7-I/7: Sedm piv a jedna zelená

Garry se blíže seznamuje s lodičkou * Ábeles absinth pomáhá Vlezlejm zapomenout na nejhorší * Vířivka se ukazuje jako lepší nápad než trampolína * Floriana počítá do tří a Palma slibuje nesplnitelné * Cotytu se zkouší stát jeptiškou * Grape rozdává a míchá jména * Všichni se v klidu a míru vrací zpátky do Brajglu   

Kapitola sedmá:

Sedm piv a jedna zelená

Budíček

„Kolik je proboha hodin?“ zamumlal Garry, když se mu podařilo rozlepit víčka. Pokusil se zvednout, ale na hrudi mu překážela něčí noha. Zadoufal, že mužská a že jedinou nepřístojností uplynulé noci bylo jen nezřízené pití alkoholu. Pak si nohu prohlédl pořádně a všiml si napůl vyzuté lodičky velikosti 37. Změnil tedy názor a zadoufal, že noha je ženská. Potom změnil názor ještě jednou a prostě doufal, že noha nepatří vůbec nikomu. Stále se nicméně neodvažoval pohlédnout na druhý konec nohy, přestože si byl vědom, že tento pohled by mohl veškeré pochybnosti vyřešit.

Nakonec se odhodlal vyřešit situaci jako pravý chlap. Pokusil se nohu jemně odsunout, aby se mohl nepozorovaně vyplížit z místnosti.

„Nechaj ma, Garry,“ zamumlala z polospánku držitelka oné záhadné nohy. „Už to nie je vtipné. Nemám erotogénnu zónu v podkolennej jamke!“

Garry rychle vyskočil a pokusil se utéct. Nevšiml si však stoličky, která mu stála v cestě, a přeletěl na gauč. Ke svému štěstí se zabořil nosem přímo mezi polštáře.

„Nech mě, Garry!“ vykřikla držitelka oněch záhadných polštářů. „Už to není vtipné! Nemám podkolenní jamku na prsou!“

Garry byl opět na nohou. Jakmile spatřil dveře, rozběhl se do nich. V panice utíkal chodbou, seběhl po schodišti do přízemí, kde k velké úlevě spatřil recepci. Ignoroval vyděšený výraz recepční a přistoupil k ní.

„Potřebuju hned zavolat…“

„Nechte toho, pane Pokere!“ okřikla ho recepční záhadného hotelu. „Už to není vtipné. Nebudu vám volat záchranku, protože nemůžete najít podkolenní jamku!“

V tom ho zezadu někdo chytil kolem ramen. „Mně to přijde vtipné pořád. Ale možná by ses už mohl…“

„Brownie?“ otočil se vyděšeně Garry. „Co mají všichni s podkolenní jamkou?“

„Nic,“ pokrčila rameny Brownie. „Jediný, kdo mele celou noc pořád dokola o podkolenní jamce, jsi ty.“

„Ani nevím, co to je!“ zoufal si Garry. „Co se tady proboha stalo?“

Brownie se podívala na hodinky. „Nevím, jestli máme čas na to, abych ti vylíčila všechny události posledních dvanácti hodin. Co si naposledy pamatuješ? Každopádně, opravdu se nechceš nejdřív…“

„Byli jsme v TOPLESS!“ vybavil si Garry. „A byla to čistě pánská jízda! Jak jsem se vzal tady? A co se dělo? Nahoře byla Floriana a…“

„To je moje chyba. Vysvětlím ti to později. Teď už se prosím…“

„Pak jsi volala Tomu a Onomu!“ vykřikl Garry. „Říkala jsi, že nutně potřebujete striptéra!“

„Ale už ho nepotřebujeme,“ utnula ho Brownie. „Tak se konečně obleč!“

…

„Nechala jsi mě stát deset minut v hotelové hale úplně nahého!“ rozčiloval se Garry, oblečený v županu půjčeném z recepce, když mířili zpátky do pokoje.

„Přiběhl jsi tam takhle už posedmé a nevypadal jsi, že by ti to vadilo,“ usmála se Brownie.

