5-21: Kariérní poradna

Kapitola dvacátá první, v které Garry a jeho kamarádi navštíví místa, kterým se každý příčetný člověk raději vyhýbá. Takový popisek by se sice dal napsat téměř ke kterékoli kapitole, ale k téhle se nepodařilo vymyslet žádný jiný.

Kariérní poradna

Zmizelí

„Ty už nechodíš na hodiny vnitrobrany?“ divila se Hormona následující čtvrtek večer, když nalezla Garryho v půl deváté u sklenky trumfu ve společenské místnosti.

„Ne,“ zahučel Garry. „Podle Grapea už všechno umím a opakovat si to můžu i sám.“

„Takže už se ti žádné divné sny nezdají?“ vyzvídala Hormona nedůvěřivě.

Garry na ni mrkl způsobem, který patrně považoval za svůdný. „Mně se zdají jenom divné sny. Třeba včera. To bys nevěřila, co všechno se v tom snu dalo dělat s obyčejnou kávovou lžičkou.“

Hormona znechuceně zavřela oči, ale raději je hned otevřela, protože za víčky už začala pracovat její fantazie.

„Měl bys za Grapem zajít a omluvit se mu,“ usoudila nakonec. „Třeba by tě pak vzal zpátky a…“

„OMLUVIT? GRAPEOVI? ZA CO?“

5-20: Grapeova nejhorší vzpomínka

Kapitola dvacátá, která se sice jmenuje Grapeova nejhorší vzpomínka, ale je v ní zmíněna i Garryho nejhorší vzpomínka. Dále pak hodinu Trumpálovy armády navštíví růžový nosorožec, studenti z Karibiku vyhodí školu do povětří a Garrymu se bude zdát další sen.

Grapeova nejhorší vzpomínka

Věštění z karet 2.0

„Teď tě určitě mrzí, žes přestala chodit na věštění z karet, co Hormono?“ zeptala se s výsměšným úšklebkem Pasta.

Byla právě snídaně, dva dny poté, co dostala profesorka Tříhlavňová výpověď. Pasta si vidličkou natáčela okurkový salát. Dnes měli mít první hodinu věštění s profesorem Grapem.

„Ani ne,“ snažila se Hormona tvářit co nejlhostejněji. „Zato vás bude brzo mrzet, že jste si nevybrali nějaký jiný předmět. První třída, která kompletně vyletí z volitelného předmětu,“ zašklebila se.

„Chtěla jsem si věštění z karet vybrat jako maturitní předmět!“ zavzlykala Brownie a schovala si hlavu do dlaní. „Takhle se snad budu muset něco naučit!“

5-19: Věci neviděné i předvídané

Kapitola devatenáctá, v které se odehraje několik očekávaných i neočekávaných událostí. Poblilvírský tým získá novou posilu, vyjde nové číslo nejúžasnějšího časopísku, vrchní výchovná poradkyně vydá nové nařízení a škola získá nejlepšího učitele věštění z karet, jakého kdy měla.

Věci neviděné i předvídané

Neviděné

„Už se nemůžu dočkat, jak na to, že ses veřejně ozval, zareaguje Bumbrlíková,“ prohlásil ohromeně Dan, když se večer sešli na cvičení TA.

„To já taky ne,“ zamračil se Garry a zauvažoval, jestli neudělal chybu.

„Udělals správnou věc, Garry,“ usoudil Debil, který překvapivě obratně míchal karty na mariáš. „Muselo být dost těžké o tom mluvit, ne?“

„To teda, Irrita Hrdličková mě vyslýchala asi půl hodiny,“ přikyvoval Garry zamyšleně. „Úplně mi při tom zteplalo šapitó a vystydla klobása.“

Do Tajemné stoky vešla Nora Nguyenová se svou peklospárskou kamarádkou, kterou jsme si stále nepředstavili, protože pokaždé doufáme, že už se v ději neobjeví. Nora trhla hlavou, aby na Garryho neviděla a šla se posadit dozadu.

„Koukám, že rande s Norou asi moc nedopadlo,“ ušklíbla se Hormona.

5-18: Bimbo v šachu

Kapitola osmnáctá, v které se Garry dozví spoustu nových informací o zlých, vyšinutých a úchylných individuích.

Bimbo v šachu

Návrat z hor

Druhý den je čekalo to, na co se Garry vůbec netěšil, a od návštěvy profesora Grapea se toho přímo děsil – zpáteční cesta do školy.

„Grape tě opravdu chce doučovat?“ otřásl se Von nad poslední snídaní na Rysí boudě. „Co by tě tak mohl doučovat?“

„Rozdávání, míchání, herní styl, herní taktiku, karetní triky, mariáš, závazky, žolíky, kanastu, bridž, záchod, přebíjenou…“ vypočítala Hormona.

