Úvod

Vítejte na stránkách karbanického učně Garryho Pokera, černovlasého chlapce bez brýlí a s očima neznámé barvy (a s jizvou na zadku).
Račte vstoupit do světa prachsprosté parodie na příběhy jednoho nejmenovaného nezletilého kouzelníka: Harryho Pottera. Asi není správné jmenovat nejmenované kouzelníky, ale chceme, aby tyto stránky našli i lidé, co napíší do vyhledávače Harry Potter parodie, protože tohle je parodie na Harryho Pottera (skvěle, už je to tady třikrát!).

středa 23. listopadu 2016

6-23: Hrabětův útěk

Baví Garryho špehovat Cracka? Že bychom se konečně dověděli, kdo je hrabě dvojí barvy? Dokázal by Garry poznat jeho písmo? Kolik aut projede za hodinu po silnici mezi Polnou a Věžničkou? Jaký by mělo smysl bránit Smrtikibicům, aby utekli ze školy ven? Víte, jak vypadá Dubrovník? Za kolik minut se Von začne shánět po další holce? A kdo byl pověřen vyšetřováním Trumpálovy vraždy/sebevraždy (abychom nepředjímali)?


Kapitola dvacátá třetí:

Hrabětův útěk


Post mortem

Garry měl pocit, jako by i on padal do prázdna. Což bylo tím, že se v šoku přestal držet trámu a zřítil se na dřevěnou podlahu. Naštěstí rána zanikla ve směsici zvuků, jako bylo zvracení Amise Karrota, výskání Barbecue Le-Branžové a nesrozumitelné mumlání Fury. Garry se rychle vzpamatoval a ukryl se do stínů, což bylo jeho štěstí, protože Smrtikibicové se zatím vydali po schodišti dolů.
Garrymu tepala hlava směsí zuřivosti, strachu, zmatení a touhy po pomstě. Ta se ještě znásobila, když zahlédl Barbecue Le-Branžovou, jak tančí po schodech.

