Úvod

Vítejte na stránkách karbanického učně Garryho Pokera, černovlasého chlapce bez brýlí a s očima neznámé barvy (a s jizvou na zadku).
Račte vstoupit do světa prachsprosté parodie na příběhy jednoho nejmenovaného nezletilého kouzelníka: Harryho Pottera. Asi není správné jmenovat nejmenované kouzelníky, ale chceme, aby tyto stránky našli i lidé, co napíší do vyhledávače Harry Potter parodie, protože tohle je parodie na Harryho Pottera (skvěle, už je to tady třikrát!).

středa 27. dubna 2016

6-15: Dr. V. prosí o místo


Nastoupí na polenskou školu nová učitelka obrany proti švindlování? Zvládne Aneta Alzheimerová Hybridovu práci? Přijde profesorka Tříhlavňová na to, co jí chtěl ředitel sdělit? Kam vede poklop v podlaze ředitelny? Tak existuje Caribbean Republico dos Cardos, nebo neexistuje? A co je nezbytnou podmínkou pro získání zaměstnání na Polenské škole karbanu a hazardu? Kdo urážel Nigruse Trumpála v jeho minulosti?


Kapitola patnáctá:

Dr. V. prosí o místo


Zpátky mezi živými

Protože Von ještě ve středu a čtvrtek ráno zvracel, propustili ho z ošetřovny až o víkendu, společně s Garrym. Garry ho podezíral, že si zvracení vyvolal sám, aby se nemusel v pátek zapojit do výuky. Von mu podezření se smíchem potvrdil. V pondělí si schoval do nočního stolku kompot od oběda a ve středu ho dojedl.
Hormona, která je přišla doprovodit z ošetřovny, se této historce zdaleka nesmála tolik, jako oni. Aspoň ale Garryho potěšila příznivou novinkou, že Támhleta s Danem se pohádali.

„Kvůli čemu se pohádali?“ pokusil se zeptat co nejledabyleji. Dojem ale kazil poťouchlý úsměv a to, že si spokojeně mnul ruce. Procházeli právě přes nádvoří, když jim cestu překřížila nepřístupně vyhlížející žena v upnutém kostýmku, v brýlích se silnými obroučkami a malým černým kufříkem. Když je viděla, překvapeně ho upustila.
Hormona jí ho s úsměvem podala. „Hezký večer,“ dodala.
Žena neodpověděla, místo toho popadla kufřík a na vysokých podpatcích cupitala ke Zlatému domku.
„Co to má být?“ díval se za ní zamyšleně Garry.
„Třeba to bude nová učitelka obrany proti švindlování,“ zadoufal Von.
„Jste slepí,“ ušklíbla se Hormona. „A kromě toho, obranu proti švindlování učí Australus.“
„Grape,“ opravil ji Garry.
Profesor Grape,“ opravila ho Hormona.
„Přestává to být vtipné,“ zamračil se na ně Von.
„Důležité je, že na to místo není třeba nikoho shánět,“ zdůraznila Hormona.
„To místo je prokleté! Nikdo na něm nevydrží déle, než rok!“ řekl důrazně Garry a rozesmál se. „Takže Grape má před sebou posledních pár měsíců na téhle škole.“
„Jestli má někdo před sebou posledních pár měsíců na téhle škole, tak jsi to ty,“ upozornila ho Hormona. „A jediná možnost, že by Grape přestal učit obranu proti švindlování, je, že by na to jako ředitel neměl čas.“
„Jako ředitel?“ vyprskl Von.
„Standardní a transparentní výběrové řízení, zapomněls?“ šklebila se Hormona. „Aneb, jak to Garry kdysi výstižně pojmenoval: To bude Trumpálův konec! Do konce března se můžou podávat přihlášky. A hádej, kdo už ji posílal?“
