!“

5-7: Celkem nic podstatného

Kapitola sedmá, v které se žáci Střední školy karbanu a hazardu v Polné dozví hudební formou vše podstatné o tom, co je v tomto školním roce čeká a nemine. NIGRUZZZ RULEZZZ! Polná goez mad!

Celkem nic podstatného

Škola hrou

Světla zhasla a na nebi se objevil další ohňostroj. Když se reflektory opět rozsvítily, na pódiu stáli čtyři muži ve výstředních barevných kostýmech. Garry zpozoroval, že každý kostým odpovídá jedné koleji a její barvě. Na pravé straně seděl na židli muž ve splývavém červeném plášti zdobeném bílými a černými srdci, na hlavě měl blikající červený cylindr a oči mu zakrývaly černé brýle srdcového tvaru. Asi aby ho nerušila světla a mohl klidně spát, protože přesně to dělal, přestože měl před sebou rozloženy klávesy.

„To je profesor Pims!“ všimla si Támhleta. „A na druhé straně je Krotitel Zkrocený!“ ukázala na žlutého chlapíka s kytarou, který zuřivě poskakoval po pódiu a zvonil rolničkami, kterými měl pošitý celý oblek. Zdálo se, že si představení užívá.

Muž za bubny už se tak nadšeně netvářil. Jeho kostým, pokrytý zelenými pikovými listy z lesklého materiálu pošitého flitry, zakrýval vše kromě hlavy, na které byla usazená černostříbrná koruna se svítícími zelenými žárovičkami na hrotech.

„Grape má ránu!“ rozesmál se Von.

5-6: Hanka Hatebadová

Kapitola šestá znamená konečně návrat Garryho a jeho nerozlučných přátel do karetní školy, kde začíná nový školní rok. Jako pokaždé (pokud zrovna Garry s Vonem neukradli auto a nejeli po dálnici) je ale potřeba nejdřív absolvovat cestu expresem s romantickým názvem Polenský vrak, což je výborná příležitost k seznámení s novými postavami.

Hanka Hatebadová

Jezdíme tam a sem

„Proč vlastně musíme jet do Prahy na nádraží, když škola je jen kilometr odsud?“ vyptával se Garry, když vynesli zavazadla z ponurého sklepního domu a po dlouhé době spatřili denní světlo.

„Taková je tradice,“ odbyl ho pan Vlezlej, „mazejte do dodávky.“

„A proč nejedeme jenom do Golčova Jeníkova?“ zajímala se ještě Hormona. „Studenti z východních Čech přece můžou nastupovat i tam a…“

„Vzbudilo by to podezření,“ vysvětlil otráveně Lotkien, opírající se o dveře auta. „Všichni by se vyptávali, proč jste nejeli z Prahy, a skončilo by to tak, že byste prozradili o Neřádu první poslední. Nikdo nesmí vědět, že jste byli tady na Sezimově náměstí!“

„Dobrý den,“ ozval se tichý hlas za autem. Lotkien málem upadl, jak leknutím uskočil, a zpoza vozidla vystoupil Mufius Malejfuj. „Koukám, že jste si udělali výlet. To je roztomilé. Ale proč ne, když máme takový krásný den.“

„Chcete snad něco, Malejfuji?“ vystoupil pan Vlezlej.