„Zabila jsem Sirénuse Fleka! A Nigruse Trumpála! La la la!“ zpívala si. „A když Pán falešných karet dá, zabiju i Garryho Pokera! Ra ra ra!“
„Dobře víš, že ti pan továrník nikdy nedá,“ ucedil Amil Karrot.
Teprve když kroky utichly, Garry se odvážil pohnout. Pomalu se vysoukal zpoza velké dřevěné bedny, oprášil ze sebe pavučiny a špínu a vykročil ke schodišti. V tu chvíli mu zapraskala prkna nad hlavou. Instinktivně ztuhl a zmraženě sledoval nohy, pomalu scházející k němu.
Jeho mozek chvíli doufal, že se na schodech objeví Nigrus Trumpál, mrkne na něj se svým typickým úsměvem a vysvětlí mu, že to byl vše jen hloupý žert. Ale černé pánské boty a kalhoty se zelenými flitry, které si pamatoval od madam Ovečkinové, ho jasně vyváděly z omylu.
„Poker,“ konstatoval otráveně Malejfuj, když sešel do jeho patra. „Baví tě hodně mě špehovat?“
„Od jisté doby ne,“ polkl Garry.
„Odcházím. Nepokoušej se mě zastavit,“ řekl Cracko.
„To by mě ani nenapadlo. Nechci tě už v životě vidět,“ odvětil Garry.
„Mám obavy, že tolik štěstí mít nebudeš. Nebudu. Nebudeme,“ odtušil Malejfuj a odběhl po točitých schodech pryč.
Když se Garry vzpamatoval, vyrazil také spěšně dolů. Musel najít Trumpála! Současně si byl ale jist, že jeho tělo, zmasakrované pádem z věže nechce vidět. Potřeboval si co nejdřív promluvit se svými kamarády. Zároveň měl ale neodbytný pocit, že by teď byl nejradši sám.
Když seběhl na nádvoří, kolem Trumpálova těla už byli shromáždění šokovaní učitelé a žáci. Po Smrtikibicích nebylo nikde ani památky. Jen koutkem oka zahlédl, jak uslzená profesorka McDonaldová přikrývá ředitelovo tělo igelitovou plachtou. Vona, Hormonu ani nikoho známého nezahlédl, takže se protáhl za zády davu a utíkal k ubytovnám.
Náhoda tomu chtěla, že v protějším průchodu koutkem oka zahlédl postavu v grepové košili a kraťasech, jak táhne velký kufr na kolečkách po fotbalovém hřišti. Aniž by o tom přemýšlel, rozeběhl se za ním. Když viděl, že Australus Grape mu mezitím zmizel skoro až k Hybridově hájence, nevydržel to a rozkřičel se.
„On vám věřil! Poslal pro vás!“
Profesor Grape se na okamžik zastavil, ale pak jen přidal do kroku.
„Mohl jste ho zachránit! Kdybyste tam byl…“
„Chcete říct, že jsem vám chyběl?“ ucedil profesor Grape, aniž by se otočil. „Pochopte, že jsem ho nemohl zachránit. Nemohl jsem udělat absolutně nic.“
„Chtěl po vás, abyste přišel! Okamžitě! A vy jste se na něj vykašlal! Místo toho jste…“
„Život je otázkou priorit,“ otočil se rozčíleně Grape a zděsil se. „Vy jste pořád ještě v plavkách?“
„Aspoň nejsem srab!“ vrčel Garry. „Vy ano!“
„Ano, jsem,“ řekl klidně Grape. „Přiznávám se, že jsem zbabělec a nedokázal jsem ředitele zabít. Vím, že mi nebudete věřit, ale naléhal na mě, abych ho dnes večer zabil já.“
„To víte naprosto správně! Samozřejmě, že takovému nesmyslu nevěřím!“ ječel Garry, který zatím profesora doběhl a šermoval proti němu pěstmi.
„To je mi úplně jedno,“ řekl ledově Grape. „Byl bych jen rád, abyste si uvědomil, že moje přítomnost by řediteli nijak nepomohla.“
„Jste zrádce!“
„Protože jsem nesplnil Trumpálův příkaz a nepřišel ho zabít? Kdybych ho zabil, tak byste mi přišel poděkovat a pomohl mi s kufrem?“
„Ne! To byste byl ještě větší zrádce!“ vyváděl Garry. „Sakra! Nekomplikujte mi to! Prostě jste zrádce!“
„Ano, jsem,“ připustil profesor Grape i další Garryho obvinění. „Zradil jsem profesora Trumpála. I když jinak, než jste si představoval ve svých pokeřích fantaziích. Nedodržel jsem slib, který jsem mu dal, totiž že ho dnes večer zabiju.“
„Pořád vám nevěřím! Profesor Trumpál měl ještě celý život před sebou!“ řval Garry. „Nikdy by nechtěl, abyste ho zabil! Sprostě jste ho podrazil! Máte ve zvyku zradit každého, koho potkáte?“
„Rozhodně. Zradil jsem taky Marfušu Malejfujovou, které jsem slíbil, že splním úkol za jeho syna. Porazit a zabít Nigruse Trumpála! Jak by to ten pitomec asi dokázal?“
„No, vlastně…“
„Nepřinutil doufám ředitel Cracka, aby ho zabil?“ znejistěl Grape, když viděl Garryho výraz.
„Ne!“ zuřil Garry. „Zabila ho Barbecue Le-Branžová!“
Po Grapeově tváři poprvé přejel náznak emoce, téměř nepatrná směs překvapení a lítosti. „To je mi líto.“
„Lítost si můžete strčit do prdele! Aušusi!“ vyjelo z Garryho.
„Neříkejte mi tak. Všichni, kdo mě tak oslovovali, jsou mrtví,“ zamračil se Grape. „Vlastně kromě Večerníčka, ale toho nikdo nepočítá.“
„Mám toho dost! Vyznívám vás na rozbroj!“ ječel Garry jako smyslů zbavený.
„Ne, Pokere, to tedy nevyzníváte,“ odstrčil ho Grape. „Uděláme to takhle: já vám teď řeknu tři věci a vy se otočíte zpátky ke hradu a zmizíte mi z očí. Zaprvé, za pět hodin mi letí letadlo a nemám na vaše marné fňukání o tom, kdo koho zradil, čas. Prostě teď odejdu a budu doufat, že vám jednoho krásného dne dojde, jak to všechno bylo, a vy se za mnou připlazíte na kolenou, abyste se mi omluvil.
Zadruhé, jestli se mě pokusíte zastavit, támhle za plotem na mě už čtvrt hodiny netrpělivě čeká jistá osoba. A tu když rozzlobíte, tak ještě budete prosit, abych si to s vámi vyřídil já.“
„Hormona!“ vyhrkl Garry. „Určitě jen čekáte na příležitost, abyste ji mohl taky zradit! Co jí chcete udělat?“
„Řekl bych vám, že bych jí nezkřivil ani vlásek na hlavě, ale…“
„Nic neříkejte! Je to moje kamarádka!“
„Když je vaše kamarádka, tak jí běžte říct, že přijdu později, protože jste mě právě vyzval na souboj,“ pokynul mu Grape.
„Hm,“ zůstal Garry stát na místě. „Ta třetí věc, co jste mi chtěl říct?“
 „Zatřetí,“ nadechl se Grape a na tváři se mu poprvé za celý rozhovor objevil úsměv. „Nikdy, opakuji nikdy, se neopovažujte proti mně používat moje vlastní triky!“
„Jaké… co?“
„Nekoukejte na mě, jako by vám uletěly včely z té vaší duté palice, Pokere,“ křikl Grape. „To já jsem vymyslel ten chyták s vysníváním soupaže a podobnými pitomostmi.“
„Vy jste znal hraběte dvojí barvy?“ vydechl Garry.
„Opravdu jste retardovaný,“ chytil se Grape za čelo. „Já jsem hrabě dvojí barvy! Pět let ode mě dostáváte opravené úkoly a písemky a nedokážete ani poznat moje písmo?“