„To je tak trapný,“ zoufal si Garry. „Všechny jste mě viděly tancovat nahého?“

„Všechny jsme tě přece viděly tancovat nahého už dávno,“ uklidňovala ho Brownie, zatímco se snažila najít v kabelce kartu od pokoje. „Kromě Floriany. A Sakristie, nebo jak se ta sakramentská slepice jmenuje. A Vilemíny Skrounové. A Harpie Jojonesové, ale ta myslím odpadla hned po tom, co jsme přijely z letiště, a celou dobu spala ve vaně.“

Garry zaúpěl.

„Promiň, nenapadlo mě, že Ten a Onen pošlou jako striptéra tebe.“

„Říkaly jste, že chcete nejvíc sexy muže pod sluncem,“ bránil se Garry. „Musel jsem to vzít na sebe!“

„Co si pamatuju, pracoval tam takový vysoký, svalnatý…“

„A není to fér,“ bručel Garry. „Vy jste měly striptýz, zatímco my jsme se jenom ve vší počestnosti opili!“

„Tím bych si nebyla tak jistá,“ zamračila se Brownie, když se jí konečně podařilo otevřít dveře. Kdy jsi naposledy viděl Palmu a Pastu?“

…

„Vstávejte,“ prořízl hlavní místnost klubu TOPLESS zvučný hlas. „Ta dnešní mládež nic nevydrží. Pár lahví Gringelfaldových slz a všichni skončí pod stolem.“

„Myslím, že to je spíš z Ábeles absintu,“ odříhl si první zrzavý stín, známý většině lidí jako Von. „Všichni se snažili opít se co nejrychlejc, aby zapomněli, že je tady s námi… Ááá!“ Von zděšeně vyskočil a pelášil pryč.

„Ubohé.“

Z nepořádku na podlaze se vyplašeně zvedlo několik dalších zrzavých hlav. Nejméně dvě z nich začaly okamžitě zvracet.

„Odečítám Poblilvíru sto bodů. A koukejte to uklidit!“

„Tohle je podnik mých bratrů, můžu si tady zvracet, jak chci a kdy chci!“

„Kde vůbec jsou ti dva?“ zamračil se Tamten.

…

Z obrovské vířivky na střeše byl výborný výhled do Oblé i Oblblé ulice, čehož si všichni čtyři přítomní náležitě užívali, pokud zrovna neměli lepší zábavu.

„Vířivka na střeše. Tohle byl ten nejlepší nápad, který jsme kdy měli,“ usmál se vytáhlý zrzavý mladík a podal ostatním vysoké sklenice se sektem. „A to máme opravdu spoustu dobrých nápadů.“

Jedna z jeho společnic se zachichotala.

„Pořád si myslím, že trampolína by byla lepší,“ oponoval mu druhý mladík, který byl tomu prvnímu k nerozeznání podobný, protože vlivem šťastných okolností nepřišel ani jeden z nich o ucho.

„Měl jsem kachnu se zelím, sedm piv, jednu zelenou, menu z McDonaldu, půl lahve Křížové vodky, pytlík brambůrek z Eso-baru a čtyři panáky Ábeles absintu. Myslím, že lidé dole na ulici by příliš neocenili, kdybychom tady skákali na trampolíně, Tene,“ odhalil identitu onoho druhého mladíka ten první, čímž nevyhnutelně ztotožnil i sebe.

„Vířivka je lepší, aspoň nás každý neočumuje,“ souhlasila Palma.

„Promiň, ale za co máš tu medaili Karbanická striptérka roku 2007?“ rozesmál se Ten.

„Nebuď drzý na moji snoubenku!“ okřikl ho Onen.

„Jsi opilý? To je moje snoubenka,“ ohradil se Ten a oba se hlasitě rozesmáli.