„Grape?“ řekl otráveně Garry.
Profesor Grape.“
„Kvůli čemu se teda pohádala Támhleta s tím idiotem Koumesem?“ vybavil si Garry raději svou dosud nezodpovězenou otázku.
„Dan se ti posmíval, když mu vyprávěla, co ti Děkan provedl,“ odpověděla Hormona.
„Sám by proti němu nevydržel ani minutu,“ poznamenal Von. „Kosmas měří dva metry a má svaly jako gorila. Chybí mu ale mrštnost a postřeh, aby mohl být dobrým brankářem jako já.“
„Ale nerozešli se, co?“ hádal Garry.
Hormona zavrtěla hlavou. „Být tebou, začnu se víc snažit… jestli mu ji nepřebereš do prvního máje, tak vaší svatbě moc šancí nedávám.“
„Ale Trumpál říkal, že se musíme vzít!“ zvýšil hlas Garry.
„Asi to nevysvětlil dost důrazně i Támhleté,“ opáčila ledově Hormona.
„V tom případě je to idiot,“ zavrčel Garry a okamžitě dodal: „A opovažte se to nějak hloupě komentovat!“
Z průchodu vyběhla Aneta Alzheimerová a zamířila ke Garrymu.
„Zaprvé: NEBUDEŠ URÁŽET NIGRUSE TRUMPÁLA V MOJÍ PŘÍTOMNOSTI!“ okřikla ho. „A zadruhé, máš se za tím idiotem okamžitě dostavit.“
Předala mu obálku a odkráčela k Černému domku. Před jeho vchodem se zarazila, přeběhla naproti k Červenému domku a nakonec úspěšně vešla do učitelské ubytovny ve Zlatém domku.
Garry se rozloučil se svými kamarády a pospíchal do ředitelny ukryté v hlubinách hradu. Von s Hormonou zamířili k Černému domku. U dveří společenské místnosti stála Cookie Levandulová, a když je spatřila, vražedně se na ně zamračila.
„Proč jsi mi neřekl, že tě dneska pustí? A proč jsi přišel s ní?“
„Ahoj,“ pozdravil ji nervózně Von.
„Ahoj,“ zamávala jí Hormona a poodstoupila o krok od Vona. „Není to, jak to vypadá…“
„Vážně?!“ probodla ji Cookie pohledem. „A jak to podle tebe vypadá?“
„Hloupě,“ začervenala se lehce Hormona. „Von sem měl přijít s Garrym, ale ten musel neplánovaně do ředitelny… a nechtěla jsem Vona nechat jít přes celé nádvoří samotného, co kdyby zabloudil a… já už asi půjdu. Užijte si večer.“
„Hlavně si vezmi sebou ty entity, nebo uvidíš!“ zahrozila jí Cookie pěstičkou.
„Přestaň mi vyhrožovat,“ vystoupila Hormona proti ní a upřeně se jí zadívala do očí. „Odečítám Poblilvíru deset bodů. A dalších patnáct za tohle,“ ukázala si na čelo. „A buď ráda, že z toho vyvázneš takhle lehce, za napadení učitele by tě taky mohli vyrazit.“
„Hm,“ polkla Cookie.
„A teď mi vysvětli, co máš s těmi entitami.“
„Já nic! On na ně pořád zírá!“ ukázala prstem na Vona, který se svým postojem a mlčením snažil celou dobu popřít svou přítomnost a v zásadě i celou svou existenci. „Čestný muž by takhle prsa nevystavoval!“
„Čestný muž?“ zamrkala Hormona.
„Garry říkal, že jsi čestný muž a že tvoje prsa jsou samostatné entity, které jsou ale ve stejném časoprostoru, takže ti na ně koukají, i když tě nemají rádi,“ přetlumočila Cookie. „Proč šel vůbec do ředitelny?“
„Překvapivě za Trumpálem,“ odsekla Hormona. „Chodí na soukromé hodiny.“
„Ach jo,“ svěsila Cookie ramena. „Myslela jsem, že si ještě dneska zahrajeme.“
„Takže jsi tady nečekala na mě?“ obrátil se na ni Von popuzeně.
„Jasně, že ne.“