Cesta do města 3.0

„Kolik aut myslíš, že projede za hodinu po silnici mezi Polnou a Věžničkou?“
„Podle pozorování z posledních dvou hodin tak pět, možná šest.“
„A kolik z nich tak asi může jet do Prahy?“
„Jedno mělo pražskou značku!“
„A kolik z těch aut, co jedou do Prahy, bude ochotné zastavit a vzít dvě pochybná individua v plážovém oblečení?“
Grape se zamračil. „Popravdě řečeno jsem myslel, že takhle ti zastaví každý.“
„Zavoláme si taxi,“ rozhodla Hormona. „Jak to, že vlastně nemáme auto? Myslela jsem, že ti Trumpál půjčí Kvikuanovo.“
„To jsem si myslel taky.“

Medailonek

Po tom šoku Garry jen civěl do dveří Hybridovy hájenky, v kterých profesor zmizel, a nedokázal se pohnout. Probrala ho až změna panoramatu. Před Garrym se zjevila chlupatá hora a jeho dýchací cesty zasáhl tchořolihový odér.
„Hybride!“ vydechl Garry. „Hybride!“
„Seš v pořádku, Garry?“ zeptal se zmateně zarostlý obr.
„To teda nejsem!“ zoufal si Garry. „Smrtikibicové napadli školu! Byli na věži a… Ach, Hybride!“
„Jen klídek, Garry,“ chlácholil ho Hybrid. „Určitě to nejni nic, co by Trumpál nedokázal dát do pořádku.“
Garrymu se sevřely útroby a znovu na něj všechno dolehlo. Zničeně se posadil na experimentální dýni.
„Hybride…“
„Co se vlastně všechno stalo?“ vyzvídal polenský šafář. „Dneska večer už přes moji hájovnu prošly dvě party Smrtikibiců, asi dvacet studentů včetně tý tvojí zhulený kamarádky a bůhví kdo se tady ještě coural. A nikdo z nich pořádně ani nepozdravil. Ouplně nakonec mi tamtudy utíkal profesor Grape s kufrem.“
Garry si musel odkašlat, ze strachu a šoku mu úplně vyschlo v krku. „Grape… hm… Hybride, on je mrtvý!“
„Mrtvej?“ opakoval rozladěným hlasem Hybrid. „Seš si jistej? Vypadal docela živě, dokonce mi říkal i nashledanou. Proč by mi říkal nashledanou, když by byl mrtvej?“
„Trumpál,“ vzlykl Garry. „Zabili Trumpála!“
„To neříkej!“ zarazil ho Hybrid. „Kdo by se prosimtě vodvážil zabít Trumpála?“
„Barbecue Le-Branžová,“ zachroptěl Garry.
„To je přece nesmysl!“ zalomil rukama Hybrid. „Prošla tudy sice skupinka Smrtikibiců, ale Barbecue Le-Branžový bych si mezi nima určitě všimnul. To nejni osoba, která by se dokázala jen tak schovat v davu!“
„Proč jsi je nezastavil?“ nechápal Garry. „To běžně necháváš Smrtikibice, aby ti jen tak chodili přes hájovnu sem a tam?“
Hybrid se napřímil. „Tak to ne! Dovnitř by neproklouzla ani myš! Dostal sem jasný příkazy, že do hradu nesmím za žádnou cenu nikoho pustit!“
„Jak je teda možné, že…“
„Oni šli ven,“ ukázal obr nevinně do lesa. „Proč bych jim v tom měl bránit? Jakej by to mělo smysl, držet Smrtikibice ve škole? Je přece jedině dobře, když vodejdou pryč!“
„Na co tam tak koukaj?“ zabručel Hybrid, když procházeli branou na hlavní nádvoří. Tam se shromáždili studenti, učitelé i řada členů Neřádu. Všichni nehnutě stáli a zachmuřeně hleděli do země. „A co to leží pod věží?“
„Hybride…“
„Sakra, neříkej mi, že někoho shodili, Garry!“
„Hybride…“
„To je…“ Hybrid se zarazil v půlce věty a podlomila se mu kolena. Garry se zastavil vedle něj a položil plačícímu obrovi ruku na rameno. Teprve teď měl čas, aby si konečně naplno uvědomil, co se stalo. Starý ředitel, kterého tak nějak bezmyšlenkovitě považoval za nesmrtelného, zcela zjevně nesmrtelný nebyl. Jeho tělo leželo pod černou plachtou, obklopené členy profesorského sboru, kteří tu stáli v domácích úborech, bojovníky Neřádu v čele se zdrceným Rohnem Lotkienem a plačící Maybelline Toníkovou, a studenty, kteří mlčky vyplnili každičký kout nádvoří. Na igelitu zakrývajícím Nigruse Trumpála se pomalu množily svíčky, květiny a plyšáci.
Garry se chytil palcem za lem plavek. Něco ho zatlačilo. Ignoroval znechucené pohledy kolemjdoucích a zašátral pod látkou. S údivem vytáhl medailonek, který mu Trumpál předal na Kozákově – ametystovou hrací kostku. Zamyšleně si s ní pohrával, když si všiml, že na řetízku je připevněné ještě drobné pozlacené kovové pouzdro.
Rozšrouboval ho a nahlédl dovnitř. Ukrývala se tam kulička zmuchlaného papíru. Vyndal ji, pečlivě ji narovnal a se zájmem se začetl.