„Stejně to není fér, tu medaili jsem měla dostat já!“ rozčilovala se naoko Pasta. „Jsem hezčí a měla jsem více nahých scén!“

„Na té ceně je napsáno P. Patlalová, můžete si ji půjčovat,“ navrhl Onen. „A na té, co jedna z vás dostane příští rok, bude napsáno P. Vlezlá a budete si ji moct půjčovat taky!“

„Nejsem si jistá, jestli si chci vzít tvoje příjmení,“ ohrnula nos Pasta.

„Já si vlastně taky nejsem jistý, jestli chci svoje příjmení,“ zamyslel se Ten. „Nemůžu se rozhodnout, jestli je lepší být Ten Vlezlej nebo Ten Patlal.“

„Když ty budeš Patlal a já budu Vlezlej, konečně si nás všichni přestanou plést!“ rozzářil se Onen.

Palma si povzdechla a podala mu svoji sklenici. „Nalej mi radši ještě trochu.“

„Podívejte!“ přerušila je Pasta. „Támhle jde Trumpál! Co dělá v Oblblé ulici?“

„Co dělá v Oblblé ulici? Co vůbec dělá kdekoli? Je přece mrtvý!“ zaskočila Onomu jahoda ze šampaňského.

„Určitě ses musela splést, Pasto,“ naklonila se Palma přes okraj vířivky. „Ale máš pravdu, že ten dědula vážně vypadá jako Trumpál. Teda až na ten plnovous.“

„Trumpál přece má plnovous. Měl plnovous.“

„Ale tenhle pán ne. Vypadá přesně jako Trumpál bez plnovousu! Akorát učesaný, bez brýlí, v buřince a vkusném obleku.“

„Takže vlastně vůbec nevypadá jako Trumpál?“ ujišťoval se Ten.

„No právě!“ vykřikla Pasta. „Trumpál umřel a dva měsíce po jeho smrti se najednou v Oblblé ulici objeví muž, který až podezřele vůbec nevypadá jako on?“

„Teď vešel k Bordellinovi,“ informovala je Palma. „Možná to opravdu byl Trumpál.“

„Čert ho vem,“ mávl rukou Onen. „Měli bychom vyrazit zpátky do Brajglu, ať neprošvihneme svou vlastní svatbu.“

Rekonstrukce

„První vlak do Havlíčkova Brodu jede až v 5:49. Máme posledních pár hodin…“

„Hormono, tady jsme!“

„Máš opravdu vlezlé přátele.“

„Doslova a do písmene.“

„Támhle je druhý východ. Když vyrazíme rychle, bude to vypadat, že jsme si jich nevšimli. Při troše štěstí stihneme naskočit do taxíku dřív, než…“

Hormona zavrtěla hlavou. „To nemá smysl. Už běží za námi.“

„Ahoj Hormono, dobrý den, pane profesore!“

„Ahoj jedenáctá nejkrásnější dívko na Garryho svatbě, dobrý den, pane profesore!“

 „Jedenáctá… cože?“ obořila se na ně Hormona. „A co má tohle znamenat?“ chytila Brownie za pramen jasně červených vlasů.

„Promiň, ještě jsem se ti nepředstavila. Mé jméno je Cotamta Vlezlá a tohle je moje sestra Cotytu.“

„Cotytu?“ otočila se Hormona na Cookie. „Nějaká Cotytu vyhrála časově neomezenou dovolenou na Caribbean Republico dos Cardos a teď tam dělá servírku!“

„Shoda jmen,“ pípla Cookie.

„Ještě jsem neviděla dva Vlezlý se stejnými jmény,“ zapochybovala Hormona.

„Nevybavujte se, nesmíme nechat ostatní čekat,“ ukázala Brownie do haly.

„Ostatní?“ zajímala se Hormona.

„Garry, Von, Ten a Onen, Támhletenhle, Tamten, Tentononc, Hejty, Támhleta, Floriana Drevokocúrová, Palma, Pasta, Harpie Jojonesová, Vilemína Skrounová, Sakristie Sakramentská a Markéta Flanelová,“ vychrlila Brownie. „Nešli s námi až sem a čekají ve vstupní hale, protože se nechtěli potkat…“

„Nějaký důvod pro takovou obskurní delegaci?“ zeptal se nezúčastněně profesor Grape.