První prosba

Garry mezitím vstoupil do sekretariátu před ředitelnou, kde se potkal s odcházející profesorkou Tříhlavňovou.
„Aha! Tak tohle je to nepříjemné setkání, které mi na dnešek karty předpověděly,“ zaskřípala Tříhlavňová. „Omlouvám se vám, pane řediteli, že jsem na vás byla tak protivná, pořád jsem čekala, že přijdete s nějakou špatnou zprávou. Výborná káva!“
„Cibetková,“ usmál se na ni vlídně Trumpál. „Osobně jsem ji nasbíral na Filipínách.“
„Vy jste byl na Filipínách?“ divil se Garry.
„Nebuď zvědavý, budeš brzo starý,“ odbyl ho Trumpál. „A mazej dovnitř, dneska máme spoustu práce.“
„Co jste chtěl profesorce Tříhlavňové?“ nedbal jeho rad Garry, když se za profesorkou věštění z karet zavřely dveře.
„Naplánoval jsem si na jaro posezení u kávy s každým členem učitelského sboru,“ objasnil Trumpál. „Abychom si ještě jednou příjemně pohovořili, důstojně a v klidu se rozloučili a… sakra! Samozřejmě, že jsem měl pro Sevillu špatnou zprávu! No, nezbývá než doufat, že na to přijde sama.“
„Chcete ji propustit?“ vyzvídal Garry. „Tak na její místo nastoupí ta sexy dáma s kufříkem, co šla k vám do bytu?“
„Koukám, že dneska nejsi jediný, kdo tomu druhému nerozumí,“ zkoumavě ho pozoroval ředitel. „Ale my se bohužel musíme věnovat důležitějším věcem. Podařilo se ti splnit úkol, o který jsem tě žádal?“
„Ne tak úplně,“ kličkoval Garry. Měl v posledních týdnech a měsících plnou hlavu autoškoly, Vonovy otravy, svého zranění, vztahu Támhleté s Danem a především touhy zjistit, co provádí Cracko Malejfuj, že na získání informací od profesora Kvikuana úplně zapomněl.
„Takže jsi zjistil aspoň něco?“ řekl Trumpál s nadějí v hlase.
„To taky ne tak úplně,“ řekl Garry zkroušeně. „Ale zkusil jsem se ho zeptat! Ale dopadl jsem stejně jako můj otec… pozval mě na zvěřinové hody.“
„Aha,“ navázal zklamaně Trumpál po chvíli ticha. „A máš snad pocit, že jsi tím vyčerpal všechny možnosti? Víš, co by se stalo řadovému členovi Neřádu, kdyby se takhle vykašlal na úkol, který jsem mu zadal?“
„Ale já nejsem řadový člen Neřádu. Nejsem vůbec člen Neřádu,“ hájil se Garry.
„To je pravda,“ zasmál se neočekávaně Trumpál. „A taky tě mám rád. Tebe bych krokodýlům nikdy nepředhodil, neboj. Chtěl jsem tě jen trochu vyděsit.“
„To se vám povedlo,“ připustil Garry. „Nemáte nějaké suché prádlo, do kterého bych se mohl převléknout?“
Trumpálovi se rozzářily oči a Garry si okamžitě uvědomil svou chybu. „To je dobré, vydržím to,“ vyjekl. „Aspoň budu sedět v teple.“
„Jak myslíš, ale mám jedna krásná černá tanga, která…“
„Ne!“ vypálil Garry a raději změnil téma: „Zkusil jsem to ještě jednou. Zašel jsem s Vonem za profesorem Kvikuanem na tu zvěřinu. Nabídl nám přípitek, tak jsem doufal, že by se mi mohlo podařit dostat ho do lepší nálady, ale skončilo to Vonovým vypumpovaným žaludkem.“
„A ty jsi samozřejmě radši zachraňoval kamaráda, než aby ses soustředil na svou práci,“ doplnil Trumpál. „Nic jiného bych od tebe ani nečekal.“
„Příště se mi to určitě podaří!“ sliboval Garry.
„Příště,“ hlesl pomalu Trumpál. „Ty máš času dost, ale… já bych se také rád dozvěděl, jak to doopravdy bylo. No nic, už o tom nemluvme, musíme pokračovat v líčení životního příběhu Doktora Vrdlmrsmrsta. Vzpomínáš si, kde jsme skončili?“
„Jak běhal po lese někde u Loun,“ vybavil si Garry.
„Ne, skončili jsme u toho, jak se vyptával profesora Kvikuana na svěřenské fondy,“ řekl uštěpačně Trumpál. „A tam jsme měli také dneska pokračovat.“
„No dobře, neudělal jsem, co jste po mně chtěl,“ zabrblal Garry a zatvářil se otráveně. „Vážně z toho budete dělat takovou vědu?“
„Podívej se na zem,“ přikázal mu Trumpál. „Co vidíš?“
„Poklop,“ hlesl Garry.
„Dokážeš si domyslet, kam vede?“
„Mezi lidožravé krokodýly?“ hádal Garry nervózně.
„Hůř,“ uchechtl se Trumpál. „Do školní jídelny, ústí do dřezu se špinavým nádobím.“
„Hm.“
„A víš, co se stane, když zmáčknu tohle červené tlačítko?“ ukázal ředitel na svítící knoflík na stole.
„Poklop se otevře?“
Trumpál místo odpovědi tlačítko zmáčkl. Garry vyděšeně zaryl prsty do podpěrek své židle.
„Ne, tím zavolám Anetu, aby nám přinesla kávu,“ trylkoval pobaveně Trumpál. „Mléko? Cukr?“
„Černou. Se dvěma cukry,“ vypravil ze sebe s námahou Garry. „Proč jste si ji vlastně vybral za svou sekretářku?“ osmělil se po chvíli.