TSV musí být Tom Smrdlot Varrrle, domyslel si Garry. Ale kdo je TSF? A znamená tenhle vzkaz, že symbol je falešný? Takže celá cesta na Kozákov neměla smysl! Trumpál riskoval úplně zbytečně.

Cesta do města 3.1

Hormona hleděla z okna taxíku a nepřítomně žvýkala žvýkačku. „To jsou super baráky, ne? Ty jo, co je to za město? To je Dubrovník?“
„To je Praha,“ zavrčel Grape.
„Vždyť já vím, já tě jen tak zkouším,“ rozesmála se Hormona. „Vždyť jsem se tady narodila, tady žiju.“
„Dojemné.“
„Ale stejně mi to dneska přijde takový nový. Fakt pěkný. Cizinci třeba koukaj na ty baráky a jsou z nich úplně vyplesklý,“ uvažovala Hormona. Pak se otočila na řidiče: „My dneska odlétáme do Caribbean Republico dos Cardos. Tam prej vůbec nebudem potřebovat peníze. Takže nás klidně můžete natáhnout jako nějaký cizince.“
„Nech toho, to vypadá, jako kdybys mu říkala, že krade,“ vztekal se Grape.
Hormona práskla žvýkačkovou bublinu. „Hm, vy fakt kradete, jo? To je super!“
„Nevšímejte si jí,“ řekl Grape.
„To je dobrý, já jsem zvyklej,“ usmál se taxikář.
Grape se podezíravě se otočil na Hormonu: „Co je to za žvýkačky?“
„Wrigley Cannamint,“ odsekla Hormona.
„Nemáš doufám v úmyslu brát si je s sebou přes kontrolu zavazadel?“
„Možná,“ pokrčila rameny Hormona. „Nesnáším létání! Nevydržím to, když si nebudu moct celej let ani jednou zapálit!“
„Nemůžeme si dovolit žádný na letišti žádný průšvih. Musíme ještě dneska zmizet ze země,“ zasyčel Grape. „Jsme turisti. Nikdo si nás nesmí na letišti všimnout, nikdo si nás nesmí zapamatovat.“
Hormona položila ruku na jeho rameno. „Přece by ses na mě nezlobil, zlatíčko.“
„Neříkej mi zlatíčko, víš, že to nesnáším.“
„Vím, zlatíčko,“ usmála se Hormona.