„Garryho a Támhletina rozlučka se svobodou!“ vykřikla radostně Brownie. „Odjezd do hotelu v 0:15, mikrobusy už čekají před halou. Příjezd do Oblé ulice v 0:45. První přípitek v 0:53. Harpie Jojonesová usne v koupelně na podlaze v 1:07. Palma a Pasta předvedou první striptýz – když nebudeme počítat to malé nedorozumění u pokladny Aeroflotu – v 1:11. Floriana začne v opilosti mluvit maďarsky v 1:49.“

„Zní to báječně, ale dám přednost spánku v letištním hotelu 0:45 až 4:45, děkuji,“ uklonil se prkenně profesor Grape.

„No tak, bude to zábava!“ přitiskla se k němu Hormona. „Nebuď takový suchar.“

…

„Dívky do růžového mikrobusu, chlapci do modrého,“ zavelela Brownie.

„Ale…“

„Mazej a žádné ale… aha. Prosím, račte dovnitř, pane profesore,“ ukázala Brownie úslužně na modrou dodávku. „Nebojte, budeme tam cobydup.“

„Cobydup?“ otřásl se Grape. „To zní jako nějaký Vlezlej. Copak jich v tom mikrobusu už není dost?“

„Jen sedm. Osm, když počítáte Garryho,“ zauvažovala Brownie.

„Nevím, jak dlouho jsem nespal, mám za sebou deset hodin letu a ráno potřebuji být v Polné,“ chytil se profesor Grape ještě posledního stébla. „To poslední, po čem toužím, je strávit noc s panem Pokerem.“

Brownie se na něj široce usmála. „Kdo by čekal, že se vám dnes splní poslední přání?“

…

„Dobrý den, jménem společnosti Brown&Cook Travel vás vítám na palubě našeho růžového mikrobusu. Naší příští zastávkou je Hotel Queen of Spades v Oblblé ulici s pravidelným příjezdem v 0:45. Moje jméno je Cotamta Vlezlá a budu během cesty vaší průvodkyní. V ceně cesty máte půllitrovou lahev vodky a brambůrky. Prosím, nevstávejte hned a nehrňte se za mnou. Vyčkejte mého příchodu, alkohol se dostane na všechny. Dále vás upozorňuji, že na palubě našich mikrobusů platí přísný zákaz kouření. Vzhledem k tomu, že vaši snoubenci cestují druhým vozem, věřím, že s tímto omezením nebudete mít problém. Vážené dámy, přeji vám šťastnou a ničím nerušenou cestu.“

Když Brownie rozdala všem avizované nápoje a pokrmy, přisedla si k Hormoně.

Ta si povzdychla. „Nevím, jak to Australus vydrží, půl hodiny jenom s Garrym a Vlezlejma.“

„Půl hodiny?“ vydechla Brownie. „Oni jedou na jiný večírek. Bude s nimi muset vydržet celou noc.“

„Cože? Slíbila jsem mu…“ zoufala si Hormona. „Zabije mě!“

Brownie na ni upřela sladký pohled. „Co bych pro tebe neudělala.“

…

„Toho a Onoho podnik lehce erotického studentského striptýzu,“ přečetl teatrálně profesor Grape nápis nad dveřmi na rohu ulice, když konečně s úlevou vystoupil z dodávky.

„Karbanický zábavní podnik roku 2007!“ řekl pyšně Ten Vlezlej, zatímco jeho bratři se rychle hrnuli dovnitř. „To nejlepší místo na pořádání rozlučky se svobodou, nemyslíte?“

Australus Grape chvíli mlčel, jako by přemýšlel o jiných alternativách. „Zajisté. Jen si nejsem jistý, jestli konání rozlučky se svobodou v tomto útulném zařízení ocení i dámy.“

„To nás naštěstí nemusí zajímat,“ zašklebil se Onen Vlezlej.