„Ale proč?“

„Protože Garry nic z toho neumí?“ navrhla Hormona.

5-17: Vánoce na konci světa

Kapitola sedmnáctá, v které naši hrdinové oslaví Vánoce i Silvestra a absolvují jednu přínosnou a jednu nepřínosnou návštěvu.

Vánoce na konci světa

Žádní falešní rysové!

Krakonoš mávl svou kouzelnou sukovicí a Rysí boudu zasypal v dalších dnech vydatný sníh. Při pohledu na závěje přes Garryho protesty opustili myšlenku na další lyžování a pustili se do vánočních příprav. Támhleta napekla cukroví, Von snědl cukroví, Brownie uklidila společné prostory, Garry přinesl z lesa stromek (a znečistil s ním společné prostory), Kuba upekl kubu, Anče udělala bramborový salát, hajnej šel nachytat kapry a teď už se všichni věnovali zdánlivě nemožnému – vyzdobit Rysí boudu a udělat z ní tak útulné místo.

„Kdy se konečně seznámíme s tím tajemným správcem?“ zajímala se Hormona, když na Štědrý den dopoledne zdobili jídelnu chaty.

„Až přijde čas,“ odpověděl Garry. „Drží se stranou od lidí, jak to jen jde. Ale slíbil mi, že na Silvestra za ním můžeme zajít. Má brloh dole vedle kotelny.“

Von se zaklepal. „Byl bych radši, kdybys tomu říkal třeba pokoj… takhle aby se člověk bál, že ho pokouše!“

5-16: Ďábel na horách

Kapitola šestnáctá, v které se očekávaná klidná zimní rekreace očekávaně zvrhne v neklidnou zimní rekreaci.

Ďábel na horách

Ubytování

Po obou stranách úzké silničky se vršily skoro dvoumetrové závěje. Klid zapadlého koutu Krkonoš rušil akorát autobus Karosa LC 735 roku výroby 1984, který se ze všech sil plazil serpentinami do prudkého kopce. V nepřehledné zatáčce zpomalil a otevřel dveře. Do sněhu postupně vyskákalo několik postav.

Dvě z nich se hned oklepaly a bez větších problémů běžely podél autobusu. Jedna z nich otevřela dvířka zavazadlového prostoru a druhá obratně začala vyhazovat ven batohy, lyže a snowboardy.

Když oba mladíci všechno vyložili a zaklapli dekl, autobus se strašlivým rachotem přeřadil. Zanechal je v oblaku černého dýmu a hrnul si to nahoru do průsmyku.

„Taky nám mohl zastavit,“ postěžoval si Von a otřel si čelo.

Garry pokrčil rameny. „Prý už by to znovu nerozjel. Ostatně, podívej se dolů,“ ukázal na hlubokou strž pod svahem, ke kterému se silnice vinula. V kamenitém korytě zamrzlé horské bystřiny tam rezivěly dva autobusové vraky. „Pojď, rychle to sesbíráme. Musíme se dostat nahoru, než se setmí.“

„Jak to myslíš, musíme?“ otřásl se Von.

5-15: Noční můra

Kapitola patnáctá, v které definitivně udeří zima a s ní příprava na vánoční svátky. A protože všechny čeká poslední hodina TA před prázdninami, Garry si pro všechny připraví překvapení. Osud ho za to ale potrestá - v noci Garryho probudí strašlivá…

Noční můra

Hodina s tygrem

V neděli ráno se Hormona znovu vypravila k Hybridovu srubu, a protože přes noc nasněžilo, musela se brodit mokrou šedobílou břečkou. Garry s Vonem chtěli jít také, ale bylo teprve deset hodin ráno. Garryho tak vzbudily teprve bujaré výkřiky žáků nižších ročníků, kteří si užívali rozpustilé radovánky ve sněhu[1] přímo pod oknem společenské místnosti. Otráveně vstal a začal uvažovat o tom, že by se přestěhoval zpátky do svého pokoje.

Sklo se otřáslo pod několika přesnými zásahy sněhovými koulemi.

„No jo, no jo,“ vyplázl na dva zděšené prváky za oknem jazyk, „už se oblíkám.“

Odpovědí mu byla jen další salva sněhu.

„SAKRA!“ zakřičel. „JÁ JSEM GARRY POKER, A JESTLI SE DO TOHO OKNA JEŠTĚ JEDNOU STREFÍTE…“ Bum.

„Proč tak křičíš?“ zeptal se Von, který právě přišel seshora.

„Kvůli těm spratkům. Copak my jsme vstávali v jejich věku tak brzo?“ postěžoval si Garry.