„Nemusím se bát, že by někde prozradila něco, co nemá,“ usmál se Trumpál. „A taky si nepamatuje, kdy mám s kým schůzku, takže půlka lidí, kteří sem přijdou, se s ní kvůli tomu pohádá a radši odejde. A já mám víc času. Kterého mám jinak čím dál míň. A i proto bychom se měli pustit do práce.“
Garry se zmohl jen na slabé přikývnutí.
„Dosud jsme se ve svém pátrání opírali o solidní prameny,“ začal vykládat Trumpál, „ale nyní se budeme muset přesunout do říše úvah, dohadů, spekulací, dostihů a sázek. Zatímco z Vrdlmrsmrstova dětství bylo ještě možné najít záznamy a svědectví, na které se dalo spolehnout, z Vrdlmrsmrstových dospělých let je v zásadě nemožné najít někoho, kdo ho znal a zároveň by byl živý, zdravý, příčetný a ochotný vypovídat.
Nejspíš předpokládáš, že Tom Varrrle s vyznamenáním absolvoval naši školu a začal se poohlížet po dobře placené, společensky uznávané a respektované práci.“
„Proč bych měl něco takového předpokládat? Byl to můj otec,“ divil se Garry.
„A máš naprostou pravdu!“ zatleskal Trumpál. „Tom měl sice dobré vztahy s většinou učitelů, nadprůměrný prospěch, vyznamenání za mimořádné služby škole, vítězství v Ohnilém poháru…“
„To mám všechno taky,“ zabručel Garry. „Kromě těch dobrých vztahů s většinou učitelů a nadprůměrného prospěchu.“
„I tak by bylo překvapením, kdyby odmaturoval se samými jedničkami,“ pokračoval Trumpál. „Ostatně, to zpravidla, čest výjimkám jako je naše malá blonďatá potvůrka, dokážou jen nesnesitelní šprti.“
„A průměrně snesitelní šprti,“ pousmál se Garry.
„Neexistuje nic takového jako průměrně snesitelný šprt,“ řekl Trumpál s vážnou tváří. „Všichni šprti jsou nesnesitelní! Právě proto, že jsou to šprti.“
„To si myslím taky!“ rozhorlil se Garry. „Ale Hormona…“
„Slečna Dangerová se také může občas splést, ne?“ řekl pobaveně Trumpál.
„To rozhodně. Nechápu, jak někdo může být tak vygumovaný, aby věřil Grapeovi,“ založil Garry ruce na prsou.
„Máš štěstí, že tady dnes není Hybrid,“ odtušil Trumpál. „Ale abychom neodbočovali: stejně, jako nikdo z vyučujících nečekal, že Tom Varrrle získá vyznamenání, nikdo taky nečekal, že měsíc před maturitou zmizí a slehne se po něm zem.“
„Doktor Vrdlmrsmrst zmizel ze školy bez maturity?“ divil se Garry.
„Doufám, že nechceš jít v jeho stopách,“ zamračil se na něj přísně ředitel. „Ale bylo to přesně tak. Když o tom přemýšlím, možná by bylo dobré tuhle informaci zveřejnit. Aby všichni věděli, jak mohou dopadnout, když nebudou řádně studovat.“
„Nejsem si úplně jistý, jestli by to pomohlo,“ zamyslel se Garry.
„Pár let o něm nikdo ani neslyšel, až se jeden z mých kolegů, samozřejmě úplnou náhodou a z druhé ruky, doslechl od nějakého známého, který měl kamaráda, jehož bratr tam byl, že Tom Varrrle pracuje u pana Bordellina.“
„V sexshopu u pana Bordelina?“ užasl Garry.
„V sexshopu u pana Bordellina,“ zopakoval Trumpál. „Kdybys tam někdy byl, asi bys pochopil, čím ho ten podnik přitahoval.“
„Já jsem tam byl,“ přiznal Garry. „Je to zajímavé místo, ale pracovat bych tam nechtěl. Práce a zábava by se neměly míchat.“
„Jsi nadobyčejně vnímavý mladý muž,“ pochválil ho Trumpál. „A je dobře, že jsi během svých krátkých známostí se slečnou Levandulovou pochytil její lidovou moudrost a ne něco jiného.“
„O čem to zase mluvíte?“
„Mononukleóza není žádná legrace, obzvlášť v mém věku,“ zachmuřil se Trumpál.
Garry si nenápadně odsedl.
„Málokdo ale ví,“ navázal Trumpál, „že zaměstnání u pana Bordellina nebylo první, o které se Tom Varrrle tehdy ucházel. Vrdlmrsmrst tehdy navštívil mého předchůdce, profesora Pipeta, s žádostí, aby mohl působit v Polné jako učitel.“
„Chtěl tady učit? Proboha proč?“ vyhrkl Garry.
„Zajímavých důvodů měl pravděpodobně více, byť v rozhovoru s ředitelem Pipetem je samozřejmě neuvedl,“ vysvětloval Trumpál. „Ale tím hlavním byla nepochybně skutečnost, že naše škola mu přirostla k srdci jako téměř nikomu jinému. Střední škola karbanu a hazardu se stala místem, kde poprvé okusil štěstí, místem, kde se poprvé cítil doma, místem, kde poprvé zakusil uznání ostatních… a našli bychom určitě i další poprvé, která zde zažil.“
„Taky jsem tu zažil příjemné poprvé, ale ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych tady zůstal učit,“ nechápal Garry.