„To od vás není příliš…“ Australus Grape se zarazil a rozhlédl se. „Aha. Chcete říct, že jsou na jiném večírku, že? Hm… máte k pití i něco ostřejšího?“

„I něco ostřejšího?“ rozesmál se Onen. „Pane profesore, spíš byste se měl zeptat, jestli máme i něco jemnějšího, protože my nabízíme nápoje ostré tak, že Hybridova pálenka je proti nim jen neškodný čajíček!“

„Stačilo říct ano,“ zchladil ho Grape. „Dvacet hodin jsem nespal a v kapse mám nabitý revolver. Opravdu nemám náladu na žerty.“

„Jak jste ho pronesl přes letištní kontrolu?“ podivil se Ten.

„Dobře, blufoval jsem,“ připustil profesor Grape. „Teď mi nalijte něco k pití. Lahev absintu na účet podniku bude prozatím stačit, děkuji.“

…

„Co to děláš?“ vyjekla Hormona, která zděšeně pozorovala Florianu, jak odložila posledního panáka. „Říkaly jsme sedm piv a jednu zelenou, ne sedm zelených a jedno pivo!“

„Egészségedre!“

„Rozumíte jí někdo?“ rozhlédla se po ostatních Cookie.

„Asi to znamená, že zapomněla na to jedno pivo,“ hádala Vilemína Skrounová. Jako jediná z přítomných nepila, takže seděla nervózně na okraji gauče a usrkávala pomerančový džus.

„Egészségedre!“

„Nezapomněla,“ podotkla Cookie, která sice také popíjela jen džus, ale při každé nepozornosti své sestry si ho ředila vodkou.

„Gusztustalan,“ odříhla si znechuceně Floriana. „Naozaj nemáte borovičku?“

„V příruční lékárničce mám borovou vodu,“ nabídla Vilemína a sáhla po kabelce.

„Myslím, že tady nepomůže ani svěcená voda,“ zauvažovala Sakristie Sakramentská a zvedla se z kožešinového koberce uprostřed pokoje. „Dojdu do baru pro Křížovou vodku. Kolik mám vzít lahví?“

„Egy kettö három!“ vykřikla Floriana.

„Nevyzliečem sa ani pred lekárom!“ Pasta vykoukla zpoza gauče.

Hormona se ušklíbla: „To je vidět na první pohled.“

Za gaučem se zvedla i Palma a pokusila se rozepnout si tričko. Nakonec se jí to ale nepodařilo, protože její tričko nemělo žádné knoflíky.

„I na druhý pohled,“ doplnila Hormona.

„Je ale pravda, že rozlučka se svobodou bez striptýzu není žádná rozlučka se svobodou,“ ozvala se Támhleta.

„Támhleta se začne dožadovat striptýzu ve 2:25, Palma a Pasta předvedou druhý striptýz ve 2:27, Hormona prohlásí, že když už musíme organizovat striptýz, ať seženeme nejvíc sexy muže pod sluncem, ve 2:29, hádka, kdo je nejvíc sexy muž pod sluncem 2:30 až 3:45, nejlepší organizátorka zařídí striptéra ve 3:50, příchod striptéra ve 4:05,“ představila Brownie další plán večera, který se mezitím stane spíš ránem.

Zpátky do reality

„Příchod striptéra v 9:05!“ zaburácela Brownie, když vstoupila s Garrym do hotelového pokoje. Když získala pozornost ostatních, pokračovala: „Probuzení, zorientování se v čase a prostoru, zpytování svědomí do 9:10, osobní hygiena 9:10 až 9:30, snídaně v hotelové restauraci 9:45 až 10:30, odjezd mikrobusu do Brajglu v 10:45.“

„Už toho nech,“ zasténala Hormona a chytila se za hlavu. „Kdo to má vydržet, nechat se takhle celý den dirigovat?“

Brownie se pousmála: „Podle toho, co jsi nám vyprávěla od 3:05 do 3:18, když ses nás snažila přesvědčit, že nejvíc sexy mužem na světě je Australus Grape, tak…“

„Baby, netárala som v noci bársaké somariny, že nie?“ přerušila ji Floriana, která právě překonala fázi zorientování se v čase a prostoru.