Rozjímání

„To nevypadá na nehodu při autoerotické asfyxii, co?“ probral Garryho ze zamyšlení známý hlas. Za jeho zády se objevil hlouček kamarádů.
„Ne,“ přikývl ztuhle Garry a slabě se pousmál. „To teda nevypadá, Vone.“
„Není na tyhle vtipy ještě trochu brzo?“ našpulila Cookie pusu. „Vždyť Trumpála ještě ani nesrolovali a neodnesli.“
Támhleta si povzdechla. „Takovéhle vtipy vymýšlejí už celou hodinu. Mám chuť se z těch řečí zastřelit. Nebo třeba skočit z věže. Ale to by dneska nebylo moc originální.“
„Trumpál se nezabil sám,“ upozornil ji Garry. „Byli tam Smrtikibicové a…“ Na chvíli uvažoval o tom, že by vinu za Trumpálovu smrt svalil na Grapea a Malejfuje, ale neměl už dostatek mentální kapacity vymýšlet si žádnou komplikovanou a rafinovanou lež. „Zabila ho Barbecue Le-Branžová.“
„To není možné!“ vyjekla Támhleta. „Smrtikibicové přece běhali po hradě! Lotkien a zbytek Neřádu je chytili v učebně rozdávání a míchání, jak likvidují zásoby profesora Kvikuana. Všechny je chytili. Byli čtyři – Měkner, Améby…“
„Bylo tady osm Smrtikibiců,“ opravil ji Garry. „Čtyři byli na věži, kromě Le-Branžové ještě nějaký starý dědek, co se jmenoval Fura, a dva divní zrzci. Vypadali jako teplí bratři.“
„Amis a Amil Karrotovi,“ domyslel si Von. „Pěkně nám kazí pověst.“
„Nám zrzavým,“ doplnila raději Támhleta. „Měl bys to jít říct Lotkienovi. Neřád si myslí, že Trumpál spáchal sebevraždu.“
„To se vůbec nedivím, že si to myslí. Bylo to v posledním oběžníku!“ rozhořčila se Cookie.
„Ty jsi taky členkou Neřádu?“ vzdechl Garry.
„Ne. Ale umím číst cizí poštu,“ ušklíbla se Cookie.
„Kde je vlastně Brownie?“ došlo Vonovi. „Bavíme se tady už tři minuty a dvacet jedna vteřin a ona nikde.“
„Odjela,“ řekla Cookie. „Trumpál jí půjčil Kvikuanovo auto. Prý budou s Crackem potřebovat někam rychle zmizet.“
„Já to stejně nechápu. Proč Trumpál pomáhá takovým individuím, jako je Malejfuj a Grape?“ stěžoval si Garry. „Malejfujovi dá auto…“
„Třeba ti něco odkáže v závěti,“ napadlo Támhletu.
„Grapeovi koupil letenku do Karibiku!“ rozčiloval se dál Garry.
„Kde je vlastně Hormona?“ uvědomil si Von.
„Přibrzdi, čumáčku,“ stiskla Cookie jeho ruku. „Bavíme se tady čtyři minuty a třicet sedm vteřin a už ses ptal po dvou holkách!“
„O Hormoně přede mnou nemluvte. Jen tak si bez rozloučení zmizí a odletí s tím zrádcem Grapem na Jamajku,“ mračil se Garry.
„Říkala nám to přece už před měsícem. A předevčírem pořádala rozlučkovou párty v učitelské klubovně,“ zamračila se na něj Támhleta.
„Vážně?“ divil se Garry. „Co jsme dělali předevčírem?“
„Co asi? Hráli jste Age,“ vzdychla Támhleta.
„Proč je vlastně Grape zrádce?“ nechápala Cookie.
Garry se zarazil. Dobře si uvědomoval, že vysvětlení, že nezabil Trumpála, asi nebude to pravé. „Prostě je to zrádce,“ zamumlal. „Nesplnil Trumpálovi slib, který mu dal.“
„A proč vlastně musel odjet?“ uvažovala Cookie. „Trumpál už mu tu zradu asi vyčítat nebude. Když nebyl u toho, jak Trumpála zabili, nemá přece důvod utíkat.“
„Proč v tom musíš šťourat?“ obořil se na ni Garry. „Grape dal soubojový slib Marfuše Malejfujové. Soubojový slib znamená, že když ho nesplníš, přijdeš o všechen majetek a osobní svobodu, jako kdybys…“
„Já vím, co je soubojový slib!“ štěkla Cookie.
„A Marfuša Malejfujová je matka Cracka Malejfuje,“ doplnil Garry a ignoroval blesky v Cookiných očích. „Slíbil jí, že za něj splní úkol od Doktora Vrdlmrsmrsta, pokud by to Cracko nezvládl. Dostat Smrtikibice na hrad, porazit Trumpála a… zabít ho. To nezvládl, ale Grape mu nijak nepomohl. Udělala to Barbecue Le-Branžová.“