„Ani v případě tvého otce nebyla samozřejmě hlavní motivací touha předávat nabyté znalosti budoucím generacím,“ řekl Trumpál. „Ale zdejší hrad je plný spousty starých tajemství, pokladů, artefaktů, tajných chodeb… Vrdlmrsmrst nepochybně přišel na kloub daleko více tajemstvím, než většina studentů v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.
A kromě toho, nesmíš zapomenout, že je to zloun z Loun, jehož cílem už tehdy bylo podmanit si celý karbanický svět. A co by k tomu mohlo pomoci lépe, než působit přímo na mladé začínající karbaníky a karbaničky a svést je na cestu zla.“
„Tak proto se stal učitelem Grape,“ zavrčel Garry.
Profesor Grape,“ doplnil Trumpál automaticky. „A jako většinou, pokud jde o Australuse, se mýlíš. Nastoupil na školu na moje výslovné přání.“
Garry si odfrkl na znamení nesouhlasu. „Proč Vy-tušíte-kdo to místo vlastně tehdy nedostal, pane profesore?“
„Jeho diplom doktora karbanických věd z Carribean Carrban College se i tomu naivnímu dobrákovi, jakým profesor Pipet byl, jevil jako nedůvěryhodný,“ ozřejmil s úsměškem Trumpál. „Chtěl po našem Tomovi, aby doložil kompletní výpis studijních výsledků. A Varrrle už se podruhé neukázal.“
„Takže není opravdový doktor?“
„Samozřejmě, že ne,“ mávl rukou Trumpál a vzápětí se bolestivě chytil za zápěstí. „Žádná Carribean Carrban College neexistuje, stejně jako neexistuje Caribbean Republico dos Cardos, kde by se měla nacházet. Už jenom to, že jednou to píše s dvěma ‚r‘ a podruhé s dvěma ‚b‘, napoví, že je to jen hloupý žert.“
„Myslel jsem, že Caribbean Republico dos Cardos si vymysleli Ten a Onen, když se loni vydávali za zahraniční studenty,“ kousl se Garry zamyšleně do rtu.
„A kdo myslíš, že jim to poradil?“ mrkl na něj Trumpál. „Ale abych si nepřiznával všechen kredit, Caribbean Republico dos Cardos vymyslel koncem šedesátých let můj spolužák a tvůj učitel Hovacio Kvikuan. Ostatně si snad vzpomeneš, že jsi ho poprvé potkal právě na falešné ambasádě této malebné tropické zemičky. Dokonce tam i platí daně.“
„Cože?“
„Je to velmi výhodné, Karibská republika karet je daňový ráj.“
„Jak může být daňový ráj, když vůbec neexistuje!“
„Právě proto!“ poklepal si Trumpál na nos. „Její státní rozpočet nemá žádné výdaje. Tedy, ani žádné příjmy, podle toho, kolik profesor Kvikuan zaplatí na daních.“
„Ale… jak?“ nechápal Garry.
„Hovacio si vymyslel smlouvu o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Caribbean Republico dos Cardos a přes svoje konexe ji propašoval na ministerstvo. Do daňového přiznání pak vždycky uvede, že je tamním daňovým rezidentem, a tradá!“
„To kafe přišlo vhod, ale bodlo by něco ostřejšího,“ hlesl Garry, když dopil zbytek své studené kávy.
„Taková už je podstata ostřejších věcí, že bodnou,“ vybalil Trumpál další ze své nekonečné zásoby mouder. „Mám tady jednu láhev Pikového krále. Vzácný koňak, vyrobí se jen…“
„Tím se otrávil Von u profesora Kvikuana!“ ukázal Garry polekaně na láhev, kterou ředitel vytáhl ze skrýše v obřím glóbusu.
„Tohle je zaručeně jiná láhev,“ uklidňoval ho Trumpál. „Ještě neotevřená. Dokonce je na ní i kolek! A předával mi ji osobně syn majitele likérky, tak snad bude pravá.“
„Syn majitele likérky?“ zopakoval Garry. „Tím chcete říct, že vám tu láhev dal Cracko Malejfuj?“
„Ano,“ přitakal nevzrušeně Trumpál. „Každý z učitelů dostal k Vánocům jednu.“
„Ale profesor Kvikuan říkal, že vám chtěl dát k Vánocům tu svoji!“ vybavil si Garry. „Proto jsem si myslel, že ten jed… že někdo chtěl otrávit vás!“
„Hovacio už je starý a všechno se mu plete,“ řekl Trumpál.
„Vždyť je o tři měsíce mladší, než vy, pane řediteli,“ opáčil Garry.
Trumpál na něj blýskl svými zvláštními brýlemi. „No právě. Vždyť mi tu láhev dal! O Vánocích jsem byl na cestách, a když jsem se vrátil, Hovacio se u mě zastavil, že za ním byl před Vánoci Cracko Malejfuj. Dal mu dvě láhve Pikového krále a poprosil ho, aby mi jednu předal. Jsou to moc vzácné kousky, na každé je dokonce jméno, podívej se,“ ukázal Garrymu etiketu.
„Tady se píše: pro Hovacia Kvikuana,“ přečetl Garry.
Garry se tak stal jedním z mála lidí, kteří měli kdy možnost spatřit překvapeného Nigruse Trumpála. S vykulenýma očima obrátil láhev k sobě. „Cože? Počkej, říkals otrávit… Malejfuj… ten hloupý tlusťoch mi dal špatnou flašku!“
„Klika, co?“ usmál se Garry a láhev otevřel. „Teď už zbývá jen přijít na to, kdo se k těm lahvím mohl u Malejfuje dostat a dát do té vaší jed.“