„Co?“

„Nehovorila som nič v maďarčine, že nie?“ ujišťovala se Floriana.

„Nerozuměly jsme ti,“ odtušila Cookie. „Mluvilas stejně srozumitelně jako vesničani v Age of Empires.“

„Čo?“

„Pořád jsi vykřikovala věci jako: Amron! Mikonam! Bouwere! Timberhochwandi!“ vysvětlila Cookie. „Celou hodinu jsem na tebe křičela Wololo, abych tě změnila na Češku, ale nezabralo to. Převlek jeptišky zjevně nestačí, aby se ze mě stal kněz.“

„Myslela som, že si pila iba džús,“ zamračila se na ni Floriana.

„A dokonce jen ředěný,“ přikývla Cookie.

„Co tady dělá Garry?“ vyjekla Támhleta, která se právě probrala a zvedla hlavu z křesla. „Tohle přece měla být jen dámská jízda! Jasně jsme říkaly žádní chlapi!“

„Tak to máš asi okno,“ okřikla ji Sakristie Sakramentská.

„Nikdy bych…“ začervenala se Támhleta. „Ani bych nedokázala vypít tolik, abych si nepamatovala, co dělám!“

„Trvala jsi na tom, že na rozlučce se svobodou nesmí chybět striptýz,“ trvala na svém Sakristie.

„Nikdy bych… A kdo vůbec jsi?“ zamžourala na ni nechápavě Támhleta.

„Sakristie chce být opravdu Vlezlá a nechá si nabarvit vlasy na zrzavo ve 4:45,“ objasnila Brownie. Pak její hlas přerušil zoufalý křik z koupelny. „Zbude nám barva a obarvíme spící Harpii Jojonesovou ve 4:57.“

Harpie Jojonesová vyběhla z koupelny a začala jim zuřivě nadávat. Floriana vyskočila, odstrčila ji a proběhla kolem ní.

„Zaberám si kúpeľňu!“

Támhleta obrátila pozornost na svého snoubence, který celou dobu stál beze slova vedle dveří. „Garry, jsi nějaký zamlklý!“

Brownie mu zamávala rukou před očima, ale Garry stále nereagoval. „Myslím, že mu nedělá dobře trávit čas v pokoji plném polonahých žen. Trochu se mu odkrvil mozek. Možná bychom pod něj měly dát hadr,“ všimla si sliny pomalu tekoucí z jeho úst. „Tak rychle vstávat a oblékat, ať se nám Garry vzpamatuje!“

Z postele v rohu pokoje se zvedla Vilemína Skrounová a protáhla se. „Dobré ráno! Dlouho jsem se tak dobře nevyspala, co vy?“

Hormona se otočila na Támhletu: „Pozvracíš jí postel ty, nebo já?“

Destrukce

„Uchopíte balíček dvěma prsty, takhle… Jak to držíte, Vlezlej! Ale vy ne, tady ten Vlezlej!“

„Já nejsem Tadyten, já jsem Tamten.“

„Soustřeďte se, vždyť je to tak jednoduché,“ zavrčel profesor Grape. „Balíček musíte držet lehce a elegantně, ne jako když přidáváte cihlu na stavbě!“

„Co to vlastně děláme?“ probral se Von, kterému se nějak podařilo přilepit si svoje karty na čelo.

„Když už jsem tady,“ zaskřípal zuby Grape, „snažím se tady bandu tupých ignorantů naučit rozdávání karet na dva údery srdce. Takže ještě jednou: celé kolo musíte vždy rozdat na dva údery srdce. Bez ohledu na to, kolik hráčů sedí u stolu!“

„Takže jsem to pochopil špatně?“ znejistěl Tentononc, který celou dobu trpělivě mlátil srdcovou dvojkou o stůl.