„Takže Grape zradil starou Malejfujovou?“ nechápala Cookie. „Utekl, místo toho, aby zabil Trumpála. Kvůli tomu ho nesnášíš?“
„Ne! Nesnáším ho od prvního momentu, kdy jsem ho spatřil!“ supěl Garry. „Nebo nejpozději od první hodiny, kterou s námi měl! Celých pět let dělá všechno proto, aby mě zničil! Je na mě zasedlý, protože mu můj otec kdysi něco provedl!“
„Tvůj otec je Doktor Vrdlmrsmrst,“ připomněla mu Cookie. „Grape tě nemá rád, protože nesnáší Vrdlmrsmrsta? A ty nesnášíš Grapea…“
„Přestaň to komplikovat!“ umlčel ji Garry a usilovně se zamyslel. „Už vím, jak to bylo!“
Hormoně se rozsvítily oči. „Letíme na Jamajku s přestupem v Amsterdamu? Odvolávám všechno, co jsem kdy řekla o Trumpálovi ošklivého!“
„O mrtvých jen dobře,“ ucedil Grape. „Takže se radši zdržím komentáře.“
„To jsem si s sebou ani nemusela nic brát,“ usmála se Hormona. „A to jsem se natrápila, jak to schovat.“
Grape zúžil oči. „Přísahala jsi, v tvém kufru nic není.“
„To je pravda,“ přikývla Hormona s úšklebkem. „V mém kufru nic není.“
Garry seděl v ředitelně, kam si ho pozvala dočasná zastupující ředitelka K. F. C. McDonaldová. Byl tu také zasmušilý Rohn Lotkien, který si dělal poznámky do úzkého notýsku, a vedoucí karbanické sekce Bubus Vroubek.
„Mohu tedy shrnout tvou výpověď?“ přelétl Lotkien své zápisky.
Garry přikývl.
„Cracko Malejfuj propašoval na hrad Smrtikibice tak, že poslal Trumpálovi poštou tenhle obří trezor od pana Bordellina,“ ukázal Lotkien za sebe na nepřehlédnutelnou bezpečnostní skříň. „Měl od Toho-jehož-jméno-neumíme-vyslovit za úkol porazit a zabít Nigruse Trumpála. Je to tak?“
„Ano,“ souhlasil Garry.
„A profesor Grape složil Marfuše Malejfujové soubojový slib, že mladému Malejfujovi pomůže, a kdyby to nedokázal, splní onen úkol místo něj?“
„Přesně tak.“
„To je vážná věc, Garry. Soubojový slib znamená, že kdyby ho profesor Grape nesplnil, přišel by o veškerý majetek a osobní svobodu!“
„Já vím, co je soubojový slib,“ zarazil ho Garry.
Lotkien opět nahlédl do svých papírů. „Dále jsi vypověděl, že profesor Trumpál požádal profesora Grapea, aby za ním okamžitě dorazil do podkroví Kulaté věže s červenou střechou a mírně nakloněným cimbuřím.“
„Kdo je tady detektiv – já, nebo vy?“ rozčiloval se Garry.
„Detektivem je samozřejmě tady Rohn Lotkien,“ zapojil se poprvé do rozhovoru i Bubus Vroubek. „Ve světle událostí jsem se rozhodl navázat co nejužší spolupráci ministerstva a lidí kolem Nigruse Trumpála a jmenoval jsem Rohna Lotkiena vrchním inspektorem karbanické policie. Je poběřen vyšetřováním Trumpálovy vraždy. Nebo sebevraždy, abych nic nepředjímal.“
„Je policistou pár hodin a už dostane takhle důležitý případ?“ protestoval Garry. „V karbanickém světě je spousta zkušenějších vyšetřovatelů! Garrylock Pokrmes, Garrycule Pokerot…“
„V úvahu přicházeli jen dva lidé. Lotkien nebo Dalglish,“ řekl nesmlouvavě Vroubek. „A vzhledem k tomu, že mám podezření, že Dalglish je ve skutečnosti Smrtikibic, tak…“
„Proč ho nevyrazíte?“ divil se Garry.
Vroubek si odkašlal. „Kdybych měl propustit každého, kdo je jen trochu podezřelý ze spolupráce se Smrtikibici, mohl bych celé ministerstvo rovnou zavřít.“
„To není tak marný nápad,“ utrousila profesorka McDonaldová, která seděla za ředitelským stolem a rovnala tužky v horní přihrádce podle barvy a velikosti. „Nepamatuji si, kdy z ministerstva přišlo něco pozitivního. V poslední době je to jeden šlendrián za druhým.“
„Všechny karbanické průšvihy vznikly tady,“ bouchl Vroubek do stolu. „Aspoň v posledních pěti letech!“