Druhá prosba

„Hodina pokročila,“ řekl Trumpál a jeho hlas zněl unaveně a odevzdaně. Shodil nějakou hromadu papírů ze stolu. „Chtěl jsem ti dát přečíst výpověď služky Zdislavy Smilové, ale bez toho se obejdeš.“
„Zdislavy Smilové?“ zpozorněl Garry. „To je nějaká příbuzná Zachariáše Smila?“
„Jeho prababička. Sběratelka starožitností se specifickým zaměřením.“
„Co si pod tím mám představit?“ zeptal se Garry.
„Bude ti stačit informace, že s ní Doktor Vrdlmrsmrst koncem šedesátých let jednal jako obchodní zástupce pana Bordellina?“
„To mi bude úplně stačit. Čím méně detailů, tím lépe. Kolik jí tehdy bylo? Počkejte, neříkejte mi to!“
„Sedmdesát osm,“ nevyhověl jeho poslední prosbě Trumpál. „Chtěla od pana Bordellina odkoupit sadu karet s erotickými motivy, která údajně patřila samotnému Zmizeluzlovi.“
„Tu sadu, kterou k Bordellinovi přinesl Tom Varrrle starší?“
„Do té tvé kabulky se vejde víc, než bych čekal,“ poklepal ho Trumpál pochvalně po hlavě. „Nevěřil bych, že si to budeš ještě pamatovat!“
Garrymu pýchou zčervenaly uši po matce.
„Vrdlmrsmrst měl paní Smilové doručit zakoupené karty. Ty se ale už nikdy nenašly. Místo toho služka, když přišla z nákupu, našla jen rozložené pokerové karty a oběšenou paní Zdislavu. Případ byl uzavřen jako sebevražda, i když podle svědectví služky zmizelo několik zajímavých cenností. Rodina Smilových ale jejich existenci důrazně popřela, protože se za libůstku staré dámy styděli.“
„Takže Tom Varrrle ji obehrál o celý majetek a ona spáchala sebevraždu,“ domyslel si Garry. „To mi něco připomíná.“
„Ano, to se stalo jeho oblíbeným postupem. Dokázal soupeře zdeptat tak, že po porážce viděl sebevraždu jako jediné východisko.“
„A co s ním bylo pak? To ho ani nevyšetřovali?“
„Jako správný potomek Zilvara Uzla zase zmizel, Garry,“ vysvětlil Trumpál. A ukázalo se, že zajímavé cennosti nezmizely jen ze sbírky Zdislavy Smilové, ale i z trezoru pana Bordellina.“
„Ale pan Bordellin je přece Smrtikibic! Proč by se přidával na stranu někoho, kdo ho okradl?“
„Doktor Vrdlmrsmrst okradl starého pana Bordellina. Mladý pan Bordellin a Tom Varrrle měli v obchodě na starosti pomocné práce a byli dobří přátelé,“ objasnil Trumpál. „Bordellin mladší Tomovi podle všeho s vykradením trezoru pomohl. A nakonec, celá aféra přispěla k tomu, že Bordellin starší zamířil předčasně do důchodu a přenechal obchod svému synovi.“
„Rodinný sexshop,“ otřásl se Garry.
„A teď přejděme k dalšímu významnému milníku z Tomova života,“ řekl Trumpál a vytáhl ze skříně další kazetu. „Budeš svědkem toho, jak Tom Varrrle naposledy použil své pravé jméno. Poté už byl pro všechny napořád jen Doktorem Vrdlmrsmrstem.“
Záběr z průmyslové kamery nezúčastněně zabíral ředitelnu. Pouze tmavěji šedý, až téměř černý odstín a kratší délka Trumpálových vousů dávaly tušit, že se scéna odehrála před několika desítkami let a ne třeba včera.
Ani se neozvalo zaklepání a do místnosti vstoupil vysoký muž v bílém saku. Pozornýma, červeně žhnoucíma očima přejel místnost a mrkl do kamery. Pak si přejel prsty prořídlé černé vlasy a bez optání se usadil do křesla naproti Nigrusi Trumpálovi.
„Ahoj Tome,“ řekl Trumpál, aniž by zvedl zrak od papírů, které studoval. „Prosím, posaď se.“
„Už se stalo,“ řekl nezvaný návštěvník a poklepal na opěradla. „Dozvěděl jsem se, že jste se stal ředitelem, soudruhu. Vybrali toho pravého.“
„To ano,“ dovětil Trumpál koutkem úst. „Ostatně, neměli moc na vybranou.“
Tom Varrrle zahvízdal. „Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že profesor Spodek se své kandidatury vzdal poté, co upadl v koupelně mezi krokodýly.“
„Velmi nezodpovědné a nebezpečné chovat taková zvířata ve vaně. Jako bych ho nevaroval,“ řekl Trumpál, naslinil si prst a přetočil stránku ve spisu, který držel na kolenou.
 „A profesor Klusáček se nečekaně rozhodl odejít do předčasného důchodu.“
„Na tom nebylo nic nečekaného. Já jsem to předpokládal.“