Grape se zhluboka nadechl. „Jak chcete vůbec pomýšlet na boj proti Smrtikibicům, když nezvládáte něco tak základního? Rozcupují vás hned při první partii!“

„PROČ TADY VLASTNĚ PŘEDSTÍRÁTE, ŽE NÁS UČÍTE BOJOVAT PROTI ZLU?“ probral se Garry pod stolem. „JSTE PADOUCH! ZABIL JSTE TRUMPÁLA! TEDA NEZABIL, ALE ZRADIL JSTE HO! PROSTĚ VÁS NESNÁŠÍM, TAK MI ZMIZTE ZE ŽIVOTA!“

„Hele, ty tam, podal bys mi prosím znovu ten svícen?“ obrátil se Grape na nejbližšího Vlezlýho.

„Já nejsem Heletytam, já jsem Hejty,“ ohradil se oslovený.

„To je jedno,“ rezignoval Grape a rozhlédl se po nervózní společnosti u stolu. „Věnujme se kartám. Zkuste si představit, že sedíte u stolu s nějakým Smrtikibicem…“

„TO SI NEMUSÍ PŘEDSTAVOVAT, KDYŽ HRAJÍ S VÁMI!“

„Musíte se víc snažit,“ ignoroval Garryho Grape. „Nezvládáte rozdávat ani zleva doprava, nechci vidět, jak by to vypadalo, když byste zkoušeli rozdávat ábeles.“

„Ábeles!“ chytil se jeho slov Onen. „Kdo si dá ještě absint?“

Odpovědí mu byl nadšený skupinový ryk, v kterém málem zaniklo zvonění telefonu.

„Někdo nám volá,“ všiml si po chvilce Ten a vyběhl k telefonu. „Kdo může poptávat naše služby v tuhle nekřesťanskou dobu?“

„Myslel jsem, že o vaše služby je zájem především v nekřesťanskou dobu,“ odtušil Grape.

Ten odložil sluchátko. „Hlásí se někdo jako dobrovolník na striptýz v Queen of Spades?“

„Já! Udělám cokoli, abych odsud mohl zmizet!“

„Já ti nevím, Garry,“ zaváhal Ten. „Dámy trvají na tom, že nutně potřebují toho nejvíc sexy muže na světě.“

„Takže si dokonce vyžádaly přímo mě!“ nafoukl se Garry. „Garrycomo Pokernova vyráží do akce!“ Nečekal na další pokyny a utíkal z TOPLESS do Oblblé ulice.

Grape si spokojeně zamnul ruce. „No vida, hned je tady lepší atmosféra, nemyslíte? Kdo rozdává? Támhleten?“

„Já nejsem Támhleten, já jsem Tadytenhle.“

Zpátky do Brajglu (už zase)

Garrymu se málem splnil jeho sen přijet aspoň jednou v životě do Brajglu normálně, bez rizika kruté a bolestivé smrti. Bohužel ho celou cestu trápila kocovina, takže mikrobus musel kvůli jeho žaludečním obtížím čtyřikrát stavět a ve dvou případech si Garry poradil s neklidným obsahem útrob i bez zastavení.

Naštěstí se vedle něj nacházelo volné místo, protože profesor Grape s nimi do Brajglu odmítl odcestovat. Prý by podle něj nebylo vhodné, aby se ocitl na svatbě, na kterou uprostřed zaútočí komando Smrtikibiců. To ale osazenstvo vozu v tuto chvíli ani za mák netrápilo, protože si všichni dobře uvědomovali, že je mohou potkat daleko horší věci.

„KDE JSTE BYLI CELOU NOC?! ŘÍKALI JSTE, ŽE JEDETE JENOM NA VEČEŘI! JÁ SE Z VÁS…“ přivítala je hned po zastavení paní Vlezlá s pohrabáčem v ruce. „STYĎTE SE! JEDINÍ DVA, CO MAJÍ ROZUM, JSOU TEN A ONEN! TI MĚLI ASPOŇ DOST SLUŠNOSTI, ABY SE SEM POKUSILI PROPLÍŽIT UPROSTŘED NOCI! VY SI SEM PŘIJEDETE VE VYZDOBENÉM MIKROBUSE A JEŠTĚ ZAČNETE TROUBIT?“

„My jsme troubili?“ podivil se Tentononc. „Myslel jsem, že jsi to byla ty.“