„To je jen náhoda,“ zvedl automaticky ruce Garry, jako při fotbale. „Se mnou to nijak nesouvisí!“
„Kromě toho, předminulé léto se Vy-tušíte-kdo objevil ve Věžnici a ne tady!“ vykřikla K. F. C. McDonaldová, pobouřená tím, jak Vroubkova rána do stolu rozsypala její hromádku červených tužek.
„Protože jste tam byli na letním táboře! Garry tam bojoval o Ohnilý pohár, když se objevil Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit!“
„Vážně je to jen náhoda! Nemám s ním nic společného,“ ohradil se Garry. „Kromě toho, že je můj otec, ale… jinak je to pro mě úplně cizí člověk!“
„Není čas na zbytečné hádky,“ mírnil vášně Lotkien. „Vraťme se raději k našemu případu. Ty jsi uvedl, že profesor Trumpál byl na věži s Crackem Malejfujem.“
„Měla se tam konat oslava Malejfujových narozenin,“ vykládal Garry. „Trumpál na Malejfuje naléhal, aby ho porazil a zabil.“
„Proč by Trumpál něco takového dělal?“ vyhrkla McDonaldová. „Tomu nevěřím! Něco takového je naprostý nesmysl! Ředitel by se s Malejfujem nikdy nebavil, dobře přece ví, že je to malý slizký podrazák!“
Garry se na profesorku stylu hry podíval s novými sympatiemi. „Taky jsem si to myslel,“ povzdechl si.
„Není na nás, abychom přemýšleli o tom, jestli můžeme věřit Malejfujovi,“ opáčil Lotkien. „To je Trumpálova věc. Trumpál Crackovi věří, a podle toho bychom se měli zařídit i my.“
„Trumpál je mrtvý,“ konstatoval suše Vroubek. „Možná je na místě přehodnotit, komu důvěřovat a komu ne.“
„Jestli jsem to dobře pochopil, tak Malejfuj Trumpála zabít odmítl, ne?“ ujišťoval se Lotkien.
„Ano. Je to srab,“ ušklíbl se Garry.
„Dále si vypověděl, že do věže měl podle domluvy dorazit profesor Grape, a místo toho se tam objevili čtyři Smrtikibicové – Amis Karrot, Amil Karrot, Barbecue Le-Branžová a Otec Fura.“
„Náhoda?“ rozhodil Garry ruce. „Nemyslím si! Jenom Grape věděl, že tam Trumpál je. Sám a neozbrojený, jen v plavkách a růžových holinkách.“
„Jenom Grape a ty,“ prohodil Vroubek.
„Uvedl jsi, že jsi pro profesora Grapea šel. Proč se tedy nevrátil za Trumpálem hned s tebou?“ vyptával se Lotkien.
„Byla u něj Hormona!“ vztekal se Garry. „V županu. Ale ten si oblékla jen proto, že mi šla otevřít.“
„Slečna Dangerová?“ podivil se Lotkien.
„Věděla jsem, že ti dva spolu něco mají!“ vyštěkla profesorka McDonaldová. „Pořád chodila do kabinetu rozdávání a míchání, i když dělala asistentku Kvikuanovi!“
„Ale Kvikuan přece učí rozdávání a míchání,“ zamrkal Lotkien. „Grape teď učil obranu proti švindlování. Konečně se mu splnil jeho sen.“
„A ne jeden,“ zamumlal Garry. „Myslel jsem, že Neřád nasadil Hormonu na Grapea jako tajnou agentku, protože Grapeovi nevěříte!“
„Neměl bys o Neřádu mluvit před lidmi, kteří nejsou členy,“ zamračil se na něj Lotkien. „Nemluvě o tom, že ani ty nejsi členem.“
„Přijal jste mě přece do vedení Neřádu!“ zablýskal očima Vroubek. „Jinak bych vás nikdy nenechal Trumpálovu vraždu nebo sebevraždu vyšetřovat.“
„Byla to vražda!“ nevydržel to Garry. „Zabila ho Barbecue Le-Branžová! Probodla ho otrávenou dýkou a shodila z věže!“
Vroubek se na něj zkoumavě zadíval. „A ty jsi to celé sledoval a nic jsi neudělal. Nepřekažení trestného činu je také trestný čin.“
„Co jsem mohl dělat? Zabila by mě taky! Dokonce si o tom zpívala i písničku!“ ječel Garry. „Zabiju i Garryho Pokera! Ra ra ra!“
„Podle zpráv, které mám od našich lidí, byli na hradě čtyři jiní Smrtikibicové,“ pochyboval ještě Vroubek. „Měkner, Améby, Svrab a Hnůj. Všechny jsme zatkli. Je zvláštní, že ty Smrtikibice, co byli na věži, ve škole nikdo nezahlédl.“