„Také jsem se doslechl, že se o místo ucházel také Ištván Károlyi z Iži. Iže?“ pokračoval Tom Varrrle a popuzeně pozoroval Trumpála, který si stále četl.
„Bohužel, nestihl dorazit před výběrovou komisi.“ Trumpál mluvil pomalu a tak potichu, až téměř šeptal. „Jeho auto potkala cestou nehoda. Nějaký soudruh Macek s nákladním automobilem plným čočky odbočoval z hlavní silnice směrem do Malacek a nedal mu přednost.“
„Nehoda není náhoda,“ zasyčel Tom Varrrle.
„A Károlyi vyvázl jen s lehkým otřesem mozku a pár škrábanci,“ zamumlal zklamaně Trumpál. „Přišel jsi mi sdělit ještě nějaké informace, které už dávno znám, Tome?“
„Lidé už mi neříkají Tom,“ ohradil se Doktor Vrdlmrsmrst po chvilce mlčení. „Ani Varrle.“
„Já vím, říkají ti Smrdlote, Smrdlote, špinavý…“
„A dost!“ vyskočil Tom Varrrle na nohy. „Nenechám se od vás urážet!“
Trumpál poprvé za celý rozhovor vzhlédl od svých podkladů a probodl Toma Varrrleho svýma pomněnkovýma očima za asymetrickými půlměsícovými brýlemi. „Pak ovšem nechápu, proč ses sem přišel ucházet o místo. Nechat se ode mě urážet je tady pro přežití v učitelském sboru nezbytnou podmínkou.“
Doktor Vrdlmrsmrst se chvíli odmlčel a podle výrazu ve tváři polykal sprosté výrazy na ředitelovu adresu.
„Jak víte…?“ vypravil ze sebe nakonec.
Trumpál si sundal brýle a odložil je na stůl. „Vím spoustu věcí, o kterých se tobě ani nesnilo.“
„Nechcete mě krmit nějakými žvásty o pravdě, lásce a přátelství, že ne?“ ušklíbl se Vrdlmrsmrst.
„Nejdeš s dobou, Tome. Pravda a láska se teď moc nenosí,“ řekl Trumpál odměřeně. „A jediné přátelství, které má svou cenu, je přátelství se Sovětským svazem. Na věčné časy a zpátky ni krok!“
„Ano, slyšel jsem, proč jste propustil Alana Woodyho,“ přikývl slabě Vrdlmrsmrst.
Trumpál bezmocně rozhodil ruce. „Co jsem mohl dělat, když nepodepsal Poučení z krizového vývoje. Přitom o nic nejde, je to jen snůška žvástů a papír snese všechno. Přece nebudeme měřit morální kvality člověka podle toho, pod co se kdy podškrábnul.“
„Takže se nebojíte, že někdo v budoucnu odsoudí vás?“
Trumpál se rozchechtal, ale po chvíli zvážněl. „Někdo se musí obětovat. A jde mi jen o dobro školy, politika mě nezajímá.“
„Každopádně, jestli se nemýlím, místo učitele obrany proti švindlování je tím pádem volné,“ uvažoval nahlas Tom Varrrle. „Nebo už jste někoho sehnal?“
„Rád bych našel někoho mladého a perspektivního, kdo by mi tu pár let vydržel,“ odtušil Trumpál.
„Já jsem mladý a perspektivní,“ řekl Vrdlmrsmrst tak skromným tónem, až se v něm Garry s úlekem poznal. „A málokdo ví o švindlování víc, než já.“
„O švindlování nepochybně,“ přisvědčil Trumpál. „Ale my tady učíme obranu proti švindlování, Tome.“
„Kdo chce proti švindlování bojovat, musí ho poznat,“ syčel Vrdlmrsmrst. „A já pronikl do tajů švindlování hlouběji, než kdokoli jiný. Posunul jsem hranice poznání ohledně toho, co je možné a nemožné.“
„Jen pokud jde o karetní hry. A dokonce jen pokud je o některé jejich aspekty,“ odpověděl Trumpál. „Zatímco v řadě dalších oblastí poznání zůstáváš politováníhodně nevědomý.“
„O čem mluvíte?“ nechápal Vrdlmrsmrst.
„Pravda, láska, přátelství…“ usmíval se Trumpál.
„Sám jste před chvílí říkal…“
„Říkám spoustu věcí,“ odbyl ho Trumpál.
„Nic z toho, co jsem zažil a vyzkoušel, nepotvrzuje to vaše slavné moudro, že láska je mocnější než všechny žolíky a trumfy světa, Trumpále,“ štěkl Vrdlmrsmrst
„Možná jsi nehledal na správných místech,“ poznamenal Trumpál. „U pana Bordellina nalezneš jen lacinou náhražku lásky. Nebo v některých případech spíše drahou náhražku.“
„No prosím,“ zvedl Vrdlmrsmrst rázně ruku proti řediteli. „A kde je v tom případě lepší místo pro začátek nového výzkumu, než tady v Polné?“
Trumpál se na něj přísně podíval: „Sexuální vztahy učitelů se studenty v Polné netrpíme.“
„Od kdy?“ divil se Doktor Vrdlmrsmrst.
„Do kdy?“ vykřikl Garry a přerušil přehrávání.
„Nevím, o čem mluvíš, hučí mi v uších,“ odpověděl Trumpál a kazetu zase pustil.
„A mluvil jsem o studiu švindlování, nevím, na co myslíte vy,“ pokračoval Vrdlmrsmrst. „Necháte mě vrátit se sem? Dovolíte, abych se o svoje znalosti podělil se studenty? Řekněte ano a budu vám plně k dispozici.“
Trumpál se zahleděl na své nehty. „A co se stane s těmi, kteří jsou plně k dispozici tobě? S těmi, kteří si říkají… jak si vlastně říkají?“
„Nijak,“ pokrčil rameny Tom Varrrle. „Jsou to prostě jen kibicové.“
„Měl bys jim nějak říkat,“ uvažoval Trumpál. „Zlokibicové? Černokibicové?“
„Mám radši bílou,“ ušklíbl se Vrdlmrsmrst. „A určitě zvládnou pokračovat v mém díle i beze mě. I beze jména.“
„Smrtikibicové?“
„Zvážím to,“ opáčil Vrdlmrsmrst.
„Tak až se vrátíš do hostince U Sedmi kulí, řekni Knotovi, Krupiérovi, Mlčiberovi a Doholovovi, že si mohou u madam Roberty dát jednoho panáka na moje zdraví a můj účet,“ řekl Trumpál.
„Jste dobře informovaný,“ řekl Vrdlmrsmrst uznale.
„Mám přátele mezi místními hospodskými,“ usmál se Trumpál. „Nebo lépe řečeno: moje pravá ruka, Rumeus Hybrid, má přátele mezi místními hospodskými. Možná si na něj pamatuješ, studoval v tvém ročníku.“
Vrdlmrsmrst sevřel rty. „Nevybavuju si.“
„Hybrida si nemůžeš nepamatovat!“ zvýšil hlas Trumpál. „Měří přes dva metry, chlupatý jako medvěd, pije jako duha, prozradí i to, co neví… pořád nic? Už se nemůže dočkat, až se staneš jeho kolegou, máte ze studií určitě spoustu společných vzpomínek. Jak to vlastně tehdy bylo s  Tajemnou stokou?“
„Jestli mi to místo nechcete dát, tak to řekněte rovnou,“ řekl Vrdlmrsmrst škrobeně.
„Nechci ti to místo dát,“ vstal Trumpál a ukázal Vrdlmrsmrstovi dveře. „A ty o něj stejně ani nestojíš.“
Tom Varrrle se zvedl a zamířil ke dveřím. Těsně před nimi se otočil a ucedil: „Jste jen starý blázen, Trumpále!“
Dveře se mu rozrazily naproti a stanul v nich obrovský zarostlý muž.
„NEBUDETE UCHÁZET NIGRUSE TRUMPÁLA V MOJÍ MINULOSTI!“
„U všech křížových spodků, Hybride!“ vyjekl Trumpál. „Trénujeme to už půl roku! NE-BU-DE-TE U-RÁ-ŽET NIG-RU-SE TRUM-PÁ-LA V MO-JÍ PŘÍ-TO-MNO-STI! Co je na tom tak složitého? Je to tvoje nejdůležitější replika pro příštích třicet nebo čtyřicet let!“
„Pch,“ odrfkl si Vrdlmrsmrst. „Tou dobou už dávno ovládnu karbanický svět a vy budete hnít v Az-Karbanu.“
„Tak to by stačilo,“ vypnul Trumpál přehrávač.
„Proč se zase vrátil? Říkal jste, že to místo nechtěl,“ zajímal se Garry.
„Mám svou teorii. Rozhodně neplánoval zdržet se tu dlouho,“ řekl Trumpál. „Ale víc se dozvíme až tehdy, když vytáhneš z profesora Kvikuana, co prozradil našemu Tomovi o svěřenských fondech.“
„Souvisí to nějak s místem učitele obrany proti švindlování, o které usiloval, že?“ domyslel si Garry.
„Nepochybně,“ přitakal Trumpál. „Od té doby, co jsem mu to místo odmítl dát, žádný učitel obrany proti švindlování tu nevydržel déle než rok.“
„Jsem rád, že jste to místo dal Grapeovi.“
Profesoru Grapeovi.“
„No jo, pořád.“

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Děláte si legraci? Caribbean Republico dos Cardos že neexistuje? Můj právník se vám měl ozvat už kvůli zničené obrazovce notebooku (ve smíchu jsem ji poprskala vínem, když jsem četla jakousi kapitolu), rozbitému mobilu (spadl mi, když jsem se ve vlaku smála nad nějakou jinou kapitolou) a těžké citové újmě (akutní nedostatek Garryho v mezerách mezi všemi kapitolami), ale tohle už si odskáčete. Já jsem si koupila ty drahé letenky úplně zbytečně!!!!

Teď ještě poděkuju za kapitolu a jdu sepisovat stížnost :) Vic

Garry Poker řekl(a)...

Máš špatného právníka (nebo Garry má dobrého), protože se mu zatím neozval :)
A pokud jde o Caribbean Republico dos Cardos.... spoilery jsou zakázané, ale vyčkal bych s právními kroky až do konce šestého dílu!

Blogger řekl(a)...

Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

Obchod odkudkoli - Váš čas je drahý. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

Otevřené obchody na eToro - 227,651,647