„To je jednoduché. Ta první skupina měla za úkol odlákat pozornost, ta druhá se potichu a nepozorovaně připlížila za Trumpálem,“ uvažoval nahlas Lotkien. „Proto byli v té první skupině samí pitomci, jejichž ztráta nezpůsobí Vy-tušíte-komu žádné oslabení. Možná spíš naopak.“
„Takže je máme zase pustit?“ čertil se Vroubek. „Jak se vůbec dostalo do školy osm Smrtikibiců?“
„V trezoru,“ vysvětlil Garry. „Trumpál si ho objednal od pana… z jednoho obchodu na Obl..é ulici. Jeho přítel tam prý má VIP kartu.“
„Přítel s VIP kartou? To zní jako Kvikuan,“ zamyslel se Lotkien.
„To není příliš pravděpodobné. Hovacio Kvikuan by určitě nepomáhal Vy-tušíte-komu!“ zastával se okamžitě Kvikuana Vroubek.
„Kromě toho ten obchod běžně neprodává sortiment, který by profesora Kvikuana zajímal,“ odtušil Garry.
„Myslíte ten krámek se zdravou výživou naproti Krkalu a Kanci?“ zajímala se profesorka McDonaldová. „Myslela jsem, že ho už zavřeli.“
„Ne, mám na mysli sexshop pana Bordellina na Obl…blé ulici,“ upřesnil Garry svou předchozí, lehce zavádějící výpověď.
„Který přítel Nigruse Trumpála by měl VIP členskou kartu u Bordellina?“ zafuněl Vroubek.
„Každý?“ usmál se Garry. „V tomhle případě to ale byl určitě Grape. Propašoval Smrtikibice do školy a navedl je na Trumpála.“
„To je vážné obvinění, Garry,“ zarazil ho Vroubek. „Účast Australuse Grapea na smrti Nigruse Trumpála vyplývá jen z vágních a nepříliš přesvědčivých důkazů.“
„Jakých vágních a nepříliš přesvědčivých důkazů? Je to přece naprosto jasné!“
„Vedoucí karbanické sekce má zřejmě na mysli tvé svědectví,“ objasnil Lotkien.
„Jedinou vinu profesora Grapea lze spatřovat v tom, že nepřiběhl na Trumpálovo písknutí. To je na odsouzení trochu málo,“ uvažoval Vroubek.
„Tak proč se teda vypařil jako pára nad hrncem?“ zamručel nespokojeně Garry. „Proč by chtěl prchnout na Jamajku, kdyby byl nevinný?“
„Pokud či dokud soud neprokáže něco jiného, musíme na něj nahlížet jako na nevinného,“ pokračoval Vroubek a otočil se ke K. F. C. McDonaldové. „To připomínám i vám.“
„Mně? Proč mně?“
„Minulý týden jsme uzavřeli výběrové řízení na ředitele školy,“ řekl Vroubek. „Výsledky zatím nejsou oficiální, ale předběžně to vypadá, že profesor Grape je jediným kandidátem, který vyhovuje našim požadavkům.“
„To ne!“ vyhrkl Garry.
„O to menší smysl dává, aby utíkal,“ svraštila obočí profesorka McDonaldová.
„Garry přece říkal, že Australus složil soubojový slib Marfuše Malejfujové,“ připomněl Lotkien. „Jestli jsem to správně pochopil, tak ho porušil. Co když prchá před následky? Pochybuji, že by nějak zvlášť toužil po tom, poslouchat Malejfujovi.“
 „Pokud je to pravda, snad se ve škole najde někdo, kdo místo ředitelky prozatím zastane.“
„Je otázka, jestli se škola příští rok vůbec otevře,“ řekl vážně Vroubek. „Ministerstvo sleduje zdejší události se značnou nelibostí. Už letos hodně studentů školu opustila a po vraždě ředitele budou rodiče ještě podezíravější.“
„Profesor Trumpál zanechal v tomto směru jednoznačné pokyny,“ sevřela rty profesorka McDonaldová a zvedla před sebe nějaké papíry. „Zdá se, že stihl před svou smrtí na poslední chvíli podepsat ještě pár důležitých rozhodnutí, která bych teď ráda probrala s řediteli jednotlivých kolejí. Už jste skončili, pánové?“

1 komentář:

Blogger řekl(a)...

Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

Výměna kdekoli Váš čas je drahý. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

227,651,647 - Otevřené obchody na eToro